Jedná se o různé „nemoci“ způsobené „nedostatkem živin“?

Kurděje

„Kurděje“ jsou „nemocí“, která se údajně datuje do starověku. „Ebersův papyrus“ prý uvádí první zmínku: „obrázek malého muže ukazujícího si na ústa a rty, ze kterých vytéká krev, naznačoval nemocné krvácející dásně.“ Nedávno se objevila zpráva, že archeologové našli pozůstatky egyptského dítěte, které zřejmě „může být nejranějším případem kurdějí“.

Potom se „to“ kupodivu příliš nezmiňuje až do doby kolem 15./16. století: „V době velkých průzkumů v období mezi 16. a 18. stoletím se v lékařské literatuře té doby objevilo mnoho zpráv o této nemoci.“

Jaké jsou příznaky „kurdějí“?

Jako první, co vás napadne, je obvykle onemocnění dásní („gingivitis“) a vypadávání/ztráta zubů. Mezi další příznaky patří krvácení pod kůži, „velké plochy s červenomodrými až černými modřinami“, bolest na hrudi, rozmazané vidění, citlivost na světlo, gastrointestinální krvácení, bolesti hlavy a svalová slabost.

V některých případech může dojít k „akutní chabé paréze“ – je zajímavé, že je to údajně rozlišující „charakteristika“ „dětské obrny“:

„Byl zaznamenán případ čtyřletého chlapce, který nebyl náhle schopen stát a chodit po dobu 10 dnů. Byla diagnostikována akutní paralytická poliomyelitida… Přehodnocení po týdnu ukázalo otok, zesílení a citlivost levé stehenní kosti… Rentgen ukázal rysy kurdějí. Dítě dobře reagovalo na parenterální terapii vitamínem C a za dva týdny začalo znovu normálně chodit.“

Říká se, že kurděje jsou způsobeny nedostatkem kyseliny askorbové (vitamínu C). A to je důvod, proč byli údajně zvláště postiženi námořníci – čerstvé ovoce a zelenina nebyly snadno dostupné.

Pokud je skutečně příčinou nedostatek vitamínu C, pak bychom se mohli ptát, proč „kurděje“ nemají Inuité? Podle některých je to proto, že syrové maso a ryby obsahují značné množství vitamínu C – i když se zdá, že jiné zdroje to zpochybňují.

Ale za předpokladu, že čerstvé ryby jsou dobrým zdrojem vitamínu C, proč by k tomuto zdroji neměli přístup námořníci?

V tomto videu vypravěč tvrdí, že tehdejší průzkumníci nelovili ryby z několika důvodů. Prvním je, že se zřejmě „báli“ jíst ryby. Svědectví námořníků shromáždil a analyzoval španělský historik Pietro Martire d’Anghiera, který údajně uvedl, že:

„Konzumace ryb ulovených na otevřeném moři způsobovala různé gastroenterologické a neurologické poruchy, které se mohly objevit jednu až šest hodin po jídle. I když dotyčný snědl malé porce, mohl pociťovat bolesti žaludku, bolesti hlavy, závratě, zvracení, průjem, necitlivost nebo mravenčení a v horších případech svalovou paralýzu, kóma a často i smrt.“

Nepodařilo se mi najít primární zdroj tohoto materiálu, ale zdá se, že tyto příznaky odpovídají tomu, co bylo dříve uvedeno o dítěti, které bylo mylně diagnostikováno jako pacient s „dětskou obrnou“.

Ve videu je dále uvedeno, že to bylo proto, že některé ryby byly jedovaté, ale kupodivu „námořníci ani místní nedokázali určit, které ryby by mohly být pro jejich zdraví nebezpečné, protože to nebyl zcela nepoživatelný druh.“ Jinými slovy, ryby samotné nebyly jedovaté – ale některé z nich byly vystaveny toxinu.

Dále si pokládá otázku: „Ale jak je možné, že se čerstvé ryby mohou stát nevhodnými ke konzumaci?“

„Až do poloviny 20. století na to neexistovala žádná odpověď. V 18. a 19. století bylo na Kubě zaznamenáno mnoho případů otrav s podobnými příznaky. Lékaři předpokládali, že problémy byly způsobeny měkkýši (španělsky ‚cigua‘), kteří tedy způsobovali nemoc ‚ciguatera‘. A v roce 1961 byli vědci na Havajské univerzitě konečně schopni identifikovat jed. Pojmenovali jej ‚ciguatoxin‘.“

Otrava „ciguatoxinem“ je zřejmě „nejčastěji hlášenou intoxikací způsobenou mořskými plody na světě.“ Je zajímavé, že příznaky otravy „ciguatoxinem“ se podobají příznakům různých jiných látek, včetně arsenu a organofosfátů:

„Pokud není podezření na požití arsenu, diagnóza arsenové neuropatie může být přehlédnuta a může být nesprávně diagnostikována otrava ciguatoxinem.“

Dále se ve videu uvádí, že rybolov „narušoval přidělené bojové úkoly“ – rybolov byl v podstatě příliš náročný z hlediska času a úsilí – zejména proto, že lodě mohly urazit vzdálenost 700 mil za týden a mohly „snadno dosáhnout cíle“. Kolumbovi skutečně trvalo „pouze“ 36 dní, než přeplul Atlantik.

Pokud tomu tak opravdu je, jak je možné, že se nemoc jako „kurděje“ rozvine v tak krátkém časovém období – vzhledem k tomu, že údajně „kurděje jsou způsobeny nedostatkem vitamínu C ve vaší stravě po dobu nejméně 3 měsíců“?

Takže co jiného, kromě stravy, mohlo námořníky ovlivnit? Následující výstřižky z New York Times nutí k zamyšlení.

Arsen se údajně již dlouhou dobu používá při výrobě vína: „byl nejběžnější formou pesticidu až do [druhé světové války].“ Další zajímavostí je, že „na počátku se k nátěrům trupů plachetnic používalo vápno a později arsen, dokud moderní chemický průmysl nevyvinul účinné nátěry proti hnilobě používající kovové sloučeniny.“

Vraťme se zpět k příznakům – pamatujete si, jak by se mohlo zdát, že „kurděje“ mohou někdy „napodobovat obrnu“? Ukazuje se, že příznaky otravy arsenem někdy „napodobují“ příznaky „kurdějí“:

„vyšší úroveň expozice arsenu byla spojena se zvýšeným výskytem arsenových lézí dásní a jazyka.“

Dokonce i příznaky „červenomodrých až černých modřin“ byly zdokumentovány u jedinců vystavených arsenu, kde nebyl zjištěn žádný nedostatek vitamínu C: „Byl hlášen případ akutní purpura haemorrhagica, který se rozvinul po sedmi injekcích neoarsfenaminu… nebyl zjištěn nedostatek kyseliny askorbové.“

Tak proč by s tím měl vitamín C něco společného? Zdá se, že existují „přesvědčivé důkazy“, které ukazují, že vitamíny C a E poskytují ochranu před „hematotoxicitou a hepatotoxicitou u dospělých samců potkanů, které jsou způsobeny chronickou expozicí arsenu.“

To by pak mohlo vysvětlovat, proč někteří onemocněli a jiní ne – zde se skutečně uvádí, že „pochoutky jako sušené ovoce byly vyhrazeny pro nejvyšší šarže a ukázaly se jako životně důležité pro zachování jejich zdraví.“

Sušené ovoce obsahuje vysoké množství vitamínu C a „nejvyšší šarže“ obvykle trávily čas buď na palubě, nebo ve své kajutě – daleko od trupu.

Beri-beri

Beri-beri je údajně způsobeno nedostatkem thiaminu (vitamínu B1) (vlevo). A znovu nacházíme zvláštní podobnost s „dětskou obrnou“ (vpravo).

Uvádí se, že „první pandemie vyvolaná beri-beri byla způsobena průmyslovou revolucí, která změnila nutriční složení rýže“ a že „první významná anglická zpráva o beri-beri byla učiněna na Cejlonu koncem 90. let 18. století a začátkem 19. století.“

Bylo také zaznamenáno, že má „mnoho podobností“ s „kurdějemi na lodích“ – „primární příznaky beri-beri, jak je Malcolmson chápal, zahrnovaly necitlivost, paralýzu dolních končetin, otoky a vodnatelnost.“ A opět se zdá, že se jedná o stejné příznaky, jaké byly popsány v případech „dětské obrny“ a otravy arsenem.

Pokud jde o arsen, jeden článek uvádí:

„Případy otravy arsenem, ke kterým došlo v Chesteru, viděl jeden z nás (R.R.), kterého tak zasáhla jejich podobnost s případy beri-beri, které viděl na východě…“

Další popisuje následující:

„Newall a Prytherch poukázali na podobnost případů periferní neuritidy v Chesteru s beri-beri a Reynolds prokázal, že ohnisko v Manchesteru bylo způsobeno chronickou otravou arsenem… proto je velmi vysoká pravděpodobnost, že případy beri-beri v Penangu jsou způsobeny arsenem, zvláště když víme, že tamní lidé z velké části pracují v továrnách na cín a jsou s arsenem v blízkém kontaktu.“

Co s tím tedy má společného vitamín B1? Údajně „vyšší příjem určitých vitamínů B může zvýšit vylučování arsenu z těla.“

Pelagra

Pelagra je údajně způsobena nedostatkem niacinu (vitamínu B3). Mezi příznaky patří zanícená kůže, průjem, demence a vředy v ústech. Tato nemoc je zřejmě mladší: „Poprvé ji mezi španělskými rolníky identifikoval Don Gaspar Casal v roce 1735.“

Pak jsem našel dopis publikovaný v British Medical Journal (BMJ) v roce 1901 s názvem „Otrava arsenem a pelagra“, kde autor uvádí: „… je nepravděpodobné, že by takový jed sám o sobě mohl nemoc vysvětlit, nicméně v kombinaci s arsenem a alkoholem by souhrnný účinek mohl být dostatečným vysvětlením.“

Pak zjistíme, že historicky byla „pelagra“ (jako mnoho jiných „nemocí“) „léčena“ – uhodli jste – arsenem. „Vedlejší účinky“ této léčby jsou pozoruhodné: „výskyt herpetické vyrážky kolem krku, nadměrné slinění, anorexie, zvracení, průjem, bušení srdce, synkopa, pálení v hltanu a žaludku, bolest hlavy, velká svalová slabost a bronchitida.“

Při hledání moderních příkladů „pelagry“ jsem našel tuto kazuistiku – kde zmiňují takzvané „pelagrické rukavice“ („hyperkeratózu“) – které jsou zřejmě také způsobeny otravou arsenem.

Jaký je tedy význam vitamínu B3? No, údajně „zvyšuje opravu poškození DNA v HaCaT keratinocytech vyvolaného arsenem a ultrafialovým zářením.“

Shrnutí

Zdá se, že tyto „nemoci“, údajně odlišné, nejsou zcela rozdílné. A příběh o „nedostatku živin“, který nám byl vyprávěn, se zdá být opět založen na chybné logice.

Jakýkoli „nedostatek živin“ je pravděpodobně důsledkem otravy, nikoli příčinou. Tento nedostatek pak vede ke zhoršení příznaků. Například v případě nedostatku vitamínu E a otravy olovem: „vzájemně se ovlivňují a způsobují anémii u potkanů, která je závažnější než anémie, kterou tyto stavy vyvolávají samostatně.“

Prakticky všechna tvrzení „lékařských institucí“ o „nemocech“ se zdají být zaměřena na to, aby nám zabránila uvědomit si, že tyto „nemoci“ nejsou „odlišné“ a že jsou zřejmě vždy způsobeny otravou toho či onoho druhu – nikoli „choroboplodnými zárodky“ ani „nedostatkem živin“.

Pozn.: Poté, co jsem dopsal tento článek, mi někdo poslal tento článek, který se zabývá „kurdějemi“. Autor uvádí podobné postřehy jako ty, které jsem uvedl výše, ale uvádí některé další informace, které podle mě stojí za přečtení.