Ve čtvrtek 7.4.2022 proběhlo na okresním soudě Plzeň-město čtvrté stání soudního sporu v kauze manželů Albrechtových, kteří se soudí s Fakultní nemocnicí Plzeň. Více informací o předešlých stáních naleznete ZDE a ZDE.

Základ celého sporu je v tom, že po porodu provedla nemocnice paní Albrechtové RT-PCR test na SARS-CoV-2, který vyšel velmi neprůkazně. Namísto toho, aby laboratoř provedla všechny kontrolní mechanismy, kterými by si ověřila relevanci „slabě pozitivního“ výsledku, byla paní Albrechtové stanovena diagnóza COVID-19. V pooperačním stavu byla násilně oddělena od svého miminka a uvržena do izolace. Nesměla své dítě kojit, vidět, chovat, s manželem se nesměla stýkat. Tato nebohá žena, absolutně zdráva, se několik dní po porodu ocitla odsouzena k domácímu vězení, oddělena od zbytku světa. To se nemocnici zdá být správný postup, který byl údajně v zájmu dítěte, zdravotnického personálu i samotné matky.

PARADOX

Pozoruhodý na tom celém je ten fakt, že ani zaměstnanci nemocnice, kteří přišli s „pozitivní“ paní Abrechtovou do styku, ani zaměstnanci neonatologického oddělení, kde ležel novorozenec, ani rodiče navštěvující své děti na tomtéž oddělení nebyli v onom období testováni. Přesto se za hrozbu pro všechny zmíněné považovala právě zdravá paní Albrechtová, která měla prostě tu smůlu, že v nemocnici porodila a že jediná povinnost testování spadala v té době na rodičky a přijímané pacienty. Je to neuvěřitelný paradox a protimluv, který se dostává na povrch za zavřenými dveřmi soudní síně. Protistrana se obhajuje zejména tím, co by se bývalo stalo, kdyby se „nakazil“ personál a novorozenci – cíleně a přehnaně argumentuje apokalypsou, za kterou by mohla jednoznačně paní Albrechtová.

Otec se snažil s novorozeným synem udržovat kontakt, ale nemocnice tomu z různých vyřčených a nevyřčených důvodů bránila a styk komplikovala. To vše se odehrálo minulý rok na jaře, kdy si rodina prožila svůj očistec. Pan Albrecht se na nás obrátil, protože nebylo v jeho silách a finančních možnostech vyhledat právní pomoc. Uspořádali jsme sbírku a skrze naši spolupracující advokátní kancelář jsme začali podnikat právní kroky na pomoc této mladé rodině, na které se tak nevybíravě podepsala absurdita údajné pandemie.

PRŮBĚH ŘÍZENÍ

Během tohoto čtvrtého stání byli vyslechnuti další svědci, mezi nimi i soudní znalec, který v této věci vypracoval na naši žádost znalecký posudek. Pod přísahou se v něm vyjadřuje hlavně k tomu, zda pomocí testu, který nemocnice provedla, mohla být stanovena paní Albrechtové diagnóza COVID-19 (a jednoznačné stanovisko znalce je to, že nemohla). Znalec navíc poukazuje na paradox toho, že postup Fakultní nemocnice Plzeň byl ve vědomém protikladu s jejich odbornými znalostmi:

• ➡️ Na dotaz, zda pozitivní výsledek PCR testu znamená přítomnost viru SARS-CoV-2 v testovaném vzorku, odpověděl expert nemocnice, ŽE NEZNAMENÁ – na základě PCR testu se k tomu vyjádřit nedá! (Tuto informaci při předchozím stání potvrdila i sama odborná garantka laboratoře, která navíc test paní Albrechtové provedla a vyhodnotila. Na přímý dotaz se vyjádřila tak, že na základě výsledku PCR testu se není možné k infekčnosti pacienta vyjádřit.)

Dále znalec ve svém posudku cituje odpověď Ministerstva zdravotnictví, ze kterého vyplývá ještě větší paradox, který se už netýká pouze plzeňské nemocnice, ale nás všech:

• ➡️ Na dotaz zaslaný na základě žádosti dle zákona 106/1999 Sb. Ministerstvo zdravotnictví odpovědělo, že pouze na základě pozitivního výsledku PCR testu nemůže být stanovena diagnóza COVID-19, protože stanovení této diagnózy vyžaduje další klinické a epidemiologické přezkoumání stavu konkrétního pacienta. PŘESTO však ve stejnou dobu vydalo mimořádné opatření, kterým nařizuje IZOLACI (opatření pro osoby s prokázaným infekčním onemocněním) všem, komu byla pouze pomocí PCR testu „prokázána“ přítomnost viru SARS-CoV-2.

I přesto, že jsou fakta prezentována a předkládána takto jasně a srozumitelně, není zatím vůbec jasné, zda je bude soud schopen reflektovat.

Znalec se v posudku zabývá také otázkou řádné izolace viru SARS-CoV-2, kdy jednoznačně potvrzuje, že ta nebyla dle standardních metod laboratorní purifikace částic doposud provedena. Podivuje se nad tím, proč tomu tak je. Soudkyně však tuto část posudku zamítla, čímž aktivovala další paradox – při soudních stáních budeme řešit detekci a riziko něčeho, o čem vlastně ani nevíme, zda reálně existuje. Z vědy se vytrácí etika a poctivost, ze soudnictví pak logika a spravedlnost.

Řízení se nyní točí kolem certifikace testů, postupu laboratoře a ošetřujícího lékaře. Resetheus se problematikou testování a schvalování testů zabývá od samého počátku údajné pandemie COVID-19. Vytrvale upozorňujeme na to, že to jsou právě testy, které z ničeho udělaly skutečný problém se svou vlastní dynamikou. Víme také, že PCR testy na SARS-CoV-2 žádným procesem certifikace neprocházejí. Přidělování značky IVD, na kterém staví své alibi nemocnice, není nic jiného, než formalita, která spočívá plně v rukou výrobce, který tuto značku IVD umisťuje na výrobek sám. Role SÚKLu – našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv (stejně jako všech dalších národních ústavů v rámci EU) je ryze formální, testy žádným způsobem nepřezkušuje a dle svého vyjádření ani nepovoluje jejich užívání. SÚKL testy pouze tzv. notifikuje, což je jakási forma zaevidování tohoto testu do jejich registru, aby si pak mohl případný nespokojený uživatel (laboratoř) na tento výrobek stěžovat.

Laboratoře, které s těmito PCR testy pracují, však svou povinnost prověřování způsobilosti vybraného testu neplní. Výsledkem této nedbalosti je to, že se zde legálně používají testy, které fungují evidentně zcela chybně. Více než 50% všech pozitivně testovaných jsou zcela zdraví lidé, kteří nemají ani rýmu. Testovací mánie tak vytvořila teorii o jakémsi aymptomatickém přenašeči, která se velmi rychle mediálně rozšířila, aniž by k ní existovaly ověřitelné důkazy. Je to tím, že pokud není test nahlášen uživatelem SÚKLU jako vadný, SÚKL údajně nic dělat nemůže. Myslíme si, že to není pravda a že by měl i Státní ústav pro kontrolu léčiv postupovat mnohem aktivněji, ale o tom zatím tento spor není. Rozhodně by ale SÚKL neměl dovolit to, že je do registru jako IVD prostředek zanesen test, u kterého výrobce v předložených materiálech evidentně lže (v případě konkrétní testovací sady firmy Diana Biotechnologies se to týká fixlování s výsledky během vyhodnocování testu).

ŽALUJ SI STÁT, JESTLI CHEŠ …

Soudkyně podle nás ignoruje, že za výběr a prověření zdravotnického prostředku jako je např. teploměr, rentgenový přístroj nebo RT-PCR test, je odpovědné zdravotnické zařízení a nikoliv pacient. Zatím máme pocit, že tuto odpovědnost nemocnice nechce soudkyně záměrně řešit a „ospravedlňuje“ to tím, že test byl schválen a certifikován. Že test nikdo ani neschválil, ani necertifikoval, doložili v argumentaci jak žalobce, tak to ve svém posudku potvrdil i znalec. Budeme tedy očekávat, zda se přístup soudkyně adekvátně k těmto vyjádřením změní. Soudkyně totiž hned na začátku soudního řízení uvedla, že je pro ni důležité pouze to, zda nemocnice použila test, který je „řádně certifikován“ a pokud ano, že se bude muset žalobce soudit se státem.

Podle této logiky by to znamenalo, že si pacient musí předem prověřit, jaké prostředky nemocnice používá a pokud je nějaký vadný a způsobí mu zdravotní či jinou újmu, musí posléze sám žalovat zákonodárce za to, že umožnil užívání tohoto prostředku. Zdá se Vám to absurdní? Nám také. Avšak v této rovině se momentálně nacházíme. Uvidíme, jak bude reflektována skutečnost, že evropský právní řád umožňuje užívání diagnostických prostředků, které žádná nezávislá instituce nebo laboratoř neprověřuje, které jsou prokazatelně vadné a které evidentně páchají zdravotní i nemajetkové újmy všem, kteří jsou na základě jejich výsledků označeni jako SARS-CoV-2 pozitivní.

RT-PCR test, který nemocnice použila, je totiž nekvalitní zdravotnický prostředek, jehož funkční způsobilost nebyla výrobcem řádně doložena. Uchýlil se dokonce i k manipulaci dat, což se znalec dočetl ve vyžádané závěrečné zprávě hodnocení funkční způsobilosti. Tu samou zprávu jsme si od SÚKLu na základě zákona 106/1999 Sb. žádali již dříve, ale poslali nám ji tehdy téměř celou začerněnou s odůvodněním, že by mohlo dojít k prozrazení výrobního tajemství. Uživatelská příručka testu je navíc zmatečná, zaměňuje zásadní pojmy a nechává prostor pro svévolné postupy i interpretaci výsledků, nenařizuje provedení negativní izolační kontroly, naopak nutí interpretovat výsledky testu způsobem, které výrobce žádným postupem neověřil – pozitivně mají být označeny i testované vzorky, jejichž výsledky jsou za mezí kvantifikovatelnosti a to dokonce v případě, kdy je na výstupu prokázáno, že jeden ze dvou hledaných úseků údajného genomu SARS-CoV-2 ve vzorku ani není přítomen a je tedy evidentní, že nemůže testovaný patogen v infekce schopném stavu obsahovat.

MOC DĚKUJEME VŠEM, KTEŘÍ NÁS PODPORUJETE SVÝMI DARY, POMÁHÁTE TAK I MANŽELŮM ALBRECHTOVÝM DOMOCI SE SPRAVEDLNOSTI. BEZ VAŠÍ PODPORY BY FINANCOVÁNÍ TÉTO KAUZY NEBYLO MOŽNÉ.

https://resetheus.org/prispevek/

Je důležité, aby byli manželé Albrechtovi odškodněni za obrovskou újmu, kterou jim nemocnice způsobila a zároveň je nezbytné dosáhnout toho, aby bylo pro jednou jasně stanoveno, že PCR test není schopen diagnostikovat žádnou nemoc, natož takovou, kterou má způsobovat neprokázaný patogen. To je soudním znalcem taktéž (opatrným způsobem) potvrzeno.

Další soudní stání je stanoveno na 17.5.2022.