Jedním z argumentů, který se lidé pokoušejí uvést jako důkaz „virů“, je existence „virových“ genomů. Věří, že pokud lze genom sekvenovat z nepurifikované směsi buněčné kultury, ve které se předpokládá existence „viru“, je to dostatečný důkaz toho, že „virus“ skutečně fyzicky existuje.
Existuje populární „mýtus“, že neštovice byly odpovědné za devastující ztráty na životech původních obyvatel Ameriky, protože tam byly „zavlečeny“ Evropany. Variace tohoto příběhu odkazují také na další nemoci přenesené do Nového světa původně Španěly a později Portugalci a Brity.
tom nebylo slyšet ani slovo. Všichni virologové tyto obrázky používají jako důkaz existence tohoto viru. Jedná se o podvod založený na pavědě, stejně jako všechno ostatní spojené s „COVID-19.“
Dětská obrna, stejně jako většina nemocí, může být podmíněna různými faktory. V úvahu má však smysl brát zejména otravu průmyslovým a zemědělským znečištěním, protože toto nervové onemocnění se poprvé objevilo v 19. století v průběhu industrializace. V průmyslových západních zemích se v první polovině 20. století šířilo jako požár, zatímco v rozvojových zemích naopak k žádné epidemii nedošlo.
Většina klinických vzorků a vzorků tkáňových kultur, používaných pro sekvenování virových genomů, je běžně kontaminována lidskými buňkami, dalšími mikroorganismy a obnaženou DNA a RNA z poškozených buněk.
Udělat fotografii částic v buněčném prostředí nemá samo o sobě z vědeckého hlediska žádný význam. Elektronovým mikroskopem můžete dokázat, že jste skutečně provedli izolaci virových částic a jakou mají velikost. V tomto smyslu Dr. Novotová udělala pravý opak, ona svými fotografiemi dokládá, že její kolegové žádnou izolaci viru SARS-CoV-2 neprovedli.
Každá instituce uvedla totéž: prohledala své záznamy a nenalezla žádný, který by popisoval izolaci jakéhokoli „viru COVID-19“ přímo ze vzorku pacienta, který nebyl nejprve znehodnocen přidáním jiných zdrojů genetického materiálu.
Po prozkoumání dosud nejčastěji citovaných prací v této oblasti jsme však ohromeni nedostatkem přesvědčivých důkazů čehokoli jiného, než jsou ty nejmírnější příznaky vyplývající z předpokládaného asymptomatického šíření; z nichž většina nebo všechny mohou být chybnými diagnózami a v každém případě nejsou dostatečně podložené.
Žádné národní údaje o pseudoepidemiích, způsobených nadměrným spoléháním se na takové molekulární testy, neexistují, uvedla dr. Trish M. Perlová. Podle ní však k pseudoepidemiím dochází pořád. Případ z Dartmouthu mohl být jedním z největších, ale v žádném případě nebyl výjimkou.
David Crowe před rokem zemřel. O tom, proč PCR není „testem“ na „Covid“ možná věděl víc než kdokoli jiný. Přítel a kolega Tom DiFerdinando na něj v tomto příspěvku vzpomíná a poukazuje na jeho prorocké dílo.
Účelem spolku je obnova základního vědeckého étosu, transparentnosti a svobody v akademickém výzkumu ve prospěch všech živých bytostí.
Resetheus z.s. © 2021-2023 : všechna práva vyhrazena