Zde je fiktivní příběh o policistech pracujících stejně jako „virologové“. Policista dospěl po vyšetřování nedávné masové vraždy k závěru a je mu položeno několik otázek:

Osoba: „Detektive, co se to tu děje? Kdo zavraždil všechny ty lidi?“

Policista: „Po dlouhém vyšetřování jsme zjistili, že vraždu spáchal pan Smith.“

Osoba: „Máte pana Smithe ve vazbě?“

Policista: „Ano, na místě činu jsme zadrželi spoustu lidí a zvířat a všechny jsme je zavřeli.“

Osoba: „Myslím, že jste špatně pochopil mou otázku. Ptal jsem se, jestli máte ve vazbě pana Smithe a pouze pana Smithe?“

Policista: „Ne, pana Smithe jsme nemohli najít, tak jsme všechny na místě činu zadrželi, abychom si byli jisti, že jsme ho chytili.“

Osoba: „Neměli byste nejdřív najít důkazy o tom, že je pan Smith naživu, než ho začnete obviňovat z vraždy?“

Policista: „No, je tu několik obětí a neslyšel jsem žádné jiné věrohodné vysvětlení jejich smrti. Předpokládám, že policisté, kteří na místo dorazili jako první, mají pravdu, když říkají, že je zavraždil pan Smith. Policisté tam také našli spoustu krve a odebrali vzorky DNA, takže byli při vyšetřování docela důkladní.“

Osoba: „Ale jak zjistili, že DNA patří panu Smithovi, když ho nenašli?“

Policista: „Protože laboratorní technici sekvencovali veškerou DNA, která byla nalezena na místě činu, vložili ji do počítačové databáze a odstranili ty sekvence, které patřily obětem. A pak z těch zbývajících krátkých sekvencí pomocí počítačů sestavili DNA a podle jejich konečné analýzy mohla sestavená DNA patřit pouze panu Smithovi, protože krátké sekvence nemohly pocházet od nikoho jiného.“

Osoba: „Ale to není tak docela pravda, detektive, co když ty zbývající krátké sekvence patří jiným neznámým lidem, zvířatům, rostlinám nebo mikrobům? Vytvořená DNA by dokonce mohla být výsledkem kombinace všech, protože jste kompletní DNA sestavili z krátkých sekvencí.“

Policista: „Evidentně nevíte, jak se vyšetřuje vražda, a nerozumíte vědecké metodě. Funguje to takhle: Jdeme vyšetřovat vraždu a najdeme tělo nebo těla, pak odebereme vzorky DNA z místa činu, analyzujeme je pomocí počítačů a výsledky vždycky ukážou, že jde o pana Smithe nebo o jednoho z jeho bratrů, sester, bratranců nebo přátel.“

Osoba: „To vypadá, jako byste už rozhodli, kdo vraždu spáchal, ještě předtím, než proběhlo skutečné vyšetřování. Jsou tu i jiné možnosti, které je třeba zvážit, víte? Každopádně, už jste tedy vypátrali někoho z těch dalších lidí?“

Policista: „Ne, zdá se, že je velmi těžké je najít, ale vím, že existují, protože pro ta úmrtí nemáme žádné jiné vysvětlení a sestavená DNA musí patřit panu Smithovi nebo některému z jeho bratrů, sester, bratranců nebo přátel. Celá tahle myšlenka fyzického hledání lidí je něco, co jsme přestali dělat už před desítkami let, protože jsme je stejně nikdy nemohli najít. V dnešní době pracujeme jen s DNA a na základě toho lidi usvědčujeme.“

Osoba: „Ale nedostatek jiného vysvětlení nedokazuje, že vraždu spáchal pan Smith nebo jeho bratři, sestry, bratranci či přátelé. Přiznáváte, že postrádáte jakýkoli fyzický důkaz o jejich existenci, tak jak by pak mohli být za něco odpovědní, nemluvě o tom, že se zdá nemožné usvědčit někoho, koho jste ani nenašli nebo neprokázali, že existuje?“

Policista: „Teď začínáte znít jako jeden z těch konspiračních teoretiků, promiňte, ale nemám na Vás čas. Měl byste si sehnat příručku pro policisty nebo ještě lépe vstoupit do policejního sboru, pak byste pochopil, jak směšně zníte.“

Osoba: „Ptát se na důkazy existence podezřelého z vraždy je něco, co bych těžko nazval směšným. Směšné mi připadá to, že odsuzujete lidi, o jejichž existenci nemáte ani důkazy, za zločin, který nemohli spáchat, ale zároveň necháváte skutečného vraha nebo vrahy na svobodě, kde jim nikdo nebude schopen zabránit v dalších vraždách.“

Policista: „Pokud nepřestanete mluvit, budete čelit následkům, varuji Vás.“

Osoba: „Napadlo Vás někdy, že ta úmrtí mohlo způsobit…“

Policista strčí osobu do policejního auta a nasadí jí roubík.