Lidský papilomavirus neboli HPV je ve světě virologie jedním z nejvýznamnějších virů. HPV údajně infikuje lidi všude, ať už v podobě bradavic, nebo abnormalit děložního čípku včetně rakoviny. Údajně se velmi snadno přenáší kůží a sexuálním stykem a konečnou odpovědí lékařského/farmaceutického průmyslu na tento údajný virus jsou samozřejmě vakcíny!

Pojďme se podívat na oficiální verzi o HPV a na to, jak je imaginární částice obviňována ze stavů, které mají jiné příčiny. Nemůžete „to“ chytit přes kůži ani pohlavním stykem, protože žádné „to“ neexistuje. Jak a proč tedy je dětem a dospívajícím na celém světě aplikována vakcína proti něčemu, co neexistuje?

Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ve Spojených státech uvádí:

„Infekce HPV je nejčastější sexuálně přenosnou infekcí. V roce 2018 bylo zaznamenáno přibližně 43 milionů infekcí HPV, mnoho z nich mezi lidmi ve věku kolem 20 let. Existuje mnoho různých typů HPV. Některé typy mohou způsobovat zdravotní problémy, včetně genitálních bradavic a rakoviny. Existují však vakcíny, které mohou těmto zdravotním problémům zabránit.“

Ve skutečnosti neexistuje žádná vědecká studie, která by poskytla přímý důkaz o tom, že mezi lidmi dochází k infekčnímu přenosu, a proto obviňovat vymyšlené viry a nákazu z výskytu bradavic a rakoviny k pochopení těchto problémů moc nepomůže.

HPV je jedním z těch „virů“, jako je herpes, o kterém lékaři tvrdí, že „ho“ má prakticky každý. „To“ se neúprosně šíří, většinou nezpůsobuje velké škody, ale někdy může vést k úmrtí. Jak dále uvádí CDC:

„HPV ve většině případů (9 z 10) vymizí do 2 let sám bez zdravotních problémů. Když však HPV nezmizí, může způsobit zdravotní problémy, jako jsou genitální bradavice a rakovina.“

Jinými slovy, je to všudypřítomný obětní beránek, na kterého se dá svalit vina, přestože virologové sami přiznávají, že v drtivé většině případů, kdy je „nalezen“, tak tyto nemoci nezpůsobuje. Nicméně argumentace kruhem pokračuje, neboť zpráva CDC tvrdí:

„Neexistuje žádný test, kterým by bylo možné zjistit HPV status člověka.“

Pokud tomu tak je, jak se tedy HPV diagnostikuje?

Dezinformační stránka wikipedie uvádí:

„Genitální bradavice jsou jediným viditelným znakem genitálního HPV s nízkým rizikem a lze je identifikovat vizuální kontrolou.“

Jinými slovy, stav – bradavice – je zaměňován za důkaz „viru“, přestože neexistuje žádný test. CDC nicméně tvrdí:

„Existují testy na HPV, které mohou odhalit rakovinu děložního čípku.“

Stav – rakovina – je opět zaměňován s údajným virem. A jaké jsou důkazy pro tato tvrzení? V tomto bodě se můžeme podívat na publikaci z roku 2015 v časopise Journal of Clinical Virology s názvem „HPV testing for primary cervical screening“. Za zmínku stojí, že se v ní uvádí, že „testy na HPV použité ve studiích byly Hybrid Capture-2 (HC2) a GP5+/6+ PCR-EIA.“ Oba tyto testy jsou molekulární testy, které k pozitivnímu výsledku nevyžadují existenci virů. Test Hybrid Capture-2 využívá RNA sondy k hybridizaci nebo spojení s podobnými sekvencemi DNA, které údajně pocházejí z HPV. K označení jejich přítomnosti se poté použije protilátka s luminiscenční reakcí, o níž se tvrdí, že je pro tyto hybridy specifická. Metoda PCR, kterou mnozí z vás již znají, jednoduše amplifikuje sekvence DNA, o nichž se tvrdí, že jsou specifické pro HPV. Hledání genetických sekvencí je však v tomto případě vylepšeno tím, že: „Byly vyvinuty obecné nebo konsenzuální testy PCR zprostředkované primery (GP-PCR), které umožňují detekovat široké spektrum genitálních genotypů HPV v rámci jednoho testu PCR.“ Jinými slovy to znamená, že pozitivní reakci může vyvolat mnoho různých variant sekvencí DNA s odůvodněním, že představují varianty domnělého viru. Je to další příklad kruhového uvažování virologů. Tvrdí, že tyto genetické sekvence pocházejí zevnitř virů, a proto detekce těchto sekvencí znamená, že mají důkaz o přítomnosti virů.

Chybí však kroky, které by prokázaly skutečnou existenci infekčních částic a to, že sekvence pocházejí z těchto částic. Na logickou chybu virologů je poukazováno již desítky let. Například v 90. letech minulého století The Perth Group prokázala, že údajné „sekvence HIV“ nikdy nepocházely z domnělých částic HIV. V posledních letech poukázalo na stejný problém a další logické chyby v případě SARS-CoV-2 mnohem více lidí. Domnělý virus neexistuje, protože nikdy nebylo prokázáno, že by sestavené sekvence byly virové povahy. U HPV tomu není jinak. Nebylo prokázáno, že by sekvence pocházely z entity, která by splňovala definici viru. Podle všeho se jedná o pouhé variace genetických sekvencí nalezených v lidské tkáni. S tímto problémem se setkáváme u všech, kteří tvrdí, že existují viry způsobující onemocnění. Začínají konverzaci s falešným předpokladem, že genetické databáze obsahují důkazy o virech a že fylogenetické stromy ukazují varianty a vyvíjející se patogeny. Je to však paradigma fiktivního konstruktu. V dokumentu A Farewell to Virology („Rozloučení s virologií“), který model virů vyvrací, můj manžel Mark použil k odhalení podvodu příklad SARS-CoV-2. V části „Turtles all the way down“ ukázal, jak stopa „genomů koronavirů“ vede zpět k publikacím z 80. let 20. století. Ty však neposkytují žádný důkaz o tom, že by genetické sekvence byly virového původu, stejně jako v případě HPV.

Ale co ty obrázky, které jsou údajně důkazem HPV? Například v roce 1990 tým vědců získal chirurgicky odstraněné bradavice, které byly následně homogenizovány a odstředěny (Pozn. překl: Jedná se o studii Presence and type specificity of papillomavirus antibodies demonstrable by immunoelectron microscopy tests in samples from patients with warts – „Přítomnost a typová specifita protilátek proti papilomavirům prokazatelných imunoelektronovou mikroskopií ve vzorcích od pacientů s bradavicemi“, jejímiž autory jsou vědci z Oddělení experimentální virologie Ústavu sér a očkovacích látek a z Dermatologického oddělení Okresního ústavu národního zdraví v Praze). Na obrázku č. 1 je zobrazen elektronmikroskopický snímek, který podle nich představuje „purifikovaný HPV“.

Bylo však prokázáno, že jsou tyto údajné částice infekční nebo že způsobují onemocnění? Ne! Byly považovány za virové na základě sekvencí DNA zjištěných hybridizací, což je problém, o kterém jsem právě mluvila. A vědci pokračovali dalším kruhovým uvažováním v případě reakcí protilátek pozorovaných pod elektronovým mikroskopem, o nichž se tvrdilo, že jsou specifické pro HPV. Dalším problémem je to, že v jejich kontrolní skupině, o které tvrdili, že bradavice nemá, měla polovina dospělých subjektů rovněž pozitivní reakce na protilátky ve vzorcích krve. Ve snaze vylepšit čísla autoři studie neupřímně zařadili i několik kojenců, kteří měli všichni rovněž negativní testy na protilátky. Toto srovnání je neplatné, protože nejmladším pacientům ve skupině s bradavicemi bylo 9 let. Ale kromě toho, že tyto testy na protilátky nemohou v žádném případě vykazovat specificitu, je v této studii ještě jeden problém. Pokud vědci údajně prokázali ve vzorcích bradavic viry, kde jsou potom srovnávací snímky z elektronového mikroskopu? Tedy vzorky odebrané ze zdravé kůže a z kůže s jiným onemocněním? Když se vrátíme k metodologické části studie, která popisuje pacienty a kontrolní subjekty, vidíme, že: „Kontrolní séra byla odebrána od šesti zdravých kojenců ve věku 6 až 12 měsíců a od 18 laboratorních pracovníků ve věku 25 až 59 let.“ Jinými slovy, pro srovnání odebrali pouze vzorky krve, nikoliv vzorky kůže, a neověřili si tedy, zda se stejně vypadající částice nemohou vyskytovat i v případě absence bradavic. Takže vidíte, že zde chybí další a další důkazy. I kdyby zobrazené částice s bradavicemi souvisely, neexistuje žádný důkaz, že jsou jejich příčinou a že jsou virového původu. Stejně tak pro tvrzení, že detekované sekvence DNA souvisí s onemocněním, ať už se jedná o bradavice nebo rakovinu děložního čípku, a tvrzení, že jsou virového původu, opět neexistuje žádný důkaz. A testy protilátek jsou tak nespecifické, že jsou fraškou samy o sobě.

Když se vrátíme k publikaci HPV testing for primary cervical screening, uvádí se v ní: „Pro screening a léčbu rakoviny děložního čípku je prioritou detekce infekcí spojených s lézemi nebo rozvojem lézí; HPV test tedy není striktně virovým testem, kde je ceněna vysoká analytická citlivost, ale spíše testem onkogenního rizika.“ Taková věta může zapůsobit na ty, kteří podvody virologie zatím neprohlédli, ale ve skutečnosti jde o vědecký klam. „HPV test není striktně virovým testem“ by mělo být nahrazeno tvrzením „HPV test není a nikdy nebyl virovým testem“. Tzv. virový test musí jít nad rámec analytické citlivosti a specificity pro genetické sekvence nebo jiné údajné korelace. To však není možné, protože pro věc, vůči které se sekvence údajně ověřují, tedy pro skutečnou infekční částici HPV, neexistuje žádný důkaz.

V kapitole 8 knihy Virová mánie jsme v souvislosti s rakovinou děložního čípku a předpokládanou existencí HPV uvedli otázky, které jsme položili Německému centru pro výzkum rakoviny (DKFZ). DKFZ nám zaslalo úžasný seznam literatury, v němž byly dvě studie, obě provedené zur Hausenem a kol. a které podle nich slouží jako důkaz „první izolace specifického HPV z tkáně karcinomu děložního čípku“.

První z těchto dvou prací byla publikována v roce 1983 v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, má název A papillomavirus DNA from a cervical carcinoma and its prevalence in cancer biopsy samples from different geographic regions a postrádá následující kritické otázky (Pozn. překl.: tato studie je rozebrána také v článku Způsobuje HPV rakovinu děložního čípku?):

1. Není jasné, odkud pochází klonovaná DNA předpokládaného viru. Bez znalosti původu DNA nelze prokázat, že se jednalo o virus.
2. Velké množství nádorů děložního čípku bylo vyšetřeno bez úspěchu, což zvyšuje možnost, že nález jednoho nádoru s touto DNA je pouhou náhodou.
3. Autoři používají termín „málo přísné“ podmínky, což pravděpodobně znamená, že k hybridizaci došlo s méně než dokonalou shodou. To znamená, že dvě vlákna DNA, která použili, nebyla identická. „Samozřejmě, že prostě řeknou, že viry rychle mutují,“ upozorňuje David Crowe. „Ale to je čistá spekulace.“

DKFZ jsme upozornili na několik dalších problémů týkajících se těchto údajně základních vědeckých prací o HPV a požádali jsme je o vysvětlení. Nikdy však neodpověděli. A i kdyby upřímně věřili, že HPV existuje, tak tvrzení, že způsobuje rakovinu děložního čípku, je absurdní. Epidemiologie v rámci jejich vlastního paradigmatu odhaluje, že pouze asi 0,1 % žen údajně „nakažených“ HPV nakonec onemocní rakovinou děložního čípku. Je tedy trochu s podivem, že CDC uvádí:

„Neexistuje žádný způsob, jak zjistit, u koho HPV způsobí rakovinu nebo jiné zdravotní problémy.“

Ti z nás, kteří metody virologů prohlédli, jim s tímto dilematem mohou pomoci a poukázat na to, že tato onemocnění z fiktivního vynálezu, který nemá žádný vědecký základ, nedostane nikdo z nich.

Vidíme tedy, že pro existenci částice, která by odpovídala popisu viru, nemají žádné důkazy. Pokud nebylo prokázáno, že taková částice existuje, nelze ani nijak ověřit platnost jakýchkoli testů, které takovou částici údajně detekují. Nelze tedy nijak prokázat, že je někdo těmito částicemi „nakažen“, že se šíří mezi lidmi nebo že způsobují nějaké zdravotní problémy. Bohužel většina lidí se ničím z toho nebude zabývat a místo toho řekne: „Ale existuje přece vakcína. Jak tedy mohou vyrobit vakcínu bez viru?“ To je starý známý trik, který se používá již od roku 1798, kdy Jenner publikoval knihu „An inquiry into the causes and effects of the variolae vaccinae“ („Zkoumání příčin a účinků vakcíny proti pravým neštovicím“). Jak uvedl Mike Stone ve svém obsáhlém článku „Edward Jenner´s Smallpox paper (1798)“ o Jennerově činnosti: „Očkování spočívalo v odebrání hnisu z infikovaných strupů lidí trpících kravskými neštovicemi, rozříznutí kůže zdravého subjektu skalpelem a rozetření tohoto nečistého materiálu do rány. Pokud by se u těchto osob objevila nemoc a uzdravily by se, byly by pak považovány za imunní vůči pravým neštovicím.“

Vakcíny proti HPV jsou založeny na sofistikovanějších biotechnologiích, i když stejná špinavá praxe vpravování produktů souvisejících s nemocí do těla zůstává. Farmaceutické přípravky, jako je vakcína Gardasil, obsahují různé proteiny, které údajně pocházejí z částic HPV.

Ze stejných důvodů, které jsem právě uvedla v souvislosti se sekvencemi DNA, se jedná o podvodné tvrzení, protože nikdy nebylo prokázáno, že by tyto proteiny patřily nějakému viru. Mainstreamová teorie tvrdí, že tyto antigenní proteiny ve vakcíně připraví „imunitní systém“ na obranu proti údajným virům v budoucnosti. Ve skutečnosti tyto injekce vyvolají zánětlivou reakci, což je to poslední, co tělo potřebuje. Jako by nebylo dost hloupé injekčně vpravovat do těla nežádoucí cizorodé proteiny, Gardasil přichází s další toxicitou v podobě 500 μg hliníku. Hliník je kov a lidské tělo ho nepotřebuje. Důvodem, proč se přidává do vakcín, je údajně proto, že vytváří silnější „imunitní odpověď“. To je eufemismus pro to, co se ve skutečnosti děje a čemu se budu věnovat v připravovaném videu zaměřeném na hliník a vakcíny. Už tak je špatné přijímat hliník z kontaminovaných zdrojů v životním prostředí, ale mnohem horší je, když je hliník podán injekčně, protože obchází některé očistné a vylučovací mechanismy organismu. Dokonce i americké Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí v publikaci „Toxicological Profile for Aluminum“ („Toxikologický profil hliníku“) z roku 2008 uvádí: „Gastrointestinální absorpce hliníku je nízká, obecně se u lidí pohybuje v rozmezí 0,1-0,4 %,…“ Takže více než 99 % hliníku se nevstřebává a odchází rovnou výkaly. Na druhou stranu většina injekčně aplikovaného hliníku skončí sekvestrována v mozku a kostech, což může v těchto místech vytvořit časovanou bombu pro pozdější projevy onemocnění. V kombinaci s dalšími vakcínami v mnoha dětských očkovacích kalendářích je zřejmé, že Gardasil přidává další toxicitu v kumulativní zátěži hliníkem. Většina rodičů samozřejmě netuší, že své děti takové otravě kovy vystavují.

Toto je tedy konečný výsledek příběhu, který byl vytvořen kolem HPV. Toxická vakcína vnucená nic netušící populaci proti „viru“, jehož existence nebyla nikdy prokázána.

Bradavice jsou téměř všeobecně neškodné a upřímně řečeno, ještě jsem neviděla žádné dobré vysvětlení jejich příčiny a může jít jednoduše o způsob, jak se tělo brání nežádoucímu toxinu. Ze studií na zvířatech, v nichž jsou za viníka považovány „papilomaviry“, víme, že bradavičnaté léze jsou vyvolány, jen pokud dojde nejprve k traumatizaci kůže. Nakonec se bradavice i přes nejrůznější léčbu, která se proti nim používá, obvykle samy vyřeší. Pokud jde o rakovinu děložního čípku, fiktivní HPV jistě není příčinou, ale ani ti, kteří věří, že takový virus existuje, nemohou prokázat vnitřní konzistenci se svým vlastním modelem.

Tématu rakoviny děložního čípku a také zavádějícím testům, které vedly k nejrůznějším zbytečným zákrokům, budu věnovat jedno z příštích videí.

Při jakémkoli z těchto zdravotních témat je nejlepší nebojovat s nemocí, ale praktikovat dobré zdraví. V tomto ohledu se můžete podívat na všechny zdroje, které poskytujeme zdarma na https://drsambailey.com. Zvažte také, prosím, zda si nepořídit výtisk mé knihy Terrain Therapy, kde najdete vyčerpávající informace nejen o vyhýbání se lékařským testům a vakcínám, ale i o mnohém dalším.

Správné myšlení a správné vztahy jsou na dosah každému a doufám, že se mnou budete na této cestě pokračovat.