info@resetheus.org (+420) 222 745 574

Virologové se dopouštějí vědeckého podvodu

Virologové se dopouštějí vědeckého podvodu

Překlad

Zdroj

Virologové, kteří tvrdí, že viry vyvolávají onemocnění, byli jednoznačně identifikováni jako původci koronavirové krize, se dopouštějí vědeckého podvodu a měli by být trestně stíháni.

ABSTRAKT

Věda a vědecký přístup jsou důležitými nástroji, které pomáhají rozpoznávat a řešit výzvy. Věda má zcela jasná pravidla: kdo něco tvrdí, musí své tvrzení jasně, srozumitelně a ověřitelným způsobem prokázat. Pouze ověřitelné výroky lze označit za vědecké, vše ostatní spadá do oblasti víry. Záležitosti víry nelze vydávat za vědecky prokázané skutečnosti, na jejichž základě by měla být přijímána nebo odůvodňována státní opatření.

U vědeckých tvrzení musí existovat možnost je vyvrátit, prokázat jejich nesprávnost, aby bylo možné tvrdit, že se jedná o vědecké skutečnosti. Prvotní a písemně předepsanou povinností každého vědce je přísně ověřovat svá vlastní tvrzení, pokusit se je vyvrátit. Za vědecké lze určité tvrzení označit pouze v případě, že se je vyvrátit nepodařilo a tato skutečnost byla jednoznačně doložena pomocí kontrolních experimentů.

Veškerá opatření přijatá vládami či jim podřízenými orgány v souvislosti s koronavirovou krizí jsou v konečném důsledku upravena zákony, konkrétně v Německu zákonem o ochraně proti infekcím (IfSG). Tyto zákony jim však propůjčují jen zdánlivou legitimitu, natož aby je ospravedlňovaly. V § 1 uvedeného zákona je například prostřednictvím tzv. Soll-Bestimmung (ustanovení, jež MÁ být naplněno) všem zúčastněným subjektům v Německu uložena povinnost postupovat „v souladu s vědeckými principy“, tj. podle aktuálního stavu vědeckého poznání. Nejdůležitějším pravidlem vědy je pokusit se vyvrátit tvrzení, které je vydáváno za pravdivé a vědecké, přičemž tento pokus musí být neúspěšný a musí být zdokumentován. Neodmyslitelným základem všech vědeckých pravidel je dodržování zákonů myšlení a logických zásad. Pokud je vědec nerespektuje nebo porušuje, je nesprávnost jeho tvrzení prokázána stejně, jako kdyby byl proveden příslušný kontrolní experiment. 

Obsah a znění veškerých odborných článků pojednávajících o všech patogenních virech svědčí nejen o tom, že virologové porušují zákony myšlení, logické zásady a závazná pravidla vědecké práce, ale i o tom, že sami prokázali nesprávnost svých tvrzení o existenci patogenních virů. Každý, kdo má zájem, ovládá angličtinu a osvojil si znalost používaných metod, zjistí, pokud si sundá hypnotizující brýle strachu a přečte si nezaujatě a racionálně, co tito autoři dělají a píší, že tito virologové (s výjimkou těch, kteří pracují s fágy a obřími viry, které se fágům podobají) považují běžné genové sekvence mylně za složky virů, což prokazuje nesprávnost základních hypotéz celého jejich vědního oboru. Zvláště patrné je to v případě tvrzení o existenci údajného viru SARS-CoV-2. 

Jelikož tito virologové svými tvrzeními a svým počínáním jednoznačně porušili zákony myšlení, zásady logiky a pravidla vědecké práce, lze je hovorově označit za vědecké podvodníky. Protože však trestní právo vědecký podvod neupravuje a v této oblasti zatím neexistují ani žádná precedenční rozhodnutí, navrhuji (a sám tak i učiním), aby byly provedeny kroky směřující k tomu, že bude soudem a v trestním právu konstatováno, že se virologové dopustili podvodu tvrzením o náležité odborné způsobilosti – tím, že předstírají, že postupují vědecky, ale ve skutečnosti jednají a argumentují v rozporu s vědeckými zásadami.

Vyzývám příslušné složky a orgány státu, aby stíhaly tyto podvodníky, kteří jednají v rozporu s vědeckými zásadami, aby jim zabránily v jejich počínání, které odporuje vědě a je ve svém důsledku protispolečenské a obecně nebezpečné. V okamžiku, kdy první soud konstatuje níže popsané skutečnosti a odsoudí prvního virologa za podvod, kterého se dopustil nepravdivým tvrzením o náležité odborné způsobilosti, bude ohlášen a stvrzen soudem konec pandemie a z celosvětové koronavirové krize se nakonec stane šance pro všechny.

Úvod

Lidstvo stojí před velkou výzvou: skrze poznatky biologie a skrze aplikovanou medicínu se uvolnila svébytná dynamika strachu, jehož důsledky a antibiózy poškozují a ničí životní prostředí, rostliny, zvířata, lidi a ekonomiku. Koronavirová krize je pouze viditelnou špičkou ledovce, který nevyhnutelně směřuje ke srážce úplně všech se všemi. Jednou z příčin této výzvy je materialismus, snaha vysvětlit život pomocí ryze materiálních modelů. Náš současný materialismus má kořeny v antice v „posokratovském období“, kdy vznikl jako výslovná protireakce na vyvolávání strachu a zneužívání moci ze strany náboženství. To je pochopitelný a humanistický krok vedený pohnutkami usilujícími o blaho lidstva, který má však dramatické následky.

Tento materialismus má za následek, že teoretická biologie pracuje s kategoriemi „dobro“ a „zlo“, z nichž vychází „převládající názor“ v lékařství, který následně vede k antibióze (antibiotika, ozařování, chemoterapie, dezinfekce, omezení základních práv, očkování, omezení volného pohybu osob (lockdown), karanténa, dodržování osobního odstupu atd.). Tato ideologie poškozuje stále větší měrou lidi, životní prostředí a ekonomiku. Materialistická teorie dobra a zla, která postrádá jakékoli faktické základy a vychází z vyvrácených hypotéz, se stala, aniž bychom si to uvědomili, nejmocnějším náboženstvím. 

Podle materialistické teorie života existují pouze atomy, neexistuje však žádné vědomí, žádné duchovní síly a žádný hybatel, který je stvořil a uvedl do pohybu. Aby byla naše „věda“ schopna vysvětlit existenci vesmíru a života ryze materiálními prostředky, je nucena tvrdit, že došlo k velkému třesku, při kterém z ničeho vznikly všechny atomy, které se rozptýlily do všech stran. Některé atomy prý přitom do sebe náhodou narazily a vytvořily molekuly. Tyto molekuly údajně vytvořily náhodným sloučením prabuňku, ze které v důsledku boje o přežití a přírodního výběru vznikl veškerý další život. To vše se mělo udát v šerém dávnověku, který trval nepředstavitelně dlouho, a proto není možné tuto teorii vědecky ověřit, a nelze ji tudíž označit ani za vědeckou.

„Teoretickou fyziku“ s jejími kvantovými teoriemi, která investuje stále větší prostředky do toho, aby tento způsob myšlení blouznivě aplikovala na stále menší prvky, zde ponecháme stranou. Východiskem k lepšímu a věcnému přístupu k pochopení života, který lze ověřit jednoduchým experimentem, je podle mého názoru právě ona substance, z níž život sestává. Je to elementární substance, z níž se skládá membrána vznikající v důsledku povrchového napětí vody, tedy membrána, kterou voda vytváří všude tam, kde přichází do styku s jinými látkami nebo sama se sebou při pohybu a víření. Aristoteles tuto substanci označoval jako éter a Dr. Peter Augustin ji znovuobjevil v podobě prvotní substance. Japonští vědci v oboru fyziologie rostlin označili tuto substanci jako „Pí-vodu“.

Tyto poznatky a přístup vyplývající ze znalostí o éteru/prvotní substanci nám umožňují oživit i princip, který se uplatňoval v předsokratovském období, přemýšlet o něm a představit si jej: mikrokosmos odpovídá makrokosmu. Uvažování v myšlenkovém rámci teorie o atomech ztěžuje či znemožňuje uplatňování tohoto druhu představ a myšlenkových systémů a nutně vede k mylným hypotézám v případě, že nejsou známy žádné jiné teoretické koncepty nebo jsou zakazovány. Na takové mylné hypotéze je založen celý myšlenkový systém biologie a medicíny jako vědních oborů.

V roce 1848, kdy se v Německu naskytla možnost, aby byly v široké míře přijaty a uplatněny konstruktivní výdobytky francouzské revoluce, tyto snahy o změnu poměrů ztroskotaly, což mělo za následek dramatické utužení a zhoršení politického a společenského života. Zatímco v roce 1848 člověk, který rozhodujícím způsobem ovlivnil současný vývoj biologie a lékařství, prosazoval ještě humánní, logická a správná opatření týkající se „profylaxe nakažlivých onemocnění“, v následujících deseti letech se přizpůsobil stále tvrdším a extrémnějším politickým poměrům. Řeč je o Rudolfu Virchowovi, který v roce 1858 bez jakéhokoli vědeckého základu, výhradně na základě Demokritovy a Epikurovy teorie o atomech postuloval buněčnou teorii vysvětlující původ života a veškerých onemocnění: buněčnou patologii.

Rudolf Virchow po celý svůj život zatajoval „důležité skutečnosti“ z oboru embryologie a nauky o tkáních, aby mohl prezentovat a popularizovat svou novou buněčnou teorii jako něco faktického. Přitom znalost embryologie a nauky o tkáních, teorie o vývoji života ze zárodečných vrstev, je nezbytným předpokladem k tomu, abychom byli schopni porozumět životu, jeho vývoji a zejména onemocněním, uzdravování, vážným zhoršením stavu při uzdravování a překážkám, které tělu brání se uzdravit. 

Rudolf Virchow tvrdil obdobně, jako tomu je v teorii o atomech, že veškerý život pochází z buňky. Buňka je podle něj nejmenší nedělitelnou jednotkou živých organismů, která ale zároveň tvorbou údajných choroboplodných jedů, latinsky virů, rovněž způsobuje veškerá onemocnění. Na tomto základě musely být rozvíjeny teorie o genech, infekcích, imunitě a rakovině, aby bylo možné v rámci této teorie objasnit mechanismy života, onemocnění a uzdravování. Věříme-li tomu, že veškeré děje jsou vyvolány pouze vzájemným působením hmoty a veškerý život pochází z buňky, protože tak zní příslušná teorie, pak jsou zastánci tohoto názoru nuceni předpokládat a tvrdit, že existuje určitý stavební a funkční plán života, tedy genetický materiál. 

Stejná sebeomezující logika musí platit i pro údajné choroboplodné jedy (viry). Tvrdí-li se, že buňka produkuje viry = choroboplodné jedy, které vyvolávají určité onemocnění, aby je mohla šířit uvnitř těla i mimo ně, pak je nutné toto tvrzení doplnit dalším tvrzením o tom, že u daného jedince musí existovat místo, na kterém a ve kterém tento choroboplodný jed, virus, poprvé vznikl. Je-li tento způsob myšlení povýšen na dogma, nic jiného nesmí být vyučováno a jiné názory jsou očerňovány jako nevědecké nebo označovány za spiknutí proti státu, pak jsou jiné způsoby myšlení a teoretické koncepty vztahující se ke vzniku onemocnění uvnitř těla nebo u určité skupiny osob a priori vyloučeny.

Tato sebeomezující logika vede k tomu, že při pátrání po příčinách onemocnění nikdy nejsou brány v úvahu jiné kategorie než vady hmoty či její zhoubná povaha. Přitom se zamlčuje, že představa o viru jako choroboplodném jedu byla v roce 1951 elegantně a vědeckými prostředky vyvrácena a opuštěna, a proto bylo od roku 1952 třeba vymyslet novou teoretickou koncepci: a sice, že viry jsou shlukem nebezpečných genů. I v této souvislosti se zamlčuje, že dodnes neexistuje žádný přijatelný vědecký důkaz, který by prokazoval hypotézu o existenci takových shluků genů, které by bylo možné označit za viry. Dobrou zprávou je, že novodobá virologie založená na genové teorii, která od roku 1954 zažívá rozmach, sama prokázala nesprávnost svých hypotéz opravdu vědeckým, tj. snadno srozumitelným a ověřitelným způsobem a to na základě svých vlastních tvrzení. Jako virolog, vědec, občan a člověk si za tímto tvrzením stojím a považuji jej za zcela pravdivé a prokázané.

Upuštění od teorie o choroboplodných jedech ve prospěch genové teorie jako základu současné virologie

Představa o choroboplodných jedech se ještě stále výrazně uplatňuje, jelikož se za stále ještě platné považuje tvrzení o nebezpečných bakteriálních bílkovinných toxinech. Nebo bakteriích, jako například oněch údajně nebezpečných spirálovitých bakteriích, které se z předpokládaného místa vstupu do těla údajně provrtají skrze nervy až do mozku. Virologové, lékaři a vědečtí novináři však zamlčují skutečnost, že v  roce 1951 muselo být upuštěno od představy, která byla do té doby platná a podle níž byly viry definovány jako bílkovinné toxiny. Za účelem ověření předpokladu a tvrzení, že viry jsou toxiny, a potvrzení, že se jedná o vědecké skutečnosti, byly provedeny dva kontrolní experimenty:

1. Rozkladu byly vystaveny zdravé tkáně, nikoli pouze tkáně údajně poškozené viry. Přitom bylo zjištěno, že bílkoviny vznikající při rozkladu zdravé tkáně jsou stejné jako bílkoviny vznikající při rozkladu tkáně „infikované virem“. Tím byla vyvrácena hypotéza o virech.

2. Hypotéza o virech jako bílkovinných toxinech byla navíc vyvrácena tím, že v elektronovém mikroskopu se u lidí nebo zvířat „infikovaných virem“ ani z nich odebraných tekutin nikdy nepodařilo zjistit a vyfotografovat nic jiného, než co bylo možné zjistit a vyfotografovat i u zdravých lidí. Tak to mimochodem zůstalo až dodnes.

Klinická, tj. lékařská virologie těmito úspěšně provedenými kontrolními experimenty sama vyvrátila platnost svých tvrzení a s lítostí uznala svou porážku, čehož si ale povšimli pouze pozorní čtenáři odborných časopisů. Hromadné sdělovací prostředky tuto skutečnost zamlčely, jelikož hypnotizéři moci oslavovali probíhající očkovací kampaně. Ačkoli viry již nemohly dále sloužit jako odůvodnění pro očkování, očkovací kampaně nebyly i kvůli mlčení orgánů ochrany veřejného zdraví a „vědy“ přerušeny. Biologie ani lékařství nedokázaly poté, co v tomto ohledu selhala virologie, nalézt v rámci ryze materiální buněčné teorie žádné jiné vysvětlení pro onemocnění, která jsou definována jako virová a pro jejich případné zvýšené výskyty. 

Zainteresované subjekty tak byly nuceny vymyslet novou teorii o tom, co by tedy v budoucnu mělo být chápáno pod pojmem virus. Zaměřili se přitom na skutečně existující struktury, které se nazývají fágy a jsou tvořeny bakteriemi v případě, že jsou bakterie odebrány ze svého přirozeného prostředí a nemůže probíhat látková výměna s jinými bakteriemi a mikroby, kterou ke svému životu potřebují. Jako mladému studentovi se mi poštěstilo izolovat z moře takovouto strukturu, která se podobá fágům, a studovat její stavbu, složení a interakci s okolním prostředím.

To mě přivedlo přímo k oboru virologie, protože jsem se nic netuše domníval, že jsem objevil neškodný virus a stabilní vztah mezi virem a hostitelem, na základě kterého by bylo možné zkoumat původ virů. Během 30 let, které od té doby uběhly, byli objeveni a pořád přibývají noví zástupci těchto struktur nyní označovaní jako „obří viry“, u nichž bylo mezitím jednoznačně prokázáno, že stojí na počátku procesů, jimiž začíná biologický život, respektive procesů, během nichž pro nás začíná být možné život pozorovat. Francouzští virologové se domnívají, že tyto struktury tvoří vedle archebakterií (archeí), bakterií a eukaryot čtvrtou říši živých organismů.

Struktury, které jsou mylně označovány jako „fágy“, tedy požírači bakterií, a jako obří viry, lze rovněž označit i za určitý druh spor, které vytvářejí bakterie a živé organismy s jednoduchou strukturou v případě, že se jejich životní podmínky změní takovým způsobem, že se již nemohou optimálně rozmnožovat nebo přežít. Tyto pomocné struktury se v závislosti na svém typu ve všech případech skládají z řetězce takzvaného genetického materiálu DNA, který má zcela stejnou délku a naprosto stejné složení. Tato DNA je vždy obalena vždy stejným hustým obalem, a dává vzniku biologickému životu. „Fágy“ a „obří viry“ – nazývejme je raději bionty – lze proto snadno izolovat, to znamená, že je lze koncentrovat a oddělit od všech a ze všech ostatních živých složek. V této izolované formě mohou být a zpravidla bývají biochemicky analyzovány. Při každé biochemické analýze přitom vyjde najevo, že nukleová kyselina určitého druhu „fágů“ nebo „obřích virů“ má vždy přesně stejnou délku a zcela stejné složení.

Fágy byly ve skutečnosti celá desetiletí jediným zdrojem čisté nukleové kyseliny (DNA) při provádění biochemických studií. Proces absorpce DNA bakteriemi a jejího uvolňování z bakterií zaznamenaný elektronovým mikroskopem byl interpretován jako infekce. Zcela nepodloženě se tvrdilo, že fágy takříkajíc napadnou bakterie, přemohou je, vnutí jim své nukleové kyseliny, v důsledku čehož bakterie umírají. Ve skutečnosti tomu je úplně jinak. Pouze bakterie, které jsou z genetického hlediska extrémně zatíženy tím, že se konstantně rozmnožují, aniž by přitom přišly do styku s jinými bakteriemi nebo mikroby, se při procesu metamorfózy mění na fágy. Tato přeměna je mylně chápána jako odumírání bakterií v důsledku působení fágů.

Bakterie, které byly právě izolovány ze svého přirozeného prostředí, se naproti tomu nikdy na fágy nepřeměňují a neumírají ani v případě, že jsou k nim přidány fágy v jakémkoli množství. Z tohoto důvodu také nemůže a nebude nikdy v kýženém smyslu a rozsahu fungovat jako náhrada antibiotik často citovaná fágová terapie využívající fágy například k potlačení bolesti a dalších symptomů – jak by tomu bylo i v případě jakékoli jiné intoxikace.

Biologie fágů a obřích virů a z toho vyplývající vyvrácení buněčné teorie života

U řasy (Ectocarpussiliculosus), z níž jsem izoloval její „obří viry“, vypadá situace takto: Pohyblivé struktury řasy, gamety a spory, vyhledávají ve svém okolí pomocí svých pohyblivých bičíků „obří viry“ a pohlcují je. Rostoucí řasy přitom včleňují nukleovou kyselinu „obřích virů“ do svých vlastních chromozomů. V této souvislosti bylo pozorováno, že řasy, které jsou v interakci s „obřími viry“, prospívají lépe než řasy bez této interakce. Nikdy nebylo zaznamenáno, že by řasy, které jsou v interakci s „obřími viry“, prospívaly hůře než řasy bez této interakce. Neustále jsou objevovány nové a stále pozoruhodnější „obří viry“ se stále pozoruhodnějšími vlastnostmi a získáváme čím dál více důkazů o tom, že bakterie a mikroorganismy, améby a prvoci vznikají z „obřích virů“, ve které se opět přeměňují, pokud zaniknou podmínky, které potřebují k životu. 

Obří viry vznikají zjevně na základě nukleových kyselin a okolo nukleových kyselin, které vyvíjejí katalytickou činnost, to znamená, že samy od sebe uvolňují energii, syntetizují další nukleové kyseliny, jiné molekuly a látky, což vede ke vzniku stále nových vlastností a schopností. Obzvláště reaktivní a rozmanité formy nukleové kyseliny RNA – odkazuji zde na klíčový pojem „RNA svět“ –, které se mohou snadno a neustále přeměňovat na DNA a zpět, vznikají rovněž při procesu samouspořádání živých organismů bez jakéhokoli důvodu nebo příčiny, které bychom byli schopni vědecky odvodit.

Biologický život, který je pro nás viditelný, se zcela zjevně zhmotňuje z vody. Je objevováno stále více buněčných organismů, jejichž genom je z převážné části tvořen nukleovými kyselinami „obřích virů“. Díky objevu fágů, které vznikají vždy a jedině při přeměně extrémně inbredních (incestních) bakteriálních kultur, a obřích virů, které se samy udržují, zvětšují a aktivně provádějí látkovou výměnu, a objevu nových organismů sestávajících z obřích virů, byly dosud prokázány tři skutečnosti: 

I. Byla vyvrácena buněčná teorie, podle níž biologický život existuje pouze ve formě buněk a vzniká pouze z buněk. 

II. Bylo vyvráceno tvrzení, že biologický život vznikl v šerém dávnověku. Život vzniká neustále znovu a před našima očima, pokud jej pozorujeme objektivně a nejsme přitom omezeni žádnými dogmaty a nepodloženými teoriemi. Bylo prokázáno, že biologický život, jak ho nyní známe, může vzniknout všude tam, kde se vyskytuje voda a snad i podmínky, které jsou stejné jako ty, jež panují na naší mateřské planetě Zemi nebo se jim podobají.

III. Byla prokázána nesprávnost negativní interpretace, podle které byla absorpce nukleových kyselin „fágů“ a „obřích virů“ jinými organismy vykládána jako infekce a jako něco škodlivého. Tento výklad však od roku 1952 vedl k domněnce, že se u lidí vyskytují viry tvořené shlukem genů, které vyvolávají onemocnění přenosem svých „nebezpečných“ nukleových kyselin a lze jim připsat odpovědnost za smrt a zkázu. U žádného člověka, zvířete, rostliny nebo tekutin z nich pocházejících nebyl přitom dosud žádný virus pozorován a nebyl ani izolován ze vzorků, které z nich byly odebrány. Doposud se nepodařilo izolovat ani jedinou nukleovou kyselinu, která by délkou a složením odpovídala řetězcům genetického materiálu údajných patogenních virů, ačkoli nejjednodušší standardní metody již dlouho umožňují izolovat, zobrazit a analyzovat složení nukleových kyselin o této délce.

Nobelova cena a její fatální následky

V izolované formě lze „fágy“ a „obří viry“ (bionty) ve velkém počtu rychle a jednoduše vyfotografovat v elektronovém mikroskopu a už jen tímto zdokumentovat stupeň jejich čistoty. U žádného z údajných patogenních virů se však doposud nepodařilo izolovat a vyfotografovat izolované struktury, které by byly biochemicky charakterizovány! Při vědeckém výzkumu bývají bionty (neboli fágy a obří viry) ve velkém počtu pozorovány a fotografovány v elektronovém mikroskopu zpravidla u organismů, které bionty vytvářejí nebo které jsou vytvářeny bionty (sic!). U žádného údajně patogenního viru se naproti tomu doposud nepodařilo v elektronovém mikroskopu u žádného člověka, zvířete, rostliny nebo tekutin z nich odebraných, např. krve, spermatu, slin atd., vyfotografovat struktury, které údajně představují patogenní viry, a pořízení snímku náležitě zdokumentovat! Proč se to nepodařilo?

Snímky údajných virů pořízené elektronovým mikroskopem zachycují pouze struktury, které byly ve všech případech získány ze zcela jiných zdrojů. Na základě příslušných odborných článků si lze velmi snadno zjistit a ověřit, že tyto struktury nebyly nikdy izolovány ani biochemicky charakterizovány a nebyly ani použity jako zdroj pro ony krátké úseky nukleových kyselin, z nichž virologové POUZE TEORETICKY sestavují jednu dlouhou nukleovou kyselinu, kterou vydávají za údajný řetězec genetického materiálu určitého viru. 

Ze všech typů „fágů“ a „obřích virů“ lze pokaždé získat nukleové kyseliny, které mají ve všech případech přesně stejnou délku a zcela stejné složení. Ještě nikdy se však nepodařilo z určité struktury nebo tekutiny izolovat nukleovou kyselinu (DNA nebo RNA), jejíž délka a struktura by odpovídaly tomu, co virologové vydávají za řetězec genetického materiálu určitého patogenního viru.

Proč a z jakého důvodu se virologové nechali zcela strhnout nebezpečným nevědeckým přístupem, který je zcela odtržen od reality, pochopíme, pokud se podíváme na to, k čemu došlo mezi rokem 1951 a 10. prosincem roku 1954.

Poté, co se v roce 1951 lékařská virologie ocitla díky kontrolním experimentům v troskách, se bakteriofágy od roku 1952 staly modelem pro přetrvávající ideologii o tom, jak by měly „patogenní viry“ vypadat: nukleová kyselina o určité délce a struktuře obklopená obalem, tvořená daným počtem určitých bílkovin. Avšak: jelikož se elektronovým mikroskopem nepodařilo pořídit snímky „patogenních virů“ u lidí, zvířat či rostlin ani snímky „patogenních virů“ v izolované podobě a jelikož nebyly biochemicky charakterizovány a izolovány jednotlivé složky „patogenních virů“, nezbývá virologům do dnešního dne nic jiného než sestavit viry z jednotlivých složek získaných z tkání údajně infikovaných „viry“ pouze na teoretickém a grafickém základě a přesvědčit sebe samotné i veřejnost o tom, že tyto teoretické konstrukty představují viry, které skutečně existují! 

Virologové, kteří jsou zastánci teorie o patogenních virech, se sborově odvolávají na jediný odborný článek, kterým odůvodňují své počínání a prohlašují je za vědecké. Přitom je zjevné, že toto počínání je pomatené a nevědecké. Autoři, kteří tyto úvahy 1. června 1954 zveřejnili, výslovně označili své postřehy za – ze své podstaty – vyvrácené spekulace, které bude třeba v budoucnu ještě ověřit. K tomuto následnému ověření doposud nedošlo, neboť hlavní autor této studie, profesor John Franklin Enders, obdržel dne 10. prosince 1954 Nobelovu cenu za lékařství. Tu dostal za jinou spekulaci v rámci staré teorie vyvrácené v roce 1951, podle níž „jsou viry nebezpečné bílkovinné toxiny“. Udělení uvedené Nobelovy ceny mělo dvojí dopad: stará, vyvrácená teorie o virech jako toxinech získala pseudovědeckou auru a nové virologii, která chápe viry jako shluky genů, se dostalo nejvyššího uznání vyvolávajícího dojem vědeckosti.

Nová virologie, která chápe viry jako shluky genů, vychází od roku 1952 ze dvou základních principů: patogenní viry mají v zásadě stejnou strukturu jako fágy a údajně vznikají při odumírání buněk ve zkumavce poté, co k nim byl přidán údajně infikovaný vzorek. Enders a jeho kolegové uveřejněním tohoto svého jediného odborného článku z 1. června 1954 zavedli představu, že buňky, které odumírají ve zkumavce po přidání údajně infikovaného materiálu, se přeměňují na viry. Toto odumírání se zároveň mylně považuje za izolování viru – protože se do laboratoře údajně něco vnáší zvenčí – tedy za rozmnožení domnělého viru, a odumírající buněčná hmota se používá jako očkovací látka.

Enders, jeho kolegové a všichni ostatní virologové přitom ignorovali skutečnost – jelikož byli zaslepeni Nobelovou cenou – že k odumírání buněk v laboratoři nedochází v důsledku působení viru, nýbrž proto, že buňky jsou v laboratoři usmrcovány neúmyslně a nepozorovaně, leč systematicky. K tomu dochází následkem kontaminace cytotoxickými antibiotiky, extrémního vyhladovění buněk v důsledku odnětí živného roztoku a přidání bílkovin, které se rozkládají, to znamená, že se tyto bílkoviny štěpí a přitom uvolňují toxické metabolické produkty.

Ze složek získaných z buněk, které takto odumírají v laboratoři, virologové dodnes na teoretickém základě sestavují virus a vydávají jej za skutečný. Tak jednoduchá je virologie, která vychází z existence patogenních virů. Enders ani tito „virologové“ nikdy, a to ani doposud, neprovedli kontrolní experimenty v tom směru, že by buňky v laboratoři „infikovali“ sterilním materiálem. Při kontrolním experimentu umírají buňky naprosto stejným způsobem jako po přidání materiálu údajně infikovaného „virem“. 

Stručné, jasné a snadno srozumitelné vyvrácení tvrzení o existenci veškerých patogenních virů

Mýlit se a podléhat sebeklamu je lidské, pochopitelné a omluvitelné. Co však omluvit nelze, jsou neustálá tvrzení virologů, že jejich výroky a počínání mají vědecký základ. To je jednoznačně nepravdivé, snadno prokazatelné a všemi pochopitelné. Virology, kteří tvrdí, že koronaviry nebo jiné viry vyvolávají onemocnění, je tudíž třeba označit za pachatele podvodu, kterého se dopustili nepravdivými tvrzeními o své odborné způsobilosti, a stíhat je pomocí právních prostředků, které jsou dostupné v právním státě, aby vzali zpět své nepravdivé, vyvrácené a nebezpečné výroky. Tímto způsobem je možné koronavirovou krizi a další „virové“ katastrofy s jejich fatálními konsekvencemi jako jsou „AIDS“, „Ebola“ a další nepodložené „virové“ epidemie, nejen zastavit a zamezit jejich výskytu do budoucna, ale proměnit je i v šanci pro nás všechny.


Definice toho, co lze označit za vědecké tvrzení, a z toho plynoucí povinnosti jsou vymezeny jednoznačně. Pokud to shrneme: 

A. Každé vědecké tvrzení musí být ověřitelné, srozumitelné a vyvratitelné. 

B. Tvrzení lze označit za vědecké pouze v případě, že se je nepodařilo vyvrátit pomocí zákonů myšlení, logických zásad či případně prostřednictvím kontrolních experimentů.

C. Každý vědec je povinen své výroky sám ověřit a zpochybnit. 

Jelikož virologové toto ověření nikdy sami neprovedli a z pochopitelných důvodů se zdráhají tak učinit – kdo by také chtěl sám úspěšně zpochybnit své počínání a svou pověst – uděláme to sami a veřejně pomocí sedmi argumentů. Každý jednotlivý argument přitom sám o sobě postačuje k vyvrácení tvrzení o existenci veškerých „patogenních virů“ a prokázání nesprávnosti počínání virologů zastávajících tento názor (to se netýká výzkumníků, kteří se zabývají „fágy“ a „obřími viry“, které skutečně existují). V následujících bodech se místo slovního spojení „patogenní virus“ používá slovo „virus“.

1. Alignmentem sekvencí = Problém se seřazením

Virologové nikdy neizolovali kompletní řetězec genetického materiálu určitého viru a neprezentovali ho bezprostředně, v celé jeho délce. Používají VŽDY jen velmi krátké úseky nukleových kyselin, jejichž pořadí určí na základě čtyř molekul, z nichž se nukleové kyseliny skládají, a tyto úseky označí za sekvenci. Z mnoha milionů takto identifikovaných velmi krátkých sekvencí sestavují virologové na teoretickém základě a pomocí náročných výpočetních a statistických metod fiktivní dlouhý řetězec genetického materiálu. Tomuto postupu říkají alignment, což znamená seřazení. 

Virologové prohlašují, že výsledek tohoto náročného seřazení (alignmentu), fiktivní a velmi dlouhý řetězec genetického materiálu, představuje jádro určitého viru, a tvrdí, že tím prokázali jeho existenci. Takovýto kompletní řetězec se však v reálném světě ani ve vědecké literatuře nikdy nevyskytuje jako celek, ačkoli jsou již dlouho k dispozici nejjednodušší standardní metody, pomocí nichž lze jednoduše a přímo určit délku a strukturu nukleových kyselin. Virologové sami prokázali nesprávnost svého počínání tím, že provádějí seřazení/alignment, místo toho, aby rovnou představili nukleovou kyselinu o odpovídající délce.

2. Problém chybějících kontrolních experimentů v souvislosti s alignmentem/seřazením

Virologové nikdy neprovedli a nezdokumentovali alignment/seřazení ze stejně krátkých nukleových kyselin, které by vzešly z kontrolních experimentů. Za tímto účelem JE TŘEBA izolovat krátké sekvence nukleové kyseliny z buněčné kultury upravené naprosto stejnou procedurou, s jedním jediným rozdílem, že k údajné „infekci“ nedojde přidáním údajně „infikovaných“ vzorků, nýbrž přidáním sterilních látek nebo sterilizovaných vzorků, které byly „infikovány pro kontrolu“.

Tyto logické a povinně předepsané kontrolní experimenty nebyly nikdy provedeny a zdokumentovány. Už jen tím virologové prokázali, že jejich výroky nemají žádnou vědeckou hodnotu a NELZE je vydávat za vědecká tvrzení.

3. Alignment/seřazení se provádí jen na základě teoretických konstruktů

K tomu, aby bylo možné pomocí teoretických/výpočetních metod sestavit tyto velmi krátké sekvence použitých nukleových kyselin do jednoho dlouhého genomu, potřebují virologové předlohu, která jim umožní seřadit tyto krátké sekvence do velmi dlouhého řetězce genetického materiálu, který údajně patří určitému viru. Bez takovéto předem dané, velmi dlouhé sekvence se žádnému virologovi nepodaří sestavit řetězec genetického materiálu určitého viru pomocí teoretických/výpočetních metod. Virologové argumentují v tom smyslu, že řetězec genetického materiálu sestavený pomocí teoretických/výpočetních metod je genomem určitého viru proto, že řetězec, který je výsledkem seřazení/alignmentu, je sestaven za použití předem určeného řetězce genetického materiálu jiného viru.

Tím byla stručně a jednoznačně prokázána nesprávnost tohoto argumentu virologů, jelikož všechny předlohy, na základě kterých byly pomocí teoretických/výpočetních metod sestaveny nové řetězce genetického materiálu, byly samy sestaveny výlučně pomocí teoretických/výpočetních metod a nepocházejí z žádného viru.

4. Viry nebyly u lidí, zvířat či rostlin nebo tekutin z nich odebraných nikdy pozorovány

Virologové tvrdí, že infekční, tj. nepoškozené viry se ve velkém množství nacházejí v krvi a ve slinách. Z toho důvodu by měli například všichni lidé během koronavirové krize nosit roušku. Doposud však nebyl ve slinách, krvi ani v kterékoli jiné části lidského, zvířecího či rostlinného těla nebo v tekutinách z nich odebraných vyfotografován ani jeden jediný virus, ačkoli pořízení snímků elektronovým mikroskopem v dnešní době představuje jednoduchou a rutinně prováděnou standardní metodu. 

Tato jednoznačná a snadno ověřitelná skutečnost, tj. že neexistují žádné snímky virů, které by byly pořízeny u lidí, zvířat či rostlin nebo tekutin z nich odebraných, sama o sobě vyvrací veškerá tvrzení o existenci virů. Za vědecky prokázanou skutečnost nelze vydávat něco, co nebylo u lidí, zvířat či rostlin nebo tekutin z nich odebraných nikdy pozorováno.

5. Složení struktur, které virologové vydávají za viry, nebylo nikdy biochemicky charakterizováno

Existují dvě rozdílné metody, pomocí nichž virologové pořizují fotografie údajných virů. Pro prozařovací (transmisní) elektronovou mikroskopii používají buněčné kultury, které zalévají do syntetické pryskyřice, seškrabují do tenkých vrstev a dívají se skrz ně. Částice, které se na takových snímcích objevují, nebyly nikdy izolovány a jejich složení nebylo nikdy biochemicky charakterizováno. Bylo by přece třeba identifikovat všechny bílkoviny a dlouhý řetězec genetického materiálu, který virům údajně patří. Ani v jediném odborném článku zveřejněném virology se nepíše ani o ničem takovém, ani o izolaci takových zalitých částic a biochemické charakteristice jejich složení. Tím bylo vyvráceno tvrzení virologů, že tyto snímky zachycují viry.

Druhou metodou, pomocí níž virologové fotografují viry v elektronovém mikroskopu, je jednoduchá a rychlá reflexní elektronová mikroskopie, která se označuje jako negativní barvení („negative staining“). Ke shromáždění skutečně existujících struktur, například „fágů“ a „obřích virů“, a jejich oddělení od všech ostatních složek, což se pak označuje jako „izolování“, se používá příslušná standardní metoda, centrifugace s hustotním gradientem. Aby bylo v elektronovém mikroskopu možné pozorovat výskyt těchto izolovaných struktur a zkoumat jejich vzhled a čistotu, potáhnou se tyto částice látkou obsahující kov, a struktury, které se nacházejí pod touto vrstvou, vypadají ve svazku elektronů jako stíny. U druhé části izolovaných částic, které byly zviditelněny pomocí „negativního barvení“, se určí jejich biochemická charakteristika. V případě všech fágů a obřích virů se vždy zjistí přítomnost neporušených nukleových kyselin, které jsou ve všech případech stejné, velmi dlouhé a mají stejnou strukturu, a zdokumentuje se výsledek určení biochemické charakterizace.

U všech virů, které jsou na základě této metody, tj. „negativního barvení“, vydávány za viry, došlo k níže popsané situaci: tyto částice nebyly zkoncentrovány, vyčištěny a izolovány pomocí centrifugace s hustotním gradientem, tedy metody, která je k tomuto účelu určena, nýbrž se postupuje tak, že se pomocí jednoduché centrifugace docílí toho, že se tyto částice usadí na dno centrifugační zkumavky, což se označuje jako „peletizace“, a následně se tyto částice pozorují elektronovým mikroskopem. Biochemické složení takovýchto struktur, které jsou vydávány za viry, nebylo doposud nikdy stanoveno. Toto je snadno ověřitelné a srozumitelné tvrzení, které vychází ze všech odborných článků zveřejněných virology, v nichž tvrdí, že struktury zachycené pomocí reflexní elektronové mikroskopie jsou viry. Virologové tak sami snadno a elegantně vyvrátili – aniž by si toho všimli – i tento svůj argument, na němž zakládali tvrzení o existenci virů.

6. Snímky pořízené elektronovým mikroskopem, které údajně představují viry, zachycují známé typické artefakty nebo struktury, které jsou buňce vlastní

Virologové uveřejňují velké množství snímků pořízených elektronovým mikroskopem zachycující struktury, které údajně představují viry. Přitom zamlčují skutečnost, že VŠECHNY tyto snímky představují pouze struktury, které jsou typické pro odumírající buněčné kultury, nebo zachycují útvary podobné mýdlovým bublinám tvořené bílkovinami či tuky vzniklé v laboratoři, a u lidí, zvířat či rostlin nebo tekutin z nich odebraných nebyly NIKDY dokumentovány. 

Jiní vědečtí pracovníci než virologové označují stejné struktury, které virologové považují za viry, buď za typické složky buňky, např. buněčné klky (améboidní vychlípeniny, pomocí nichž se buňky pohybují a přichycují k podkladu), exozomy nebo „částice podobné virům“. To představuje další samostatný důkaz o tom, že tvrzení virologů, že v elektronovém mikroskopu pozorují viry, bylo vědecky vyvráceno.

7. Pokusy na zvířatech prováděné virology prokazují nesprávnost tvrzení o existenci virů

Virologové provádějí pokusy na zvířatech, aby prokázali, že látky, s nimiž pracují, jsou viry a mohou vyvolat onemocnění. Ze všech odborných článků, v nichž byl popsán průběh takových pokusů na zvířatech, jednoznačně vyplývá, že samotný způsob, jakým se s těmito zvířaty zachází, má za následek přesně takové symptomy, které jsou popisovány jako účinky příslušného viru. Ze všech těchto odborných článků je patrné, že nebyly provedeny žádné kontrolní experimenty, při nichž by byla zvířatům stejným způsobem podána sterilizovaná výchozí látka.

Tyto dvě zjevné skutečnosti vyvracejí tvrzení virologů, že přítomnost virů a jejich působení doložili při pokusech na zvířatech.

Závěrečná poznámka

Aby byla koronavirová krize ukončena a přeměněna v šanci pro všechny, je nyní třeba tyto jasné, snadno srozumitelné a ověřitelné argumenty vyvracející základní teze virologie zveřejnit a uplatnit v praxi. K tomu dojde například tak, že v rámci soudního systému budou proti virologům uplatněny vhodné právní prostředky a výsledky těchto kroků budou zveřejněny. Až se bude v této souvislosti schylovat k vydání příslušných rozhodnutí, budeme vás o těchto výsledcích informovat prostřednictvím našeho časopisu WissenschafftPlus.

Zaručuji se svým jménem, že kdokoli, kdo by si chtěl u libovolného „patogenního viru“ ověřit pravdivost zde uvedených tvrzení, dojde – jestliže ovládá angličtinu a důkladně si prostudoval příslušné metody – k naprosto stejným závěrům. Předem bych Vás chtěl upozornit, že po dobu trvání koronavirové krize budeme já i mí kolegové odpovídat pouze na dotazy vztahující se k údajným tzv. koronavirům a k viru spalniček. V případě dotazů týkajících se všech ostatních „virů“ odkazuji po dobu trvání koronavirové krize na články na toto téma, které vyšly v časopise WissenschafftPlus od roku 2003.

Zároveň Vás prosím, abyste měli na paměti to, že rozsudek vydaný v soudním sporu o existenci viru spalniček (Lanka vs. Bardens 2016), který potvrdil Nejvyšší soud, již zbavil celou virologii o svůj základ. Soud konstatoval (čímž se příslušný výrok stal součástí německé judikatury), že od roku 2016 základní virologickou metodu, popsanou v (Endersově) článku ze dne 1. června 1954, kde je uváděn jako důkaz existence patogenního viru proces nezamýšleného a nepozorovaného odumírání buněk v laboratoři, již nelze pokládat za důkaz o existenci viru!

Koronavirová krize zvýšila šanci na to, že by rozsudek v řízení o spalničkovém viru mohl sám o sobě zapříčinit změnu v myšlení a jednání v kategoriích „dobrého“ a „zlého“, které dnes převládá v biologii, lékařství, společnosti a státě. K zastavení dalšího prohlubování celosvětové, dle mého názoru předvídatelné, koronavirové hysterie a s tím souvisejícího kšeftaření s testy a vakcínami, možná postačí již to, když bude na údajný virus SARS-CoV-2 uplatněn jeden, několik či případně všechny ze shora uvedených sedmi argumentů. Pokud jde o soudní proces o spalničkovém viru a jiné obecné otázky, odkazuji na internetové stránky „Corona-Fakten“ („Fakta o koronaviru“) na portálu Telegram. Naleznete zde velmi dobré shrnutí průběhu řízení o spalničkovém viru a jeho významu, a i další velmi kvalitní texty.

Můj optimismus, že se z koronavirové krize nakonec stane šance pro všechny, vyplývá z § 1 zákona o ochraně před infekcemi, zkráceně IfSG. V § 1 uvedeného zákona nazvaném „Účel zákona“ je v druhé větě uvedeno: „Součinnost a spolupráce spolkových, zemských a obecních úřadů, lékařů, zvěrolékařů, nemocnic, vědeckých zařízení a dalších zúčastněných subjektů, která je k dosažení tohoto účelu nezbytná, se má uskutečňovat v souladu s aktuálním stavem lékařské a epidemiologické vědy a techniky a má být příslušným způsobem podporována. Vlastní odpovědnost zřizovatelů a vedoucích zařízení sloužících veřejným účelům, potravinářských provozů, zdravotnických zařízení i jednotlivců při prevenci nakažlivých onemocnění má být jasně vymezena a prosazována.“ 

Výhradním a jediným zákonným podkladem veškerých opatření, nařízení a nyní i zákonů přijatých v souvislosti s koronavirovou krizí je zákon o ochraně před infekcemi (IfSG). Jelikož však klíčové ustanovení obsažené v § 1 uvedeného zákona v tomto znění: „Součinnost a spolupráce… se má uskutečňovat v souladu s aktuálním stavem lékařské a epidemiologické vědy a techniky a má být příslušným způsobem podporována“, bylo vyvráceno zveřejněnými, prokazatelně nevědeckými, vyjádřeními samotných virologů, postrádají veškerá opatření, nařízení a zákony, které byly přijaty v souvislosti s koronavirovou krizí, právní základ, a tudíž je nelze uplatňovat.

Nikdo ze zřizovatelů a vedoucích zařízení sloužících veřejným účelům, potravinářských provozů, zdravotnických zařízení ani jednotlivci, jak je uvedeno v druhé větě § 1, tedy žádný občan, na něhož se vztahují zákony, nesmí provádět a strpět opatření a nařízení přijatá v souvislosti s koronavirovou krizí, pokud seznal a je schopen prokázat, že virologové nemají žádné vědecké důkazy o existenci patogenních virů a naopak sami usvědčili nesprávnost svých tvrzení svým vlastním počínáním a odbornou publikační činností. 

Pokud zůstane zachována povinnost postupovat v souladu se stavem vědy stanovená v § 1 uvedeného zákona, je možné soudu s odvoláním na toto ustanovení s úspěchem přednést důkazy o nepodloženosti, protiprávnosti a škodlivosti veškerých opatření, nařízení a zákonů přijatých v souvislosti s koronakrizí a důkazy o jejich rozporu s dobrými mravy. Většina soudců je čestná a svědomitá a řídí se právem a zákonem, protože jinak by v této zemi již dlouho panovala otevřená diktatura, která by byla postavena, jak je stále zjevnější, na pseudovědeckých a vyvrácených argumentech virologie a medicíny.

Při svém počínání si prosím uvědomte toto: většina obyvatel věří tomu, že existují patogenní viry, že skutečně vyvolávají onemocnění, a že očkovací látky mají pozitivní účinky. Drsně a bez obalu: kdo věří tomu, že rakovina je následkem nepochopeného principu zla, věří i na metastázy, věří na „létající metastázy“ neboli viry. Utrpení, které zažívá přímo i nepřímo téměř každý člověk, spolu s negativními následky spojenými s diagnózou rakoviny a její zatěžující léčbou, je zakořeněné hluboko a má své účinky.

Při své osvětě a počínání prosím vezměte v úvahu, že toto přímo i nepřímo zažívané utrpení u lidí samo o sobě vytvořilo a upevnilo pocit, až jistotu, že existují nebezpečná a smrtelná onemocnění a také viry. Uvědomte si, že takovéto i další prožitky mohou vést k přesvědčení, že s těmito záležitostmi je schopen se vypořádat jedině náš stát a jeho odborníci, kterým je to jako jediným dovoleno. Tím můžete předejít tomu, že svým počínáním dosáhnete přesného opaku. To je důležité zejména při jednání s lékaři, které všichni potřebujeme. 

Já například každému, kdo se mne zeptá, vysvětluji, že existuje lepší systém poznatků, který (v pozitivním smyslu) vědecky objasňuje procesy, které vedou ke vzniku onemocnění a uzdravení, a osvětluje, že se při uzdravování mohou vyskytnout vážná zhoršení stavu a překážky, které tělu brání se uzdravit. Abychom však byli schopni tento nový pohled přijmout, je často nezbytné, abychom uznali, že dosavadní systém výkladu založený na buněčné teorii byl vyvrácen. Koronavirová krize je k tomu jedinečnou příležitostí a je rovněž jednoznačnou výzvou k tomu, abychom se zasadili o život a tři univerzální humanitní ideály svobody, rovnosti a bratrství, tedy o sociální trojčlennost lidské společnosti. (V této souvislosti viz článek zveřejněný v tomto vydání časopisu w+ 4/2020 „Die soziale Dreigliederung“ („Sociální trojčlennost“))

Tento článek bude otištěn v naší knize „Corona – Weiter ins Chaos oder Chance für Alle?“ („Korona – pokračování chaosu, nebo příležitost pro všechny?“). Viz recenze knihy na straně 46 tohoto vydání časopisu w+.


Zdroje pro tento článek naleznete v těchto publikacích

„Fehldeutung Virus Teil I“ („Chybné chápání virů – část I“). In WissenschafftPlus č. 1/2020

„Fehldeutung Virus Teil II“ („Chybné chápání virů – část II“). In WissenschafftPlus č. 2/2020

Tento článek a článek nazvaný „Entwicklung von Medizin und Menschheit – wie geht es weiter?“ („Vývoj lékařství a lidstva – co bude dál?“) zveřejněný v časopise WissenschafftPlus č. 6/2015 naleznete zdarma na internetových stránkách www.wissenschafftplus.de v rubrice „Wichtige Texte“ („Důležité texty“)

„Einführung in eine neue Sichtweise auf das Leben Teil I bis III“ („Úvod do nového pohledu na život – část I až III“). Tento článek můžete nalézt ve vydáních časopisu WissenschafftPlus č. 1, 2 a 3/2019.

„Wasser begreifen, Leben erkennen. PI-Wasser: Mehr als nur energetisiertes H2O.“ („Porozumět vodě znamená poznat život. Pí-voda: Více než jen energetizovaná H2O.“) In WissenschafftPlus č. 6/2018. Tento článek si můžete přečíst zdarma na našich internetových stránkách www.wissenschafftplus.de v rubrice „Wichtige Texte“ („Důležité texty“).

14 komentářů u „Virologové se dopouštějí vědeckého podvodu“

  1. Tak nějak mě tento článek potvrzuje to,co od začátku tuším.Guten arbeit.Jestli existuje nějaká iniciativa v tomto směru,bych byl rád nápomocen.

    Odpovědět
  2. Tak nějak mě tento článek potvrzuje to,co od začátku tuším.Guten arbeit.Jestli existuje nějaká iniciativa v tomto směru,bych byl rád nápomocen.

    Odpovědět
  3. Škoda, že to musí být tak dlouhé – mnoho lidí by to i zaujalo, ale délka článku (úvahy, rozboru?) je odradí. A jen dodatek – připadá mi, že lidi obecně se odnaučili přemýšlet (nebo jsou líní?).

    Odpovědět
  4. Škoda, že to musí být tak dlouhé – mnoho lidí by to i zaujalo, ale délka článku (úvahy, rozboru?) je odradí. A jen dodatek – připadá mi, že lidi obecně se odnaučili přemýšlet (nebo jsou líní?).

    Odpovědět
  5. Velmi děkuji za překlady. Publikace od Stefana Lanky jsem četla v němčině a nikdy jsem nebyla schopna obsah odborně a srozumitelně tlumočit. Tento pán je veliký biolog, který se rozhodl i za cenu ztráty kariery nepapouškovat 100 let stará dogmata a postavit se za pravdu. Skutečný vědec ! Snad brzy přijde doba, kdy tento fakt pochopí i neodborná veřejnost.

    Odpovědět
  6. Velmi děkuji za překlady. Publikace od Stefana Lanky jsem četla v němčině a nikdy jsem nebyla schopna obsah odborně a srozumitelně tlumočit. Tento pán je veliký biolog, který se rozhodl i za cenu ztráty kariery nepapouškovat 100 let stará dogmata a postavit se za pravdu. Skutečný vědec ! Snad brzy přijde doba, kdy tento fakt pochopí i neodborná veřejnost.

    Odpovědět
  7. Děkuji za zajímavé články. Nejsem sice specialista virilog ani lékař, nicméně si myslím, že téma nemoci a zdraví je v prvé řadě osobní odpovědností jednotlivce. Proto jsem se o to začal zajímat a zjistil jsem, že lékařská věda nemá definici nemoci, z které by bylo jasné, co to je, jak a proč to vzniká. Existují pouze tzv. operační definice nemocí, jako např. popis chřipky, ale s tím, že se u nich uvádí, že příčina nemoci je neznámá a že popisují hlavně její příznaky. Pokud skutečně neexistuje takováto “univerzální definice”, pak se léčba pohybuje pouze na povrchu problému a nahodile hledá řešení. Z tohoto pohledu by pak bylo jasné, proč má takový úspěch a proč kráčí tak rychle kupředu tzv. akutní medicína a s ní chirurgické obory. Tady jde totiž o krizové situace, kdy je potřeba ihned zachránit lidský život či rychle eliminovat devastující účinky zranění. Nakonec mám dojem, že v této oblasti jsou těmi hlavními hrdiny IT inženýři, materiáloví inženýři a biochemici, kteří umožnili svými objevy a jejich aplikacemi zvýšit výkonnost zdravotnického systému. A co lékařská věda…

    Odpovědět

Napsat komentář

Pin It on Pinterest

Share This