Byli jsme požádáni o to, abychom převedli technickou komunikaci s Ministerstvem nemocnictví (kterou vedeme na základě zákona 106/1999 Sb o svobodném přístupu k informacím) do alespoň trochu čtivé podoby. Nevím, zda se nám to podaří, ale pokusíme se ze zdlouhavé a nikam nevedoucí korespondence vypíchnout to nejpodstatnější. 

Zároveň by mohl tento text posloužit jako vodítko advokátům při sestavování žaloby pro své Covid Games postižené klienty, pro které jsme připraveni poskytnout konzultace v případě potřeby. 

Tento článek má ležérní charakter. Pokud zatoužíte zkoumat detaily a studie, projděte si texty v naší redakci. Je tam zásoba čtení na dlouhé zimní večery.

Ministerstvo se spoléhá na to, že má pravdu a že si ji nemusí nijak ověřovat, ani ji ničím dokládat

Zajímalo nás, zda si odborníci našeho ministerstva sami ověřili, že Covid Games mají skutečně vědecký základ. Tedy, zda si ověřili, že se k prezentovaným závěrům a z nich pramenícím opatřením dochází pomocí tolik opěvované “evidence based medicine”, medicíně založené na důkazech.

Požádali jsme proto ministerstvo o zaslání odborné publikace, jejíž autoři nalezli a analyzovali virus SARS-CoV-2 exaktními nezpochybnitelnými postupy a taktéž publikace, ve které by pak autoři prokázali jednoznačně jeho přímou souvislost s onemocněním Covid-19.

Domnívali jsme se, že takové publikace musí být jednoduše k nalezení a že je ministerstvo zná od A do Z. Není tomu tak. Dozvěděli jsme se pouze to, že ministerstvo důvěřuje pravdivosti informací přijatých zvenčí a nemá potřebu si je nijak ověřovat. Byli jsme odkázáni na weby WHO, ECDC a CDC. Hledali jsme usilovně, ale požadované studie jsme nenašli.

Když jsme na tuto skutečnost poukázali, ministerstvo pouze odpovědělo, že není v jeho působnosti shromažďovat studie. Tyto důkazné (a podle nás zcela zásadní) publikace nám nebyl schopný poskytnout ani žádný jiný orgán patřící pod ministerstvo, ani výrobci Covid-19 testů, které jsme taktéž oslovili.

Hledá se odborná publikace

Hledá se studie (z inkriminovaného začátku roku), která by jednoznačně potvrdila existenci nového koronaviru SARS-CoV-2. Autoři pilotních čínských studií nemají čistý izolát viru k dispozici, nikdy jej exaktně neočistili a neosekvenovali, tak, jak má být provedeno pro potvrzení nálezu nového patogenu. Emailovou korespondenci s těmito autory máme k dispozici pro soudní proces. 

Izolovaný virus nemá ani žádná jiná laboratoř, přestože některé to tvrdí. Co je mylně považováno za „izolovaný virus“, je pouze vzorek heterogenního materiálu s předpokládaným virem v něm. Pro příklad toho, co je a není izolace, zkusme tuto analogii. Skupina bytostí ve zkumavce (Lada, Gertruda, Hugo, Ignác, Maxipes, Modroočko a Rákosníček) je to, co „odborníci“ a autoři mnoha studií nazývají izolátem viru. Skutečný izolát viru je však například samotná Gertruda nebo samotný Rákosníček.

Doposud neexistuje studie, která by jednoznačně potvrdila příčinnou souvislost mezi (hypotetickým) virem SARS-CoV-2 a onemocněním Covid-19. Těch několik, které se o to pokoušely, tuto souvislost spíše vyvrátily. Pokusná zvířata musela být značně geneticky modifikována, aby jim vůbec vznikly nějaké symptomy, a to ještě za pomoci inokulace směsi toxických látek, ve které byla pouze předpokládána přítomnost viru. Takové studie diskvalifikují samy sebe právě svou chybnou metodikou experimentu.

Mutace viru?

Co jsou tedy ony obávané mutace viru? Nejdřív se podívejme na to, co je vůbec onen virus SARS-CoV-2. Jelikož se k jeho “nálezu” použila revoluční metoda NGS (New Generation Sequencing), která umí usnadnit a zrychlit sekvenování genetického materiálu, vypadá to, že je vše v pořádku. Pokud bychom měli jako výchozí materiál homogenní genetický vzorek a věděli předem jeho původ, tak ano. Zde se však základní stavební kámen vědeckého experimentu nepokládá, přeskakuje se. 

Pokud proženeme skrze NGS metodu heterogenní genetický materiál (vzorky z plic nemocných nebo rozkládající se směs z kultivace na Vero buňkách), poskládá nám tato metoda Frankenstein model hypotetického viru z malých úseků genetického materiálu, jehož původ může být směs mikrobiální, lidská nebo z tkáňových kultur. Ty různé mutace viru SARS-CoV-2 jsou právě díky použití NGS různé podoby těchto Frankenstein modelů hypotetického viru, poskládané počítačovým programem, chybějící části jsou doplněny odhadem z databáze.

Onemocnění se šíří prskáním, jenom na to nemáme žádné důkazy

Existuje odborná studie, která by jednoznačně prokázala přenos onemocnění Covid-19 kapénkami / respiračním sekretem? Dalo by se předpokládat, že ano, když se proti nim navzájem tak odpovědně chráníme obličejovými maskami. Opět jsme však byli odkázáni do hlubin webu WHO, ECDC a CDC, kde jsme opět nenalezli důkaz založený na exaktních vědeckých postupech. 

Nejdříve WHO tvrdilo, že se onemocnění z člověka na člověka nepřenáší (což velmi pravděpodobně stále platí), posléze však změnili povídačku. Být si navzájem každodenní hrozbou je zřejmě v něčem přeci jen výhodné. Začaly se tedy chrlit studie, ve kterých se zkoumaly dolety kapének a filtrace materiálů na zakrytí obličeje. Bylo by však dobré nejdříve zjistit, zda se v tom respiračním sekretu virus celý a infekce schopný vůbec nachází. Iluzionistům však stačí jen PCR test, který za jistých okolností najde cokoliv u kohokoliv, a tak se jim podařilo v několika málo případech fragment hypotetického viru najít, čímž se “potvrdilo”, že všichni můžeme být asymptomatickými přenašeči této iluze.

Z respiračního sekretu covid nemocného / covid zdravého člověka nebyl virus SARS-CoV-2 nikdy izolován a nikdy nebylo prokázáno, že je propagace a infekce schopný. Jediné, o co se několik málo studií pokoušelo, byla kultivace heterogenního genetického materiálu z respiračního sekretu na buněčných kulturách (jako důkaz přítomnosti viru). Výsledek je většinou jako hození si mincí. 

Nutno podotknout, že tento postup diskvalifikuje jakýkoliv výsledek experimentu, jelikož (opět) virus není z kapénky izolován, nikdo neví, zda se v ní opravdu nachází v celé své genomové kráse cca 30.000 bází a zda je schopný infekce. Kultivace chrchle na buněčných kulturách a následný pozorovaný cytopatický efekt (pokud k němu vůbec dojde) nesvědčí o působení viru, ale pouze o rozpadu buněčné kultury z různých logicky odvoditelných důvodů. Více toto téma rozebírá článek Virologové se dopouštějí vědeckého podvodu.

Epidemiologické pozorování jako důkaz?

Jakákoliv epidemiologická pozorování onemocnění mají sloužit pouze k tvorbě hypotéz, nejsou důkazem samotným. Tyto hypotézy se pak buď potvrdí, nebo nepotvrdí vědeckým experimentem s jasnými pravidly. Proč se tento postup nedodržuje? Ptáme se. Nevíme. 

To, že vidíme nějaké onemocnění šířit se populací, neznamená, že je infekční. Infekčnost musí být potvrzena jasně danými postupy. 

Celkem logický postup, kterým se však “špičkové instituce” (slova ministerstva zdravotnictví) neobtěžují zdržovat.

Kurděje a blbá nálada jsou infekční

Zrovna tak bychom mohli dle epidemiologického pozorování říct, že kurdějemi se námořníci nakazili na lodi jeden od druhého. A dokonce se o tomto onemocnění takto uvažovalo, než se přišlo na to, že je to akutní nedostatek vitamínu C. 

Nebo bychom mohli tvrdit, že rozšíření blbé nálady ve společnosti způsobil nějaký virus a dokonce bychom takový virus mohli velmi lehce stvořit. Návod.

Proč tedy vůbec nosit obličejové masky?

To je otázka za všechny prachy. To nikdo neví. Nebo možná ví, ale nepoví. Je to způsob, jak nás odlidštit a rozdělit a možná i zdravotně oslabit? S šířením onemocnění to nemá nic společného.

Ministerstvu jsme zaslali rozbor oněch šesti studií, na které se odvolávají na svém webu a které použili jako staronové odůvodnění po výtce soudu. Ani v jedné z nich však důkaz o účinnosti masek proti šíření respiračních onemocnění není. Jsou v nich velmi slabé argumenty, přitom existuje řada publikací, které solidní experimentální metodikou účinek masek nepotvrzují. 

Velkým překvapením jsou pak ty studie, které zjistily, že chirurgické ústenky míru výskytu pooperačních infekcí nijak nesnižují, v několika studiích byla tato míra dokonce zvýšená v porovnání s operacemi, kde chirurgický tým ústenky nepoužíval. Na základě těchto studií bylo dokonce doporučeno chirurgům od používání ústenek upustit, i pro jejich vlastní zdraví, jelikož se dobře ví, že s sebou jejich nošení přináší rizika.  Těmto rizikům jsme nyní dlouhodobě vystavováni všichni, ale obzvláště problematické je to u dětí a seniorů.

Trollům, jejichž hlavním argumentem je, že chirurgové v ústenkách neumírají, je nutno sdělit, že málokterá zdravotní komplikace má takto rychlý průběh. To, že chirurg po dni s ústenkou nebo medik po dni s respirátorem ihned neumře, neznamená, že jim neškodí. Plíce jsou vedle ledvin orgánem pro vyrovnávání pH a pokud nedochází k adekvátní výměně plynů v plicích, dochází k respirační acidóze. Ta nemusí být nijak znatelně cítit. Únavu a mírné bolesti hlavy umí člověk přecházet. Ty někdy i vymizí, přestože se acidóza prohlubuje. Zakryté dýchací cesty mají vliv na změnu srdeční frekvence, vyplavování stresových hormonů, psychiku a termoregulaci.

Nutno také podotknout, že spolu se zpětným vdechováním zdánlivě nízkých hodnot CO2, zachycených v respirátorech a ústenkách (ano, opravdu se to děje a efekt je kumulativní v čase), vdechujeme i mikrovlákna z materiálu masek. Ta se samozřejmě v plicích usazují a působí jako iritant. Chirurgické roušky jsou většinou vyráběny z polypropylenu, jsou různě chemicky ošetřeny, zatímco látkové roušky, které nejsou ušité z bio bavlny (jejíž vlákna se také vdechují) mají v sobě ledacos, nejsou nikým kontrolované. Je však důležité, že vám ladí se sakem. 

Móda obličejových oblečků se však mezitím rozmohla a stala se doslova fetišem. Ministerstvu nevadí, že vlastně neví, jaká rizika jsou s tímto fetišem spojena. Ví však jistě, že jsou jednoznačně menší než riziko spojené s jejich nenošením. Bylo by to vtipné, kdyby to nebylo smutné, protože tohle je ministerstvo nemocnictví schopno skutečně napsat. 

“Veřejné zdraví” – VIP klub, do kterého nepatříte

„V obecné rovině lze uvést, že v rámci ochrany veřejného zdraví obecně nejsou stanoveny konkrétní maximální koncentrace CO2 pro nošení roušek ani jiných prostředků chránících dýchací cesty člověka.“ 

Koncentrace jsou stanoveny pro vnitřní prostředí budov, například pracovišť nebo školních tříd a to z důvodů ochrany zdraví těch, kteří se v nich nacházejí. V případě obličejových masek jde však tato ochrana zdraví stranou, jako kdyby je nosily zcela odlišné bytosti.

„Studií ministerstvo nedisponuje a nenechalo si ji vyhotovit z toho důvodu, že nošení roušek je nejdostupnější způsob, jak zabránit šíření nového koronaviru, a to s ohledem na možnost využití v masovém měřítku (viz bod 25)). Pro nošení roušek platí pravidla, která jsou veřejně dostupná na webu řady zdrojů včetně výše uvedených organizací. Riziko plynoucí ze šíření dané nákazy bez ochrany dýchacích cest jednoznačně převažují ta rizika, která by případně mohla souviset s dlouhodobým nošením roušek. Parametr „dlouhodobý“ bez další specifikace není vyhodnotitelný.“ 

Klidně toto budeme tvrdit (abychom vás nějak odpálkovali), ale žádné relevantní podklady pro naše tvrzení nečekejte. Povinností ministerstva je, před vydáním jakéhokoliv opatření, tato rizika kvantitativně a kvalitativně posoudit. Bohužel se ukazuje, že ochrana veřejného zdraví platí pouze selektivně, podle toho, zda se to hodí do politické agendy.

Provádíme na sobě experiment, který zasahuje do naší tělesné integrity, u kterého nebyl nikdo z nás poučen o rizicích a nemohli jsem k němu tedy ani dát informovaný souhlas. Že tento experiment provádíme na dětech a seniorech, je doslova tragické.

Magický test

Ústředním bodem údajné pandemie Covid-19 je testování, dokonce i naprosto zdravých lidí. Jak PCR testy, tak antigenní testy jsou jedna velká magie. Ministerstvo ani SÚKL nad nimi nemá kontrolu. Každá laboratoř si může použít test dle své libosti nebo si vytvořit vlastní in-house postup. Standardizace v podstatě není.

Různé testy PCR detekují různé úseky genomu hypotetického viru, testy mají různé úrovně amplifikace a samotná metoda nebyla nikdy určena k diagnostice infekcí (někteří výrobci v příbalových manuálech pravdivě uvádějí, že PCR detekuje pouze část RNA viru a pozitivní výsledek neznamená, že SARS-CoV-2 je původcem klinických příznaků. Výsledek testu je nutno posuzovat s ohledem na anamnézu pacienta a další diagnostické údaje).

Jelikož nikdo nemá k dispozici čistý izolát viru, ani jeden test nebyl prověřen, že opravdu detekuje jeho úseky. Je to jako dělat těhotenský test a nemít pro kontrolu jeho funkční způsobilosti to těhotenství. Iluzionistům Covid Games to však nevadí, dokonce jdou tak daleko, že na základě pozitivního výsledku testu prohlásí zdravého člověka za nemocného. Vynálezce metody PCR Kary Mullis se musí obracet v hrobě.

Navíc, i pokud by PCR test dokázal diagnostikovat infekci (opravdu to NEUMÍ), každý test má nějakou míru falešné pozitivity a negativity. Míra falešné pozitivity by v našem případě byla tím větší, čím menší je míra výskytu onemocnění v populaci. A právě falešná pozitivita testů je to, co nás drží v kleci a proč scamdemie neskončí, dokud se bude testovat.

Budeme-li jen na chvíli předpokládat, že zde skutečně máme nové onemocnění a test na něj, zkusme si udělat jeden výpočet, který ukáže, jak moc jsou čísla, kterými nás dennodenně dezinformační média krmí, oprávněná:

Míra falešné pozitivity:	4%
Míra výskytu onemocnění v populaci:	0.2%
Počet provedených testů za den:	10,000
Počet skutečně nemocných:	20 (10,000 x 0.002)
Základ pro výpočet falešné pozitivity:	9,980 (10,000 – 20)
Počet falešně pozitivních výsledků:	399 (9,980 x 0.04)

“Míru falešné pozitivity neodečítáme, metoda PCR je celosvětově považována za zlatý standard.” (Ministerstvo nemocnictví)

Adventní testy

Přichází advent s antigenními testy, dalším podvodem, jejichž výsledkem budou opět jen čísla bez informační hodnoty. Ani antigenní testy nejsou validované vůči proteinům patogenu, který mají údajně detekovat, jelikož patogen (virus SARS-CoV-2) nebyl nikdy izolován a není k dispozici. Proteiny jsou hypotetické počítačové modely. Nutno podotknout, že antigenní testy se pro prověření funkční způsobilosti porovnávají vůči PCR testům. Porovnávání bláta s louží. Připravujeme na toto téma článek.

Virologové ani epidemiologové, kteří pějí ódy na testy, nejsou analytičtí chemici. Jinak by věděli, že test je neplatný, dokud nemůže být exaktně validován pomocí kontroly čistého genomu viru, který je jako jediný zlatým standardem.

Je potřeba se zamyslet nad tím, kdo nese odpovědnost za zbytečná úmrtí opuštěných seniorů, kteří to raději vzdali a za úmrtí mladých lidí, kteří svůj život ukončili předčasně.

Šarlatánská vládní opatření, která vycházejí z dojmů a domněnek, jsou peklo. Redukcionistický pohled medicíny dokáže vidět člověka jen jako epidemiologický objekt. Je to kámen úrazu samotného “zdravotnictví”, že neumí vidět lidskou bytost komplexně a tak se mu daří ji úspěšně ničit. 

Pokud onemocnění nezpůsobuje žádný virus, jaké jsou tedy příčiny úmrtí? Stáří a žalostný zdravotní stav určitě. Ostatní běžné známé diagnózy. Chybná diagnóza, a tedy i chybná toxická léčba? Vypadá to tak. Rozebráno je to v tomto článku (7. Léčba a 8. Úmrtnost)

Horká brambora

Tato otázka (níže) zdá se býti psána neviditelným inkoustem. Na kloudnou odpověď stále čekáme a vypadá to, že není v působnosti žádného chapadla MZ na ni odpovědět.

“Jaký je počet nemocných Covid-19 na 100 000 obyvatel, při kterém je vyhlašována Covid epidemie? Co přesně znamená nemocný v kontextu Covid-19? “

K čemu tedy vak cínu?

Tuto otázku necháváme tímto otevřenou pro bujnou fantazii čtenářů.