Od začátku programu Covid 1984 jsme si všichni začali uvědomovat pojem „pandemie“, i když se domnívám, že většina lidí by nebyla schopna uvést správnou definici – natož fakt, že byla na začátku falešné pandemie H1N1 v roce 2009 příhodně změněna.

Ve světle mého odhalení teorie choroboplodných zárodků a nedostatku důkazů pro asymptomatický přenos mezi zdravými jedinci bych rád prozkoumal důkazy obklopující některé známé pandemie v průběhu historie a jak je lze vysvětlit pomocí teorie terénu.

Epidemie spalniček v USA v roce 2019

V roce 2019 bylo v USA hlášeno mnoho epidemií spalniček, ze kterých bylo obviňováno antivakcinační hnutí. Jak jsme viděli v mém článku o teorii choroboplodných zárodků, více než 90% infekčních onemocnění pokleslo ne kvůli vakcínám, ale díky zvýšení kvality výživy, hygieny, čištění vody a celkové čistoty. R. M. Barkin (1975) ukázal, že děti, které žily na nebo pod úrovní chudoby, a to zejména na venkově, měly výrazně vyšší pravděpodobnost úmrtí na spalničky než děti z vyšších příjmových skupin.

Podle Stefana Lanky neexistuje žádný důkaz, že by virus spalniček byl izolován z hostitelské buňky a bylo prokázáno, že způsobuje nemoc. Lanka byl ospravedlněn u Vyššího zemského soudu (Oberlandesgericht) ve Stuttgartu (německý vrchní soud). Zde je soudní rozhodnutí z doby před několika lety, které se týkalo dr. Stefana Lanky ohledně existence „viru“ spalniček:

„V důsledku toho je odvolání, pokud je to přípustné, přinejmenším úspěšné, protože žalobce nesplnil kritérium tvrzení, že prokazuje existenci viru spalniček prostřednictvím ‚vědecké publikace‘. V důsledku toho nemá žalobce žádné předsoudní právní poplatky.“ (lrbw.juris.de)

Existují však další faktory prostředí, o kterých je známo, že způsobují spalničky. Podle Světové zdravotnické organizace se výskyt spalniček do roku 2019 zvýšil o 300%. Chan (2017) naznačuje, že s propuknutím spalniček je úzce spojeno znečištění ovzduší. To je pozorováno také v Číně, která má téměř 100% proočkovanost proti spalničkám. Všechna epicentra jsou po větru od elektráren používajících plyn z frakování a trpí silným znečištěním z intenzivního průmyslového zpracování (úniky rozpouštědel). Seznamy znečištěných míst Agentury pro ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency Superfund Sites) ve Spojených státech, která potřebují dlouhou dobu na odstranění kontaminace nebezpečným materiálem, korelují s počty případů spalniček. Virologie opomíjí provádění řádných kontrolních experimentů a toxikologické faktory nebere v úvahu.

V letech 2018–19 se také objevilo další ohnisko spalniček v nedaleké brooklynské čtvrti Williamsburg a samozřejmě nikdy nebyla provedena žádná studie životního prostředí. Starosta New Yorku Bill De Blasio dramaticky prosadil pro Williamsburg nouzové povinné očkování proti spalničkám. Neočkovaní byli vystaveni pokutě 1000 dolarů. Williamsburg je hodnocen v bodovací tabulce Kalifornské univerzity v Berkeley jako nejvíce znečištěné město. Průmyslové odpadní vody by mohly proudit z plynáren a z objektů chemického průmyslu na 5. ulici poblíž řeky do míst pod těmito budovami. Podívejte se na nedávný letecký snímek s epicentrem spalniček v roce 2019:

Oblast kolem Brooklyn Navy Yard byla již od 17. století silně znečištěná (halogenované sloučeniny, kadmium, rtuť, olovo, arsen atd.). Tyto sloučeniny nadále otravují zem a vzduch prostřednictvím výparů až do dnešního dne. Toxický odpad za období čtyř století byl do země vypouštěn dříve, než vůbec americká Agentura pro ochranu životního prostředí začala existovat.

„Prezident John Adams poprvé uvedl Brooklyn Navy Yard do provozu v roce 1801, ale činnost ve Wallabout Basin [nyní BNY] se datuje již do dřívější doby. Ve skutečnosti, dávno předtím, se listina o prodeji Wallabout Basin datuje do roku 1637. Holanďané a Britové používali loděnici pro obchodní přepravu.“

Brooklyn Navy Yard Secrets | am New York (archive.org)

Resort ochrany životního prostředí státu New York klasifikoval v roce 1995 Brooklyn Navy Yard jako lokalitu (Superfund Sites) pro likvidaci ekologických škod. Toxická půda byla vyměněna a voda byla testována na polychlorované bifenyly a prohlášena za bezpečnou. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) odstranila Brooklyn Navy Yard ze statusu Superfund Sites s tím, že v lokalitě provedla nápravu.

Dalším příkladem, který silně koreluje se znečištěním životního prostředí, je opět Čína. Peng a kol. zkoumali roli látek znečišťujících ovzduší při výskytu epidemie spalniček v Lanzhou a dospěli k následujícímu závěru:

„Od roku 2005 do roku 2009 jsme v oblasti Chengguan města Lanzhou denně shromažďovali údaje o případech spalniček, látkách znečišťujících ovzduší a meteorologických údajích. Ke kvantitativnímu studiu dopadu látek znečišťujících ovzduší a meteorologických faktorů na denní případy spalniček byl použit semiparametrický generalizovaný aditivní model (GAM). Výsledky ukázaly, že látky znečišťující ovzduší a meteorologické faktory měly vliv na počet denních případů spalniček a výsledky se projevily s určitým zpožděním. Kromě SO₂ a relativní vlhkosti vykazovaly statisticky významné souvislosti s denními případy spalniček i další faktory. Největší dopad na počet denních případů spalniček měly: NO₂ se zpožděním 6 dní, prachové částice PM10 a maximální teplota se zpožděním 5 dní, minimální teplota, průměrná teplota a průměrný tlak vzduchu se zpožděním 4 dnů a viditelnost a rychlost větru se zpožděním 3 dnů.“

Epidemie spalniček souvisí s chladným počasím, kdy je vnitřní znečištění (z kamen, kotlů a výparů) zadržováno zavřenými okny. Podle Dolana (1985) mohou zplodiny z kamen způsobit příznaky „podobné chřipce“. Když The New York Times o epidemii informovaly, mimoděk zmínily souvislost mezi znečištěním vnitřních prostor a astmatem. Důležité je, že stejně jako SARS-CoV-2 nebyl ani virus spalniček nikdy izolován a nebylo prokázáno, že uvedenou nemoc způsobuje. Zde je článek Stefana Lanky. Totéž platí pro údajný virus dětské obrny. Podle odborného posudku biochemika Howarda Urnovitze, PhD:

„Poliovirus nebyl ve skutečnosti izolován ani těmito vědci. V lidských embryonálních tkáních úspěšně pěstovali ‚filtrovatelné látky‘, které považovali za poliovirus.“

Řešení problému „neočkovaných“

Hlavní zpravodajská média tvrdila, že epidemie spalniček se v různých čtvrtích New Yorku rozšířila většinou mezi neočkované děti. Jak jsme již uvedli dříve, na výskyt spalniček má velký vliv toxické prostředí v kombinaci s povětrnostními podmínkami. Proč se tedy zdá, že postiženi jsou pouze neočkovaní? Je to opravdu proto, že pobožní rodiče odmítající očkování ohrožují své děti? Lze snadno namítnout, že každý rodič ubližuje dítěti tím, že je vychovává v tak toxickém prostředí.

V každém případě důvodem, proč se zdálo, že tato epidemie postihla téměř výhradně neočkované děti, je jednoduše předpojatost. Lékaři, podle jejich přesvědčení založeném na víře, že vakcíny fungují, budou u očkovaných osob s větší pravděpodobností diagnostikovat nemoc jako něco jiného. To je prostě lidská přirozenost. Centrum pro kontrolu nemocí to v souvislosti s epidemiemi ve skutečnosti lékařům nařizuje.

„Aby se minimalizoval problém falešně pozitivních laboratorních výsledků, je důležité omezit vyšetřování případů a laboratorní testy na pacienty s největší pravděpodobností spalniček (tj. na ty, kteří splňují definici klinického případu, zvláště pokud mají rizikové faktory spalniček, jako to, že nejsou očkováni [pozn.: zvýraznění přidáno], jako je nedávná historie cestování do zahraničí, bez alternativního vysvětlení symptomů, jako je např. epidemiologická souvislost se známým případem parvoviru) nebo na pacienty s horečkou a generalizovanou makulopapulózní vyrážkou se silným podezřením na spalničky.“

Jakékoli počty případů odvozené z nekontrolovaného lidského pozorování jsou proto svojí podstatou ovlivněny vírou v úspěch očkování samotný, čímž takový přístup dostává cyklický charakter a je žalostně nevědecký. Víra je sebenaplňující se proroctví. Tato předpojatost vysvětluje, proč se nemoc „nachází“ častěji u neočkovaných jedinců a také proč její „výskyt“ klesal s rostoucím počtem očkovaných. Někdo by mohl namítnout, že není možné zaměnit tyto nemoci za jiné. Pokud by to však byla pravda, pak by při jejich diagnostice nebyla potřeba diferenciální diagnostika ani laboratorní potvrzení, což je požadavek téměř u všech onemocnění, kterým lze předcházet očkováním.

Toto chování přijaly lékařské orgány také před 5 lety během epidemie spalniček v Disney World. Lékaři provedli více než 2500 testů PCR u podezřelých případů „poté, co se objevila vyrážka“, tj. případů, které vypadaly přesně jako spalničky. Pouze u 131 případů bylo potvrzeno, že mají virus. Pokud by „epidemie“ případů vyrážky byla skutečně způsobena virem, pak je nepravděpodobné, že pouze 5 % klinických případů vyrážky mělo údajný příčinný faktor.

Zdravotníci najdou to, co si dali za úkol najít. Je to skvělý příběh, ale hrozná věda.

Velký londýnský smog

Velký smog, který zasáhl Londýn v roce 1952, byl výsledkem směsice faktorů. Na vině bylo především znečištěné ovzduší, nezvykle nízké teploty a bezvětrné dny. To mělo za následek nebezpečné nahromadění látek znečišťujících ovzduší, které následně vedlo ke smogu. Takto během velkého smogu vypadal Londýn:

Černá smrt

Černá smrt byla epidemií nemoci, která zabila miliony lidí po celé Evropě a Asii. Většina lidí si myslí, že nemocí byl dýmějový mor. Dýmějový mor zabil asi 50 milionů lidí a nejhorší byl mezi lety 1347 a 1351. Nemoc mohla začít v Asii. Tuto nemoc přenášejí a šíří blechy žijící na krysách. Obchodníci z Hedvábné stezky (skupina obchodních cest, které vedly přes Asii ke Středozemnímu moři) mohli infikované blechy přivézt do Evropy.

Dýmějový mor je údajně způsoben bakterií jménem Yersinia pestis. Tato bakterie byla nalezena i u jiných typů morů, jako je septický mor a plicní mor. DNA z této bakterie byla nalezena také v DNA obětí Justiniánského moru.¹ Mainstreamové myšlení dospělo k závěru, že bakterii Yersinia pestis přenášejí krysy a další hlodavci, ze kterých se dále dostává na blechy. Když krysy uhynou, blechy sající krev je opustí, aby se živily na jiných krysách, psech a lidech. Bakterie se pak do lidí dostává bleším kousnutím. Moderní věda věří, že v době Justiniána přenesly krysy na obchodních lodích mikroorganismus do dalších středomořských přístavů.²

Někteří badatelé však zjistili v teorii, podle které byla hlavním viníkem černé smrti bakterie, některé nedostatky. Ačkoli výzkumníci našli důkazy o Yersinia pestis v zubní dřeni z hromadného hrobu z té doby ve Francii, jiné týmy vědců nebyly schopny najít důkazy o patogenu v pěti dalších hrobech z jiných částí Evropy.³ Socioložka Susan Scottová a biolog Christopher J. Duncan tvrdí, že černou smrt způsobila hemoragická horečka, podobná viru Ebola. Jiní obviňují antrax nebo nějakou dnes již vymizelou nemoc. Poukazují na to, že středověké zprávy neodpovídají popisu nemoci. Svědci popsali nemoc, která se šířila velkou rychlostí s velmi vysokou úmrtností, na rozdíl od jiných pandemií nebo morů, které se šířily pomalu a měly úmrtnost asi 60 %.⁴ Zprávy popisovaly boule („dýměje“) pokrývající celé tělo spíše než boule omezené na oblast třísel jako v případě moru. Popisy příznaků zmiňují hrozný zápach, skvrny připomínající modřiny, delirium a strnulost. Nic z toho se však u moderních dýmějových morů neobjevuje. Teorie, že černou smrt způsobila bakterie, nevysvětluje její rychlé šíření a překvapivě vysokou úmrtnost.⁵

Dalším vysvětlením černé smrti je, že pochází z infikovaných krys a poté se rozšířila na lidi po celé Evropě. Jedním z hlavních problémů této teorie je, že neexistují žádné písemné dokumenty z té doby, které by popisovaly obrovské množství mrtvých krys potřebných k vysvětlení moru. Mor zabil více než polovinu islandské populace, ale krysy se do země dostaly až v 19. století.⁶ A černá smrt nadále zabíjela lidi během zimy ve většině severní Evropy navzdory tomu, že nemoc vyžaduje relativně vysoké teploty.⁷

Emeritní profesor paleoekologie Mike Baillie tvrdí v knize „Nový pohled na černou smrt: kosmická souvislost“ („New Light on the Black Death: The Cosmic Connection“), že pandemii způsobila kometa. Poukazuje na to, že svědci doby popisují významné zemětřesení 25. ledna 1348 a další zemětřesení, která následovala. „Podél mořského pobřeží a na mnoha místech pokrytých prachem byly masy mrtvých ryb, zvířat a dalších věcí,“ ⁸ napsal pozorovatel z té doby. „A zdá se, že všechny tyto věci pocházejí z velkého zkažení vzduchu a země.“ ⁹ Jiné dokumenty popisují kromě zemětřesení také přílivové vlny, deště ohně, odporné pachy a podivné barvy na obloze, mlhy a dokonce i draky. Baillie věří, že atmosférické jevy byly způsobeny fragmenty z komety Negra, která prošla kolem Země v roce 1347. Některé fragmenty sestoupily a vpravily do atmosféry obrovské množství prachu. Analýza letokruhů stromů ukazuje, že když tento materiál sestoupil z vesmíru, vychrlil do stratosféry velké množství chemikálií na bázi uhlíku a dusíku. Podle Baillieho byly nemoci a úmrtí způsobeny otrávenou vodou a vzduchem, když kometa letěla nad hlavami lidí.¹⁰

Všechny příznaky černé smrti, zvláště modřiny jako skvrny na kůži a vysoká úmrtnost, silně naznačují otravu zářením, pravděpodobně ještě smrtelnější kvůli prachu a sloučeninám podobným čpavku v atmosféře.

Prof. Bailie dochází k závěru, že:

„Černá smrt zanechala jasnou ekologickou stopu viditelnou v chronologiích letokruhů po celém světě.“ ¹¹

Zkažení atmosféry muselo být jistě vážné, aby bylo schopno vytvořit „jasnou ekologickou stopu“ a bylo dostatečně závažné, aby mohlo způsobit smrt z důvodu respiračních problémů. Je zvláštní, že po velké kometě došlo k dalším případům pandemií. V historii existovaly další předchozí pandemie, které byly potenciálně spojeny s kometami a dalšími událostmi v přírodě. Například dr. Marc Barton z Imperial College of London také teoretizuje, že přirozené události, jako jsou komety, sopečná činnost a drastické změny klimatu mohly být spolufaktory při předchozích pandemiích.

Epidemie chřipky

Již v roce 1799 si badatelé lámali hlavu nad příčinou chřipky, která se objevila náhle, často na různých místech současně. Svět nebyl tak globalizovaný jako dnes, a tak by teorie nákazy v tomto případě moc neobstála. V roce 1836 specialista na chřipku Heinrich Schweich zaznamenal, že všechny fyziologické procesy produkují elektřinu a vyslovil teorii, že elektrické narušení atmosféry může zabránit tělu v jejím vybití. Věřil, že nadměrná akumulace elektřiny může být příčinou příznaků chřipky.¹²

S objevem elektrické povahy Slunce učinili vědci velmi zajímavá pozorování. Období 1645–1715 je obdobím, které astronomové nazývají „Maunderovo minimum“ a Slunce bylo během této doby velmi klidné a nebyla pozorována žádná aktivita slunečních skvrn. V roce 1715 se znovu objevily sluneční skvrny a polární záře a aktivita dosáhla svého vrcholu v roce 1727. V roce 1728 se chřipka objevila ve vlnách na všech kontinentech. Aktivita slunečních skvrn se stala intenzivnější, až dosáhla vrcholu v roce 1738, kdy lékaři zaznamenali chřipku u lidí i zvířat.¹³ Britský epidemiolog Edgar Stanhope-Smith věřil, že rychlost přenosu byla určena nedostatkem vitaminu D a sezónními výkyvy. Jak jsme však viděli v článku o teorii choroboplodných zárodků, žádná studie dosud nedokázala prokázat přenos z jednoho jedince na druhého.

Výzkumník a aktivista Arthur Firstenberg ve své knize „Neviditelná duha“ („The Invisible Rainbow“) popisuje historii elektřiny ve Spojených státech a po celém světě a propuknutí nemocí, které doprovázely každý krok k větší elektrifikaci. První etapa zahrnovala instalaci telefonního vedení, které do roku 1975 vytvořilo pavučinu po celé Zemi v celkové délce 700 000 mil, s dostatečným množstvím měděných drátů, které by obklopily svět téměř 30krát. S tímto novým technologickým pokrokem přišly nové nemoci. Občané žijící v blízkosti těchto nově instalovaných elektrických drátů hlásili příznaky, jako jsou bolesti hlavy, závratě, tinitus, sklivcové zákalky, zrychlený puls, bolesti v oblasti srdce a bušení srdce. Někteří také uvedli, že cítí silné deprese a mají neobvyklé záchvaty paniky. Dr. George Miller Beard a lékařská komunita v té době také pozorovali, že tyto příznaky se šíří podél železničních a telefonních linek. Tyto příznaky také velmi připomínaly chřipku.¹³

V roce 1889 začala moderní elektrická éra a také smrtelná pandemie chřipky, která následovala po nástupu elektřiny do celého světa. Podle Firstenberga:

„Chřipka udeřila explozivně a nepředvídatelně, znovu a znovu ve vlnách až do začátku roku 1894. Bylo to, jako by se v atmosféře něco zásadního změnilo.“ ¹³

Pokud je chřipka primárně elektrickým onemocněním, jak naznačují první vlny chřipkových pandemií, pak chřipka není v konvenčním slova smyslu nakažlivá. Vzorce epidemií chřipky by to měly ukázat, a také to dělají. Například smrtící pandemie v roce 1889 začala v mnoha široce rozptýlených částech světa. Závažné epidemie byly toho roku hlášeny v Uzbekistánu, Grónsku a severní Albertě v Kanadě. Ve stejném časovém období byly epidemie chřipky hlášeny také v některých částech USA, na Balkáně a v Austrálii.¹⁴ Tento vzorec onemocnění byl v rozporu s převládajícími teoriemi, dokud pandemie z roku 1889 nedorazila v září na západní Sibiř, odkud se spořádaným způsobem rozšířila do zbytku světa. Ve stejnou dobu se rozšířila do zbytku Ruska, ale také do částí Afriky.^{15 16} Podle Bowieho a kol. zasáhla tato pandemie chřipky i další kontinent, což bylo vůbec poprvé. Podle Benjamina Lee ze Zdravotní rady státu Pennsylvania:

„Chřipka se šíří jako povodeň, za hodinu zaplavuje celé oblasti… Je stěží představitelné, že by se nemoc, která se šíří tak úžasnou rychlostí, u každého nakaženého člověka znovu rozvinula a přenášela se pouze z člověka na člověka, resp. infikovaným předmětem.” ¹⁷

Chřipka působí vrtochy nejen na souši, ale i na moři. V dnešním propojeném světě a rychlosti cestování to již není samozřejmé, ale v minulém století to bylo zcela evidentní, když námořníci onemocněli silnou chřipkou celé týdny, nebo dokonce měsíce po vyplutí z přístavu. V roce 1894 popsal lékař Charles Creighton patnáct oddělených samostatných historických případů, kdy byly celé lodě námořní flotily po přistání na pevninu zasaženy nemocí, jako by vpluly do chřipkové mlhy, jen aby v některých případech zjistily, že když dorazily do svého dalšího přístavu, tak chřipka ve stejnou dobu vypukla na souši. Creighton přidal jednu zprávu ze soudobé pandemie: obchodní loď „Wellington“ vyplula s malou posádkou z Londýna 19. prosince 1891 do Lytteltonu na Novém Zélandu. 26. března, po více než třech měsících na moři, kapitána náhle zasáhla intenzivní horečnatá nemoc. Po připlutí do Lytteltonu 2. dubna:

„Lodivod, který dorazil na palubu, našel kapitána nemocného na lůžku a když mu byly sděleny příznaky, okamžitě řekl: ‚Je to chřipka, zrovna jsem ji prodělal.‘ “ ¹⁸

Zpráva z roku 1857 byla tak přesvědčivá, že ji australský patolog William Beveridge zahrnul do své učebnice o chřipce z roku 1975:

„Anglická válečná loď Arachne křižovala u pobřeží Kuby ‚bez jakéhokoli kontaktu s pevninou‘. Nejméně 114 mužů ze 149členné posádky onemocnělo chřipkou a teprve později se zjistilo, že ve stejnou dobu byla epidemie chřipky i na Kubě.“ ¹⁹

Rychlost, jakou se chřipka šíří, a její náhodný a simultánní vzorec šíření udivují vědce po staletí a pro některé jsou tím nejpřesvědčivějším důvodem, proč nadále podezírat atmosférickou elektřinu jako příčinu, navzdory známé přítomnosti rozsáhle studovaného viru. Zde je ukázka názorů, starších i novodobých:

„Snad nikdy nebyla pozorována žádná jiná nemoc, která by zasáhla tolik lidí v tak krátkém čase, jako je chřipka, která zasáhla téměř celé město nebo čtvrť během několika dní, ve skutečnosti mnohem dříve, než by se od rozšíření nákazou dalo předpokládat. Mercatus uvádí, že když v roce 1557 chřipka postihla Španělsko, byla největší část obyvatel zasažena během jednoho dne. Dr. Glass tvrdí, že když se v roce 1729 rozšířila v Exeteru, byly během jedné noci napadeny dva tisíce lidí.“ ²⁰

„Je třeba si připomenout, že tato epidemie zasáhla během týdne celý region, a dokonce i celý kontinent velký jako Severní Amerika spolu se všemi ostrovy Západní Indie v průběhu několika týdnů, kde na tak rozsáhlém území nemohlo v tak krátkém čase dojít mezi obyvateli k dostatečnému kontaktu. Tato skutečnost sama o sobě postačuje k tomu, aby jakákoli představa o jejím šíření z jednoho jedince na druhého nepřicházela v úvahu.“ ²¹

„Na rozdíl od cholery ve svém průběhu překonává rychlost mezilidského kontaktu.“ ²²

„Nákaza sama o sobě nestačí k vysvětlení náhlého propuknutí nemoci ve velmi vzdálených zemích ve stejnou dobu a podivného způsobu, jakým útočí na posádky lodí na moři, kde kontakt s infikovanými místy nebo osobami nepřichází v úvahu.“ ²³

„Chřipka se obvykle šíří stejnou rychlostí jako člověk, ale někdy zjevně propuká současně ve velmi oddělených částech světa.“ ²⁴

„[Před rokem 1918] existují záznamy o dvou dalších velkých epidemiích chřipky v Severní Americe během posledních dvou století. První z nich nastala v roce 1789, v roce, kdy byl George Washington inaugurován prezidentem. První parník překonal Atlantik až v roce 1819 a první parní vlak vyjel až v roce 1830. K této epidemii tedy došlo, když nejrychlejším dopravním prostředkem člověka byl cválající kůň. Navzdory této skutečnosti se epidemie chřipky v roce 1789 šířila velkou rychlostí; mnohonásobně rychleji a mnohonásobně dále, než by mohl kůň cválat.“ ²⁵

„Chřipkový virus se může přenášet z člověka na člověka vlhkými kapénkami z dýchacích cest. Přímý kontakt však nemůže vysvětlit současné propuknutí chřipky na velmi vzdálených místech.“ ²⁶

„Proč se vzorce průběhu epidemií ve Velké Británii nezměnily za čtyři století, tedy století, která zaznamenala velký nárůst rychlosti dopravy lidí?“ ²⁷

Role viru, který infikuje pouze dýchací cesty, některé virology mátla, protože chřipka není jen, nebo dokonce hlavně respirační onemocnění. Proč ta bolest hlavy, bolest očí, bolest svalů, vyčerpanost, občasné poruchy zraku, případy encefalitidy, myokarditidy a perikarditidy? Proč potraty, mrtvě narozené děti a vrozené vady?²⁸ Během počátečních pandemií chřipky v předchozích staletích se objevily také zprávy o neurologických symptomech. Většina z 239 pacientů s chřipkou lékaře Röhringa v bavorském Erlangenu měla neurologické a kardiovaskulární symptomy a žádné respirační onemocnění. Téměř jedna čtvrtina ze 41 500 případů chřipky hlášených v Pensylvánii k 1. květnu 1890 byla klasifikována jako onemocnění primárně neurologická, a nikoli respirační.²⁹ Jen málo pacientů Davida Brakenridge v Edinburghu nebo pacientů Julia Althause v Londýně mělo respirační příznaky. Místo toho zvraceli, trpěli nespavostí, měli závratě, zažívací potíže, zácpu, průjem, „naprostý pokles duševní a tělesné síly“, neuralgii, delirium, kóma a křeče. Po uzdravení mnohým zůstala neurastenie nebo dokonce paralýza nebo epilepsie. Anton Schmitz publikoval článek s názvem „Šílenství po chřipce“ a došel k závěru, že chřipka je především epidemické nervové onemocnění. C. H. Hughes nazval chřipku „toxickou neurózou“. Morell Mackenzie souhlasil:

„Podle mého názoru jsou odpovědí na záhadu chřipky otrávené nervy… V některých případech napadá tu část (nervové soustavy), která řídí dýchací ústrojí, v jiných případech tu, která řídí trávicí funkce, u jiných se zase zdá, jako by běhala nahoru a dolů po nervové klávesnici, třásla jemným mechanismem a vyvolávala nepořádek a bolest v různých částech těla s tím, co vypadá skoro jako zlomyslný rozmar… Jelikož výživa každé tkáně a orgánu v těle je pod přímou kontrolou nervového systému, vyplývá z toho, že cokoli, co ovlivňuje nervový systém, má škodlivý účinek i na tkáně a orgány, a proto není divu, že chřipka v mnoha případech zanechává stopy v poškozené struktuře. Tímto způsobem tak mohou trpět nejen plíce, ale i ledviny, srdce a další vnitřní orgány a samotná nervová hmota.“ ³⁰

Blázince se plnily pacienty, kteří měli chřipku, lidmi trpícími různým způsobem kvůli hlubokým depresím, mánií, paranoiou nebo halucinacemi. „Počet přijetí dosáhl bezprecedentních rozměrů,“ hlásil Albert Leledy v ústavu Beauregard pro duševně choré v Bourges v roce 1891. „Přijetí v tomto roce převyšují počty za kterýkoli předchozí rok,“ uvedl v roce 1892 Thomas Clouston, vrchní lékař Královského azylového domu pro duševně choré v Edinburghu. „Žádná zaznamenaná epidemie žádné nemoci neměla takové duševní následky,“ napsal.³¹ William Beveridge, který zažil pandemii v roce 1918, také poznamenal, že polovina všech obětí španělské chřipky neměla žádné viditelné příznaky chřipky, jako je výtok z nosu, kýchání nebo bolest v krku.³²

Dalším náznakem toho, že pandemie mají atmosférický zdroj, je skutečnost, že během takových pandemií v historii měla podobné příznaky i zvířata – od prasat po ptáky. Příkladů existuje mnoho. Když se například v roce 876 n. l. chřipka zmocnila armády bavorského krále Karlmanna, stejná nemoc zdecimovala také psy a ptáky.³³ Při pozdějších epidemiích, až do 20. století včetně, bylo běžně hlášeno, že nemoc propukla u psů, koček, koní, mul, ovcí, krav, ptáků, vysoké zvěře, králíků, a dokonce i u ryb ve stejnou dobu jako u lidí.³⁴ Beveridge vyjmenoval dvanáct epidemií během 18. a 19. století, kdy koně chytili chřipku, obvykle o jeden nebo dva měsíce dříve než lidé. Ve skutečnosti byla tato asociace považována za tak spolehlivou, že počátkem prosince 1889 Symes Thompson, který pozoroval onemocnění podobné chřipce u britských koní, napsal do British Medical Journal, kdy předpověděl bezprostřední propuknutí u lidí. Tato předpověď se brzy ukázala být pravdivou.³⁵ K podobným úhynům u jiných zvířat došlo také během pandemie španělské chřipky.³⁶

Skutečnost, že zvýšený výskyt úmrtí je během pandemií pozorován také u zvířat, je pro teorii nákazy velkou ranou. Úhyny jiných druhů silně naznačují, že pandemie jsou z velké části důsledkem atmosférických a/nebo technologických šoků pro ekosystém. Hope-Simpson sledoval sedmnáct let komunitu Cirencester v Anglii a jejím okolí a odhalil, že navzdory všeobecnému přesvědčení není chřipka z jedné osoby na druhou uvnitř domácnosti snadno přenášena. Sedmdesát procent doby trvání, dokonce i během pandemie „hongkongské chřipky“ v roce 1968, onemocněl chřipkou pouze jeden člověk v domácnosti. Pokud měl chřipku i druhý člověk, oba ji často dostali ve stejný den, což znamenalo, že ji nechytili jeden od druhého. Někdy ve stejné vesnici kolovaly různé menší varianty viru, dokonce i ve stejné domácnosti, a při jedné příležitosti měli dva mladí bratři, kteří sdíleli postel, různé varianty viru, což dokazuje, že ho nemohli chytit jeden od druhého nebo dokonce od stejné třetí osoby.³⁷ Trapným tajemstvím mezi virology je, že od roku 1933 až do současnosti neexistují žádné experimentální studie, které by prokázaly, že by se chřipka, ať už virus nebo nemoc, kdy přenášela běžným kontaktem z člověka na člověka. Jak uvidíme v další části, veškeré snahy o přenos nemoci z jedné osoby na druhou, dokonce i během pandemie, byly neúspěšné.

Další důkazy o environmentálních faktorech stojících za pandemií chřipky

Jak jsme již uvedli dříve, druhá průmyslová revoluce se odehrála koncem 19. století s vynálezem železničních kolejnic, telefonních linek a mnoha dalších elektronických technologických vynálezů. Počátkem roku 1888 fungovalo ve Spojených státech pouhých třináct elektrických železnic na tratích o celkové délce 48 mil a podobný počet v celé Evropě. Růst tohoto odvětví byl tak velkolepý, že do konce roku 1889 bylo jen ve Spojených státech elektrifikováno zhruba 1000 mil tratí. V dalším roce se toto číslo opět ztrojnásobilo.³⁸ Rok 1889 je rokem, kdy člověkem způsobená elektrická narušení zemské atmosféry nabyla spíše globálního než lokálního charakteru. V tomto roce přibyla společnost Edison General Electric Company a společnost Westinghouse Electric Company byla reorganizována na Westinghouse Electric and Manufacturing Company. V tomto roce Westinghouse získal Teslovy patenty na střídavý proud a použil je ve svých elektrárnách, jejichž počet se v roce 1889 rozrostl na 150 a v roce 1890 na 301. Ve Spojeném království novela zákona o elektrickém osvětlení v roce 1888 zmírnila předpisy v odvětví elektrické energie a poprvé učinila rozvoj centrálních elektráren komerčně realizovatelným. A v roce 1889 změnila Society of Telegraph Engineers and Electricians svůj název na nyní vhodnější Institution of Electrical Engineers. V roce 1889 vyrábělo žárovky 61 výrobců v deseti zemích a americké a evropské společnosti instalovaly závody ve Střední a Jižní Americe. Scientific American v tomto roce oznámil: „pokud víme, každé město ve Spojených státech je vybaveno obloukovým a žárovkovým osvětlením a zavádění elektrického osvětlení se rychle rozšiřuje i do menších měst.“ ³⁹

V roce 1889 jako by se otevřely brány pekla. Lékaři v USA, Evropě, Asii, Africe a Austrálii byli zavaleni množstvím kriticky nemocných pacientů trpících zvláštní nemocí, která přišla jako blesk odnikud a kterou mnozí z těchto lékařů nikdy předtím neviděli. Tou nemocí byla chřipka a tato pandemie trvala čtyři roky a zabila nejméně jeden milion lidí.

Od konce 19. století bylo známo, že symptomy chřipky byly každoročním jevem, který se vyskytoval v určitých obdobích roku. Chřipka pokaždé záhadně zmizela, ale dalo se počítat s tím, že se vrátí příští rok víceméně ve stejnou dobu. A od té doby už nikdy nechyběla. Stejně jako „úzkostná porucha“ je chřipka tak běžná a zdánlivě povědomá, že k odhalení tohoto zvláštního jevu a přiblížení obludnosti katastrofy v oblasti veřejného zdraví, ke které došlo před sto třiceti lety, je nezbytný důkladný přehled o její historii. Není to tak, že bychom o chřipkovém viru nevěděli dost. Víme toho víc než dost. Mikroskopický virus spojený s touto nemocí byl prostudován tak důkladně, že vědci vědí o jeho malém životním cyklu více než o jakémkoli jiném mikroorganismu. Byl to však důvod, proč mnoho neobvyklých faktů o této nemoci bylo ignorováno, včetně skutečnosti, že není nakažlivá. Jak bylo uvedeno v mých předchozích článcích, virus chřipky nebyl, podobně jako koronaviry, nikdy izolován a nebylo prokázáno, že způsobuje onemocnění.

(Pozn. red. – Informací o „chřipkovém viru“ se dá najít zcela jistě dost. Problém je však v tom, že existence virů nebyla dosud prokázána. Jedná se tedy o teoretické částice, ke kterým je k dispozici sice spousta nepodstatných informací, ale to základní, tedy řádné vědecké důkazy jejich existence a patogenity zcela chybí. Virologové si tohoto problému bohužel zatím nevšimli, protože žijí v domnění, že existence a patogenita „virů“ už jsou dávno prokázané, a ani je proto nenapadne si cokoli ověřovat.)

V roce 2001 kanadský astronom Ken Tapping spolu se dvěma lékaři z Britské Kolumbie znovu potvrdili, že minimálně v posledních třech stoletích se pandemie chřipky s největší pravděpodobností objevovaly během vrcholů sluneční magnetické aktivity, tj. na vrcholu každého jedenáctiletého slunečního cyklu. Podle článku, který Zaporozhan a kol. publikovali v International Journal of Environmental Research and Public Health:

„Dlouhá řada studií ukazuje souvislost mezi slunečními skvrnami, geomagnetickým polem Země (jehož síla se mění v závislosti na slunečních skvrnách), kryptochromovým proteinem… Nashromážděná data dohromady podporují představu o cyklech sluneční aktivity jako stimulátoru řady biologických jevů včetně epidemií některých infekčních chorob a dynamických změn imunologických parametrů živých bytostí.“

Dánský lékař Johannes Mygee publikoval monografii, ve které ukázal, že pandemie chřipky se obvykle vyskytovaly během let maximální sluneční aktivity a dále, že roční počet případů chřipky v Dánsku stoupal a klesal s počtem slunečních skvrn.⁴⁰ Dalším významným environmentálním faktorem, který stojí za sezónností epidemií nebo pandemií, je nedostatek vitamínu D v zimním období. Edgar-Hope poznamenal, že „sezónní stimul“ byl spojen se slunečním zářením. Podle Cannela a kol.:

„Sluneční záření spouští robustní sezónní produkci vitamínu D v kůži. Nedostatek vitamínu D je v zimě běžný a aktivovaný vitamín D, 1,25(OH)2D, steroidní hormon, má výrazné účinky na lidskou imunitu. 1,25(OH)2D působí jako modulátor imunitního systému, zabraňuje nadměrné expresi zánětlivých cytokinů a zvyšuje potenciál ‚oxidačního vzplanutí‘ makrofágů.“

Juzaniene a kol. v práci publikované v International Journal of Infectious Diseases došli k velmi podobnému závěru, pokud jde o sezónnost chřipkových epidemií.

„Nepandemické chřipky se většinou vyskytují v zimním období v oblastech mírného pásma. Výpočty UVB záření ukazují, že ve vysokých zeměpisných šířkách se během zimy v kůži produkuje jen velmi málo vitamínu D, pokud vůbec nějaký. I na 26° severní šířky (Okinawa) je v létě asi čtyřikrát více UVB záření než v zimě. V tropických oblastech jsou dva menší vrcholy fotosyntézy vitamínu D a prakticky žádná sezónnost chřipky. Pandemie mohou začít vlnou v libovolné sezóně, zatímco sekundární vlny se často objevují následující zimu. Zdá se tedy, že nízké množství vitamínu D může hrát významnou roli u většiny chřipek.“

Závěr

Jak jsme viděli v mém článku o teorii choroboplodných zárodků, mnoho různých typů mikrobů je součástí našeho celkového mikrobiomu. Je proto logický závěr, že když se bakterie objeví, není to proto, že ji někdo „chytil“, ale spíše je to proto, že buňky v našem těle používají bakterie k čištění od toxicity, kterou jsme vdechli nebo požili. Tento jev můžeme pozorovat na pleomorfní povaze bakterií a na tom, jak mění tvar podle svého prostředí. Přítomnost mikroba neznamená, že je příčinou nemoci, spíše je příznakem nemoci.

Následující citát z knihy „Virus Mania“ dokonale shrnuje, jak vnímám nemoc:

„Pokud se zeptáme bakteriologů, co je na prvním místě: terén, nebo bakterie, tak odpověď je vždy taková, že je to prostředí (terén), které umožňuje mikrobům prosperovat. Bakterie tedy přímo neprodukují nemoc. Je tedy evidentní, že krize vyvolaná tělem způsobí množení bakterií vytvořením vhodných podmínek pro to, aby se ve skutečnosti neškodné bakterie staly jedovatými mikroorganismy produkujícími hnis.“ ⁴¹

Podle švédského praktického lékaře Johana Loibnera:

„Při pečlivém sledování vývoje onemocnění, zejména u infekčních procesů, dochází k poškození organismu na začátku onemocnění a teprve poté začíná bakteriální aktivita. Každý to může pozorovat na sobě. Pokud do čerstvé rány naneseme nečistotu, objeví se i další bakterie. Po průniku cizího tělesa se objevují velmi specifické zárodky, které po odstranění nebo uvolnění samy zmizí a dále nás neosidlují. Pokud si hypotermií poškodíme dýchací sliznici (např. když vyjdeme ven bez bundy v -30 C°), pak se podle toho objeví ty bakterie, které v závislosti na akutnosti a délce hypotermie a stavu postiženého jedince dokážou rozložit postižené buňky a vést k vypuzení, kataru.“ ⁴²

To vysvětluje, proč tradiční lékařský systém jednoduše odmítá „pochopit“, že tolik z těchto mikroorganismů, které jsou považovány za nebezpečné a patogenní, může koexistovat a skutečně koexistuje s naším tělem (včetně těch „vysoce nebezpečných a nakažlivých“, jako je streptokok), aniž by způsobovaly jakékoli rozpoznatelné poškození.⁴³ Tyto bakterie se mohou stát škodlivými pouze tehdy, když mají dostatek správného druhu potravy, což mohou být toxiny, konečné produkty metabolismu, nedostatečně strávené potraviny a mnoho dalšího. Dokonce i chirurgové tento princip používají, když používají červy k čištění ran, které se zvláště obtížně dezinfikují. Červi požírají pouze odumřelý nebo poškozený materiál, zatímco zdravé živé maso nechávají být. Žádný chirurg nedokáže takové rány vyčistit tak důkladně jako červi. A když hostina červů skončí, nepřesunou se dál na zdravou tkáň, protože pro ně není vhodná.

Takže závěrem: mikrob není nic, ale terén je všechno.

Odkazy:

1. Cowan, Thomas M.D. The Contagion Myth: Why Viruses (Including “Coronavirus”) Are Not The Cause of Disease. Skyhorse Publishing 2020
2. Ibid
3. Susan Scott & Christopher Duncan, Return of the Black Death: The World’s Greatest Serial Killer (Wiley, 2004) str. 190
4. Ibid, str. 179
5. Cowan, Contagion Myth, str. 91
6. Scott & Duncan, Return of the Black Death, str.190–91
7. Baille, Mike. New Light on the Black Death: The Cosmic Connection. (The History Press, 2006) str. 12
8. Ibid, str. 94
9. Ibid, str. 94–95
10. Ibid, str. 177–78
11. Ibid, str. 37
12. Arthur Firstenberg. The Invisible Rainbow: A History of Electricity and Life (Chelsea Green Publishing, 2020), str. 84
13. Ibid, str. 84
14. JAMA 1890a, The influenza pandemic of 1889, 14(1), 24–25
15. Valleron et al., Transmissibility and geographic spread of the 1889 influenza pandemic (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2889325/ )
16. Clemow, Frank Girard: The Geography of Disease, Cambridge U. Press, str. 198
17. Benjamin Lee, An analysis of the statistics of forty-one thousand five hundred cases of epidemic influenza. Read before the American Academy of Medicine, Philadelphia, December 4, 1890.(https://jamanetwork.com/journals/jama/article-abstract/465672)
18. Charles Creighton, A history of Epidemics in Britain 1894, str. 430
19. William Beveridge, Influenza: The last great plague. An unfinished story of discovery, str. 35
20. Shadrach Ricketson, M.D. (1808), A Brief History of the Influenza, str. 4
21. Alexander Jones, M.D. (1827), Philadelphia Journal of the Medical and Physical Sciences
22. Theophilus Thompson, M.D. (1852), Annals of Influenza or Epidemic Catarrhal Fever in Great Britain from 1510 to 1837
23. Sir Morell Mackenzie, M.D. (1893), Fortnightly Review, 55:877–86
24. Jorgen Birkeland (1949), Microbiology and Man, str. 231-32
25. James Bordley III, M.D. and A. McGehee Harvey, M.D. (1976), Two Centuries of American Medicine, 1776–1976, str. 214
26. Roderick E. McGrew (1985), Encyclopedia of Medical History, str. 151
27. Cannell, J.J., Zasloff, M., Garland, C.F. et al.On the epidemiology of influenza.Virol J5,29 (2008)
28. Beveridge, str. 15–16
29. Lee 1891, str. 367, Firstenberg, str .89
30. Mackenzie 1891, str. 299-300
31. Firstenberg, str. 88–89
32. Beveridge, str. 11
33. Schnurrer 1823, str. 182, Firstenberg, str. 89
34. Journal of the Statistical Society of London, 1848, str. 173
35. Beveridge, str. 56
36. The Lancet, „Medical Influenza Victims in South Africa”, svazek 193, vydání 4976, 11. ledna 1919, str. 75–78
37. Hope-Simpson, R. E. (1979). Epidemic mechanisms of type A influenza. Journal of Hygiene v. 83, str. 18
38. Firstenberg, str. 83
39. Firstenberg, str. 84
40. Mygee, Johannes, Etude sur l’eclosion epidemique de l’influenza, Acta Medica Scandinavica, str. 10
41. Torsten Engelbrecht, Claus Kohnlein M.D, Samantha Bailey M.D., „Virus Mania – How The Medical Industry Invents Epidemics, Making Billion-Dollar Profits At Our Expense”, Truffard Publishing. str. 52
42. Virus Mania, str. 53
43. Dubos, Rene. Mirage of Health: Utopias, Progress and Biological Change, Harper&Brothers 1959, str. 90

Rád bych také poděkoval výzkumníkovi Jimu Westovi za informace o spalničkách a graf, který vytvořil. Vyzývám všechny, aby si přečetli jeho blog, zejména jeho výzkum epidemie spalniček na: https://harvoa-med.blogspot.com/2019/04/measlesbrklyn.htm