Zase ty protilátky

články

Autor: Northern Tracey

24. 7. 2022

Překlad

Eva Mertlíková

Zdroj

DOKUMENT

Protilátky jsou prý velmi důležité pro náš imunitní systém při překonávání virových a bakteriálních onemocnění. Zpočátku vytváříme nespecifické protilátky IgM a později specifické protilátky IgG. Jakmile si vytvoříme protilátky IgG, jsme proti určitému patogenu doživotně imunní.
Příkladem toho jsou příušnice, které jsou údajně způsobeny virem. Jakmile jednou onemocníme, vytvoříme si protilátky IgG a jsme doživotně imunní.
Dalším příkladem jsou spalničky. Přítomnost protilátek IgG dokazuje, že jsme doživotně imunní. Až na to, že v případu Nejvyššího soudu v Německu se ukázalo, že virus spalniček neexistuje. Ale to nevadí…
Dalším příkladem jsou plané neštovice. Plané neštovice dostaneme jednou a nikdy více díky protilátkám IgG. Kromě případů, kdy dostaneme pásový opar, což je to samé jako plané neštovice. To ale není problém…
V případě AIDS se testujeme na přítomnost protilátek. Pokud je máme, víme jistě, že máme smrtící virus, který nás brzy zabije. Je to proto, že virus HIV je „chytrý“ a ví, jak se protilátkám vyhnout, na rozdíl od viru příušnic, který je hloupý a neumí to. Virus spalniček neexistuje a virus planých neštovic je docela chytrý.
Dalším příkladem je hepatitida C. Pokud se vám rozpadají játra, můžete si nechat testovat protilátky a pokud jsou pozitivní, znamená to, že máte smrtelný virus, který požírá vaše játra. Toto je očividně další příklad chytrého viru.
Proti rhinoviru, původci běžného nachlazení, si přirozeně vytváříme protilátky, ale tento virus je velmi chytrý a mnoho z nás dostává rok co rok rýmu i přes přítomnost protilátek.
Podobně i chřipkový virus je velmi, velmi chytrý a na rozdíl od viru spalniček, který nejenže neexistuje, ale zůstal konstantní ve své neexistenci po staletí, virus chřipky mění svou podobu každý rok. Je to nepochybně proto, že virus chřipky je tak chytrý, že do svého portfolia akciových trhů zahrnul společnosti vyrábějící vakcíny proti chřipce. Přál bych si být tak chytrý jako virus chřipky.
Pokud máte příznaky lymské boreliózy, otestujete se na přítomnost protilátek, ukážete je svému lékaři a řeknete mu, že máte pozitivní test na protilátky, což znamená, že máte boreliózu, vyhodí vás z ordinace a vynadá vám do idiotů. To proto, že přítomnost protilátek v případě lymské boreliózy nic neznamená.
Pokud máte Covid a máte pozitivní test na protilátky, znamená to, že jste buď virus měli, nebo jste virus neměli. Je to také jasný důkaz, že jste buď nemocní byli, nebo nebyli. To proto, že koronavirus je tak chytrý, že vás může oklamat, abyste si protilátky buď vytvořili, anebo nevytvořili, jen aby tím zmátl imunology.

Doufám, že je to naprosto jasné.

Autor: Dr. Tom Cowan

Místo toho, abychom diskutovali o tom, jak nebezpečné a neúčinné jsou vakcíny, musíme diskutovat o tom, jak nikdy nebylo prokázáno, že bakterie a viry způsobují nějakou nemoc.
(Dr. Thomas Cowan)

Ale co jsou vlastně protilátky? Existují vůbec nebo dělají to, co se říká, že dělají? Ne, nedělají.

Všichni víme, že celá věda o vakcínách je postavena na tvorbě protilátek. Tímto způsobem se také měří jejich účinnost. Takže pokud se věda mýlí v případě protilátek, pak se mýlí ohledně imunity a vakcíny nemají v medicíně místo.

Ohledně protilátek se MÝLÍ…

Celý vakcinační business je postaven na velmi pochybném základě teorie zvané „imunitní systém“. Účinnost vakcín je testována měřením hladiny protilátek, o které se každý domnívá, že se rovná nějaké formě „imunity“ vůči reinfekci. Ale co když protilátky nejsou to, co nám bylo řečeno?

Zde jsou některé výroky lékařů a vědců o tom, co si myslí, že protilátky jsou, a co nejsou:

„Řekl, že normální testování nové vakcíny nebylo v Británii možné kvůli relativně malému počtu lidí, kteří touto nemocí onemocněli. Místo toho vědci testovali, zda vakcína produkuje dostatečné množství protilátek.“

(Z článku v The Observer o vakcíně proti meningitidě C: „Po očkování novou vakcínou zemřelo jedenáct lidí“) http://whale.to/v/meningitis5.html

„Z OPAKOVANÝCH lékařských vyšetřování se zdá, že protilátky poskytují stejnou ochranu, jakou oběti před dalšími útoky poskytuje rána pěstí do obličeje.

Slovo „protilátka“ zahrnuje řadu ještě méně srozumitelných slov, kuriózních reliktů Ehrlichovy teorie postranního řetězce, o které největší z odborníků, McDonagh, říká, že je „v podstatě nesrozumitelná“. Teď, když byly dávná historie, mytologie a očkovací statistiky zkušenostmi vyvráceny, musí očkovací business více spoléhat na slovní prach vržený do tváře laické veřejnosti. Pouhý laik, zavalený protilátkami, receptory, haptofory atd., s potěšením boj vzdá a nechá vše na odbornících. To je přesně to, co chtějí, zvláště když jim s potěšením také nechá spoustu peněz.

Celá problematika imunity a protilátek je však tak nesmírně složitá a obtížná, zvláště pro skutečné odborníky, že je úlevné slyšet, že mezery v jejich znalostech o takových věcech jsou stále obrovské.

Určitou představu o složitosti tématu můžeme získat z knihy „The Integrity of the Human Body“ od Sira Macfarlane Burneta. Upozorňuje na skutečnost – záhadu – že některé děti si nikdy nemohou vytvořit žádné protilátky, ale přesto mohou projít typickým onemocněním, řekněme spalničkami, normálně se uzdravit a projevit normální pokračující odolnost vůči reinfekci. Kromě toho jsme léta slýchali o pokusech dát do souvislosti množství protilátek u pacientů se stupněm jejich imunity vůči infekci. Výsledky byly často tak směšně chaotické, tak naprosto odlišné od toho, co se očekávalo, že skandál musel být ututlán – nebo zapsán do zprávy, což je v podstatě totéž (viz Zpráva MRC, č. 272, květen 1950, „Studie o záškrtu ve dvou oblastech Velké Británie“ – „A Study of Diphtheria in Two Areas of Great Britain“). Nejhorší skandál však je, že rozhlas stále školám říká, že účelem očkování je tvorba protilátek. To ale není pravda! Účelem očkování je vydělat peníze!“

(úryvek z knihy „The Blood Poisoners“, autor: Lionel Dole) http://whale.to/v/dole.html

„Zkoušky na lidech obecně dávají do souvislosti ,protilátkovou‘ odpověď s ochranou, to znamená, že pokud tělo produkuje protilátky (proteiny), které se vážou na složky vakcíny, pak musí fungovat a být bezpečné. Přesto dr. March říká, že protilátková odpověď je obecně špatným měřítkem ochrany a není žádným ukazatelem bezpečnosti. Zejména u virových onemocnění je důležitá ,buněčná‘ imunitní odpověď a hladina protilátek a ochrana spolu vůbec nesouvisí.“

(úryvek z článku o MMR vakcíně v Private Eye Magazine z 24.1.2002) http://whale.to/v/mmr445.html

„Teorii, podle které tvorba protilátek v krvi naznačuje, že byla vytvořena ochrana proti onemocnění, zkušenosti z praxe nepotvrzují. Zpráva Rady pro lékařský výzkum o epidemiích záškrtu v Gateshead a Dundee, zveřejněná v roce 1950, ukázala, že mnoho osob, které skutečně byly v nemocnici se záškrtem, mělo v krvi mnohem více antitoxinů, než bylo údajně zapotřebí pro úplnou ochranu před záškrtem, zatímco zdravotní sestry a další osoby v těsném kontaktu s infekcí záškrtu a bez dostatečného množství antitoxinu zůstaly imunní.“

(Lily Loat: „The Brains of the Inoculated“, 1957) http://whale.to/vaccines/loat1.html

Abychom lépe pochopili otázku účinnosti vakcín, bylo by pro nás užitečné vrátit se k ranému teoretickému základu, na kterém vznikly současné teorie očkování a nemocí. Zjednodušeně řečeno, teorie umělé imunizace předpokládá, že když u člověka vyvolá mírnou formu onemocnění, prostřednictvím použití specifických cizích proteinů, oslabených virů atd., tak tělo bude reagovat vytvořením trvalé ochranné reakce, např. tvorbou protilátek, aby jej ochránilo, když přijde skutečná nemoc.

Tuto prvotní teorii prevence nemocí, vytvořenou Paulem Ehrlichem, od doby jejího vzniku někteří významní vědci postupně opouštěli. Například nedlouho poté, co Ehrlichova teorie získala popularitu, W. H. Manwaring, tehdejší profesor bakteriologie a experimentální patologie na Leland Stanford University, poznamenal:

„Domnívám se, že ani v jedné ze základních hypotéz obsažených v této teorii není trocha pravdy. Moje přesvědčení, že je na ní něco radikálně špatně, vyplynulo z úvahy o téměř všeobecném selhání terapeutických metod na ní založených… Dvanáct let studia s imunofyzikálními testy přineslo množství experimentálních důkazů, které jsou v rozporu s Ehrlichovou teorií a jsou s ní neslučitelné, a přesvědčilo mě, že jeho pojetí původu, povahy a fyziologické role specifických ‚protilátek‘ je mylné.“

Abychom získali následnou historickou perspektivu událostí od dob Manwaringa, můžeme se dále podívat na klasickou práci o autoimunitě a nemocech od Sira Macfarlane Burneta, která naznačuje, že od poloviny tohoto století ústřední role protilátek v rámci imunity vůči nemocem prošla „nápadnou degradací“. Známým se stal například fakt, že děti s agamaglobulinémií, které v důsledku toho nemají schopnost produkovat protilátky, se po nakažení spalničkami (nebo jinou infekční nemocí) přesto zotavují s dlouhotrvající imunitou. Podle jeho názoru bylo jasné, že „celá řada dalších imunologických mechanismů efektivně funguje i bez pomoci aktivně vytvořených protilátek.“

K tomuto širšímu pohledu na imunologické mechanismy těla přispěl také britský výzkum v polovině století o vztahu mezi výskytem záškrtu a přítomností protilátek. Studie dospěla k závěru, že nezjistila žádnou pozorovatelnou korelaci mezi množstvím protilátek a výskytem onemocnění. Vědci našli lidi, kteří byli vysoce odolní s extrémně nízkým množstvím protilátek, a lidi s velkým množstvím protilátek, kteří onemocněli. (Podle Dona de Savinga z IDRC si význam role vícečetných imunologických faktorů a mechanismů získal široké uznání ve vědeckém myšlení. Například se nyní obecně má za to, že vakcíny fungují tak, že stimulují nehumorální mechanismy, přičemž protilátka slouží pouze jako indikátor toho, že byla podána vakcína nebo že osoba byla vystavena určitému infekčnímu agens.)

V Australian Journal of Medical Technology z počátku 70. let lze nalézt článek lékařského virologa B. Allena (z australské laboratoře mikrobiologie a patologie v Brisbane), který uvádí, že přestože byla skupina rekrutů imunizována proti zarděnkám a jednotně prokázala protilátky, tak 80 % rekrutů onemocnělo touto nemocí, když jí byli později vystaveni. Podobné výsledky byly získány v následné studii provedené v ústavu pro mentálně postižené. Allen v komentáři k výzkumu bylin na semináři University of Melbourne uvedl, že „je třeba se ptát, zda… rozhodnutí spoléhat se na kolektivní imunitu možná není potřeba přehodnotit?“

Na počátku 80. let při zkoumání neočekávaných a nevysvětlitelných propuknutí akutní infekce mezi „imunizovanými“ osobami začali vědci hlavního proudu vážně pochybovat o tom, zda jejich chápání toho, co představuje spolehlivou imunitu, je ve skutečnosti platné? Například tým vědců v článku v New England Journal of Medicine poskytuje důkazy o tom, že imunita vůči nemocem je širší bioekologickou otázkou než faktory umělé imunizace nebo sérologie. Jejich shrnutí:

„Je důležité zdůraznit, že imunitu (nebo její nepřítomnost) nelze spolehlivě určit na základě anamnézy onemocnění, prodělaných očkování nebo dokonce předchozích sérologických výsledků.“

Navzdory těmto významným posunům ve vědeckém myšlení bylo bohužel dosaženo jen malého skutečného pokroku, pokud jde o provádění systematického rozsáhlého výzkumu mnoha faktorů, které jsou základem lidské imunity vůči nemocem, a následně budování systému prevence, který je přímo založen na těchto zjištěních. Zdá se ironické, že ještě v roce 1988 musí W. James stále klást následující základní otázky:

„Proč se lékařský výzkum nezaměřuje na to, jaké faktory v našem prostředí a v našich životech oslabují imunitní systém? Je to příliš jednoduché? Příliš obyčejné? Málo dramatické? Nebo to ohrožuje příliš mnoho zájmových skupin?“

(výroky z knihy dr. Raymonda Obomsawina „UNIVERSAL IMMUNIZATION, Medical Miracle or Masterful Mirage“) https://web.archive.org/web/20001215233300/http://www.whale.to/vaccines/obomsawin.html

„Protilátky jsou ve skutečnosti rozpustné krevní proteiny, které hrají ústřední roli při hojení ran.“

„Ve zkumavce obsahující vhodnou koncentraci kyselin a zásad, minerálů a rozpouštědel se tyto krevní bílkoviny, nazývané také globuliny, libovolně vážou s jinými bílkovinami. Jakýkoli vzorek odebraný zvířeti nebo osobě tak můžete nechat libovolně otestovat s pozitivním nebo negativním výsledkem.“

(Stefan Lanka, rozhovor z roku 2005)

(Takže pokud je úkolem protilátek hojení ran, pak dává smysl, že budou kolem otrávených, umírajících buněk, že? Teorie, že jsou pro každou nemoc specifické, byla vyvrácena. Existuje jen několik různých proteinů nazývaných „protilátky“, zatímco podle jejich vlastního přiznání existuje nekonečně mnoho druhů „virů“.)

„Jedním z nejvíce znepokojujících objevů v klinické medicíně bylo zjištění, že děti s vrozenou agamaglobulinémií, které nemohly vytvářet žádné protilátky a měly v krevním oběhu jen nepatrné stopy imunoglobulinů, se normálním způsobem nakazily spalničkami, vykazovaly obvyklou řadu příznaků a byly následně imunní. V jejich séru (tekutá část krve bez srážecích faktorů a buněk) nebyly detekovatelné žádné protilátky proti spalničkám.“

(dr. Suzanne Humphries: „Melanie’s Marvelous Measles: Is the provaccine backlash rational or hysterical?“, 2013) http://whale.to/vaccines/antibody.html

Pro mnohé to může být novinka, ale ve skutečnosti je to v lékařských kruzích dlouho známo, což znamená, že očkovací průmysl páchá podvody (nehledě na vraždy) a my opravdu HNED TEĎ potřebujeme moratorium na celou problematiku „vakcín“.