Pro ty, kteří mají problém se rozloučit.
V lednu 2020 se váš svět obrátil vzhůru nohama. Mainstreamová média ovládaná farmaceutickým průmyslem vás varovala, že se na tajemných trzích s mořskými plody v čínském Wu-chanu, kde se prodává a konzumuje maso nejrůznějších druhů exotických zvířat, objevil nový děsivý „virus“. Byly vám předkládány apokalyptické záběry čtyř dodávek s bílými jezdci, kteří odváželi „nakažené“ pryč z civilizace. Byli vám ukazováni lidé, kteří na ulicích padali jako mouchy. Bylo vám řečeno, že „virus“ se blíží a že napadne vaše chuťové a čichové buňky a zničí vaše plíce, takže nakonec budete lapat po dechu a potřebovat invazivní ventilaci, abyste vůbec měli šanci přežít. Děsili jste se proto jakýchkoli drobných příznaků, které by mohly signalizovat, že si smrtící „virus“ našel cestu do vašeho těla.
V reakci na to jste se zavřeli doma, při každé příležitosti jste se dezinfikovali a nosili roušky, abyste se před neviditelným patogenem chránili. Vyhýbali jste se přátelům a rodině a dbali jste na to, abyste se drželi minimálně 2 metry od svých bližních, kteří byli považováni za „nakažené“, pokud se neprokázal opak. Po celou dobu byl váš pracovní život narušen a vaše finanční situace ohrožena. Vaše děti byly předčasně poslány ze školy domů a vy jste se museli přizpůsobit okolnostem, na které jste nebyli připraveni. Byli jste uvrženi do světa strachu a stresu, který jste nikdy předtím nezažili.
Když konečně přišla ta chvíle a vy jste si všimli, že pociťujete některé z nespecifických příznaků, které podle rozhodnutí „odborníků“ signalizují nutnost testování, rychle jste se vydali do jednoho ze stanových testovacích center, která jste znali z nejnovějšího filmu o epidemii zombie s lidmi zahalenými do zlověstně vyhlížejících ochranných obleků. Do nosu jste si nechali bolestivě vrazit obří špejli, abyste zjistili svůj osud. Test podle očekávání potvrdil vaše nejhorší obavy, protože výsledek na děsivý „koronavirus“ byl pozitivní. Už to nebyl jen stále více se vtírající strach v koutku vaší mysli, nyní to byl boj na život a na smrt. Souhlasili jste s jakoukoli léčbou doporučenou vaším lékařem, ať už šlo o antibiotika, remdesivir, doplňkový kyslík, ventilaci, monoklonální protilátky nebo nějakou jinou léčbu bez ohledu na to, zda byla prokázána její bezpečnost a účinnost.
Díky farmaceutickým bohům jste se ze svého utrpení zotavili, a přesto jste z nějakého důvodu stále nebyli stoprocentně v pořádku. Ve skutečnosti byl váš zdravotní stav v některých ohledech horší než předtím, kdy do vašeho života vstoupil „virus“. Začali jste tedy přemýšlet, zda ve vás nebezpečná entita stále číhá, i když vaše testy již nebyly pozitivní. A co hůř, začali jste si klást otázku, zda „virus“ nezpůsobil nějaké trvalé poškození, ze kterého se možná už nikdy nezotavíte. Přetrvávající následky nemohly být důsledkem úzkosti, stresu a strachu, kterým jste byli vystaveni před střetem se smrtí a po něm. Nemohlo se jednat ani o pozůstatky různých zákroků, kterým jste nechali podrobit své tělo v boji s neviditelným nepřítelem. Jediným závěrem bylo, že „virus“ si na vašem těle vybral obrovskou daň a způsobil chronické poškození, které s vámi zůstane i nadále po neomezeně dlouhou dobu. Nyní patříte k těm, které opustilo štěstí. Byli jste postiženi „dlouhým covidem“.
I když je výše uvedený scénář fiktivním popisem událostí, může být pro mnohé, kteří během této „pandemie“ trpěli, velmi povědomý. Místo, aby se museli obávat nejen toho, že chytí ne tak smrtelně nebezpečný „SARS-CoV-2“, existovala i možnost, že přežití znamená, že „virus“ poškodil tělo možná až nenávratně. Místo překonání „covidu“ a návratu do normálního zdravotního stavu se člověk musel vyrovnat s možností, že skončí s „dlouhým covidem“ a vstoupí do světa nepředvídatelného chronického utrpení. Je však „dlouhý covid“ jasně definovatelným stavem, nebo jde o pouhý výtvor mediálního humbuku a propagandy strachu, který se přiživuje na těch, kteří již předtím byli pod tlakem a vyděšeni? Byly příznaky, které jsou nyní spojovány s „dlouhým covidem“, následkem zhoršení již existujících nemocí, které se vyskytovaly před „pandemií“, nebo přetrvávajícími účinky toxické léčby použité k „léčení“ obětí, nebo nežádoucími reakcemi na preventivní opatření zahrnující experimentální očkování, nebo výsledkem zvýšené úzkosti vyvolané samotnou propagandou strachu, anebo kombinací všech výše uvedených faktorů? Pojďme prozkoumat původ konceptu „dlouhého covidu“ a pojďme zjistit, zda se s ním můžeme konečně rozloučit.
Co je běžný „covid“?
Než se vůbec začneme zabývat tím, co je „dlouhý covid“, musíme nejprve pochopit, co to vlastně „covid“ je. Je třeba vědět, že obyčejný „covid“ není ve skutečnosti jedinečným onemocněním. Neexistují žádné nové nebo specifické příznaky, které by „covid“ odlišovaly od jiných respiračních onemocnění a potíží. Když člověk zkoumá, co to vlastně „covid“ je, snadno zjistí, že neexistuje žádná specifická definice, která by toto onemocnění jasně oddělovala od ostatních. Je to prostě respirační onemocnění, které je údajně způsobeno virem „SARS-CoV-2“. Takto „COVID-19“ popisuje Světová zdravotnická organizace:
„Koronavirové onemocnění (COVID-19) je infekční onemocnění způsobené virem SARS-CoV-2.
Většina lidí nakažených tímto virem prodělá mírné až středně těžké respirační onemocnění a zotaví se, aniž by vyžadovali zvláštní léčbu. Někteří však onemocní vážně a budou vyžadovat lékařskou péči.“
Podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC):
„COVID-19 je respirační onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2, který byl objeven v roce 2019.“
Jediným rozdílem mezi „covidem“ a jinými respiračními onemocněními je podvodná příčina spojená s naprosto stejnými příznaky, jež jsou pro všechna tato onemocnění společné. Protože ve skutečnosti neexistují žádné specifické příznaky ani laboratorní markery, které by odlišovaly „covid“ od ostatních onemocnění, nelze jej diagnostikovat klinicky a při diagnostice nezbývá, než se spoléhat na použití podvodných testů PCR:
A co ostatní: diferenciální diagnostika COVID-19 na německé pohotovosti
„COVID-19 nelze odlišit od jiných respiračních infekcí na základě klinických příznaků, symptomů nebo laboratorních výsledků.“
„Triáž pacientů na pohotovosti je i nadále problémem, protože neexistují žádné spolehlivé klinické nebo laboratorní parametry, které by umožňovaly bezpečně rozlišit mezi COVID-19 a infekcemi dýchacích cest jiného původu.“https://bmcinfectdis.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12879-021-06663-x
COVID-19: Diagnostika
„Neexistují žádné specifické klinické příznaky, které by spolehlivě odlišily COVID-19 od jiných virových respiračních infekcí. Avšak některé znaky mohou odůvodňovat vyšší stupeň klinického podezření. Několik studií naznačuje, že ztráta chuti a ztráta čichu jsou příznaky, které jsou silněji spojeny s pozitivním testem na SARS-CoV-2. Rozvoj dušnosti několik dní po nástupu počátečních příznaků rovněž naznačuje COVID-19. Žádný z těchto nálezů však bez mikrobiologického vyšetření diagnózu COVID-19 definitivně nestanoví.“
https://www.uptodate.com/contents/covid-19-diagnosis#H2607838323
Jasné definice, které by odlišovaly „covid“ od jiných respiračních onemocnění a potíží tedy neexistují. Stejně jako předtím AIDS se však značka „covid“ rozšířila a zahrnula pod sebe řadu nesouvisejících onemocnění, a to jen na základě diagnostiky pomocí PCR. Jinými slovy, pokud byl někdo označen za případ „covid“, tak všechny příznaky, kterými trpěl, byly na základě jejich hry „korelace rovná se kauzalitě“ nakonec přidány pod označení „covid“ a bylo řečeno, že jsou způsobeny virem „SARS-CoV-2“. A to i přesto, že neexistoval žádný vědecký důkaz, že by příčinou v některém z těchto případů byl „virus“. Tím se ještě více rozostřily hranice toho, co je vlastně „covid“, a je nemožné skutečně určit, kde končí běžný „covid“ a začíná „dlouhý covid“. Tento problém chybějící jasné definice však nezabránil obhájcům pacientů, aby stejně špatně definovanou myšlenku „dlouhého covidu“ vytvořenou pacienty dostali do slovníku jako uznávané onemocnění. Vzhledem k absenci formální definice se „dlouhým covidem“ rozumí všechny příznaky, které přetrvávají po čtyřech týdnech u kohokoli, kdo trpí nespecifickými příznaky spojenými s „covidem“. Zajímavé je, že podle tohoto článku zveřejněného v září 2020, aby byl „dlouhý covid“ jasně definován, musí být běžný „covid“ kromě laboratorního vyšetření definován i klinicky. To však vytváří trochu problém, protože „covid“ klinicky definovat nelze, jak jsme o tom již hovořili:
Proč je zapotřebí termín „dlouhý covid“ vytvořený pacientem
„Co je to ‚dlouhý covid‘?
‚Dlouhý covid‘ je termín vytvořený pacientem, který zde vzhledem k absenci formálně dohodnutých definic používáme k popisu různorodých příznaků přetrvávajících déle než čtyři týdny po začátku příznaků naznačujících COVID-19. Mnoho pacientů, kteří zůstali nemocní po dobu několika měsíců, iniciovalo vznik podpůrných skupin a občanských kampaní, aby se toto onemocnění zviditelnilo. Termín ‚dlouhý covid‘ (a příbuzný termín ‚dlouhodobý covid‘) se nyní objevuje v odborných časopisech a byl použit klinickými a vládními subjekty a na zasedáních Světové zdravotnické organizace. Pochybnosti a nepřesnosti ohledně jeho významu však přetrvávají a je zapotřebí epidemiologické definice. K tomu je třeba stanovit další dvě definice: definici klinického případu COVID-19, která se neopírá pouze o laboratorní potvrzení, a sofistikovanou definici pro zotavení, která zohledňuje recidivující onemocnění.“
„Zásadní význam má diferenciální diagnóza, která neredukuje ‚dlouhý covid‘ na psychické příznaky. Vyzýváme výzkumné pracovníky a klinické lékaře, aby postupovali opatrně, aby: (i) nepředpokládali, že příznaky jsou způsobeny úzkostí; (ii) připustili, že COVID-19 je často traumatickou zkušeností; (iii) zvažovali mnoho potenciálních mechanismů při vysvětlování psychických příznaků – včetně zánětlivých reakcí a neurologického poškození.“
Ironií osudu je, že spoluautorkou výše uvedeného článku je osoba odpovědná za název a koncept „dlouhého covidu“. Tato špatně definovaná myšlenka je fenoménem vytvořeným pacientem, který je silně spojen s psychologickými faktory včetně úzkosti vyvolané traumatem. Kořeny „dlouhého covidu“ sahají k jedné osobě, která byla pozitivně testována prostřednictvím podvodného testu a která v minulosti prodělala chronické onemocnění. Tato osoba byla silně ovlivněna traumatem, ke kterému došlo při sledování zpráv v médiích o „novém viru“, a zároveň se potýkala s vlastními problémy s nemocí.
Původ výrazu „dlouhý covid“
#Dlouhému covidu se začínají věnovat i hlavní italské noviny: přibližně 20% testovaných pacientů zůstává covid+ po dobu nejméně 40 dní. Profesor z římské univerzity Tor Vergata poznamenává: Je toho hodně, co o tomto viru nevíme.
V květnu 2020 se na Twitteru objevil hashtag #LongCovid (#dlouhýcovid), který použila dr. Elisa Perego, čestná vědecká pracovnice Institutu archeologie na University College London, nikoli lékařka. Tweet byl zřejmě reakcí na ty, kteří po dobu nejméně 40 dní stále vykazovali pozitivní výsledky testu na „covid“ pomocí PCR. Ve svém tweetu sdílela italský článek, který hovořil o Paulu Garnerovi, profesorovi infekčních chorob na Liverpoolské škole tropické medicíny, který byl pozitivní ještě sedm týdnů po prvním výtěru. Podle profesora „se příznaky zhoršují a zlepšují, ale koronavirus nemizí.“ Uvedl, že se stále objevovaly nové příznaky, jeden denně, „jako adventní kalendář“. Jaké tyto příznaky byly, nebylo v článku podrobně popsáno.
V následném tweetu v září 2020 dr. Perego zřejmě naznačila, že v té době nacházela mnoho článků o lidech s pozitivními testy dlouho poté, co „covid“ pominul, ale ne o těch, kteří měli nové nebo přetrvávající příznaky. Zdálo se, že profesor Garner byl výjimkou.
Kolem 20. května jsem měla velkou recidivu. Na ten novinový článek si ale vzpomínám. Tehdy se ve zprávách v Itálii začaly objevovat zmínky o dlouhodobě pozitivních výtěrech, ale ne tak moc o dlouhodobé nemoci. Zmínily však příběh profesora Garnera.
Zdálo se, že svým hashtagem #dlouhýcovid narážela spíše na dlouhodobě PCR pozitivní osoby, které neměly dlouhodobé onemocnění, než na osoby, u nichž se vyskytla přetrvávající nemoc poté, co již nebyly PCR pozitivní. V tweetech před tímto datem však podle všeho hledala příběhy lidí, kteří pociťovali příznaky i poté, co „virus“ zmizel.
V Itálii se o tom zatím moc nemluví. Ale dlouhý covid je tu samozřejmě také. Myslím, že lékaři to pomalu začnou chápat, protože vidí, že se pacientům nedaří se řádně zotavit.
Zrovna jsem o tom viděla článek v New York Times (přetrvávající příznaky v Itálii). Ale tady se o tom v médiích tolik nemluví.
Dr. Perego má tedy zásluhu na tom, že přišla s termínem, který se dnes pro tyto případy používá. Dr. Perego, vědecká pracovnice, která se zabývá studiem zdraví a postižení v minulých i současných společnostech a také reakcemi lidí na krize ve starověkých společnostech, v rozhovoru z října 2022 hovořila o tom, jak se v srpnu 2020 zúčastnila přelomového zasedání Světové zdravotnické organizace, na kterém byl „dlouhý covid“ uznán jako onemocnění. Stalo se tak pouhé dva měsíce poté, co tento termín vymyslela, a v současné době se podílí na strategii, výzkumu a vědecké komunikaci v oblasti „dlouhého covidu“.
Dr. Perego, která od dětství trpěla chronickým onemocněním, hovořila o tom, jak ji znepokojily zprávy o „novém viru“ z Wu-chanu. Popsala, že tyto zprávy pozorně sledovala a cítila, že se blíží bouře. Uvedla, že situace v Itálii se stala chaotickou a tragickou a že ačkoli sama „covidem“ trpěla, nedostalo se jí žádné péče. Dr. Perego sice svůj boj s „covidem“ přežila, ale tvrdila, že nemoc nezmizela a že se časem začaly objevovat nové a vracející se příznaky, kterých bylo příliš mnoho na to, aby je vyjmenovala. V květnu 2020 u ní došlo k něčemu, co popsala jako závažnou recidivu s multisystémovými, kardiovaskulárními a kardiopulmonálními příznaky. Začala jí klesat hladina saturace kyslíkem. To bylo třetí měsíc po její prvotní diagnóze. Poté, co dr. Perego viděla různé zprávy o srážení krve u pacientů, diskutovala o této možnosti se svým poskytovatelem primární péče. Její „recidiva“ potvrdila její obavy, že se svět potýká s vleklým, závažným a potenciálně život ohrožujícím onemocněním, které postihuje také kardiovaskulární systém. Poté, co dr. Perego v květnu 2020 na Twitteru informovala o testech PCR, které zůstávaly pozitivní po dlouhou dobu, se hashtag #LongCovid (#dlouhýcovid) stal „virálním“ a začal být používán pacienty a skupinami podporovatelů. Podle dr. Perego se tento termín stal celosvětovým fenoménem:
Obhájkyně dlouhého covidu dr. Elisa Perego hovoří o pandemii a potřebě její celosvětové eliminace
Web ‚World Socialist Web Site‘ nedávno přinesl rozhovor s přední obhájkyní dlouhého covidu dr. Elisou Perego, která v květnu 2020 po svých zkušenostech s dlouhodobými příznaky poprvé vymyslela hashtag #LongCovid. Dr. Perego popisuje pacienty iniciované úsilí o studium a vzdělávání ostatních v oblasti dlouhého covidu, zločinnou politiku prováděnou řadou světových vlád a význam historických bojů za eliminaci a vymýcení infekčních nemocí:
„Evan Blake: Můžete nám říci něco o Vašem zázemí a výzkumu?
Dr. Elisa Perego: Jsem výzkumná pracovnice z Itálie. Studijně a pracovně jsem pobývala také ve Velké Británii a Rakousku. Jako výzkumná pracovnice pracuji napříč různými obory. Mé zázemí je interdisciplinární. Obecně řečeno, studuji sociální nerovnosti, zdraví a postižení v současných i minulých společnostech. Mám doktorát z archeologie. V letech 2017-19 jsem byla stipendistkou programu Marie Skłodowska-Curie Actions na Rakouské akademii věd ve Vídni. Zabývala jsem se také interakcemi člověka a genů s životním prostředím, změnou klimatu a reakcemi lidí na krize ve starověkých společnostech.
Jsem člověk postižený dlouhým covidem a od dětství žijící s dalšími chronickými nemocemi. V současné době se podílím na strategii, výzkumu a vědecké komunikaci v oblasti covidu a dlouhého covidu. Zúčastnila jsem se přelomového zasedání Světové zdravotnické organizace v srpnu 2020, na kterém byly otevřeně uznány dlouhodobé zdravotní následky infekce virem SARS-CoV-2. Na Twitteru @elisaperego78 píšu o dlouhém covidu, podpoře pacientů a infekčních onemocněních v naší pandemické době.
Evan Blake: Jaké byly Vaše zkušenosti na začátku pandemie? Pokud vím, tak jste vlastně 20. května 2020 vymyslela hashtag #LongCovid poté, co Vaše vlastní příznaky neustupovaly. Můžete se o tom podělit více? Jaká byla zpočátku odezva a jak se od té doby vyvíjelo povědomí o dlouhém covidu?
Dr. Elisa Perego: Na začátku roku 2020 jsem byla v Lombardii [Itálie], prvním epicentru covidu mimo Čínu. Jako chronicky nemocného člověka a výzkumnou pracovnici mě znepokojily zprávy o výskytu nového koronaviru. V lednu a únoru jsem pozorně sledovala přibývající vědecké důkazy. A pak byla Lombardie velmi tvrdě zasažena. Zpočátku se situace podobala tomu, když cítíte, že se blíží bouře.
Brzy se z toho stal chaos, tragédie. Náš zdravotnický systém si se SARS-CoV-2 nedokázal poradit. ‚Tichý‘ komunitní přenos nebyl včas odhalen. Svět viděl záběry z Bergama. Dost vážně jsem onemocněla akutním covidem, ale nedostala jsem žádnou smysluplnou lékařskou pomoc. Zdravotní problémy jsem konzultovala po telefonu, ale bezvýsledně, protože zdravotnický systém v mé oblasti byl přetížený.Akutní plicní fázi jsem přežila, ale onemocnění se časem dále rozvíjelo, objevovaly se nové příznaky a klinické projevy nebo se vracely. Příznaků je příliš mnoho na to, abych je vyjmenovávala. Moje kognitivní poruchy byly závažné, ale snažila jsem se držet krok s nově se objevujícími vědeckými údaji, jak jen to šlo. Byla jsem na Twitteru. V té době jsem mohla číst nebo psát jen krátké zprávy. O této dlouhodobé nemoci covid jsem psala lidem soukromě. Dlouhý covid je spojením podobných termínů, které jsem používala k popisu svých zkušeností s covidem. To bylo v březnu a dubnu 2020.
V květnu 2020 jsem prodělala velkou recidivu s multisystémovými, kardiovaskulárními a kardiopulmonálními příznaky. Opět mi začala klesat saturace kyslíkem. Moje problémy trvaly už třetí měsíc. Měla jsem příležitost probrat se zdravotníkem možnost vzniku sraženin v plicích, které jsem se obávala. Vznik mikrosraženin a poškození cév v plicích a dalších částech těla byly označovány jako klíčové znaky těžkého akutního covidu. Ale až tak daleko v průběhu onemocnění se o nich nemluvilo.
Tato recidiva mě utvrdila v tom, že máme co do činění s vleklým, závažným, potenciálně život ohrožujícím onemocněním, které postihuje také kardiovaskulární systém. V Itálii se také diskutovalo o testech na covid, které zůstávaly pozitivní po celé týdny. Upozornila jsem na to v tweetu s hashtagem #LongCovid dne 20. května 2020. Výraz dlouhý covid si téměř okamžitě osvojili další lidé, kteří covid přežili, včetně tvůrců podpůrných internetových skupin ve Velké Británii a mnoha podporovatelů. Termín se stal virálním. Spolu s prof. Felicity Callardovou o tom vyprávíme v článku ‚Jak a proč pacienti vytvořili termín dlouhý covid‘.
Příběh jsem hodně zjednodušila. Chci jen dodat, že jsem se nikdy neuzdravila. Problémy jako recidivující-remitující hypoxémie, artritida, koagulopatie a kardiovaskulární onemocnění nikdy nezmizely. Některé se ve skutečnosti ještě více zvýraznily, zejména na přelomu let 2020 a 2021. Na začátku roku 2021 jsem prodělala závažnou kardiopulmonální příhodu. Tyto informace jsem sdílela v rámci skupin příznivců i mimo ně.
Kognitivní poruchy se zlepšily, ale stále jsem velmi postižena, zejména ztrátou paměti. Jsem prozatím příliš nemocná na to, abych mohla vykonávat normální práci. Svůj zdravotní stav zmiňuji proto, že chci, aby lidé věděli, že mnoho lidí s dlouhým covidem trpí závažným onemocněním bez odpovídající podpory. A to navzdory poznatkům, které jsme měli již v roce 2020.
Někteří z nás se snažili upozorňovat na závažnost situace v publikacích, v rámci politických strategií, ale odezva byla pomalejší, než by měla být.V současné době je k dispozici mnoho údajů z výzkumu, ale skutečně potřebujeme poznatky převést do léčby. Následky prodlení jsou pro jednotlivce i společnost strašlivé. Lombardie byla zasažena jednou vlnou covidu za druhou. To mělo velký dopad na možnost lidí získat kvalitní lékařskou péči, včetně mě. Následkem bylo také více úmrtí a nemocí.
Itálie a mnoho dalších zemí oficiálně uznaly dlouhý covid v letech 2020-21 a vydávají doporučení. Formální uznání je důležité. Jsem ráda, že jsem přispěla, kde jsem mohla. Dlouhý covid je nyní celosvětovým fenoménem. Přesahuje rámec medicíny. Protíná se s aktivismem zdravotně postižených a historií hnutí vedených pacienty, jako je HIV/AIDS. Do nového výzkumu se investují miliardy. Přístup k péči je však stále nejednotný. Komunikace o dlouhém covidu ze strany vedoucích představitelů je podle mého názoru stále velmi nedostatečná. Lidé si často neuvědomují skutečná rizika infekce virem SARS-CoV-2.“
Termín „dlouhý covid“ je špatně definovaný koncept vytvořený pacienty, který si vymyslela chronicky nemocná žena traumatizovaná hrozbou „viru“ a který jako skutečný fenomén prosadila skupina pacientů. Tohoto konceptu se chytila mainstreamová média, která toužila po děsivých titulcích. Přestože jej mainstreamová média a lékařské autority přijaly jako nové onemocnění, ve skutečnosti nedokážou konkrétně definovat, co je „dlouhý covid“, ani prokázat, že příznaky, které člověk pociťuje, byly způsobeny „virem“ nebo nemocí s ním spojenou, jak připouští Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC):
Dlouhý covid
„Dlouhý covid zahrnuje širokou škálu nových, vracejících se nebo přetrvávajících zdravotních problémů, které se u lidí objevují po nakažení virem způsobujícím COVID-19. Většina lidí s COVID-19 se uzdraví během několika dnů až několika týdnů po infekci, takže dlouhý covid by mohl být poprvé identifikován až po čtyřech týdnech po prodělání infekce. Dlouhý covid se může vyskytnout u každého, kdo byl infikován. U většiny lidí s dlouhým covidem se příznaky objevily několik dní poté, co se poprvé dozvěděli, že mají COVID-19, ale někteří lidé, u kterých se později objevil dlouhý covid, nevěděli, kdy se nakazili.
Neexistuje žádný test, který by určil, zda vaše příznaky nebo stav způsobil COVID-19. Dlouhý covid není jedno onemocnění. Váš poskytovatel zdravotní péče zvažuje diagnózu dlouhý covid na základě vaší zdravotní anamnézy, včetně toho, zda jste měli diagnózu COVID-19 buď na základě pozitivního testu, nebo na základě příznaků či expozice, a také na základě vyšetření zdravotního stavu.“https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/long-term-effects/index.html
Psychické onemocnění?
Skutečným virem je strach.
Jak je uvedeno ve zprávě dr. Perego ze září 2020, k vysvětlení „dlouhého covidu“ není „virus“ vůbec zapotřebí. Pouhá hrozba „viru“ je dostatečně psychicky škodlivá na to, aby vyvolala příznaky spojené s „covidem“, jak jsem poukázal v článku Skutečným „virem“ je strach. To potvrzuje i studie Národního institutu zdraví (NIH), o níž informoval Harvard Gazette v září 2022 a v níž bylo zjištěno, že psychické faktory, jako je úzkost, deprese, stres, osamělost, obavy atd., které člověk zažil před tím, než získal pozitivní diagnózu „covid“, způsobují, že je mnohem pravděpodobnější, že se u něj rozvinou přetrvávající příznaky spojené s „dlouhým covidem“. Studie sledovala účastníky od dubna 2020, tedy ještě předtím, než se „dlouhý covid“ dostal do povědomí, a sledovala je po dobu jednoho roku. Po celou dobu jim byly kladeny otázky týkající se jejich psychického stavu a na základě toho, kdy byli pozitivně testováni na „covid“ a zda příznaky přetrvávaly, bylo nakonec zjištěno, že široká škála sociálních a psychických faktorů významně zvyšuje riziko „dlouhého covidu“ a zhoršení každodenního života v důsledku „dlouhého covidu“. Zajímavé je, že toto zvýšené riziko bylo nezávislé na kouření, astmatu a dalších zdravotních návycích nebo fyzickém zdravotním stavu, což klade větší důraz na roli, kterou psychické potíže hrají u těch, kteří trpí „dlouhým covidem“. Je známo, že duševní zdraví člověka může zhoršit a prodloužit trvání příznaků. Článek poukazuje na nachlazení i chřipku jako na onemocnění, u kterých psychické faktory ovlivňují výsledek onemocnění. Uvádí se také, že psychické potíže jsou spojeny s chronickými příznaky po lymské borelióze a při chronickém únavovém syndromu a fibromyalgii, které napodobují příznaky pozorované u „dlouhého covidu“:
Psychické, nikoli fyzické faktory spojené s dlouhým covidem
„Podle výzkumníků z Harvard T.H. Chan School of Public Health souvisí psychické potíže, včetně deprese, úzkosti, obav, vnímaného stresu a osamělosti před infekcí COVID-19, se zvýšeným rizikem dlouhého covidu. Zvýšené riziko bylo nezávislé na kouření, astmatu a dalších zdravotních návycích nebo fyzickém zdravotním stavu.
‚Překvapilo nás, jak silně souvisely psychické potíže před infekcí COVID-19 se zvýšeným rizikem dlouhého covidu,‘ uvedla Siwen Wangová, výzkumná pracovnice z Katedry výživy na Harvard Chan School, která studii vedla. ‚Psychické potíže byly s rozvojem dlouhého covidu spojeny silněji než fyzické rizikové faktory, jako je obezita, astma a vysoký krevní tlak.‘
Je známo, že duševní zdraví ovlivňuje výsledky některých onemocnění. Deprese a další duševní choroby jsou spojeny s větším rizikem závažnějšího COVID-19 včetně rizika hospitalizace, což je rizikový faktor dlouhého covidu. U jiných akutních infekcí dýchacích cest, jako je chřipka nebo nachlazení, jsou duševní stavy spojeny s větší závažností a delším trváním příznaků. Předchozí studie také naznačily, že úzkost je spojena s chronickými příznaky po lymské borelióze a s chronickým únavovým syndromem a fibromyalgií, které mají podobné příznaky jako dlouhý covid.Aby zjistila vliv psychických potíží před infekcí COVID-19 na rozvoj dlouhého covidu, zařadila Wangová a její kolegové v dubnu 2020 do studie více než 54 000 lidí. Na začátku studie se výzkumníci účastníků studie ptali na jejich psychické potíže. Během následujícího roku se více než 3 000 účastníků nakazilo COVID-19 a výzkumníci se účastníků ptali na jejich příznaky COVID-19 a délku trvání příznaků.
Po analýze odpovědí a porovnání těch, u nichž se vyvinul dlouhý covid, s těmi, u nichž se nevyvinul, výzkumníci zjistili, že psychické potíže před nákazou COVID-19, včetně deprese, úzkosti, obav, vnímaného stresu a osamělosti, byly spojeny s 32 až 46% zvýšením rizika dlouhého covidu. Tyto typy psychických potíží byly také spojeny s o 15 až 51% vyšším rizikem zhoršení každodenního života v důsledku dlouhého covidu.
‚Pokud je nám známo, jedná se o první prospektivní studii, která ukazuje, že široká škála sociálních a psychologických faktorů je rizikovým faktorem pro dlouhý covid a zhoršení každodenního života v důsledku dlouhého covidu,‘ uvedla Andrea Robertsová, vedoucí vědecká pracovnice Katedry environmentálního zdraví na Harvard Chan School a hlavní autorka článku v časopise JAMA Psychiatry. Kromě fyzického zdraví musíme jako rizikové faktory dlouhého COVID-19 brát v úvahu i zdraví psychické. Tyto výsledky také potvrzují potřebu zvýšit povědomí veřejnosti o důležitosti duševního zdraví a zajistit péči o duševní zdraví pro lidi, kteří ji potřebují, včetně zvýšení nabídky lékařů zabývajících se duševním zdravím a zlepšení dostupnosti péče.“Depression, anxiety may escalate chances of long COVID, says study — Harvard Gazette
Zdá se, že dr. Perego byla ve stavu zvýšené úzkosti, soudě podle jejího líčení událostí, které vedly k vytvoření hashtagu #LongCovid. Četla zprávy o „novém viru“ a obávala se chaosu a tragédie, které viděla v médiích. Mohly být její příznaky „dlouhého covidu“ vyvolány jejím psychickým stavem předcházejícím diagnóze a po ní, jak naznačuje výše zmíněná studie? Mohly tyto psychické potíže zhoršit její chronické onemocnění, kterým trpěla od dětství? Jaké léky užívala před stanovením diagnózy, během ní a po ní? Mohly i tyto léky přispět k jejímu zdravotnímu stavu? Soudě podle dalších dvou případů může hrát roli při vyvolání příznaků spojených s „dlouhým covidem“ také péče, které se člověku dostává:
Onemocnění vyvolané léky?
Lidé často zapomínají na to, že léky a léčba, které dostávají při návštěvě lékaře a/nebo pohotovosti, mohou být potenciálně škodlivější než počáteční příznaky, s nimiž přišli. Farmaceutické přípravky mají různé vedlejší účinky, které nejen napodobují nemoci, k jejichž léčbě se používají, ale mohou vést i ke zhoršení stavu. Steroidy používané k léčbě zánětu s sebou nesou celou řadu nebezpečných nežádoucích účinků. Lékařské zákroky, jako je invazivní ventilace, mohou nenávratně poškodit plíce vyvoláním stavu známého jako poškození plic způsobené ventilátorem. Tyto zákroky samy o sobě mohou zanechat člověka v mnohem horším stavu poté, co „virus“ již údajně ustoupil, z něhož se pacient může zotavovat měsíce až roky.
„Big Pharma potřebuje nemocné lidi, aby prosperovala. Jejími zákazníky jsou pacienti, nikoli zdraví lidé. Kdyby se všichni vyléčili z určitého onemocnění nebo neduhu, farmaceutické společnosti by přišly o 100% svých zisků z produktů, které na toto onemocnění prodávají. To vše znamená, že vzhledem k tomu, že moderní medicína je tak silně provázána s kulturou finančních zisků, je to spíše průmysl nemocí než průmysl zdraví.“ – James Morcan
Mám ho. Nepodceňujte to, lidi. Jsem velmi zdravý diabetik 1. typu. Moje tělo s tím bojuje velmi dobře, ale dává mi to na frak. Nebuďte hlupáci. Zůstaňte doma!
Například Justin Wilhite je muž z Rancho Cordovy, který údajně v březnu 2020 chytil SARS-CoV-2. O Wilhiteovi psala televize ABC10 v několika článcích, přičemž první z nich byl zveřejněn 17. března 2020 a pojednával o jeho boji s touto nemocí. V první zprávě bylo uvedeno, že Wilhite si byl jistý, že bojuje s „koronavirem“, přestože jeho přesvědčení (tj. strach) v té době nepotvrdil žádný pozitivní test. Bylo zmíněno, že je diabetikem 1. typu, již předtím tedy měl zdravotní problém, stejně jako mnoho pacientů s „covidem“. Wilhite sice tvrdil, že je velmi zdravý, ale uvedl, že se na něm „virus“ dost podepsal, i když počáteční příznaky přičítal alergii. Článek zmiňuje, že Wilhite omdlel, což mělo za následek, že vyhledal ošetření v nemocnici, kde mu byla diagnostikována a léčena chřipka. Wilhite nebyl testován na „SARS-CoV-2“ kvůli nedostatku testů a později se jeho lékař domníval, že měl „koronavirus“:
„Tohle není chřipka“ / Muž z Rancho Cordovy na Twitteru vyzývá, aby lidé brali koronavirus vážně
„Muž z Rancho Cordovy se na Twitteru obrátil na lidi s varováním, aby brali pandemii koronaviru vážněji. Přestože mu v nemocnici neudělali test, Justin Wilhite se domnívá, že má koronavirus.
‚Nepodceňujte to, lidi,‘ napsal Wilhite na sociální síti.
Wilhite, 39letý diabetik 1. typu z Rancho Cordovy, je v současné době se svou rodinou v karanténě. Ačkoli sám sebe popisuje jako ‚velmi zdravého‘, píše, že koronavirus se na jeho zdraví dost podepsal.
Wilhite ve vlákně na Twitteru podrobně popisuje průběh svých příznaků, čímž podněcuje zvědavost svých příznivců. Uvádí, že jeho příznaky začaly již před dvěma týdny.
‚Čtvrtého března mě začala bolet hlava a cítil jsem plíce, což je divné,‘ píše Wilhite. ‚Ale všechno kvete, takže jsem to přičítal alergii. Dýchání se mi postupně ztěžovalo a začalo mě bolet.‘
Wilhite pokračuje ve svém vlákně na Twitteru s tím, že poté, co omdlel a měl potíže s dýcháním, jel na pohotovost, ale zdravotnický personál ho léčil na chřipku, aniž by věděl, že je nakažen koronavirem. Jenže se nezotavoval, a to i navzdory lékům na chřipku, které mu lékaři dali, a brzy se na pohotovost vrátil.
Wilhiteovi nebyl proveden test na koronavirus. Jak řekl televizi ABC10, lékaři jemu a jeho ženě řekli, že pokud jde o testy, je nedostatek prostředků. Dodal, že jeho lékař se domnívá, že má koronavirus.“
V sérii tweetů, v nichž popisoval své utrpení, Wilhite uvedl, že na rozdíl od reportáže ABC10 téměř omdlel, což ho přimělo jet na pohotovost. Léky, které dostal v nemocnici a které užíval doma, jako například Tamiflu, Motrin, inhalátor a steroid prednison, jeho stav ve skutečnosti zhoršily:
Minulý pátek jsem jel na pohotovost, protože jsem bez zjevné příčiny málem omdlel. V tu chvíli už mě bolelo dýchat. Myslím tím nádech a výdech. K tomu ta šílená bolest hlavy, je to nepříjemné.
V pátek mě léčili na chřipku, dali mi Tamiflu, nějaký Motrin, inhalátor a poslali mě domů. Řekli, že kdyby mi bylo hůř, mám znovu přijít, tak jsem přišel.
Po Motrinu jsem se cítil ještě HŮŘ! Z inhalátoru mě ještě VÍC bolí plíce! Pokud jde o inhalátor, představte si, že jste se řízli a na ránu jste si nalili alkohol. Je to podobné. Aplikace léku na ránu.
Plíce mám zanícené, takže inhalátor je rozpíná a bolí ještě víc. Na plíce mi dnes dali nějaký Prednison. To je na tom to nejhorší. Neustálá bolest plic. Tak doufám, že to zánět vyléčí.
Teď jsem doma a „v karanténě“ s rodinou. Pokud se budu cítit hůř, musím se vrátit. Moje životní funkce jsou zatím v pořádku. Saturace kyslíkem je na 100%, ale příštích pár dní mě může pořádně sejmout. Pokud saturace klesne pod 90%, dostanu kyslík, při 85% mě zaintubují a v ten moment to začne být děsivé.
Dne 29. července 2020 natočila ABC10 o Wilhiteovi další reportáž, ve které tvrdil, že po boji s „covidem“ trpí poškozením plic, mozkovou mlhou a problémy s horními cestami dýchacími. Bylo uvedeno, že v té době byl kvůli léčbě střídavě v nemocnici a doma. V tomto druhém článku se sice uvádí, že nakonec byl pozitivně testován na „SARS-CoV-2“, ale nebylo uvedeno žádné datum, kdy se tak stalo:
Muž z Rancho Cordovy, který porazil koronavirus, pomáhá vytvořit koalici pro další přeživší
„Muž z Rancho Cordovy, který přežil koronavirus, se nyní snaží pomoci ostatním, kteří jako on přežili, a vytváří koalici přeživších.
Justin Wilhite uvedl, že dlouhodobé následky viru jsou obtížné a mnoho příznaků stále přetrvává.
‚V tuto chvíli už mám té nemoci plné zuby a už je to dlouho od doby, kdy jsem byl zdravý,‘ řekl Wilhite.
Devětatřicetiletý Wilhite koronavirus přežil. Stanice ABC10 s ním hovořila v březnu, kdy mu bylo nejhůř.
Wilhite uvedl, že zpočátku měl s provedením testu problém a střídavě byl v nemocnici a doma. Nakonec řekl, že měl pozitivní test a zotavil se doma. Ale ani po téměř pěti měsících není stoprocentně v pořádku.
‚Opravdu jsem nečekal, že to bude trvat tak dlouho,‘ řekl Wilhite.
Má poškozené plíce, nemůže chodit na delší vzdálenosti, aniž by se zadýchal, má silnou mozkovou mlhu a problémy s horními cestami dýchacími.“
6. března 2023, tři roky po jeho utrpení, se ABC10 znovu spojila s Justinem Wilhitem, aby zjistila, co je nového. Bylo uvedeno, že trpí „dlouhým covidem“ od doby, kdy si myslel, že chytil „virus“ v práci, a 4. března 2020 se u něj objevily příznaky. Své počáteční potíže s dýcháním popsal jako pocit, jako by měl v plicích sklo, což je popis, který byl s největší pravděpodobností inspirován četnými zprávami o nespecifických nálezech na CT, kdy se v plicích některých obětí objevily opacity typu mléčného skla. Justin uvedl, že od 4. března, kdy se u něj projevily první příznaky, se každý den potýká s neuvěřitelnou únavou a dušností.
Zajímavé je, že podle dr. Brada Sanvilla, který poskytl rozhovor pro tento článek, nemají ti, kteří pociťují únavu a dušnost, vždy poškozené plíce a srdce. Jejich příznaky přičítá chronickému únavovému syndromu, který existoval „před covidem“, přičemž zprávy o podobných případech pocházejí již z roku 1750. Uvedl, že tito lidé si pletou příznaky únavy s pocitem dušnosti. Lékař samozřejmě uvedl, že studie naznačují, že u lidí očkovaných je méně pravděpodobné, že se u nich vyvine „dlouhý covid“, protože toxická agenda musí být prosazována při každé příležitosti. Dr. Sanville však také uvedl, že většina případů „dlouhého covidu“ nikdy nevyžadovala hospitalizaci. Jedná se o lidi s příznaky „zůstaňte doma“ („stay-at-home“ symptoms), u kterých se před prožitím „dlouhého covidu“ něco drasticky změnilo v jejich životě, čímž naráží na skutečnost, že v tomto příběhu jde o něco víc, například o psychické trauma, o kterém jsme hovořili dříve, než o fiktivní „virus“:
„Od 4. března 2020 je to takhle každý den“ / Pacient s dlouhým covidem sdílí svůj příběh o utrpení
„42letý Justin Wilhite žije se svou ženou a třemi syny v Rancho Cordově. Již tři roky trpí následky syndromu postakutního covidu – obecně známého jako ‚dlouhý covid‘.
‚Jsem jen člověk, který dostal covid v první vlně, v březnu 2020… a žiji s jeho následky,‘ řekl. ‚4. března (2020) jsem se probudil a bolela mě hlava. Mé plíce byly pocitově jako ze skla. Cítil jsem se opravdu zadýchaný.‘
Wilhite má cukrovku 1. typu, což je jedno z onemocnění, které vystavuje člověka většímu riziku, že vážně onemocní covidem. Domnívá se, že se virem nakazil v práci – a následky stále přetrvávají.
‚Každý den se potýkám s neuvěřitelnou únavou, dušností – a to jen když vstanu a dojdu si na záchod,‘ řekl Wilhite. ‚Moje každodenní činnost – a ta mě vyčerpává a působí na mě jako trénink – je chození po schodech dolů a zpátky nahoru. Když to udělám třikrát, druhý den mi nefungují nohy…. a takhle je to každý den od 4. března 2020.‘
‚Pacienti s dlouhým covidem s dušností nebo problémy s chůzí nemají vždy poškozené plíce nebo srdce,‘ uvedl dr. Sanville. Na vině by mohl být spíše chronický únavový syndrom.
‚Myslím, že únava je pro lidi tak silná, že všechno vnímají jako dušnost, zatímco ve skutečnosti může jít jen o opravdu hlubokou únavu. A my nemůžeme najít nic, co by to vysvětlovalo, jako např. že by měli zjevně postižené plíce nebo srdce,‘ uvedl dr. Sanville.
Pokud jde o dr. Sanvilla, řekl, že existují určité výzkumy, které naznačují, že je méně pravděpodobné, že člověk bude mít příznaky dlouhého covidu, pokud je očkovaný, takže nabádá lidi, aby se nechali očkovat a přeočkovat, aby se chránili.
U většiny lidí, které vidí s dlouhým covidem, se jedná o případy, které nevyžadují hospitalizaci.
‚Většina lidí, které vidíme, jsou lidé, kteří měli příznaky ‚zůstaňte doma‘ a – ať už z jakéhokoli důvodu – se v jejich životě něco drasticky změnilo. A proč tomu tak je, zatím není zcela jasné. Je trochu znepokojivé, že to člověk může dostat jen tak, že to vypadá jako nachlazení, a pak má dlouhou dobu příznaky, které mu změní život,‘ uvedl.“
Když se podíváme na léčbu, kterou Wilhite podstoupil, zjistíme, že jak Tamiflu, tak samotný prednison mohou mít za následek stejné příznaky, jakými Wilhite trpí, jako je mozková mlha, úzkost a potíže s dýcháním. Je docela možné, že léčba spolu s psychickým traumatem, které prožil, vedly ke zhoršení Wilhiteova stavu a pokračujícím příznakům, které se projevují jako „dlouhý covid“. Samotná léčba je však jako potenciální příčina a/nebo přispívající faktor zkoumána jen zřídka. Pokud jsou alespoň trochu zkoumány, jako v případě vakcín proti „covidu“, existují důkazy, které naznačují, že tato léčba přímo souvisí s přetrvávajícími problémy, kterými pacienti trpí.
To se ukázalo v případě Brianne Dressenové, dobrovolnice v klinické studii vakcíny společnosti AstraZeneca, u níž nikdy nebyl diagnostikován „COVID-19“. Po první dávce vakcíny začala pociťovat příznaky, které nakonec napodobovaly to, co pociťovali ostatní s „dlouhým covidem“. Zatímco jí lékař diagnostikoval úzkost, ona a její manžel pokračovali v pátrání a zjistili, že podobnými problémy trpí po očkování i další lidé, a to bez ohledu na podanou vakcínu. To nakonec vedlo k tomu, že Národní institut zdraví (NIH) přivedl Dressenovou a další lidi ke studiu tohoto jevu. Zatímco úsilí NIH nakonec uvázlo na mrtvém bodě a údaje nebyly nikdy zveřejněny, malý počet dalších výzkumníků po celém světě nyní studuje „biologii dlouhého covidu“, která je stále považována za nedostatečně prozkoumanou, a souvislost s vedlejšími účinky po očkování. I v tomto případě však špičkové lékařské časopisy odmítají publikovat jakékoli výsledky, protože jsou považovány za observační, přestože naprostá většina důkazů o „SARS-CoV-2“ je epidemiologická, což jsou observační studie. Zatímco výrobci vakcín, jako je Pfizer, chápou, že existuje problém a údajně tuto souvislost zkoumají, vědci a výzkumníci se bojí touto problematikou zabývat. Souvislost mezi toxickými vakcínami a dlouhodobým poškozením napodobujícím „dlouhý covid“ je tedy zcela nedostatečně prozkoumána:
Ve vzácných případech mohou vakcíny proti koronaviru vyvolat příznaky podobné dlouhému covidu
Národní institut zdraví (NIH) a další výzkumníci zkoumají mozkovou mlhu, bolesti hlavy a kolísání krevního tlaku
„Koncem roku 2020 začala Brianne Dressenová trávit hodiny v internetových komunitách lidí s dlouhým covidem, chronickým syndromem způsobujícím postižení, který může následovat po napadení virem. ‚Celé měsíce jsem to jen sledovala a procházela si jeden příspěvek za druhým popisující příznaky, které byly stejné jako ty moje,‘ uvedla Dressenová, bývalá učitelka v mateřské škole v Saratoga Springs ve státě Utah.
Dressenová nikdy COVID-19 neměla. Ale v listopadu toho roku dostala jako dobrovolnice v klinické studii dávku vakcíny společnosti AstraZeneca. Toho večera se jí rozostřil zrak a vnímání zvuku se zkreslilo – ‚měla jsem pocit, jako bych měla na uších dvě mušle,‘ řekla. Její příznaky se rychle zhoršovaly a přibývaly, až se nakonec přidalo kolísání tepové frekvence, těžká svalová slabost a něco, co popisuje jako vysilující vnitřní elektrické šoky.
Lékař jí diagnostikoval úzkost. Její manžel Brian Dressen, chemik, začal procházet vědeckou literaturu a zoufale se snažil své ženě, bývalé horolezkyni, která nyní trávila většinu času v zatemněném pokoji, neschopná vyčistit si zuby nebo snést dotek svých malých dětí, pomoci.
Postupem času Dressenovi našli další lidi, u kterých se objevily vážné a dlouhotrvající zdravotní problémy po vakcíně proti COVID-19, a to bez ohledu na výrobce. V lednu 2021 se o takových zprávách začali dozvídat výzkumníci z Národního institutu zdraví (NIH), kteří se snažili zjistit více a přivedli Brianne Dressenovou a další postižené osoby do sídla agentury, aby je testovali a někdy i léčili.“
„Koncem roku 2021 komunikace NIH s pacienty ustala, ačkoli Nath říká, že práce v zákulisí pokračuje. Tento konec způsobil zmatení a zděšení mezi pacienty, kteří hovořili s časopisem Science a kteří uvedli, že výzkumníci z NIH byli jediní, kdo jim pomáhali. Malý počet dalších výzkumníků po celém světě nyní začíná zkoumat, zda se biologie dlouhého covidu, která je sama o sobě stále nedostatečně pochopena, překrývá se záhadnými mechanismy, které vyvolávají některé postvakcinační vedlejší účinky.“
Následky dlouhého covidu?
„Jak často se vyskytují nežádoucí účinky, jaké má Dressenová, není jasné. Internetové komunity mohou zahrnovat mnoho tisíc účastníků, ale nikdo tyto případy, které jsou proměnlivé a obtížně se diagnostikují nebo dokonce kategorizují, veřejně nesleduje. Mezi příznaky patří také únava, silné bolesti hlavy, bolesti nervů, kolísání krevního tlaku a problémy s krátkodobou pamětí. Nath je přesvědčen, že jsou ‚extrémně vzácné‘.“
„Údaje NIH, které dokumentují případy pacientů, zatím nebyly zveřejněny. Dva špičkové lékařské časopisy odmítly publikovat sérii případů asi 30 lidí, kterou Nath poprvé předložil v březnu 2021. Nath říká, že odmítnutí chápe. Data nebyla ‚průkazná, šlo o observační studie‘. Tento měsíc vědci předložili sérii případů 23 lidí do třetí publikace a Nath říká, že jeho skupina předložila dodatek k protokolu dlouhého covidu, aby zahrnula pacienty s postvakcinačními vedlejšími účinky.“
„Časopis Science kontaktoval regulační orgány a výrobce vakcín ohledně jakýchkoli informací, které o těchto vedlejších účincích získali. Mluvčí společnosti Pfizer napsal: ‚Můžeme potvrdit, že je to něco, co sledujeme‘. Společnosti Moderna, AstraZeneca a Johnson & Johnson uvedly, že vedlejší účinky berou vážně a hlášení, která obdrží, sdílejí s regulačními orgány. Mluvčí Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) uvedl, že úřad ‚se i nadále soustředí na sledování bezpečnosti vakcín proti COVID-19‘, zatímco Evropská agentura pro léčivé přípravky uvádí, že ‚podniká kroky k využití reálných údajů z klinické praxe pro sledování bezpečnosti a účinnosti léčby a vakcín proti COVID-19.‘
Jiní vědci upozorňují, že vědecká komunita je ohledně zkoumání takových účinků rozpačitá. ‚Všichni kolem toho chodí po špičkách,‘ říká Pretorius. ‚Mluvil jsem se spoustou lékařů a výzkumníků na různých univerzitách a nechtějí se tím zabývat.‘
Chengová má zprávy od desítek lidí, kteří popisují chronické problémy po očkování, a překrývání jejich příznaků s příznaky dlouhého covidu považuje za přesvědčivé. Nyní chce při hledání odpovědí postupovat systematicky a vědecky. ‚Musíme být důslední. Je tu zkrátka naprostý nedostatek dat‘.“
https://www.science.org/content/article/rare-cases-coronavirus-vaccines-may-cause-long-covid-symptoms
Medializované onemocnění vytvořené pacientem
Podle Světové zdravotnické organizace je se špatně definovaným fenoménem známým jako „dlouhý covid“ nyní spojeno více než 200 příznaků. Jinými slovy, všechny možné příznaky, které lidé pociťovali po pozitivním testu PCR, byly hozeny do jednoho pytle se všemi ostatními pod šikovnou, malou nálepku, ať už spolu souvisely, nebo ne. Stejně jako v případě „běžného covidu“ však neexistují žádné vědecké důkazy, který by prokazovaly, že některý z těchto příznaků spojených s „dlouhým covidem“ byl někdy důsledkem nějakého „nového viru“. Když studie zkoumaly další potenciálně přispívající faktory, byla zjištěna jasná souvislost s psychickým traumatem, které člověk prožívá před podvodnou diagnózou, a také důkazy, že vliv mohly mít i experimentální injekce. Zda budoucí výzkumy budou dále zkoumat roli, kterou psychické potíže a toxická léčba samy o sobě i v kombinaci hrají při zhoršování chronického zdravotního stavu, se teprve ukáže. Soudě podle minulých zkušeností budou tato zjištění smetena ze stolu ve prospěch vytváření pseudovědeckých fantazií, které podrobně popisují, jak neviditelný „virus“ napadá určité orgány a neurologické dráhy, aby vyvolal tuto kaskádovitou sérii nespecifických příznaků s cílem prosadit tyto injekce jako spasitele, přesně jak to naznačoval dr. Sanville.
A v tom je ten problém. Když se pozornost soustředí na neviditelného strašáka, veškerá pozornost a finanční prostředky jsou investovány do vytváření příběhů, které mají hypoteticky vysvětlit, jak může tato fiktivní entita napáchat tolik škody. Skutečné faktory, jako jsou psychická traumata a farmaceutické jedy, se mezitím dostávají do pozadí. „Virus“ se stává pohodlným způsobem, jak udržet lidi soustředěné jedním směrem a zároveň zajistit, aby jejich oči nezabloudily nikam jinam. Hrozba dlouhodobých následků „dlouhého covidu“, které byly vytvořeny pacientem a šířeny médii, se stala užitečným nástrojem, jak udržet lidi ve strachu z neexistujícího patogenu, aby se zajistilo, že jejich rukávy zůstanou vyhrnuté pro aplikaci experimentálních vakcín a následných posilujících dávek. Nespecifická a špatně definovaná povaha „dlouhého covidu“ se dokonale hodí jako způsob, jak zakrýt případné toxické následky vyvolané touto „pandemií“ řízenou propagandou strachu. Nebyl to stres a trauma vyvolané nepřetržitým strašením médii. Nebyla to nebezpečná farmaka a invazivní ventilace používaná nahodile jako léčba. Nebyla to toxická experimentální vakcína podávaná jako preventivní opatření. Všechny tyto škody napáchal malý, starý známý „virus“. Virologové, vědci, lékaři a výzkumníci sice nedokážou „dlouhý covid“ definovat a netuší, jak se „viru“ podaří takový výkon, že vytvoří dlouhodobé chronické zdravotní následky, ale buďte si jisti, že budou v honbě za duchy pokračovat, dokud na to nepřijdou.
