Náš předchozí článek s názvem Teorie zárodků: smrtící klam odhalil, že pro názor, že „choroboplodné zárodky“ způsobují nemoci, neexistuje žádný vědecký základ. Toto odhalení vyvolává zásadní otázku přenosu chorob, o nichž se tvrdí, že jsou infekční. Je to otázka, na kterou se odpovídá argumentem, že nemoci nemohou být přenosné, protože nejsou způsobeny choroboplodnými zárodky.

Převážná většina lidí bude toto tvrzení považovat za vysoce kontroverzní, protože odporuje jejich každodenní zkušenosti, když vidí lidi se stejnými příznaky ve stejnou dobu. Je to zkušenost, která je vždy interpretována tak, aby poskytla „důkaz“ toho, že všichni tito lidé „chytili“ stejnou nemoc, která se rozšířila pomocí choroboplodných zárodků. I když je tato interpretace současně probíhajícího onemocnění populární, tak je přesto chybná.

Toto prohlášení nevyhnutelně vyvolá v myslích lidí další otázky, z nichž ty hlavní jsou: proč se nemoci jeví jako infekční a co je způsobuje, pokud to nejsou zárodky? Odpověď na první otázku je, že zdání klame. Odpověď na druhou otázku je, že lidé jsou vystavováni složitým kombinacím škodlivých látek a vlivů, které vyvolávají příznaky spojené s onemocněním. Jak dále vysvětlujeme v naší knize What Really Makes You Ill? Why Everything You Thought You Knew About Disease Is Wrong (Co vás opravdu dělá nemocnými? Proč je všechno, o čem jste si mysleli, že jste o nemoci věděli, chybné), příznaky představují vrozené samoléčebné procesy těla. Je to snaha těla o vyloučení toxinů, opravu poškození a obnovení zdraví. Důvodem, proč se u lidí, kteří jsou vzájemně v těsné blízkosti, objeví podobné příznaky, je to, že byli vystaveni podobným kombinacím škodlivých látek a vlivů.

Nejlepší způsob, jak tato vysvětlení rozvést, je pomocí příkladu: nejvýstižnějším příkladem, vzhledem k současné údajné „pandemii“, je chřipka z roku 1918.

Chřipka je na informačním listu Světové zdravotnické organizace (WHO) z listopadu 2018, nazvaném Chřipka (sezónní), definována jako sezónní onemocnění, které je prý charakterizováno určitými příznaky, zejména horečkou, kašlem, bolestmi hlavy, bolestmi svalů a kloubů, bolestmi v krku a rýmou. Přestože chřipka není považována ze své podstaty za nebezpečnou, říká se, že je potenciálně smrtelná pro „vysoce rizikové“ pacienty, což se týká dětí do 5 let, dospělých nad 65 let, těhotných žen a osob s určitými dalšími zdravotními problémy.

Tvrdí se, že pandemie z roku 1918 byla odpovědná za smrt 20 až 100 milionů lidí. Na rozdíl od „sezónní“ varianty však chřipka z roku 1918 postihla zcela jinou demografickou skupinu: k většině úmrtí došlo u dospělých ve věkovém rozmezí 20 až 40 let. Kromě toho se uvádí, že příznaky, které se u nich objevily, se velmi lišily od příznaků popsaných WHO. Článek Stanfordské univerzity s názvem Chřipková pandemie z roku 1918 odkazuje na zprávy lékařů a uvádí:

„Další vyprávěli příběhy lidí, u kterých se cestou do práce náhle rozvinula chřipka a kteří během několika hodin náhle zemřeli.“

O této nemoci se nicméně tvrdí, že je pouze variací běžné chřipky, jak naznačuje článek CDC (Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, USA – pozn. překl.) z roku 2006 s názvem Chřipka v roce 1918: Matka všech pandemií, ve kterém se uvádí:

„ Všechny pandemie chřipky A od té doby a vlastně téměř všechny případy chřipky A na celém světě… byly způsobeny potomky viru z roku 1918 …“

Je třeba zdůraznit, že viry nejsou živé, a nemohou tedy mít potomky.

Významným aspektem „pandemie“ v roce 1918 je to, že k ní došlo na konci první světové války. Přestože vojenský personál obvykle patří k nejzdatnějším a nejzdravějším členům populace, uvádí se, že vojáci byli často postiženi nejvíce, zejména v USA, jak naznačuje článek z roku 2014 s názvem Úmrtí následkem chřipkové pandemie v roce 1918 během první světové války, který uvádí:

„Pandemie chřipky zasáhla všechny armády, ale nejvyšší míra nemocnosti byla zjištěna u Američanů, protože tato choroba způsobila onemocnění u 26% americké armády, u více než milionu mužů.“

Článek rovněž tvrdí, že:

„Původ pandemie chřipky byl nerozlučně spjat s muži, kteří během první světové války okupovali vojenské tábory a zákopy.“

Existují důvody, proč tito muži onemocněli nebo zemřeli. Jedním z hlavních důvodů je používání léků a vakcín, přičemž obojí je dáváno do přímé souvislosti s nemocností a úmrtností. Eleanor McBean ve své brožuře nazvané Swine Flu Exposé (Prasečí chřipka demaskována), odkazuje na chřipku z roku 1918 a vysvětluje:

„Běžným rčením během války bylo, že ‚vakcínami bylo zabito víc vojáků, než jich bylo zabito výstřely z nepřátelských zbraní.´ Vakcíny, spolu s jedovatými léky, podávané v nemocnicích, v mnoha případech znemožňovaly uzdravení. Kdyby muži na začátku nebyli mladí a zdraví, všichni by hromadné otravě v armádě podlehli.“

Lékem, běžně předepisovaným k léčbě chřipky na počátku 20. století, byl aspirin. Nebezpečí při používání aspirinu nebyla v té době známa, ale od té doby se zjistilo, že zahrnují dýchací potíže, jak naznačuje článek z listopadu 2009 s názvem Salicyláty a úmrtnost v době chřipkové pandemie; farmakologie, patologie a historické důkazy z let 1918-1919, který uvádí:

„Farmakokinetické údaje, které nebyly v roce 1918 k dispozici, naznačují, že léčebné režimy aspirinu, doporučované pro ‚španělskou chřipku‘ predisponují k těžké plicní toxicitě.“

Původně se předpokládalo, že toto onemocnění je způsobeno bakterií, proti které byla vyvinuta řada vakcín, jak je popsáno v článku z roku 2009 s názvem Výzkum zahalený mlhou: Testování vakcín proti chřipce během pandemie v letech 1918-19, který uvádí:

„Během velké chřipkové pandemie v letech 1918-19 byly pro preventivní i terapeutické účely běžně používány bakteriální vakcíny nejrůznějších druhů.“

Herbert Shelton ve své knize Hygienický systém: 6. svazek, orthopatie označuje epidemie jako „hromadnou nemoc“ a dodává:

„Ve výcvikovém táboře, kde byl spisovatel umístěn, se během chřipkové pandemie objevily stovky případů příušnic.“ Ty se ale na titulní stránky nedostaly. Během této pandemie se objevil stejný nebo větší počet nachlazení jako jindy, ale téměř nikdo nebyl nachlazen. Nachlazení byla chřipkou. Chřipka byla obecným pojmem, který zahrnoval vše, co pacient měl.“

Podobnost s „pandemií“ z roku 2020 je do očí bijící!

Přestože se vakcíny na počátku 20. století lišily od vakcín na počátku 21. století, jejich složky mají mnoho společných vlastností, zejména toxicitu a neurotoxicitu. Vakcíny 20. století byly spojeny s mnoha nepříznivými účinky, včetně letargické encefalitidy, jak popsala Annie Riley Hale ve své knize The Medical Voodoo:

„Dva známí londýnští profesoři medicíny dr. Turnbull a dr. McIntosh popsali v časopise British Journal of Experimental Pathology ze srpna 1926 několik případů letargické encefalitidy – ‚spavé nemoci‘ – po očkování.“

Postvakcinační encefalitida (zánětlivé onemocnění mozku po očkování) je známým fenoménem, jak naznačuje článek ze září 1931 s názvem Postvakcinační encefalitida, který uvádí:

„Postvakcinační encefalitida je onemocnění neznámé etiologie, které se objevilo v posledních letech a které se neobjevuje v souvislosti s žádným známým faktorem jiným, než je přítomnost nedávného očkování proti neštovicím.“

Nežádoucí účinky léků a vakcín nejsou překvapivé, vzhledem k toxické povaze jejich složek, jak vysvětlili autoři knihy Virus Mania:

„Navíc léky a vakcíny, aplikované v té době ve velkém, obsahovaly vysoce toxické látky, jako jsou těžké kovy, arsen, formaldehyd a chloroform…“

Léky a vakcíny nebyly jedinými nebezpečnými látkami, kterým byli vojáci vystaveni. Joe Thornton se ve své knize s názvem Pandora´s Poison (Pandořin jed) zabývá chlórem, který je ve svém přirozeném stavu v podobě chloridu sodného stabilní a relativně neškodný. Naproti tomu plynný chlór je vysoce reaktivní, destruktivní a smrtící, jak vysvětluje:

„Pokud je plynný chlór uvolněn do prostředí, tak se bude v souvislém oblaku pomalu šířit po zemi, což je jev známý vojákům z první světové války, kteří mu byli vystaveni jako chemické zbrani, což bylo jedno z prvních použití chlóru ve velkém měřítku.“

Ti, kdo přežili útok plynným chlórem, by trpěli dýchacími potížemi po zbytek svého života. Joe Thornton popisuje účinky:

„Chemikálie na bázi chlóru byly obzvláště účinnými chemickými zbraněmi, protože byly vysoce toxické a rozpustné v oleji, takže mohly procházet buněčnými membránami a ničit tkáně plic, očí a kůže, zneschopňovat vojáky a působit extrémní bolest.“

Existovaly i další toxické chemikálie, které mohly způsobit dýchací potíže a mohly být mylně označovány jako „chřipka“, jako například nitroglycerin, který se vyráběl ve velkém množství a hojně se používal během první světové války. Jeho význam vysvětlují Nicholas Ashford PhD a lékařka dr. Claudia Miller ve své knize s názvem Chemical Exposures: Low Levels and High Stakes, ve které uvádějí:

„Nitroglycerin, který se používá k výrobě střelného prachu, raketových paliv a dynamitu, může v důsledku inhalace způsobit silné bolesti hlavy, dýchací potíže, slabost, letargii, nevolnost a zvracení.“

„Válečné úsilí“ nevyhnutelně vyvolalo podstatně zvýšenou poptávku po průmyslové výrobě strojů, zařízení a zbraní, z nichž mnohé bylo třeba svařovat. Svařování je nebezpečné povolání, jak vysvětlují autoři:

„Svařování a galvanizace kovů způsobují vyvíjení výparů oxidu zinečnatého, které při vdechnutí vyvolávají syndrom podobný chřipce s bolestmi hlavy, nevolností, slabostí, svalovou bolestí, kašlem, dýchacími potížemi a horečkou.“

Říká se, že sezónní varianta chřipky každoročně postihuje miliony lidí na celém světě, jak uvádí leták WHO:

„Celosvětově se odhaduje, že tyto roční epidemie způsobují přibližně 3 až 5 milionů případů závažných onemocnění a přibližně 290 000 až 650 000 úmrtí z důvodu respiračních potíží.“

„Pandemií“ v roce 1918 bylo zasaženo mnoho zemí, i když se tvrdí, že Indie byla zasažena nejvíce. Článek z roku 2014 s názvem Vývoj chřipkové pandemie: důkazy z Indie z let 1918-19 uvádí:

„Ohniskem epidemie, pokud jde o úmrtnost, byla Indie s odhadovaným počtem 10-20 milionů úmrtí…“

V roce 1918 měla Indie zavedený farmaceutický průmysl a rostoucí očkovací program, jak je popsáno v článku z roku 2014 s názvem Stručná historie vakcín a očkování v Indii, který uvádí:

„Na počátku dvacátého století jsme byli svědky náročných úkolů při expanzi očkování proti neštovicím, testování vakcín proti tyfu u indického osazenstva a zřizování očkovacích institutů téměř v každém z tehdejších indických států.“

V Indii se používaly i vakcíny proti choleře a moru. Článek také odkazuje na jedno z častých vysvětlení údajného „šíření“ chřipky v populaci:

„Má se za to, že pandemie pochází od vojáků první světové války, infikovaných chřipkou, kteří se vraceli domů.“

Důkazů na podporu tohoto tvrzení existuje jen málo, pokud vůbec nějaké existují. Myšlenka, že za šíření „chřipky z roku 1918“ byli odpovědní vracející se vojáci, však má závažný nedostatek. O této nemoci se tvrdí, že byla tak smrtelná, že mohla zabít během několika dní nebo dokonce hodin. Je tedy zřejmé, že indičtí vojáci, postižení touto smrtící formou „chřipky“, by dlouhou cestu z evropské válečné zóny zpět do své domovské země nepřežili.

Další zvláště zajímavou okolností, která by ovlivnila zdraví velkého počtu lidí, je „zničující sucho“, které Indie zažila v letech 1918–1919 a které je údajně výsledkem jižní klimatické oscilace El Niño (ENSO). Článek z prosince 2014 s názvem Jak malárie přispěla k první světové válce – neočekávaný protivník, uvádí:

„ENSO v období 1918-1919 bylo ve dvacátém století jedním z nejsilnějších.“

Indie není jedinou zemí, která byla silným ENSO z let 1918-19 zasažena. Zasaženo bylo také mnoho oblastí na jižní polokouli. Například v částech Austrálie se údajně v letech 1918 až 1920 vyskytla hrozná sucha. Mezi další regiony, o nichž je známo, že byly zasaženy ENSO v letech 1918-1919, patří Brazílie, Střední Amerika, Indonésie a Filipíny, stejně jako části Afriky. Přesto se nepříznivé zdravotní problémy v těchto zemích během tohoto období vždy připisují chřipce, jak naznačuje článek z července 2013 s názvem Úmrtnost způsobená pandemií chřipky v letech 1918-19 v Indonésii, který uvádí:

„Pro Indonésii, čtvrtou nejlidnatější zemi na světě, je nejčastěji používaným odhadem úmrtnosti na tuto pandemii údaj 1,5 milionu.“

Článek se o ENSO v letech 1918-19 nezmiňuje a zabývá se pouze poklesem populace v důsledku chřipky.

Do první světové války byli zapojeni také muži, pocházející z afrických zemí, které byly koloniemi evropských zemí, jak je popsáno v článku nazvaném Válečné ztráty (Afrika), který uvádí:

„… obrovská mobilizace afrických vojáků a dělníků pro službu v Evropě v letech 1914 až 1918…“

Je třeba poznamenat, že vojáci a dělníci nebyli jedinými oběťmi. Článek rovněž uvádí, že:

„… velmi velké, ale neznámé počty afrických civilistů zahynuly během války.“

Článek odkazuje na některé z důvodů, proč afričtí civilisté zemřeli, a patří mezi ně:

„… hladomor, způsobený nedostatkem pracovní síly pro obdělávání polí, a nemoci zhoršené podvýživou…“

Hladomory v oblastech jižní polokoule byly pravděpodobně způsobeny obdobími sucha, která jsou často spojována s ENSO, a zejména se silným ENSO z let 1918-19.

Je zcela zřejmé, že „pandemie“, označovaná jako chřipka z roku 1918, nastala během jedinečného období v historii. Vyvrácení „teorie zárodků“ však znamená, že velkou nemocnost a úmrtnost během této doby nelze připsat „infekčnímu viru“.

Jak jsme ukázali v tomto článku a jak podrobně ukazujeme v naší knize, lze tento celosvětový fenomén spíše vysvětlit řadou kauzálních faktorů, které mimo jiné zahrnují: stres z války a boje; mnohočetné toxické očkování, toxické léky, otřesné podmínky, v nichž vojáci žili a bojovali, expozice smrtelnému plynnému chlóru a jiným toxickým materiálům a účinky silného ENSO.

Tyto faktory, vyskytující se současně a působící synergicky, poskytují mnohem přesvědčivější vysvětlení morbidity a mortality během roku 1918, než to, že byly způsobeny infekcí neživou částicí genetického materiálu v proteinovém obalu, která byla označena jako „virus“.

Odkazy:

KNIHY:

• ASHFORD, N & Miller, C – Chemical Exposures: Low Levels and High Stakes
• ENGELBRECHT, T & Köhnlein, C – Virus Mania
• MCBEAN, E – Swine Flu Exposé
• RILEY, A – The Medical Voodoo
• SHELTON, H. – The Hygienic System: Vol VI Orthopathy
• THORNTON, J. – Pandora’s Poison: Chlorine, Health, and a New Environmental Strategy

ČLÁNKY:

• WHO fact sheet Influenza (Seasonal) https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/influenza-(seasonal)
• The Influenza Pandemic of 1918 https://virus.stanford.edu/uda/
• 1918 Influenza: the Mother of All Pandemics https://wwwnc.cdc.gov/eid/article/12/1/05-0979_article
• Death from 1918 pandemic influenza during the First World War http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/irv.12267/abstract
• Karen M. Starko, Salicylates and Pandemic Influenza Mortality, 1918–1919 Pharmacology, Pathology, and Historic Evidence, Clinical Infectious Diseases, Volume 49, Issue 9, 15 November 2009, Pages 1405–1410, https://doi.org/10.1086/606060
• The fog of research: Influenza vaccine trials during the 1918-19 pandemic https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19525296
• Post-Vaccination Encephalitis http://annals.org/aim/article-abstract/669860/post-vaccination-encephalitis
• The evolution of pandemic influenza: evidence from India 1918-19 https://bmcinfectdis.biomedcentral.com/articles/10.1186/1471-2334-14-510
• Lahariya C. A brief history of vaccines & vaccination in India. Indian J Med Res. 2014 Apr;139(4):491-511. PMID: 24927336; PMCID: PMC4078488.
  Malaria’s contribution to World war One – the unexpected adversary https://malariajournal.biomedcentral.com/articles/10.1186/1475-2875-13-497
• Chandra S. Mortality from the influenza pandemic of 1918-19 in Indonesia. Popul Stud (Camb). 2013 Jul;67(2):185-93. doi: 10.1080/00324728.2012.754486. Epub 2013 Jan 23. PMID: 23339482; PMCID: PMC3687026.
  War Losses (Africa) https://encyclopedia.1914-1918-online.net/article/war_losses_africa