Už jsem ztratila přehled o tom, kolikrát mi lidé psali: „Ale doktorko Sam, tento dokument sám o sobě ukazuje, že SARS-CoV-2 byl izolován.“
Naprostá většina těchto zpráv pochází od lidí, kteří pouze papouškují název článku nebo čtou z jeho abstraktu. Když však virologové používají slovo „izolace“, oddělili jej od toho, co obvykle znamená. Jak víme, s fyzickou izolací údajných virových částic to nemá nic společného. Kromě toho jsou virologické experimenty i v jejich vlastním pojetí typicky nekontrolované, a tedy v rozporu s vědeckou metodou.
Nedávno mi napsal jeden příznivec, který viděl internetovou debatu, kde jeden lékař tvrdil, že ti z nás, kteří zastávají stanovisko, že žádný virus neexistuje, se mýlí, protože má důkaz, že kontrolované experimenty existují. Tento lékař byl dokonce natolik přesvědčen, že citoval vědeckou práci s údajnými důkazy.
Přehlédli snad Baileyovi a všichni naši spojenci tento zásadní důkaz existence viru?
Pojďme se na tuto práci podívat. Měli bychom se ale také zamyslet nad tím, o čem vědecká metoda je, a zjistit, co někteří vědci nechtějí, abyste věděli.
14. července tohoto roku jsme se s mým manželem Markem připojili k 18 dalším lékařům, vědcům a výzkumníkům a zahájili výzvu Settling The Virus Debate Challenge. V našem prohlášení jsme poukázali na to, že „… publikace v oblasti virologie mají převážně popisný charakter, nejedná se o kontrolované a falzifikovatelné experimenty založené na hypotézách, které jsou jádrem vědecké metody.“ Rovněž jsme uvedli, že „… předkládané ‚důkazy‘ o virech prostřednictvím ‚genomů‘ a pokusů na zvířatech pocházejí z metodik s nedostatečnou kontrolou.“ V prohlášení jsme navrhli, aby virologové provedli sérii experimentů, při nichž zpracují vzorky získané od lidí a poté pomocí buněčných kultur, genomiky a elektronové mikroskopie určí, zda obsahují viry, či nikoli. Rozdíl je tentokrát v tom, že experiment bude zaslepený. Od té doby se objevily nejrůznější výmluvy, proč experiment nelze provést, což nedává smysl, protože právě tyto techniky virologické laboratoře používají každý den.
V našem prohlášení je další část, ve které se uvádí: „… každá laboratoř ukáže fotografie dokumentující cytopatický efekt, pokud je přítomen, a jasně vysvětlí každý krok kultivačního procesu a použité materiály, včetně všech detailů o kontrolách neboli ‚mock-infekcích‘.“ Toto je další zásadní aspekt, který vyvolává velké nejasnosti. Všechny detaily o kontrolách znamenají právě to. Potřebujeme znát všechny složky a podmínky experimentu, ne pouhé tvrzení, že „kontroly byly provedeny“. V tomto kontextu se pod pojmem „mock-infekce“ rozumí: „Kontrola používaná při experimentech s infekcí. Používají se dva vzorky, z nichž jeden je infikován virem/vektorem, který nás zajímá, a s druhým je zacházeno stejně, jen s tím rozdílem, že neobsahuje virus.“ Tato definice je stále poněkud problematická, protože tvrdí, že virus existuje ještě před provedením experimentu. Klíčovým bodem však je, že mock-infekce musí být provedena naprosto stejným způsobem, pouze bez dané proměnné, kterou je v tomto případě předpokládaný virus.
Pojetí pravdy neboli toho, co můžeme vědět o vesmíru, je filozofickou diskuzí, která se vede již po staletí. Jsem si dobře vědoma omezení empirismu, neboť se opírá o smyslovou zkušenost, která je zase omezena fyzickými těly, v nichž se nacházíme. V experimentální vědě je však hracím polem vědecká metoda. Encyklopedie Britannica uvádí: „Vědecká metoda je rozhodující pro rozvoj vědeckých teorií, které vysvětlují empirické zákony vědecky racionálním způsobem. Při typické aplikaci vědecké metody výzkumník vytvoří hypotézu, různými prostředky ji testuje a poté hypotézu na základě výsledků testů a experimentů upraví.“ V rámci tohoto paradigmatu musí být každá předkládaná hypotéza falzifikovatelná, což znamená, že je možné logicky prokázat její nesprávnost pomocí existujících testů a technologií.
Například, ačkoli evoluce byla povýšena na vědeckou teorii, již zesnulý Tom Bethell vysvětlil, že: „způsobem, jakým byla prezentována, není evoluce ani falzifikovatelnou hypotézou.“ Tom Bethell uvedl: „Vzpomínám si, jak jsem se díval na název slavné Darwinovy knihy „O vzniku druhů přírodním výběrem“, který pokračuje: „neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život.“ A já si říkal „uchování prospěšných plemen“ – jak víme, která jsou prospěšná? A ukázalo se, že právě ta, která se uchovala. Takže celá věc se točí tak trochu v kruhu.
Pokud byla hypotéza testována pomocí empirických experimentů, je třeba kontrolovat podmínky. Slovník Merriam-Webster definuje kontrolovaný experiment jako „experiment, při kterém jsou všechny proměnné faktory v experimentální skupině a ve srovnávací kontrolní skupině udržovány stejné s výjimkou jednoho proměnného faktoru v experimentální skupině, který je změněn nebo upraven.“ Klíčovým slovem je zde „jeden“. Měla by být změněna pouze „jedna“ proměnná. Ta je v kontrolovaném vědeckém experimentu známá jako nezávislá proměnná. Závislé proměnné jsou aspekty, které se mohou změnit v důsledku nezávislé proměnné. Například v experimentu s pěstováním rostlin může být nezávislou proměnnou voda, jejíž množství kontrolujeme, a závislými proměnnými, které měříme, může být velikost rostliny nebo počet listů, které vytvoří.
Podívejme se tedy na vědeckou práci, kterou lékař předložil jako důkaz toho, že ti z nás, kteří zastávají názor, že viry neexistují, se mýlí! Tvrdil, že virologové provádějí kontrolní experimenty a předložil publikaci Nature z května 2020 s názvem „Proteomics of SARS-CoV-2-infected host cells reveals therapy targets“.
Tohle je přesně ten typ vědecké práce, který lidé rádi uvádějí v debatách, protože je plný high-tech virologického žargonu, kterému budou Millionaire bloggers (blog Jona Rappoporta – pozn. překl.), a dokonce i většina lékařů jen těžko rozumět. Na okraj lze uvést, že práce začíná tvrzením: „Počátkem ledna 2020 sekvenování nové generace odhalilo, že nový koronavirus (pojmenovaný SARS-CoV-2) byl kauzálním faktorem onemocnění, které bylo později označeno jako COVID-19.“ Toto tvrzení je problematické, protože podle něj je sestavení genetických sekvencí ze vzorků pacientů důkazem nového viru.
Práce Na Zhua a kol. „A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019“ („Nový koronavirus od pacientů s pneumonií v Číně, 2019“), kterou uvádějí jako důkaz, není nic jiného než popisná vědecká práce, která neměla předloženou žádnou falzifikovatelnou hypotézu k ověření. Dokonce ani podle jejich vlastních pravidel. Na Zhu a kol. uvedli: „Ačkoli naše studie nesplňuje Kochovy postuláty, naše analýzy poskytují důkazy, které poukazují na to, že epidemii ve Wu-chanu způsobil 2019-nCoV.“ A o jakém novém onemocnění mluví? Případy COVID-19 nemají žádné specifické příznaky ani projevy a určují se kruhovou argumentací pomocí PCR nebo antigenních testů. Podrobné vysvětlení, proč jsou případy COVID-19 nesmyslné, můžete vidět v mém videu z roku 2020 „What is a COVID-19 Case?“ („Co je případ COVID-19?“).
Vědecká práce o proteomice tedy začíná pochybně, ale pak se rychle dostává k působivě znějícím vědeckým výrazům: „V této studii jsme použili kvantitativní proteomiku translatomu a proteomu k získání objektivního profilu buněčné odpovědi na infekci SARS-CoV-2 v lidských buňkách.“ Ve skutečnosti to znamená jen to, že při svých pokusech ve zkumavkách měřili různé hladiny proteinů.
Když se dostaneme k sekci výsledků, obrázek 1a má za cíl ukázat cytopatický efekt neboli rozpad buněk způsobený údajným virem SARS-CoV-2, zatímco buněčná kultura „mock“ kontroly nevykazuje žádný cytopatický efekt.
Obrázek 1b pak ukazuje to, co je podle nich zvyšující se množství virového genetického materiálu v experimentálním vzorku, nikoli však v kontrolním „mock“ vzorku.
Na obrázku 2c pak prezentují některé ze svých proteomických výsledků, které zjevně ukazují, že „virové“ proteiny se ve vzorku SARS-CoV-2 zvyšovaly, ale v kontrolním „mock“ vzorku nikoli.
Dokázal nám tedy tento lékař, že se mýlíme, a poskytl důkazy, že SARS-CoV-2 nejen existuje, ale že byl prokázán v kontrolovaných experimentech? NE! ANI ZDALEKA! Tato práce patří do rozsáhlého archivu „virologických blábolů“. Vrátíme-li se k obrázku 1a a obrázkům buněčných kultur, autoři neuvedli žádné podrobnosti o „mock“ kontrole. Z odpovědí, které Christine Massey shromáždila, víme, že virologové a instituce po celém světě buď odmítají zveřejnit podrobnosti svých kontrolních experimentů, nebo jsou jimi deklarované kontroly zcela neplatné. Aby bylo možné dodržet vědeckou metodu, „mock“ kontrola by měla být přesně stejná jako vzorek, ale bez údajného viru.
V tomto případě by to znamenalo podobný vzorek pocházející z člověka s veškerým genetickým materiálem a proteiny, které obsahuje.
Experiment s buněčnou kulturou tedy nejenže nebyl kontrolovaný, ale ani pokusy ve zkumavce s genetickými a proteomickými výsledky uvedenými na obrázku 1b a obrázku 2 neobsahovaly platné kontroly.
Problémy s touto prací jsou však mnohem závažnější, a to i se zfušovanými kontrolami experimentu. Jak bylo vůbec zjištěno, že SARS-CoV-2 je proměnnou? Jako obvykle musíme přejít do části s metodikou, kde se v části o přípravě viru dočteme: „SARS-CoV-2 byl izolován ze vzorků cestujících, kteří se vraceli z Wu-chanu (Čína) do Frankfurtu (Německo), za použití buněčné linie lidského karcinomu tlustého střeva Caco-2, jak bylo popsáno dříve.“ To je fatální chyba, protože nesprávným použitím slova „izolace“ tvrdí, že ve svých biologických vzorcích mají virus. Odkaz, který uvádějí, obsahuje směšné tvrzení, že tento neinformativní snímek z elektronového mikroskopu je důkazem existence viru!
O biologické roli tohoto vezikulu, o kterém tvrdí, že je virem, však neposkytují žádné důkazy. Podrobné vysvětlení omezení této techniky a jejího zneužití ve virologii najdete v mém videu Electron Microscopy & Unidentified Viral Objects (Elektronová mikroskopie a neidentifikované virové objekty).
Celá proteomická studie tedy postrádá platné kontroly a její údajná nezávislá proměnná, imaginární SARS-CoV-2, nebyla v těchto experimentech prokázána. Nebyla prokázána ani v procesech, při nichž se produkují vzorky použité k experimentu. Jinými slovy, produkt jednoho nelegitimního experimentu byl výchozím bodem pro další experiment. Tohle není vědecká metoda, vážení. To je virologie!
Problém se netýká pouze této práce. Je to problém, který se vyskytuje v celé virologické literatuře. Mark nedávno publikoval esej A Farewell to Virology (Rozloučení s virologií), v níž popisuje, jak virologie selhala při provádění kontrolovaných experimentů při prvním tvrzení, že identifikovala viry na konci 19. století. Esej se zabývá údajnou izolací, cytopatickým efektem, genomikou, protilátkami a studiemi patogenity na zvířatech a podrobně popisuje podvodné vědecké metody, které byly použity k šíření iluze, že patogenní viry existují a způsobují nemoci.
Jedna z částí nese název „Metagenomické sekvenování – poslední výkřik virologie?“ Opět se jedná o příklad technologického kouzlení povýšeného na úroveň, jež se snaží učinit řádné vědecké důkazy o virech zastaralými.
Jedna z vědeckých prací, která byla odhalena, nese název „A Comparison of Whole Genome Sequencing of SARS-CoV-2 Using Amplicon-Based Sequencing, Random Hexamers, and Bait Capture“. Byla publikována v časopise Viruses v srpnu 2020. Zní jako high-tech vědecká práce, ale šlo jen o různé verze genetického sestavení in-silico ze dvou vzorků nosních výtěrů. Jak Mark uvedl ve své eseji, jedním z autorů byl dr. Andrew McArthur, docent biochemie a biomedicíny na kanadské McMaster University. Ten byl dotázán, zda se pokusili extrahovat RNA ze zdravých kontrol (zdravých osob nebo PCR negativních vzorků) nebo z neinfikovaného supernatantu, ale bez viru, aby zjistili, zda by pomocí této metodiky mohli také sestavit genom SARS-CoV-2. McArthur odpověděl: „Neměli jsme k dispozici stěry od zdravých kontrol, ale studie zahrnovala negativní kontroly pro aplikace/knihovny, tj. bez vzorku RNA.“ Uznání patří opět úžasné Christine Massey za zpracování této odpovědi na svých webových stránkách.
Mark ve své eseji dále uvádí: „Ve skutečnosti byla v této práci pouze jedna zmínka o ‚kontrole‘, kde se uvádí, že ‚byla zahrnuta negativní kontrolní knihovna bez vstupního extraktu RNA SARS-CoV-2 pomocí ARTIC amplifikace‘.“ Negativní kontrola však v těchto virologických experimentech nestačí, protože se neliší jednou proměnnou. Vzorky odebrané od člověka obsahují spoustu proměnných, takže použití negativní kontroly je u experimentů zahrnujících údajné viry zavádějící. Jinými slovy, kanadská genomická práce byla experimentem bez platné kontroly. A my víme proč. Provedení správných experimentů by vedlo k tomu, že by virologové vyvrátili sami sebe podle svých vlastních pravidel. Celá práce se ukázala být nevědeckou a byla odhalena jedinou jednoduchou otázkou od člena veřejnosti. Podvody virologie se odhalují čím dál víc a uvědomuje si je více lidí než kdykoli předtím. Máme tu globalisty, mainstreamová média a ověřovatele faktů, kteří tlačí narativ o viróze, jak jen mohou. Podívejme se, kdo další nadále podporuje tvrzení, která jsou postavena na nekontrolovaných experimentech v oblasti pseudovědy. Pro nás je cesta jasná.
„Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce ani špatný strom nést dobré ovoce. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Poznáte je tedy po jejich ovoci.“
Matouš 7:15-20
Pozn. překl.: Tématu „mock“- infikovaných kontrolních vzorků se ve svém příspěvku na Facebooku věnoval také Antonín Šlajch (alias Iluminátor), který podle jeho slov „pravidelně kritizuje spolek Resetheus“. V reakci na video Stefana Lanky mj. uvedl:
„2. Mylné tvrzení o kontrolních vzorcích
Lanka mylně naznačuje, že v běžných kontrolních experimentech se prý nepřidávají chemikálie, které použil ve svém experimentu, a tudíž jsou pro prokázání existence viru podle něj nepoužitelné. To ale rozhodně neplatí.
V publikacích totiž existují kontrolní vzorky, které jsou falešně infikované – tzv. mock infected.
Co to znamená mock-infected aneb falešně infikovaný?
Použijí se dva vzorky, jeden infikovaný požadovaným virem/vektorem a druhý bez tohoto patogenu (někdy je také v „neinfikovaném“ vzorku použitý nevirulentní kmen). S oběma vzorky se zachází stejným způsobem. Jediným rozdílem je aplikace samotného viru.
mock-infected – Terminology of Molecular Biology for mock-infected – GenScript
S falešně infikovanými kontrolními vzorky se tedy při experimentech zachází stejně jako se vzorky infikovanými skutečným virem. A i přesto vykazují jasné rozdíly, jak je popsáno v dostupných vědeckých publikacích, ač Lanka naznačuje opak.
Ale má to háček.
Tyto falešně infikované buňky také (často, ale ne vždy) v průběhu času vykazují poškození. Podobně to dělají i buňky infikované virem. Poškození se ale liší intenzitou. Vypozorovat rozdíl tedy vyžaduje trénované oko a rozhodně nestačí jen ukázat pár buněk s nějakým poškozením.
Příklad cytopatického efektu viru SARS-CoV-2 v porovnání s nenakaženým vzorkem můžete vidět zde
nebo se můžete podívat na další vědeckou publikaci, ve které je to také patrné.
https://link.springer.com/article/10.1007/s00018-020-03745-y
To, co se jeví a prezentuje jako vědecký důkaz, ve výsledku žádným důkazem není.“
Že by Iluminátor konečně kritiky virologie na něčem nachytal? Pravdu má v tom, že termín „mock“-infekce se ve vědeckých pracích skutečně běžně používá.
Znamená to však, že vzorky označené jako „mock“-infikované jsou opravdu řádnými kontrolními vzorky, tzn. že se od vyšetřovaných vzorků (obsahujících předpokládaný virus) liší pouze tím, že neobsahují jedinou nezávislou proměnnou (v tomto případě předpokládaný virus)? Pokud se např. na přítomnost SARS-CoV-2 vyšetřuje vzorek výtěru z nosohltanu, pak by jako kontrolní „mock“-infikovaný vzorek měl být použit vzorek výtěru z nosohltanu od osoby, která SARS-CoV-2 ve svém těle prokazatelně neobsahuje. Původ a vlastnosti vyšetřovaného i kontrolního „mock“ vzorku by měly být ve vědeckých pracích podrobně a jasně popsány. To se však v praxi bohužel nedělá buď vůbec, nebo jen nedostatečně, anebo je z uvedených informací evidentní, že jako kontrolní „mock“ vzorek bylo použito něco, co „mock“ vzorkem podle pravidel vědecké metody ve skutečnosti vůbec není!
Jako první příklad cytopatického efektu viru SARS-CoV-2 v porovnání s nenakaženým vzorkem, který Iluminátor uvedl, je tento obrázek:
O původu a vlastnostech „mock“-inokulovaných buněk na obr. 1A však není nikde uvedena ani zmínka. Iluminátor tyto informace ani uvést nemohl, protože nejsou ani ve vědecké práci Identification of Coronavirus Isolated from a Patient in Korea with COVID-19, ze které tento obrázek pochází.
Na můj dotaz o uvedení bližších informací o těchto „mock“-inokulovaných buňkách, opakovaně zaslaný korespondujícímu autorovi této práce Myung-Guk Hanovi, dosud Myung-Guk Han neodpověděl.
Druhou vědeckou publikací, kterou Iluminátor uvedl jako údajný důkaz, je práce Ultrastructural modifications induced by SARS-CoV-2 in Vero cells: a kinetic analysis of viral factory formation, viral particle morphogenesis and virion release. Bohužel ani tato práce žádné bližší informace o „mock“-infikovaných buňkách neobsahuje.
Korespondující autor této práce Philippe Roingeard na dotaz o původu a druhu vzorku použitého pro „mock“-infekci odpověděl:
„Pro mock-infekci jsme nepoužili žádný vzorek ani žádnou chemickou látku;
jedná se prostě o neinfikované buňky.“
O původu vzorku údajně obsahujícího SARS-CoV-2 se v této práci uvádí: „Kmen SARS-CoV-2 použitý v této studii byl izolován ze vzorku nosního výtěru odebraného od jednoho z prvních případů COVID-19 potvrzených ve Francii – 47leté pacientky hospitalizované v lednu 2020 na Oddělení infekčních a tropických nemocí Nemocnice Bichat Claude Bernard v Paříži.“
Autoři práce tedy jako zdroj SARS-CoV-2 použili vzorek nosního výtěru, ale jako „mock“-kontrolu použili buňky, ke kterým nepřidali žádný biologický vzorek ani cokoli jiného. Řádný kontrolní experiment v tomto případě tedy neprovedli ani zdaleka, a výsledky jejich vědecké práce jsou proto zcela bezcenné.
Tento problém se bohužel týká všech vědeckých prací, o čemž se každý může sám přesvědčit. Pokud si kdokoli dá tu práci (na rozdíl od Iluminátora, kterému ke „kritice“ stačily pouze zmínky o „mock“-infikovaných buňkách bez uvedení jakýchkoli bližších informací), aby se pokusil najít o „mock“-kontrolách nějaké informace, tak zjistí, že většina vědeckých prací (nejen těch, které používají buněčné nebo tkáňové kultury, ale také prací zkoumajících další účinky SARS-CoV-2 a dalších údajných „virů“ na pokusná zvířata nebo lidi) sice „mock“-kontroly zmiňuje, ale neuvádí k nim vůbec žádné bližší informace, nebo se místo skutečných „mock“-kontrolních vzorků běžně používá pouze PBS (fyziologický roztok pufrovaný fosfátem), DMEM (Dulbeccovo modifikované Eaglovo médium) a další kultivační média, fyziologický roztok atd., jako např. zde:
Morphology and morphogenesis of SARS-CoV-2 in Vero-E6 cells:
„For infection, monolayers were washed twice with phosphate buffered saline (PBS) and inoculated with a clinical sample diluted in non-supplemented DMEM. Non-infected control cultures (mock) were prepared using pure non-supplemented DMEM as inoculum.“
„HAE cells were incubated with PBS (mock) or infected with SARS-CoV-2 (MOI = 0.5) and processed for SEM.“
„Control wells were mock-treated with DMEM medium (Gibco) for the same duration.“
„Mock-infected animals received the physiological solution only.“
„For Mock control, astrocytoma cells were treated with RPMI alone (Mock).“
Age-associated SARS-CoV-2 breakthrough infection and changes in immune response in a mouse model:
„As controls, mice were mock-infected with the same volume of PBS.“
Vliv interferon regulujícího faktoru 3 na imunitní odpověď proti viru vakcínie v atopickém organismu:
„S neinfikovanými buňkami bylo zacházeno totožně, ale při inkubaci bylo namísto virového inokula použito čisté DMEM bez séra (tzv. mock infekce).“
„Mock – neinfikované myši (aplikace PBS).“
„Mock-infected wells with medium only were treated as cell controls.“
„Then, purified SARS-CoV-2 stock (100 μL of inoculum prepared in PBS) or PBS without virus (mock infection) was added to the apical chambers of each Transwell at the indicated multiplicity of infection (MOI) and allowed to adsorb for 1 h at 37°C and 5% CO2.“
„To explore whether this proinflammatory signal was present in additional anatomical regions linked to the OB, the OE was harvested from hamsters infected with SARS-CoV-2, IAV, or PBS (mock) at 31 dpi, as this tissue has been demonstrated to harbor infectious virus (21, 37).“
Deleterious Effects of SARS-CoV-2 Infection on Human Pancreatic Cells:
„For mock infection, cell type specific media (100 μl/well) alone was added.“
„The mock condition was treated with ductal media with no virus.“
„A “mock-infected” negative control cell culture was inoculated with 4 mL of media without virus and handled in parallel.“
Differential Pathogenesis of SARS-CoV-2 Variants of Concern in Human ACE2-Expressing Mice:
„In independent experiments, mice were inoculated with PBS (Mock) or SARS-CoV-2 intranasally, and on days 3 and 5–7 after infection, the animals were anesthetized using isoflurane and perfused with cold PBS.“
„Three groups of eight Syrian golden hamsters received two rNDV-S vaccinations (dose 107 TCID50) by intra-muscular (IM) injection (group 1), intra-nasal (IN) inoculation (group 2) or received an IN inoculation with PBS as mock control (group 3).“
SARS-CoV-2 infection results in lasting and systemic perturbations post recovery:
„H&E staining of hamster lungs treated with PBS (Mock), influenza A virus, or SARS-CoV-2 at 3dpi.“
SARS-CoV-2 infection of primary human lung epithelium for COVID-19 modeling and drug discovery:
„We then exposed alveolar cultures to SARS-CoV-2 (1×104 TCID50 per well) or PBS (as MOCK controls) and harvested cells for analysis 1–3 dpi.“
A pokud vezmu jeden vzorek tkáně z člověka A a druhý vzorek z jiného člověk B. A zkusím, jak rychle dochází k nějakému tomu rozpadu (bez nějakých přidaných jako virů), je možné, že to u každého vzorku bude vypadat trochu jinak? Že záleží na celkovém zdraví jedince, že pak má třeba prostě jinak zdravé, vyživené buňky, že ta startovací čára je u každého jinde? Protože přemýšlím, jak je možné vůbec něco prokázat. Jak se může jako ten druhý kontrolní vzorek používat něco jiného? Vždyť to už samo o sobě může přece naprosto narušit tu průkaznost. Můžete mi to ještě ujasnit prosím? Asi tomu nerozumím. Terminologie mi dělá potíže.. Mělo by to vypadat tak, že mám dvě stejné buněčné kultury (tedy měly by být ze stejného zdroje – pokud je jiný zdroj může být pokus narušen?) a do jedné jako přidám „něco v čem má být vir“ – nějak upraveno postupy z nějakého hlenu dle nich průkazně nemocného) a pak pozoruji, jestli se opravdu dějí odlišné věci..takhle bych si to představovala já udělat.
To s tím trénovaným okem, to je nějaká legrace? To je vědecké? Jako tady to kolečko nic neznamená, ale počkej, můj zrak mi říká, že tohle kolečko vedle už je vir, udělej foto? A jaký je důkaz, že to kolečko je skutečně vir? To, že to řeklo trénované oko vědce? Doufám, že to jen špatně chápu.. 😀
Chápete to dobře, oni tvrdí, že mají trénované oko na kolečka, přestože z jejich vlastní odborné literatury se můžeme dočíst varování, že se ta kolečka nedají vždy věrohodně rozlišit od sebe navzájem (údajné viry od jiných extracelulárních vezikulů). Kontrolní experiment v laborce by měl vypadat tak, že v kontrolní mističce je jenom o jednu proměnnou méně – ingredience i zacházení s kontrolním vzorkem by mělo být totožné jako z ostrým vzorkem, jediný rozdíl je v tom, že kontrolní vzorek neobsahuje částici zvanou virus. To, že to nelze udělat, protože žádný virus tam při vstupu ani není a oni nemají jak tuto proměnnou odfiltrovat, je jejich problém a pouze to ukazuje, že řádný kontrolní experiment ani provést nemohou, proto to šulí, jak to jde a nazývají to „kontrola“. Je to jako kdybyste v jednom hrnci vařila polívku za přidání všeho, co najdete v ledničce a v druhém hrnci byste vařila čistou vodu a chtěla tím potvrdit přítomnost brokolice v ledničce pomocí toho, že v kontrolním hrnci nenajdete nic zeleného, zatímco v ostrém hrnci ano.
Brilantní…“aby virologové provedli sérii experimentů, při nichž zpracují vzorky získané od lidí a poté pomocí buněčných kultur, genomiky a elektronové mikroskopie určí, zda obsahují viry, či nikoli. Rozdíl je tentokrát v tom, že experiment bude zaslepený“
Pokud dle nimi vymyšlenými testy označují někoho za nemocného, že ten daný vir má, měli by být schopní i to takhle zpracovat a určit v laboratoři na těch jejich kulturách, kor když to mají v tom oku 😀 Jinak je to vše hloupost a nedá se na to absolutně spoléhat, zda tam vir je nebo ne. Nemůžou pak ani prokázat, že vůbec ten vir existuje. Tak jednoduché řešení….to se mi líbí. Jaké byly ty výmluvy proč to nejde? Třeba že záleží na kvalitě odebraného vzorku? Mě tahle detektivka začíná fakt bavit.
Děkuji Vám za informace a náhledy do tohohle bordelu.
Brilantní…“aby virologové provedli sérii experimentů, při nichž zpracují vzorky získané od lidí a poté pomocí buněčných kultur, genomiky a elektronové mikroskopie určí, zda obsahují viry, či nikoli. Rozdíl je tentokrát v tom, že experiment bude zaslepený“
Hele Máňo, tady je nějak víc asi těch koleček a tohle je takový podezřelý kolečko, co myslíš? To asi označíme, že tam vir je. 😀 Ty Máňo, teď to odslepili…tak to bylo bez viru, jsme se sekly :)))
Že by se prokázalo, že to vše je hloupost a nedá se na to absolutně spoléhat? Že nemají ponětí, co vidí a čím je to způsobeno?
Děkuji Vám za informace a náhledy do tohohle bordelu.
Tahle detektivka mě baví.
Jenže, jak jsme na vlastní kůži poznali, tihle šmejdi nám můžou těžce zasahovat do našich životů. A nejde jen o kovidismus. Prakticky všechno, co pochází z farmaceutického průmyslu, který se zaštiťuje právě tímhle „vědeckým poznáním“, lidem škodí. Zvlášť obludné je to, jak ničí zdraví dětí na celý jejich další život pod záminkou očkování proti neexistujícím „virovým onemocněním“.