SÉROKONVERZE: Vývoj detekovatelných protilátek v krvi, které jsou namířeny proti infekčnímu agens.

https://www.medicinenet.com/seroconversion/definition.htm

Protilátky mají být známkou toho, že se člověk ubránil infekci. Tyto drobné neviditelné teoretické proteiny se mají navázat na „virus“ a odstranit ho z těla, přičemž v něm zanechávají hlídkující armádu kopií, které zabrání případným budoucím infekcím stejným „virem“. Co to vypovídá o teorii protilátek, když lidé, kteří se z infekce zotaví, nemají vůbec žádné protilátky? Co když lidé bez příznaků mají málo protilátek, zatímco lidé s příznaky jich mají hodně? Co když je tento scénář obrácený? Co když údajně specifické protilátky zkříženě reagují s jinými „viry“? Co to znamená, pokud se ukáže, že dříve zjištěná korelace ochrany s ochranou vůbec nekoreluje?

20. dubna 2021 byla zveřejněna studie, která se snažila prozkoumat tvorbu protilátek v souvislosti s chřipkou. Vědci se snažili rozluštit, proč někteří lidé reagují na „virus“ chřipky výraznou tvorbou protilátek, zatímco jiní ne. Bohužel, místo toho, aby vědci odhalili, proč k této nedostatečné sérokonverzi dochází, tak jejich výsledky ukázaly, že monocyty v dýchacích cestách, které jsou obvykle spojeny s těžkým onemocněním, byly nějakým způsobem spojeny s ochranným účinkem. Vědci, ve snaze tento paradox vysvětlit, dospěli k závěru, že imunitní faktory někdy hrají roli ochrannou a jindy roli patogenní:

Imunitní markery poskytují vodítka pro tvorbu protilátek v reakci na chřipku

„Protilátky poskytují silnou ochranu proti chřipce a dalším virům. Vakcíny jsou navrženy tak, aby stimulovaly tvorbu protilátek. Vědci měří protilátky, aby posoudili sílu imunitní odpovědi na infekci.

Otázky ohledně imunitních faktorů, které určují intenzitu tvorby protilátek, včetně toho, proč chřipka nevyvolává vždy vzestup protilátek v krvi, však zůstávají. Lepší pochopení tohoto vícestupňového procesu by mohlo zlepšit diagnostiku chřipky, návrh vakcín a strategie sledování šíření viru.“

„Imunitní faktory, které by vysvětlily, proč někteří lidé reagují výraznou tvorbou protilátek a jiní ne, nejsou zatím dostatečně objasněny,“ řekl Richard Webby, Ph.D. z oddělení infekčních nemocí. ‚Tato studie identifikuje některé z těchto faktorů a poskytuje informace potřebné pro návrh účinnějších vakcín proti chřipce a dalším virům.‘

‚Monocyty v dýchacích cestách se často objevují jako korelát závažných onemocnění, takže zde bylo zajímavé vidět, že jsou také spojeny s ochrannou imunitní odpovědí,‘ řekl Paul Thomas Ph.D. z oddělení imunologie. ‚Poukazuje to na skutečnost, že mnoho imunitních faktorů hraje ochrannou i patogenní roli zároveň.‘ “

https://blogs.stjude.org/progress/flu-clues-antibody-production-immune-markers/

I když je jejich závěr ohledně současné protichůdné povahy faktorů imunitního systému naprosto absurdní, tato studie obsahuje několik velmi zajímavých přiznání týkajících se otázky, proč se u některých lidí protilátky tvoří, ale u jiných ne. Obsahuje také citace studií, které poskytují některé odpovědi na výše položené otázky. Níže je uvedeno shrnutí hlavních bodů ze studie s názvem Activated CD4⁺ T cells and CD14^hiCD16⁺ monocytes correlate with antibody response following influenza virus infection in humans (Aktivované CD4⁺ T-lymfocyty a CD14^hiCD16⁺ monocyty korelují s tvorbou protilátek po infekci virem chřipky u lidí) z roku 2021, po níž následuje několik stručných informací z některých relevantních výzkumů, na které je v ní odkazováno:

• Selhání tvorby protilátek po „virové“ infekci nebo selhání sérokonverze je z velké části podceňovaný a nedostatečně objasněný jev.
• Vědci tvrdí, že jejich studie prokazuje, že selhání sérokonverze po infekci je definovatelný imunologický jev.
• Zvýšení titru protilátek specifických pro antigen v séru, známé jako sérokonverze, je již dlouho považováno za sérologický ukazatel nedávné infekce nebo expozice antigenu.
• Nástup molekulární diagnostiky však vedl ke zjištění, že některé infekce nevedou vždy k následné tvorbě detekovatelných protilátek, zejména těch s neutralizační a ochrannou aktivitou.
• Tento nedostatek protilátek byl zdokumentován u infekcí:
  1. virem chřipky
  2. lidskými „koronaviry“
  3. „koronavirem“ způsobujícím MERS
  4. „SARS-CoV-2“
• Imunologické mechanismy, které jsou příčinou selhání sérokonverze, nejsou dobře objasněny.
• U lidí byla většina našich poznatků o tom, co je potřeba pro výraznou tvorbu protilátek, odvozena z vakcinačních studií.
• Vzhledem k rozdílům v antigenním složení a způsobu expozice nemusí reakce po očkování nutně odrážet imunitní odpověď po infekci, zejména u respiračních „virových“ infekcí.
• Protilátky proti hemaglutininu měřené hemaglutinačně inhibičním testem jsou považovány za zlatý standard pro stanovení sérokonverze u chřipky.
• Hemaglutinačně inhibiční test neměří striktně neutralizační aktivitu proti „viru“, ale relativně snadné použití testu a jeho prokázaná „korelace s ochranou“ ospravedlňují jeho použití jako hlavní sérologický parametr ve studiích infekcí a vakcín proti chřipce.
• Bylo prokázáno, že titry protilátek v séru ≥ 40 stanovené hemaglutinačně inhibičním testem jsou spojeny s ochranou před „virem“ sezónní chřipky a byly přijaty jako minimální požadavek na imunogenicitu pro registraci vakcín proti sezónní chřipce.
• V séroepidemiologických, vakcinačních, a dokonce i ve studiích provokačních testů bylo zaznamenáno, že po laboratorně potvrzené infekci „virem“ chřipky nedochází u standardního hemaglutinačně inhibičního testu k sérokonverzi.
• Přehled studií provokačních testů u lidí ukázal, že u 50% až 90% jedinců, u nichž byla infekce virem chřipky potvrzena pomocí PCR, nedošlo u hemaglutinačně inhibičního testu k sérokonverzi.
• Základní imunologické faktory, které určují intenzitu tvorby protilátek po infekci „virem“ chřipky, jsou stále nedostatečně definovány.

---

Rychlá odbočka:

Důvody neschopnosti prokázat sérokonverzi a nespolehlivosti korelace ochrany stanovené hemaglutinačně inhibičním testem se zabývala studie z roku 2018. Je zajímavé, že ve studii z roku 1972, která stanovila jako korelát ochrany titr protilátek >40, byli lépe „chráněni“ ti, kteří při hemaglutinačně inhibičním testu nevykázali žádnou aktivitu, než ti s nízkou úrovní aktivity. Dva krátké úryvky:

Stanovení zástupných ukazatelů a korelátů ochrany: Užitečné nástroje při schvalování účinných vakcín proti chřipce?

„Dobrým příkladem tohoto jevu je situace s inaktivovanými vakcínami proti chřipce. Nejčastěji používanými testy k určení imunity vyvolané vakcínou jsou tyto sérologické testy: hemaglutinačně inhibiční test, jednoduchá radiální hemolýza a mikroneutralizace. První dva testy, a zejména hemaglutinačně inhibiční test, získaly referenční status a v mnoha jurisdikcích byla stanovena kritéria pro jejich použití při schvalování nových vakcín a pro porovnávání účinnosti různých vakcín. Všechny tyto testy jsou však založeny na biologických činidlech, která jsou notoricky známá tím, že se obtížně standardizují a mohou se značně lišit podle zeměpisné polohy, náhody (tj. vývoj činidel ve vejcích, která nemusí antigenně odpovídat divokým typům virů) a záměru (tj. výběr činidel, která přinášejí nejpříznivější výsledky). Tento přehled popisuje pokusy o standardizaci těchto testů za účelem zlepšení jejich výkonnosti jako zástupných ukazatelů, dále popisuje nebezpečí plynoucí z přílišného spoléhání se na ‚referenční‘ sérologické testy, způsoby, jakými mohou výrobci využívat stávající regulační rámec, aby jejich produkty ‚vypadaly dobře‘, a důsledky tohoto dlouhodobě zavedeného systému pro zavádění nových vakcín proti chřipce.“

„Některé z obtíží, kterým v současné době čelí komunita zabývající se vakcínami proti chřipce, byly do jisté míry předznamenány Hobsonovým kultovním článkem z roku 1972, ve kterém byl navržen korelát ochrany založený na inhibici hemaglutinace, ale který také poznamenal, že osoby bez detekovatelné reakce u hemaglutinačně inhibičního testu byly lépe chráněny než osoby s nízkými titry.³³ Vzhledem k tomu, co jsme se za poslední půlstoletí dozvěděli o chřipce a interakcích mezi hostitelem a virem, je poněkud zklamáním, ale nijak zvlášť překvapivé, že vakcíny optimalizované pro inhibici hemaglutinace na bázi vajec nefungují příliš dobře proti skupině virů tak rozmanitých a mutačně „kluzkých“, jako je chřipka. Nyní se zdá být jasné, že požadavek, aby všechny zkoušené vakcíny splňovaly stejná sérologická kritéria, je pravděpodobně chybou, protože je velmi nepravděpodobné, že by se jeden zástupný nebo korelační ukazatel ochrany uplatnil u vakcín, které fungují na základě odlišných mechanismů.“
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/21645515.2017.1413518

Máme k dispozici biologická činidla, o nichž je notoricky známo, že jejichž standardizace je obtížná a která se značně liší v závislosti na zeměpisné poloze, v důsledku náhody způsobené vývojem za použití nesprávných vajec a dále záměru kvůli snaze získat příznivé výsledky. Výsledky získané v klíčové studii stanovující korelát ochrany jsou rozporuplné. To zní jako poměrně „důvěryhodná“ nepřímá metoda detekce, že?

Konec odbočky

---

• Z pacientů s potvrzenou infekcí na základě PCR (N = 66) jich definici sérokonverze (nejméně čtyřnásobné zvýšení titru protilátek v párových vzorcích séra stanovené hemaglutinačně inhibičním testem) splňovalo 21 (32%).
• Hospitalizace byla spojena s výraznější tvorbou protilátek, přičemž u pacientů se závažným akutním respiračním onemocněním byla sérokonverze pravděpodobnější než u pacientů s onemocněním podobným chřipce (86% versus 14%).
• Velký rozptyl v těchto dvou souborech dat naznačuje, že selhání sérokonverze je pravděpodobně způsobeno více faktory (a také se zdá, že protilátky jsou měřítkem nemoci, nikoli ochrany).
• Vzhledem k tomu, že neexistuje žádný ekvivalentní standard sérokonverze pro titry slizničních protilátek, autoři studie identifikovali 10 jedinců s titrem protilátek IgA specifických pro chřipku >40 ve vzorcích z výplachu nosní dutiny do 2 týdnů od nástupu příznaků jako skupinu, u které sérokonverze proběhla, a dalších 9 jedinců, u kterých nebyly v průběhu studie titry protilátek IgA detekovány, jako skupinu, u které sérokonverze neproběhla.
• Devět z 10 jedinců ze skupiny, u které sérokonverze proběhla, mělo titry protilátek IgG specifických pro chřipku >40 (GMT, 95% CI: 28,9, 2,8-292), zatímco žádný z jedinců ze skupiny, u které sérokonverze neproběhla, neměl detekovatelné titry protilátek v žádném z testovaných období.
• Sérokonverze u chřipky je obvykle definována měřením tvorby kmenově specifických protilátek hemaglutinačně inhibičním testem a obecně se předpokládá, že následuje po infekci.
• Vědci poněkud nečekaně zjistili, že tuto standardní definici sérokonverze podle studie SHIVERS (The Southern Hemisphere Influenza and Vaccine Effectiveness, Research and Surveillance) splňovalo pouze 32% jedinců, u nichž byla infekce „virem“ chřipky potvrzena testem PCR.
• Vyšší výskyt sérokonverze u hospitalizovaných jedinců podporuje korelaci mezi závažností infekce a reaktivitou protilátek na periferii a nosní sliznici.
• Vědci uvádějí, že se paradoxně zdá, že silná prozánětlivá odpověď, která je spojena se symptomatickými infekcemi, by mohla také pomoci vyvolat dobrou tvorbu protilátek, zatímco slabý impuls nemusí poskytnout dostatečnou stimulaci (jinými slovy, více zánětu = více protilátek).
• Domnívají se, že toto je obzvláště důležitá úvaha v případě probíhající pandemie „COVID-19“, ve které část lehkých nebo asymptomatických případů „COVID-19“ nedokázala vytvořit detekovatelnou hladinu protilátek navzdory důkazům o aktivní infekci, zatímco u těžce nemocných pacientů byla tvorba protilátek srovnatelně silnější.
• To však platí i naopak, protože existují asymptomatičtí jedinci s protilátkami a symptomatičtí jedinci bez protilátek: studie v Pensylvánii zjistila, že ani přítomnost příznaků, závažnost onemocnění, rasa, etnický původ nebo pohlaví nedokázaly předpovědět, u koho bude menší pravděpodobnost tvorby protilátek https://www.pinejournal.com/newsmd/coronavirus/7183938-Study-A-third-of-those-who-got-COVID-19-did-not-generate-antibodies.
• Vědci připouštějí, že je třeba poznamenat, že souvislost mezi tvorbou protilátek a závažností infekce by neměla být interpretována paušálně, protože se také ukázalo, že u pacientů se smrtelným průběhem chřipky H7N9 a „COVID-19“ se v některých případech nepodařilo vyvolat dostatečně silnou tvorbu protilátek.
• Autoři studie došli k závěru, že respirační „virové“ infekce nevedou vždy k úspěšné sérokonverzi.
• Není známo, zda by současné selhání tvorby protilátek mělo nějaký dopad na reakce paměťových B-lymfocytů a jejich schopnost vyvolat odezvu.
  

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2666379121000537

Z výše uvedené studie o tvorbě protilátek při chřipce je zcela zřejmé, že ohledně nedostatečné sérokonverze u těchto pacientů existuje mnoho nezodpovězených otázek. Vědci připouštějí, že se nejedná o neznámý jev, neboť byl zdokumentován u mnoha „virů“, ale tento jev není dostatečně prozkoumán. Jejich zjištění vrhají poměrně špatný stín na hodnotu titru protilátek >40 stanovenou hemaglutinačně inhibičním testem, která se používá jako korelace ochrany, a ukazují, že protilátky bývají spojeny s větším zánětem. Vědci se snaží tvrdit, že to může být důvod, proč nedochází k sérokonverzi u asymptomatických/mírných případů, nicméně vzápětí před touto interpretací varují, protože existují i těžké případy onemocnění, u kterých k sérokonverzi nedošlo. Celkově se jedná o změť protichůdných zjištění, která se vědci snaží racionalizovat pomocí přijatého rámce teorie protilátek.

Jak bylo slíbeno, zde je shrnutí rychlého (a v některých případech ne tak rychlého) přehledu nejdůležitějších informací z několika relevantních souvisejících studií, které ukazují důkazy o zkřížených reakcích, nespecificitě, nedostatku protilátek, nedostatku přesných korelátů ochrany, rozdílných výsledcích sérokonverze a nekonzistentních výsledcích protilátek:

1. Studie z roku 2010 zjistila, že protilátky při infekci virem chřipky H1N1-2009 zkříženě reagovaly s „viry“ sezónní chřipky.
   • https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20814575/

2. Jiná studie z roku 2010 zjistila, že po vlně chřipky A (H1N1) z června až září 2009 sérokonverzi prodělalo pouze 13% účastníků studie z vyšetřované komunity.
   • https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20388894/

3. Studie z roku 2014 nezjistila žádnou korelaci mezi reakcí B-lymfocytů „specifických pro virus chřipky“ a sérologickou hladinou protilátek stanovenou hemaglutinačně inhibičním testem.
   • https://academic.oup.com/jid/article/209/9/1354/886344

4. Studie z roku 2016 uvedla, že nedávná špatná účinnost vakcíny vyvolala otázky týkající se poskytované ochrany a toho, zda by se vědci neměli zaměřit na jiné koreláty ochrany.
   • Tato studie představovala první případ, kdy byl současný zlatý standard pro hodnocení vakcín proti chřipce, tedy „ochranný“ (jejich uvozovky, ne moje) titr protilátek ≥ 1:40 stanovený hemaglutinačně inhibičním testem, hodnocen v dobře kontrolované provokační studii zdravých dobrovolníků od doby, kdy byla v roce 1972 tato mezní hodnota stanovena.
   • Důkazy pro tuto mezní hodnotu pocházejí ze studie Hobsona a kol. z roku 1972, která zjistila, že titr protilátek 18 až 36 v séru před provokačním testem, stanovený hemaglutinačně inhibičním testem, byl spojen s 50% ochranou před infekcí.
   • Jiné studie zaměřené na expozici živému a oslabenému „viru“ chřipky byly méně průkazné.
   • Novější studie z roku 2010, provedená s použitím živých oslabených „virů“, prokázala 50% ochranu před intranazální infekcí u osob s titrem ≥ 1:40, ale epidemiologická studie účinnosti vakcíny z roku 2011 tuto skutečnost zpochybnila, neboť u dětí s postvakcinačním titrem ≥ 1:40 byla zjištěna pouze 22% ochrana.
   • Ještě znepokojivější jsou údaje z posledních chřipkových sezón, které naznačují, že současné sezónní vakcíny, které se drží těchto standardů, jsou značně neúčinné, protože celková účinnost sezónních vakcín se za posledních 10 let pohybovala od 10% do 56% s průměrem 40%. (Pozn. překl.: Podle článku ve Zdravotnickém deníku měla vakcína proti chřipce v chřipkové sezóně 2014/2015 v Evropě závratnou účinnost 3%: „Chřipková sezóna 2014/2015 se vědcům, kteří navrhují optimální složení vakcíny, nevyvedla. V USA měla 22procentí účinnost a v Evropě dokonce pouze tříprocentní. Světová zdravotnická organizace (WHO) tentokráte rázně změnila její ‚namixování‘. Bude v sezóně 2015/2016 úspěšnější? Přestože převažuje mírná skepse, odborníci i ministři zdravotnictví vyspělých zemí nemají pochybnosti o prospěšnosti vakcinace a vyzývají občany: už brzy se nechejte očkovat!“)

• Mezi důvody (tj. výmluvy) vysoké variability a nedostatečné korelace ochrany, které mohou dále zkreslovat interpretaci výsledků a přispívat k odchylkám pozorovaným v těchto a dalších studiích imunity proti chřipce, patří např.:
  1. Rozdíly v měření výsledků
  2. Dobře popsané mezilaboratorní rozdíly ve výsledcích hemaglutinačně inhibičního testu a mikroneutralizace
  3. Vyvíjející se „virové“ fenotypy
  4. Hostitelské faktory
  5. Rozdíly v tom, jak je ochrana definována

• Tvorba protilátek byla měřena po expozici a ve skupině s vysokým titrem protilátek, měřených hemaglutinačně inhibičním testem, neprokázala po stimulaci žádné významné zvýšení geometrického průměru titrů protilátek.
• Reakce ve skupině s nízkým titrem protilátek byla variabilní, přičemž přibližně 50% těchto účastníků vykazovalo velmi výrazné, více než čtyřnásobné zvýšení titru, zatímco u ostatních 50% účastníků nebylo při hemaglutinačně inhibičním testu zaznamenáno žádné významné zvýšení titru protilátek.
• Ochrana poskytovaná titrem protilátek ≥1:40 nemusí nutně zahrnovat prevenci klinického onemocnění podobného chřipce.
• Výskyt příznaků onemocnění podobného chřipce nebyl u osob s vysokými titry protilátek snížen.
• Mnoho účastníků studie s vysokými výchozími titry protilátek i přesto trpělo příznaky chřipky, což jasně ukazuje, že ochrana předpovídaná výchozími titry protilátek není úplná.
• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4959521/#!po=0.684932

5. Studie z roku 1980 nezjistila žádný důkaz přenosu rekombinantního „viru“ ca nebo ts-1A2 na kontrolní skupinu a reakce inhibice hemaglutinace v séru byla zjištěna u méně než 50% infikovaných očkovaných osob.
   • https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/7216417/

6. Studie z roku 2017 týkající se MERS prezentovala množství protichůdných případů sérokonverze protilátek v různých skupinách. Studie hodnotila sérologickou odpověď u 42 pacientů infikovaných koronavirem MERS-CoV podle 4 skupin závažnosti: asymptomatická infekce (skupina 0), symptomatická infekce bez pneumonie (skupina 1), pneumonie bez respiračního selhání (skupina 2) a pneumonie vedoucí k respiračnímu selhání (skupina 3).
   • U žádného z pacientů skupiny č. 0 nebyla zjištěna sérokonverze.
   • Míra sérokonverze se ve skupinách č. 0, 1, 2 a 3 postupně zvyšovala s rostoucí závažností onemocnění (0,0 %, 60,0 %, 93,8 % a 100 %).
   • Pacienti ze skupiny č. 3 vykazovali opožděný nárůst titru protilátek během čtvrtého týdne.
   • Pacienti ze skupiny č. 2 vykazovali robustní nárůst titru protilátek během třetího týdne.
   • Mezi pacienty s pneumonií nevykazovalo 75% zemřelých pacientů sérokonverzi do třetího týdne, zatímco u 100% přeživších pacientů k sérokonverzi došlo.
   • https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28821364/

7. Studie z roku 2020 zaznamenala, že všech šest pacientů ve skupině s příznaky mělo pozitivní výsledky protilátek IgG proti „SARS-CoV-2“ a čtyři měli pozitivní výsledky protilátek IgM proti „SARS-CoV-2“, zatímco žádný z osmi pacientů ve skupině asymptomatické/mírných symptomů neměl pozitivní výsledky protilátek IgM proti „SARS-CoV-2“ a tři měli negativní výsledky protilátek IgG proti „SARS-CoV-2“.
   • Autoři studie zjistili nekonzistentní výsledky přítomnosti protilátek IgM a IgG proti „SARS-CoV-2“.
   • Tyto nekonzistentní výsledky se pokoušejí vysvětlit tím, že výsledek onemocnění a tvorbu protilátek mohou ovlivňovat různé kmeny nebo genotypy „SARS-CoV-2“.
   • Tvorba protilátek se lišila podle různých klinických projevů a závažnosti onemocnění.
   • Pacienti s příznaky a rozvojem protilátek IgM proti „SARS-CoV-2“ měli kratší dobu trvání pozitivního výsledku rRT-PCR a nedošlo u nich ke zhoršení klinického stavu ve srovnání s pacienty bez přítomnosti protilátek IgM proti „SARS-CoV-2“.
   • https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7177139/#!po=32.8571

8. Další studie z roku 2020, která se zabývala tvorbou protilátek u pacientů s „Covid“, zjistila, že:
   • 58 pacientů (51,79%) mělo pozitivní jak protilátky IgM, tak protilátky IgG
   • 7 pacientů (6,25%) bylo negativních na oba typy protilátek
   • 1 pacient (0,89%) měl pozitivní pouze protilátky IgM
   • 46 pacientů (41,07%) mělo pozitivní pouze protilátky IgG
   • Mezi pozitivními a negativními pacienty podle testu nukleových kyselin po léčbě nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v hladinách protilátek IgM a IgG
   • https://academic.oup.com/jid/article/222/2/183/5828055

Celkově vzato tyto studie poskytují nepřímý důkaz, že v některých případech onemocnění lze nalézt neviditelné hypotetické/teoretické částice známé jako protilátky. Tyto studie rovněž poskytují důkaz, že tyto neviditelné hypotetické/teoretické částice se v mnoha případech onemocnění nevyskytují. Protilátky mohou být spojeny se závažnějším onemocněním, ale v případech závažného onemocnění také nemusí být přítomny. Mohou být přítomny u asymptomatických/mírných případů onemocnění, ale u mnoha asymptomatických/mírných případů onemocnění přítomny nejsou. Titr protilátek > 40 stanovený hemaglutinačně inhibičním testem, považovaný za zlatý standard, byl v několika studiích dáván do souvislosti s „ochranou“, ale v mnoha studiích se také ukázalo, že tato úroveň je při poskytování „ochrany“ po očkování zcela neúčinná.

Problémem imunologie a „protilátek“ je, že stejně jako v případě virologie a „virů“ se spoléhají především na korelaci rovnající se příčině. Tyto korelace jsou však v nejlepším případě nekonzistentní a v novějších studiích mnohdy neexistují a/nebo jsou v rozporu. Místo toho, aby vědci připustili, že se mohou mýlit, zahodili staré teorie a začali znovu, snaží se do stávající teorie nacpat nové, protichůdné poznatky/teorie, čímž vytvářejí téměř nesrozumitelnou a příliš matoucí mozaiku složenou z dílků zcela nesouvisejících skládaček.

To je důvod, proč mohou tvrdit, že protilátky jsou „ochranné“, i když se v mnoha případech onemocnění nevyskytují. Proto mohou tvrdit, že protilátky jsou známkou toho, že imunitní systém funguje, pokud jde o očkování, ale zároveň jsou známkou toho, že člověk má oslabený imunitní systém v případě viru HIV. Proto přítomnost protilátek znamená, že člověk úspěšně bojoval s nemocí a bude „chráněn“ před budoucími infekcemi, ale v případě horečky dengue protilátky způsobují to, že opětovná infekce bude horší a potenciálně smrtelná. Takto vzniká mnohočetný imunitní systém s faktory, které mohou být současně ochranné i patogenní. Je to dlouhý řetězec matoucích, zavádějících a protichůdných nepřímých důkazů, které se všechny sbíhají do vyvíjejících se nesrozumitelných teorií. Jinými slovy, je to chaos.

Pozn. red.: Článek je uveden ve zkrácené podobě. Místo citací dlouhých pasáží z vědeckých prací je k některým z nich uvedeno pouze shrnutí, které jinak bývá standardně uvedeno na konci článků tohoto autora. V případě zájmu o dohledání bližších informací je ke každému dokumentu uveden odkaz na jeho zdroj.