Níže uvedený článek přibližuje pátrání po důkazech o existenci, patogenitě a přenosu viru H5N1, údajného původce ptačí chřipky, které podnikli David Crowe, Torsten Engelbrecht a další autoři knihy Virová mánie již v roce 2005. Dále jsou uvedeny některé části z knihy Virová mánie uvádějící nesrovnalosti v teorii, podle níž jsou příznaky tzv. ptačí chřipky způsobeny virem H5N1.

Tito autoři oslovili několik médií, která se předháněla v popisování katastrofických scénářů předpokládaných následků ptačí chřipky, a kromě toho zaslali také čtyři dotazy německému Spolkovému ministerstvu pro ochranu spotřebitele (BMVEL):

1. Máte k dispozici nezávislou studii, která by prokázala, že byl detekován tzv. virus H5N1?
2. Máte k dispozici nezávislou studii, která by prokázala, že je virus H5N1 – pokud existuje – u zvířat patogenní?
3. Máte k dispozici přesvědčivý důkaz o tom, že lze jako příčinu onemocnění ptáků vyloučit i jiné faktory (chemické toxiny, cizorodé bílkoviny, stres atd.)?
4. Máte k dispozici nezávislou studii, která dokazuje, že virus H5N1 se může přenést na člověka a způsobit pandemii, v jejímž důsledku zemřou miliony lidí?

Na tyto dotazy obdrželi následující odpověď: „Ptáte se na velmi specifické skutečnosti, na něž ministerstvo – pročež vás žádáme o pochopení – v současné době nemůže odpovědět tak rychle, jak by bylo pro váš výzkum nutné.“

Odepsali jsme, že máme spoustu času a že nám mají dát vědět, dokdy můžeme odpověď očekávat.

Zároveň jsme BMVEL upozornili, že by vlastně mělo mít připravený důkaz. Jinak je jen těžko ospravedlnitelné, aby taková instituce zveřejňovala prohlášení, podle nichž není pochyb o existenci viru H5N1 a jeho vysoké nakažlivosti (patogenitě) atd. Na základě těchto prohlášení bylo navíc rozhodnuto utratit z peněz daňových poplatníků několik milionů na boj proti H5N1. Ministerstvo však nebylo schopné jmenovat ani jednu studii a stále si trvalo na svém: „Na vaše otázky ohledně důkazů patogenity nebo pandemického potenciálu viru H5N1 a studií, které výše zmíněné dokazují, mohou odpovědět pouze odborníci z Institutu Roberta Kocha a Institutu Friedricha Loefflera.

Poté jsme se obrátili na Institut Friedricha Loefflera, který prý měl podle BMVEL k dispozici dokonce „čisté kultury viru H5N1“.

Virus ptačí chřipky H5N1: neexistují důkazy o existenci, patogenitě nebo pandemickém potenciálu; příčiny jiného než virového původu jsou opomíjeny

Světová zdravotnická organizace (WHO), Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), Institut Roberta Kocha (RKI) a Institut Friedricha Loefflera (FLI) tvrdí, že virus H5N1 (původce ptačí chřipky) je „vysoce nakažlivý“. Reinhard Kurth, prezident RKI, dále uvádí, že H5N1 „potenciálně ohrožuje všech šest miliard lidí na Zemi“.

Identifikovali jsme čtyři základní otázky, které jsou základem těchto tvrzení, a vyžádali jsme si od Institutu Friedricha Loefflera (FLI) (který podle německé vlády „vlastní izoláty viru H5N1“) studie, které by to prokazovaly:

1. Existuje virus H5N1?
2. Je patogenní pro zvířata?
3. Je přenosný a patogenní pro člověka a má pandemický potenciál?
4. Byly zkoumány jiné příčiny pozorovaného onemocnění?

Institut Friedricha Loefflera (FLI) v odpovědi uvedl odkazy na čtyři studie v odborných časopisech: Proceedings of the National Academy of Sciences [1], Science [2], Journal of Virology [3] zaměřené na otázky č. 1 a 2; dále odkaz na studii v časopise Emerging Infectious Diseases [4] na otázku č. 3; a odkaz na studii v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences [1] na otázku č. 4.

Na otázku č. 1 (existence viru H5N1) Institut Friedricha Loefflera odpověděl: „Virus H5N1/asie může být vytvořen kompletně in vitro pomocí reverzní genetiky. Takto vytvořený virus, nazývaný také infekční klon, nemůže obsahovat kontaminanty z nemocných zvířat.“

Je nutno dodat, že PCR však nelze použít k identifikaci virů, které nebyly dříve sekvenovány [5].

Studie v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences [1] (stejně jako ostatní studie) neuvádí ani neodkazuje na složení zásobního viru („stock virus“) – stejně jako studie Subbaraa a kol. (na kterou odkazuje studie v časopise Emerging Infectious Diseases), ve které autoři tvrdí, že poprvé charakterizovali onemocnění virem H5N1 u člověka v roce 1997 [6]. Ačkoli studie v časopise Emerging Infectious Diseases nedokázala detekovat „H5N1“ v několika nemocných orgánech, byla tato anomálie označena za „záhadu“, nikoli za „rozpor“.

Robert Webster, korespondující autor uvedený v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences a ředitel Spolupracujícího centra Světové zdravotnické organizace pro studium ekologie chřipky u zvířat a ptáků, nás informoval, že zásobní viry „jsou klasifikovány jako vybraná agens“ a „nejsou oprávněni tyto informace zveřejnit“. Bez ověření a bez purifikace viru popsané v kterémkoliv z těchto dokumentů není možné ověřit, zda zásobní virus („stock virus“) je čistý a plně charakterizovaný. Na dotazy o vysvětlení adresované Websterovi, CDC Select Agents Program a Institutu Friedricha Loefflera jsme nedostali žádnou odpověď.

Otázka č. 2 (patogenita viru H5N1 pro zvířata): Dokumenty popisují použití přirozených cest infekce, ale onemocnění bylo dosaženo pouze při mimořádných koncentracích, až 10 milionů EID₅₀ na zvíře. V žádném z pokusů nebyly použity kontroly nebo zaslepení experimentů. Studie v časopise Science je vysoce abstraktní molekulární vědou, využívající zvýšené koncentrace chimérických variant.

Otázka č. 3 (patogenita viru H5N1 pro člověka a pandemický potenciál): Studie v časopise Emerging Infectious Diseases uvádí nepodložené informace o šestiletém chlapci z Thajska s těžkým multiorgánovým onemocněním. O přenosnosti na člověka nebyly uvedeny žádné důkazy. Vědci našli důkazy o aspergilóze a chlapec byl před smrtí léčen toxickými látkami (širokospektrými antibiotiky a antivirotiky).

Subbarao a kol. (na které se odkazuje studie v časopise Emerging Infectious Diseases) popisují dříve zdravého tříletého chlapce z Hong Kongu, u kterého se 9. května 1997 objevily příznaky podobné chřipce a který byl léčen širokospektrými antibiotiky a kyselinou salicylovou, i když je to běžně kontraindikováno. U chlapce se rozvinul Reyův syndrom a o jedenáct dní později zemřel [7]. Bylo zahájeno hledání příčinné souvislosti v rámci omezeného okruhu chřipkových virů. Za původce byl prohlášen virus H5N1, přestože příznaky podobné chřipce mohou vyvolat i další faktory. Předchozí kontakt s ptáky nebyl potvrzen. Bez ohledu na to se v tomto raném dokumentu objevilo varování před „výbušnou pandemií“, přestože Institut Friedricha Loefflera připustil: „Neexistuje žádná vědecká prognostická metoda, která by dokázala vyhodnotit možnost, že virus chřipky vyvolá novou pandemii.“

Otázka č. 4 (zkoumání jiných než virových příčin onemocnění): Studie Subbaraa a kol. ani odkazy Institutu Friedricha Loefflera nezohledňují důvodné, konkurenční teorie o příčinách onemocnění, např. environmentální a farmaceutické faktory.

Naše analýza ukazuje, že tyto dokumenty naše čtyři základní otázky nezodpověděly. Tvrzení o patogenitě a pandemickém potenciálu viru H5N1 je třeba dále zpochybnit.
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0306987705005906?via=ihub#bbib2

I v případě ptačí chřipky byla použita čarovná hůlka biomedicínského výzkumu – biochemická technika množení PCR (polymerázová řetězová reakce) – načež se tvrdilo, že byl pomocí této metody rozmnožen a detekován genetický materiál viru H5N1. Jak ovšem upozorňuje Terence Brown ve své standardní práci „Genomes“ (Genomy), nelze PCR použít k identifikaci virů, které předtím nebyly dekódovány. A takové kompletní dekódování genetického materiálu H5N1, které je nezbytným předpokladem k tomu, aby se zjistilo, co přesně právě PCR množí, nebylo nikdy provedeno. Nikdo nám také nebyl schopen takovou studii zaslat.

Protože ani tento „zlý“ virus H5N1 nikdy nikdo neviděl, používají se k nepřímému odhalení tohoto smrtícího nepřítele antigenní testy také u ptačí chřipky – podobně jako je tomu již nějakou dobu v případě SARS, hepatitidy C, HIV a vůbec ve virologii obecně. Přitom se tvrdí, že existují velmi specifické protilátky, které jsou vytvořeny jenom proti tomuto viru H5N1. Takto vysoce specifické testy na protilátky je však možné sestavit pouze tehdy, když je jasné, na co přesně tyto testy reagují (ať „pozitivně“ či „negativně“).

Zde se však kruh uzavírá, protože něco takového by bylo možné pouze v případě, že by testy byly kalibrovány přímo na virus H5N1. Nezdá se však, že by tomu tak bylo.

To také znemožňuje tvrdit, že H5N1 způsobuje nějaké onemocnění (čili že je patogenní). Ortodoxní výzkum sice tvrdí, že patogenitu virů, jako je H5N1, lze prokázat v laboratoři, například „inokulací“ násadových vajec nebo aplikací do zvířat, která již spatřila světlo světa (nutno podotknout, že se jedná o neonové světlo experimentální laboratoře). Ale pohled na publikace, v nichž jsou experimenty popsány, neukazuje žádný důkaz patogenity.

Pro účely laboratorních pokusů, které nám Institut Friedricha Loefflera předložil jako důkaz patogenity H5N1, byly použity kachny. Těmto zvířatům byl po několik dní podáván do průdušnice, nosních dutin, očí a krku pokusný extrakt (který mohl obsahovat nejrůznější buněčné složky a další potenciálně škodlivý materiál). A to v extrémně vysokém množství. Veškeré škody a zkáza, které v důsledku toho vznikly, pak vědci jednoduše vydávali za důsledek působení viru H5N1.

Následuje další pasáž z knihy Virová mánie:

Masový chov zvířat způsobuje jejich onemocnění

Stejně jako v případě SARS, BSE, hepatitidy C a HIV je i v případě H5N1 nutné oprostit se od rigidního pohledu zaměřeného pouze na viry. Již desítky let je možné sledovat, že zvířata v průmyslovém chovu drůbeže onemocní. Zmodrá jim hřebínek, poklesne snáška nebo zmatní opeření. Tato onemocnění se dříve nazývala ptačí mor, později získala označení ptačí chřipka.

Institut Friedricha Loefflera, Národní výzkumný ústav pro zdraví zvířat a Národní referenční laboratoř pro ptačí chřipku popisují ve svém informačním listu „Klasická ptačí chřipka – vysoce patogenní forma ptačí chřipky [= vysoce nakažlivá forma ptačí chřipky]“ příznaky, které se u ptáků vyskytují:

„Ptáci jsou apatičtí, mají matné, načepýřené peří, vysokou horečku a odmítají potravu a vodu. U některých se objevuje dušnost, kýchání a výtok z očí a zobáku. Objevují se vodnatý, hlenovitý, nazelenalý průjem a někdy poruchy centrálního nervového systému (abnormální držení hlavy). Na hlavě se může objevit zadržování vody (edém) a kožní přívěsky na hlavě a nohou mohou být modročervené v důsledku krevní stáze nebo krvácení pod kůži. Snáška ustává, vejce, která jsou ještě snesena, mají tenkou a deformovanou skořápku nebo skořápka zcela chybí. Úmrtnost kuřat a krůt je velmi vysoká. Kachny a husy neonemocní tak těžce a nemoc u nich nevede vždy k úhynu. Někdy trpí střevní infekcí, která je navenek téměř nenápadná, nebo se u nich projevují poruchy centrální nervové soustavy.“

Už celá desetiletí se tvrdí, že jako příčina těchto chorobných jevů přichází v úvahu pouze jediný virus. To ve svém informačním listu o „klasické ptačí chřipce“ naznačuje i Institut Friedricha Loefflera: „Jak se ptačí chřipka přenáší a šíří? Patogen je nemocnými zvířaty hromadně vylučován trusem a hlenem nebo tekutinou ze zobáků a očí. Při přímém kontaktu se ostatní zvířata nakazí vdechnutím nebo zachycením materiálu obsahujícího virus.“

Ale kromě toho, že se zde jako nezpochybnitelné prezentuje něco, co není vědecky prokázáno (žádný důkaz o viru, žádný důkaz o mechanismu přenosu nebo infekce), dopouští se virologie také zde ústřední chyby, totiž že nezkoumá, zda nemohou být příčinou onemocnění těchto ptáků, nebo alespoň jejich spolupříčinou, i jiné faktory než mikroorganismy, například silný psychický stres, extrémní nedostatek denního světla, denaturované nebo dokonce zkažené krmivo, jakož i „preventivní“ podávání přípravků všeho druhu (antibiotika, vakcíny atd., dokonce i mláďatům).

Takto „ošetřovanou“ drůbež trápí také onemocnění kůže, popáleniny způsobené chemickými látkami („hock burns“ – popáleniny hlezenních kloubů), problémy s kostrou a kulhání. Jen v Evropské unii je mnoho desítek milionů kuřat v hromadných chovech pravděpodobně postiženo kulháním, které může být doprovázeno silnou bolestí a je způsobeno abnormálním vývojem kostry a onemocněním kostí (v některých velkochovech je polovina ptáků postižena problémy s růstem kostry). Tato kulhavá zvířata tráví až 86% času v ležící poloze, což také znamená, že někdy po celé dny nedosáhnou ani na nádoby s pitnou vodou.

Mimoto trpí nespočet kuřat srdečními problémy, mnoho zvířat umírá na náhlou srdeční smrt („Sudden Death Syndrome“ – syndrom náhlého úmrtí). Odborníci odhadují, že v EU každoročně umírají desítky milionů kuřat v důsledku srdečních vad, které jsou způsobeny především přešlechtěním – srdce jednoduše nedokáže držet krok s extrémně stimulovaným růstem těla. Vzduch v obrovských halách, kde jsou zvířata chována, může být navíc plný prachu a štiplavého čpavku, až z toho zvířata začnou pálit oči, krk nebo plíce, a může to vést k onemocnění dýchacích cest, dokonce ke kolapsu plic a celkovému oslabení imunitního systému.

Institut Friedricha Loefflera nám sice sdělil, že bylo prošetřeno, zda čínské volně žijící ptáky, u nichž se předpokládá, že v roce 2005 vyvolali ptačí chřipku, nemohly usmrtit jiné faktory než (údajný) virus H5N1. Avšak žádná ze studií, které jsme od Institutu Friedricha Loefflera obdrželi, neuvádí, že by byl proveden nějaký kauzální výzkum nad rámec H5N1, a to dokonce ani práce, která měla tvrzení Institutu Friedricha Loefflera výslovně podpořit: „Role of domestic ducks in the propagation and biological evolution of highly pathogenic H5N1 influenza viruses in Asia“ (Úloha domácích kachen při šíření a biologické evoluci vysoce patogenních virů chřipky H5N1 v Asii) časopise Proceedings of the National Academy of Sciences z 26. července 2005.

Záhady na ostrově Rujána

Strach z viru H5N1, který v roce 2005 zasáhl německý ostrov Rujána, nebyl ničím jiným než uměle vytvořenou testovací epidemií, při níž vojáci bundeswehru hledali, nacházeli a sbírali mrtvé ptáky, které tzv. epidemiologové poté testovali. Skutečnost, že vždy ten či onen pták reaguje na testy „pozitivně“, není důvodem k panice, protože nikdo nedokáže přesně říct, na co tyto testy vlastně „pozitivně“ reagují. Jak jsme zmínili výše, nebylo totiž prokázáno, že se jednalo o zákeřný virus H5N1. Obzvlášť když nesrovnalosti v teorii o viru ptačí chřipky byly tak zřejmé, že si jich musel všimnout snad každý laik, a o to více každý virolog.

Jednou z nich bylo například to, že pouze zlomek nalezených uhynulých ptáků reagoval „pozitivně“ na takzvané testy H5N1. Zde si měly zcela jasně zdravotnické autority položit otázku, na co všichni ti „negativně“ testovaní ptáci H5N1 vlastně zemřeli. Další důležitou otázkou je, zda v daném roce uhynulo více ptáků než v roce předchozím. Anebo se pátralo především po dalších mrtvých ptácích? Tohle jsou samozřejmé otázky, na něž se kvůli virovému šílenství, kterému většinová odborná veřejnost propadla, úplně zapomnělo.

Ještě nepochopitelnější se zdá, že experti pracující na tomto případu tápali úplně naslepo, jak sami otevřeně přiznali. Ani zdroj této (údajné) nákazy ptačí chřipkou na Rujáně se nikomu nepodařilo vysvětlit. „Jak se mohly labutě na Rujáně nakazit nebezpečným virem H5N1?“ ptal se v únoru 2006 Der Spiegel s odvoláním na zprávy Associated Press a Deutschen Presseagentur. A dále: „Vědci stojí před záhadou. Neboť: ptáci přezimovali v Německu – čili nepocházeli z [údajně!] kontaminovaných oblastí.“ Jak totiž uvedli ornitologové, ptačí populace na Rujáně je v zimě v podstatě izolovaná, což jasně hovoří proti tomu, že by se labutě někde nakazily virem H5N1.

I zde byly ignorovány všechny pochybnosti a přehlížena jakákoliv nesrovnalost. Jediným smrtelným nepřítelem byl prostě virus H5N1. Základem tohoto tvrzení: opět pouze čistá spekulace. Odborníkům stačilo jediné vysvětlení, a sice, že virus H5N1 pochází z daleké Asie, kde v zemích jihovýchodní Asie způsobil od konce roku 2003 několik ohnisek ptačí chřipky. V důsledku toho uhynulo do poloviny roku 2005 v devíti postižených zemích – Koreji, Indonésii, Vietnamu, Japonsku, Thajsku, Kambodži, Číně (včetně Hongkongu), Laosu a Malajsii – více než 100 milionů zvířat. Je nutné podotknout, že dle oficiálních údajů byl pouze zlomek těchto úmrtí přičítán viru H5N1. Naprostá většina ptáků totiž uhynula v důsledku hromadného utrácení, které úřady v průběhu virové paniky nařídily.

V praxi to bylo tak, že pokud se slepice (nebo jiný pták) stala podezřelou, například snášela méně vajec nebo jí zmodral hřebínek, a následně se dostala do rukou lovcům virů a byla těmito experty testována „pozitivně“ na H5N1, pak – mezi lidmi! – vypukla panika epidemie. Výsledkem čehož bylo například zplynování všech kuřat, nacházejících se v bezprostředním sousedství. Takto jasně diferencovaná skutečnost se však dostala jen k malému počtu koncových spotřebitelů. Zbylá většina lidí se pravděpodobně domnívala, že 100 milionů uhynulých kuřat bylo zabito údajným virem ptačí chřipky H5N1.

Tento fenomén se projevil již počátkem roku 2003, kdy nizozemské úřady na hranicích se Severním Porýním-Vestfálskem (NRW) prohlásily, že v šesti drůbežárnách byly pozorovány „zdravotní problémy“ s „velmi vysokou úmrtností“. To okamžitě vyvolalo hysterii kvůli nákaze, včetně uzavření desetikilometrové zóny, zákazu dovozu a vývozu a hromadné utrácení drůbeže. „V následujících čtyřech měsících bylo 26 milionů kuřat v Nizozemsku, asi 2,5 milionu v Belgii a asi 100 000 v Severním Porýní-Vestfálsku zplynováno oxidem uhličitým, otráveno jedovatými injekčními stříkačkami, usmrceno elektrickým proudem nebo poraženo ručně,“ říká Hans Tolzin, redaktor listu Impf-Report, který tuto událost podrobně analyzoval.

To však nebránilo časopisu Stern, aby nepravdivě publikoval: „Ptačí chřipka v Nizozemsku zabila asi 30 milionů zvířat.“ Ale i Die Zeit zahřímal: „Bezprostřední útok zabijáckých kachen [údajně nakažených virem H5N1] by mohl zničit existenci německých chovatelů kuřat. Hrozí nebezpečí drůbeží chřipky, jako tomu bylo v roce 2003, kdy v Nizozemí a v městečku Viersen v oblasti Dolního Porýní přišly o život miliony kuřat.“ – zpráva, která rovněž čtenáři sugeruje, že ptáky zahubil virus. To je však holý nesmysl, protože virus byl nalezen ojediněle pouze u některých zvířat – přesněji řečeno: tvrdilo se, že u jednotlivých zvířat byl detekován virus H7N7 – a těch ostatních 30 milionů ptáků bylo v rámci „preventivních“ opatření zabito člověkem.

Přitom nebyla existence tzv. viru H7N7 – nebo dokonce jeho nebezpečnost – nikdy prokázána. Přestože bylo i v tomto případě dost důvodů pátrat po jiných příčinách (například vliv průmyslového chovu na zdraví zvířat), byl za viníka prohlášen virus H7N7 – a hotovo! „Epidemie byla vyhlášena 28. února 2003 a od té doby jsem shromáždil a vyhodnotil všechny dostupné tiskové zprávy a oficiální oznámení,“ říká Tolzin. „Existovala však pouze jediná zpráva s dohledatelnými důkazy, z níž bylo patrné, že byly v úvahu vzaty mimo ptačí chřipku i jiné příčiny. Ale ani o této zprávě, kterou 3. března sepsal nizozemský ministr zemědělství Veerman, se později už nikdy nikdo nezmínil.“

Také v kanadském státě Britská Kolumbie se v listopadu 2005 nehovořilo o ničem jiném než o viru, když byla nalezena jediná kachna, u níž byl pomocí moderních metod nepřímé molekulárně biologické detekce diagnostikován virus ptačí chřipky H7N3. Podle oficiálních zdrojů mělo zvíře pouze „mírnou formu“ tohoto typu viru, který prý u ptáků nezpůsobuje žádné, nebo jen velmi mírné příznaky onemocnění.

ODKAZY:

1. D.J. Hulse-Post, K.M. Sturm-Ramirez, J. Humberd, P. Seiler, E.A. Govorkova, S. Krauss, et al., Role of domestic ducks in the propagation and biological evolution of highly pathogenic H5N1 influenza viruses in Asia, Proc Natl Acad Sci USA, 102 (30) (2005), pp. 10682-10687,  View PDF
2. M. Hatta, P. Gao, P. Halfmann, Y. Kawaoka, Molecular basis for high virulence of Hong Kong H5N1 influenza A viruses, Science, 293 (5536) (2001), pp. 1840-1842, Google Scholar
3. D.J. Hulse, R.G. Webster, R.J. Russell, D.R. Perez, Molecular determinants within the surface proteins involved in the pathogenicity of H5N1 influenza viruses in chickens, J Virol, 78 (18) (2004), pp. 9954-9964, View PDF
4. M. Uiprasertkul, P. Puthavathana, K. Sangsiriwut, P. Pooruk, K. Srisook, M. Peiris, et al., Influenza A H5N1 replication sites in humans, Emerg Infect Dis, 11 (7) (2005), pp. 1036-1041, Google Scholar
5. T.A. Brown, The polymerase chain reaction, Genomes (2nd ed.), Bios Scientific Publishers (2002), [chapter 4.3], Google Scholar
6. K. Subbarao, A. Klimov, J. Katz, H. Regnery, W. Lim, H. Hall, et al., Characterization of an avian influenza A (H5N1) virus isolated from a child with a fatal respiratory illness, Science, 279 (5349) (1998), pp. 393-396, View PDF
7. E.S. Hurwitz, M.J. Barrett, D. Bregman, W.J. Gunn, P. Pinsky, L.B. Schonberger, et al., Public Health Service study of Reye’s syndrome and medications. Report of the main study, JAMA, 257 (14) (1987), pp. 1905-1911,  Google Scholar