Stejný scénář. Jiná hvězda.
V tuto chvíli bychom už opravdu měli být na to střídání různých „virových“ postav, které nám jsou prezentovány jako příčina přesně těch samých příznaků onemocnění, zvyklí. Pokud to není „SARS-CoV-2“, tak je to řádění jednoho z chřipkových „virů“. Pokud to není chřipka, musí to být „adenovirus“. Ne, počkejte, s největší pravděpodobností je to „norovirus“. Ne, musí to být „respirační syncytiální virus“. Nebo to je možná „lidský metapneumovirus“. Marburg, nebo ebola? Dengue? Ptačí chřipka? Jahodová hepatitida typu A? Rajčatová chřipka? Kolik neviditelných „virových“ strašáků musí být identifikováno jako příčina přesně těch samých příznaků onemocnění, než veřejnost tento recyklovaný scénář prohlédne?
V poslední době jsme byli svědky přílivu pachatelů z řad plísní a bakterií, kteří nadužívanou „virovou“ dějovou zápletku nahradili. Možná si Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) uvědomuje, že četnými varováními před neustálými „virovými“ hrozbami překračuje hranici uvěřitelnosti? V případě některých potravin se objevila varování před vypuknutím bakteriálních epidemií, jako je salmonelóza a listerióza. Viděli jsme, jak streptokok A hrál hlavní roli v případech bolestí v krku u dětí. CDC varovalo, že „smrtící“ Burkholderia pseudomallei byla nalezena ve státech Perského zálivu a také v Missouri. Dokonce se objevila Candida auris jako urgentní hrozba vzniku antimikrobiální rezistence v nemocnicích a také případy plísňové meningitidy v Mexiku.
Navzdory zahlcení množstvím patogenů, s nimiž se musíme potýkat, přidalo nyní CDC na seznam dalšího viníka. Jedná se o strašáka, o kterém by si většina lidí zde v Severní Americe pravděpodobně nemyslela, že se v dohledné době objeví na titulcích místních médií. Současným patogenem, kterého se máme bát a na kterého si máme dávat pozor, je prvok známý jako Plasmodium. Tento jednobuněčný organismus je původcem spojovaným s malárií, onemocněním, které se vyskytuje především na jih od rovníku, zejména v afrických zemích. Nyní se nějakým způsobem dostal i k americkým břehům.
Podle CDC se sice v USA každoročně vyskytne asi 2000 případů malárie, ale tyto případy jsou připisovány lidem, kteří cestovali do zámoří do endemických zemí. Vzhledem k tomu, že malárie není považována za nakažlivou, nepředstavuje zásadní problém, pokud tyto případy pocházejí od těch, kteří cestovali do zahraničí. CDC nás však chce upozornit na to, že v poslední době byly zjištěny případy, kdy některé osoby v minulosti do endemické oblasti necestovaly. Jedná se tedy o vzácné místní případy, kdy se oběť nakazila od „infikovaného“ komára přímo v USA.
Dosud bylo zaznamenáno celkem 5 takových případů: čtyři na Floridě a jeden v Texasu. Tyto případy spolu prý nijak nesouvisejí. Probíhá však sledování s cílem zjistit případné další případy v okolních oblastech, kde k nim došlo. Přestože CDC kvůli malárii bilo na poplach, všichni pacienti se uzdravili a riziko nákazy se považuje za extrémně nízké. Navzdory tomu, že tyto případy jsou zde v USA považovány za extrémně vzácné, CDC upozornilo lékaře, aby zvažovali diagnózu malárie u všech osob s horečkou neznámého původu bez ohledu na jejich cestovní anamnézu.
Lokálně získané případy malárie zjištěné ve Spojených státech amerických
„CDC spolupracuje se dvěma americkými státními zdravotnickými odděleními na probíhajícím vyšetřování lokálně získaných případů malárie přenášené komáry, jejímž původcem je Plasmodium vivax. Nic nenasvědčuje tomu, že by případy v těchto dvou státech (Florida a Texas) spolu souvisely. Na Floridě byly identifikovány čtyři případy v těsné geografické blízkosti a probíhá aktivní sledování dalších případů. V postižené oblasti byla zavedena opatření pro sledování a kontrolu komárů. V Texasu byl zjištěn jeden případ a probíhá sledování dalších případů, jakož i sledování a kontrola komárů. Všichni pacienti podstoupili léčbu a jejich stav se zlepšuje. Lokálně získaná malárie přenášená komáry se ve Spojených státech nevyskytla od roku 2003, kdy bylo v Palm Beach County na Floridě zjištěno osm případů lokálně získané malárie, jejímž původcem je P. vivax. Navzdory těmto případům zůstává riziko lokálně získané malárie ve Spojených státech extrémně nízké. Nicméně komáři rodu Anopheles, kteří se vyskytují v mnoha oblastech země, jsou schopni přenést malárii, pokud se živí krví osoby nakažené malárií. Riziko je vyšší v oblastech, kde místní klimatické podmínky umožňují komárům rodu Anopheles přežívat po většinu roku nebo po celý rok a kde se vyskytují cestovatelé z oblastí s endemickým výskytem malárie. Kromě rutinního zvažování malárie jako příčiny horečnatého onemocnění u pacientů, kteří v minulosti cestovali do zahraničí do oblastí, kde se malárie přenáší, by měli lékaři zvážit diagnózu malárie u všech osob s horečkou neznámého původu bez ohledu na jejich cestovní anamnézu. Lékaři vykonávající praxi v oblastech Spojených států, kde se vyskytly lokálně získané případy malárie, by se měli řídit pokyny svých státních a místních zdravotních úřadů. Rychlá diagnóza a léčba osob s malárií může zabránit progresi do těžkého onemocnění nebo smrti a omezit pokračující přenos na místní komáry rodu Anopheles. Jednotlivci mohou podniknout kroky k prevenci komářího bodnutí a kontrole komárů v domácnosti, aby předešli malárii a dalším nemocem přenášeným komáry.“
Pokud jde o příznaky, na které by si měli lékaři dávat pozor, CDC uvádí, že klinické projevy malárie jsou nespecifické a zahrnují horečku, zimnici, bolesti hlavy, bolesti svalů a únavu, stejně jako možnost nevolnosti, zvracení a průjmu. Ti, kteří dávají pozor, si zajisté všimli, že jsou to přesně tytéž příznaky, které jsou spojeny s mnoha jinými nemocemi, které se již v USA objevily. CDC uvádí, že případy se mohou objevit do 7 dnů po bodnutí komárem nebo až po roce. Jinými slovy, lidé by si měli raději vytáhnout kalendáře a poznamenat si datum jakéhokoli komářího bodnutí, aby se ujistili, že nespecifické příznaky, kterými mohou trpět kdykoli během jednoho roku od tohoto data, nejsou příznaky malárie. CDC varuje, že pokud se tyto příznaky nebudou okamžitě léčit, může se u člověka objevit chronická infekce způsobující recidivující epizody. K relapsům může dojít po měsících nebo dokonce po letech bez příznaků:
„Klinické projevy malárie jsou nespecifické a zahrnují horečku, zimnici, bolesti hlavy, bolesti svalů a únavu. Může se také objevit nevolnost, zvracení a průjem. U většiny lidí začínají příznaky 10 dní až 4 týdny po nákaze, ačkoli člověk se může cítit špatně již 7 dní nebo až 1 rok po nákaze. Pokud se malárie neléčí včas, může přejít do těžkého onemocnění, život ohrožujícího stadia, kdy může dojít ke změnám duševního stavu, záchvatům, selhání ledvin, syndromu akutní respirační tísně a kómatu.“
„Plasmodium vivax a Plasmodium ovale mohou zůstat neaktivní ve stavu dormance v játrech a takové infekce vyžadují další léčbu; zanedbání léčby jaterních stadií ve stavu dormance může vést k chronické infekci, která způsobuje recidivující epizody. K relapsům může dojít po měsících nebo dokonce letech bez příznaků.“
„Zvažte diagnózu malárie u každé osoby s horečkou neznámého původu, bez ohledu na cesty do zahraničí v minulosti, zejména pokud byly do oblastí s nedávným výskytem lokálně získané malárie.“
Pokud jsou příznaky malárie nespecifické, jak přesná je diagnóza založená na těchto nespecifických příznacích? Podle mainstreamových médií byl Christopheru Shinglerovi, muži z Texasu, kterému byla diagnostikována malárie, původně nesprávně diagnostikován buď „COVID-19“, nebo „virová“ infekce v závislosti na tom, který zdroj si přečtete. Zajímavé je, že Shingler uvedl, že celou jeho jednotku Národní gardy několik dní sužovali komáři, ale on byl jediný, kdo poté pociťoval nějaké příznaky:
Podle amerického pacienta trpícího malárií byla jeho nemoc zpočátku chybně diagnostikována
„Lékaři provedli 21letému muži testy na COVID-19 a v nemocnici bylo obyvateli okresu Brazoria řečeno, že má pravděpodobně virovou infekci.“
https://www.google.com/amp/s/www.nbcnews.com/news/amp/rcna92142
Muž z Texasu, který dostal malárii, tvrdí, že mu byl nesprávně diagnostikován COVID-19
„Christopher Shingler, 21letý člen Národní gardy, který byl nasazen poblíž texasko-mexické hranice, se nakazil jedním z prvních případů malárie v USA za posledních 20 let – jeho případ byl však zpočátku (chybně) diagnostikován.
S příznaky horečky, potížemi s příjmem potravy a zvracením byl Shingler zdravotníky nejprve testován na COVID-19, ale až další testy potvrdily malárii.“
‚Sužovali nás komáři, roztoči, cokoli vás napadne, můžete jmenovat,‘ prohlásil Shingler. ‚Sužovali nás po celou dobu, co jsme tam byli, zejména tu první noc.‘
Dodal však, že si není vědom toho, že by někdo jiný z jeho jednotky na následky bodnutí hmyzem onemocněl.“
Na základě příznaků a testů byl prý u tohoto muže původně diagnostikován buď COVID-19, nebo nějaké jiné příbuzné virové onemocnění. Z nějakého důvodu, snad proto, že nikdo jiný v jeho jednotce nevykazoval žádné příznaky onemocnění, však byly provedeny další testy a diagnóza byla změněna. I když není uvedeno, jaké testy byly provedeny k „potvrzení“ jeho diagnózy malárie, jedna studie zjistila, že rychlé diagnostické testy, běžně používané v USA, mají míru falešně pozitivních výsledků 26,8%, zatímco míra falešně negativních výsledků je 48,6%. Pozitivní prediktivní hodnota byla 58,1%, zatímco negativní prediktivní hodnota byla 67,6%. Dospělo se k závěru, že testy by jako samostatné testovací soupravy neměly být používány. Jiná studie se zabývala testem pomocí krevního nátěru, který je považován za „zlatý standard“ pro diagnostiku malárie, a zjistila, že pozitivní prediktivní hodnota je nízká, přičemž 27/73 (37%) pacientů, u nichž byla diagnostikována malárie, toto onemocnění nemělo. Při testování dobrovolníků amerických mírových sborů pomocí krevního nátěru na místních klinikách v subsaharské Africe bylo možné diagnózu potvrdit pouze ve 25% případů. Zdá se, že Shinglerovy příznaky se z typické „virové“ příčiny staly vzácným případem, o němž se na základě nepřesných testů tvrdilo, že jej způsobili paraziti prostřednictvím komářího bodnutí.
Z toho vyplývá několik velmi zajímavých otázek. Jak k této diagnostické chybě došlo? Je tak snadné zaměnit „virový“ případ onemocnění za onemocnění údajně způsobené parazity? Je vůbec pravda, že příznaky nemoci známé jako malárie jsou zde v USA vzácné? Byla někdy pomocí Kochových postulátů prokázána souvislost mezi příznaky označovanými jako malárie a parazitem Plasmodiem? Existují nějaké vědecké důkazy podporující tvrzení CDC a dalších zdravotnických organizací o příčině této nemoci? Nebo je to jen další z dlouhé řady chytrých triků, které se používají k oklamání mas, aby uvěřily v další fiktivní hrozbu stejných příznaků nemoci vyžadující jako „lék“ specifický farmaceutický režim? Pojďme to zjistit.
Rychlý pohled na případ záměny u Christophera Shinglera mezi „COVID-19“ a malárií ukazuje, že obě nemoci jsou ve všech ohledech totožné. Ve skutečnosti se prý tyto „nemoci“ v mnoha ohledech vzájemně napodobují. Dokonce i rentgenové snímky plic vypadají u obou stejně. Nigerijské CDC muselo spustit informační kampaň, v níž se snažilo přesvědčit obyvatelstvo, že se jedná o odlišné nemoci, ale jako způsob jejich rozlišení mohlo uvést pouze fiktivní organismy, které jsou údajně jejich původci, a vědecky neprokázaný způsob přenosu.
Zajímavé je, že v Africe bylo nejméně případů „COVID-19“ na světě, a to především proto, že většina lidí s těmito příznaky byla diagnostikována jako pacienti s malárií, nikoli jako případy „COVID-19“. V případech, kdy je „COVID-19“ považován za správnou diagnózu, jsou podávány antimalarické léky, jako je chlorochin a hydroxychlorochin, protože pro „COVID-19“ neexistuje standardizovaný léčebný protokol. Mezi těmito dvěma „samostatnými“ nemocemi údajně existují společné klinické, patologické a imunitní determinanty, což má za následek další rozostření hranic. To vede k obtížné diagnostice mezi nimi a říká se, že diagnosticky mohou být běžně zaměňovány jedna za druhou, jak je vidět v případě Christophera Shinglera v Texasu:
Nápadná podobnost mezi COVID-19 a malárií: přehled
„Podle nejnovějších údajů Světové zdravotnické organizace o míře nemocnosti na COVID-19 bylo k 25. červenci 2022 nejméně potvrzených případů COVID-19 hlášeno v africkém regionu (9 187 634), následoval region východního Středomoří (22 490 905) a nejvyšší počty byly hlášeny pro evropský region (238 567 709). Pro léčbu infekce COVID-19 dosud neexistuje žádný standardizovaný protokol, nicméně bylo předepsáno několik režimů zahrnujících antimalarika, antivirotika a léky posilující imunitní systém. Malárie a COVID-19 mohou mít podobné klinické projevy, jako jsou mimo jiné horečka, bolesti zad, únava, dušnost, průjem, bolesti hlavy, žaludeční křeče, bolesti svalů atd. Kromě toho bylo zaznamenáno několik dalších společných projevů na úrovni klinických, patologických a imunitních determinant. Tyto společné příznaky činí diagnostiku obtížnou v místech, kde je nedostatečný přístup ke zdravotnickým službám a zařízením, a diagnostika nezahrnuje vysoce výkonné testování pomocí PCR používané ve světě. Opět platí, že vzhledem k nedostatečnému vybavení a velkému počtu případů ve většině nemocnic v subsaharské Africe se empirická léčba často provádí bez laboratorního testování (diagnostiky). Případy malárie tak mohou být chybně diagnostikovány jako COVID-19 nebo naopak, a to jak v oblastech s výskytem malárie, tak v oblastech bez výskytu malárie, i když byla zaznamenána i souběžná infekce.“
„COVID-19“ není jedinou „nemocí“, která se údajně projevuje stejnými a/nebo podobnými příznaky jako malárie. Existuje mnoho onemocnění, která se projevují naprosto stejnými příznaky a která je třeba vyloučit, aby bylo možné diagnózu malárie potvrdit. Diferenciální diagnóza malárie zahrnuje „bakteriální infekce“ i četné „virové infekce“, jako je dengue, žlutá zimnice, zika, ebola a některý z četných respiračních „virů“.
Specifické příznaky, které by malárii odlišovaly od jiných tzv. nemocí, neexistují. Stejné příznaky se pravidelně vyskytují v USA pod různými názvy. Jediným rozdílem je údajný původce, ať už „virus“, bakterie, plíseň, nebo, jako v tomto případě, parazit. Musíme se tedy ptát, zda bylo někdy vědecky potvrzeno, že nespecifické příznaky spojené s malárií skutečně způsobuje parazit Plasmodium? Byl objev tohoto parazita a jeho předpokládaný vztah k malárii potvrzen splněním Kochových postulátů, které jsou považovány za nezbytné požadavky k prokázání, že konkrétní mikroorganismus způsobuje konkrétní onemocnění? Abychom mohli odpovědět na tyto otázky, musíme se nejprve podívat na práci dvou mužů, kteří položili základ tvrzení, že parazit Plasmodium způsobuje malárii a že tento parazit může být přenášen prostřednictvím komára.
Podle CDC byl za příčinu malárie původně považován špatný vzduch, který pocházel z okolních bažin. Název malárie pochází z italského slova „mala aria“, což v překladu znamená „špatný vzduch“. S nástupem teorie choroboplodných zárodků Louise Pasteura však tato myšlenka přestala být brána v úvahu a místo toho se hledala bakteriální příčina. Italští a američtí vědci zkoumali bažiny a za původce nemoci označili různé řasy, vodní prvoky a bakterie, jako například Bacillus malariae v Itálii. Z blíže neurčených důvodů však byli tito domnělí původci zavrženi do doby než francouzský lékař Charles Louis Alphonse Laveran objevil v roce 1880 prvoka Plasmodium a za skutečnou příčinu byl uznán jediný organismus.
Při hledání parazita zkoumal Laveran krev pacientů s malárií a viděl v ní vláknité elementy, které původně považoval za leukocyty, tj. normální krevní buňky. Jelikož však pozorované elementy byly pohyblivější a měly různé formy, francouzský lékař usoudil, že se nejedná o normální složky krve, ale o parazity. Podle redakčních poznámek na začátku přetisku Laveranovy práce z roku 1880 to prý bylo potřetí, co byly v krvi nalezeny mikroorganismy, které byly považovány za původce onemocnění. První dva případy byly spojeny s recidivující horečkou a antraxem. Je zajímavé, že mnoho dalších badatelů zaznamenalo v krvi pacientů s malárií různé mikroorganismy – Meckel (1847), Furichs (1858), Planer (1854), Delafield (1872) a Jones (1876) – ale protože žádný z nich svá pozorování nerozvinul systematickým způsobem, zdá se, že Laveranův parazit zákonitě zvítězil:
„Při sérii mikroskopických vyšetření krve pacientů s malárií v Constantine objevil sférická pigmentovaná tělíska s ameboidním pohybem, která do té doby mylně považoval za pigmentované leukocyty. Bylo to potřetí, co byly v lidské krvi nalezeny mikroorganismy, přičemž první dva byly příčinou recidivující horečky a antraxu. Když byl Laveranův objev potvrzen, Akademie věd v Paříži ho zvolila čestným členem. V roce 1904 Laveran odešel z vojenské služby a nastoupil do Pasteurova ústavu, kde se plně věnoval bakteriologickému a parazitologickému výzkumu. Publikoval více než 600 vědeckých prací zabývajících se malárií a mnoha dalšími tropickými nemocemi. V roce 1907 obdržel Nobelovu cenu jako ‚iniciátor a průkopník patologie prvoků‘.
Různé objekty v periferní krvi pacientů s malárií pozorovalo mnoho dalších badatelů – Meckel (1847), Furichs (1858), Planer (1854), Delafield (1872) a Jones (1876) – ale nikdo z nich svá pozorování nerozvinul systematickým způsobem. Laveranova první zpráva vyšla v Bulletin de l’Academie de Medecine v roce 1880. Stručnost původního článku neučinila tomuto monumentálnímu objevu zadost.“
Při pohledu na Laveranovu studii z roku 1880 je evidentní, že v žádném případě nebylo prokázáno, že by nějaký parazit způsoboval nemoc, se kterou ho spojoval. Studie je plná předpokladů a mylného přesvědčení, že korelace se rovná kauzalitě. Při zkoumání krve pacienta s malárií si Laveran všiml mezi červenými krvinkami tělísek, která se mu zdála být parazity. Poté vyšetřil krev 44 pacientů s malárií a stejná tělíska našel ve 26 případech (tedy ne u všech). Laveran sice uvedl, že tato tělíska nebyla nalezena u lidí, kteří nebyli nemocní, ale uvidíme, že toto tvrzení se pozdějším výzkumem ukázalo jako nepravdivé. Každopádně toto pozorování Laverana nějakým způsobem přesvědčilo o jejich parazitické povaze. Tato tělíska zmiňoval ve třech formách: č. 1, 2 a 3.
Laveran poznamenal, že rychlé a různorodé pohyby filament tělísek č. 2, stejně jako změny formy, kterými procházely, ho vedly k domněnce, že se podobají organismům známým jako infusoria, což jsou drobné sladkovodní formy života, mezi něž patří améby, nálevníci, euglenoidi, prvoci, jednobuněčné řasy a drobní bezobratlí. Uvažoval, zda tělíska, která označil jako č. 1 a č. 2, nemohou být výsledkem aglutinace cystám podobných parazitů tvořených normálními prvky v krvi. Uvažoval také o tom, zda by mohlo jít o plně vyvinuté parazity, kteří někdy opouštějí těla a vedou samostatný život. Přiklonil se k této druhé hypotéze. Laveran si všiml, že ve volné formě se tato tělíska chovají jako filárie, tj. červovití parazité, které lze pozorovat u hmyzu, a uvedl, že několik badatelů se domnívalo, že filárie hrají důležitou roli v patologii bahenní horečky.
Laveran uvedl tři důvody, proč tato tělíska byla parazity podobnými těm, které jsou spojovány s bahenní horečkou:
- Vždy se vyskytují u případů malárie (i když připustil, že nejsou přítomny u každého případu onemocnění).
- Tělíska mizí z krve po dlouhodobé léčbě chinin sulfátem, a proto jsou pacienti považováni za „vyléčené“.
- Podobná tělíska popsaná jako č. 1 a 3 se nacházejí v krvi pacientů, kteří zemřeli na zhoubnou horečku (tzn. tyto prvky nejsou specifické pro malárii).
Laveran dospěl k závěru, že přítomnost těchto tělísek, o nichž se domníval, že jsou to paraziti v krvi, je pravděpodobně hlavní příčinou malárie, a položil si několik otázek, na které jeho studie neodpověděla:
- Odkud se tato „parazitická“ tělíska nalezená v krvi pacientů s malárií vzala?
- Jak se dostávají do lidského organismu?
- Jak způsobují intermitentní horečku a další příznaky malárie?
Nově objevený parazit v krvi pacientů trpících malárií. Parazitární etiologie záchvatů malárie.
„Když jsem 20. října tohoto roku mikroskopicky zkoumal krev pacienta trpícího malárií, všiml jsem si mezi červenými krvinkami tělísek, která vypadala jako paraziti. Od té doby jsem vyšetřil krev 44 pacientů s malárií; ve 26 případech byla přítomna ta samá tělíska. To mě přesvědčilo o jejich parazitární povaze. V krvi pacientů, kteří malárií netrpěli, tato tělíska nalezena nebyla. Tato tělíska budu popisovat jako č. 1, č. 2 a č. 3. Nakonec se ukáže, že toto označení je užitečné, protože nevytváří žádné domněnky ohledně povahy parazitů.“
„Samotná skutečnost, že výše popsané parazitické organismy se vyskytují v alkalickém prostředí, jako je krev, vede k domněnce, že parazité jsou živočišného, a nikoli rostlinného původu. Rychlé a velmi rozmanité pohyby filament tělísek č. 2, stejně jako změny formy, kterými procházejí, vedou badatele k tomu, aby uvažoval o organismech, jako jsou infusoria. Je to, jak jsem si zprvu myslel, améba, nebo by tělíska č. 1 a č. 2 mohla být výsledkem aglutinace cystám podobných parazitů tvořených normálními prvky v krvi? Mohli by tito parazité, plně vyvinutí, být pohyblivými filamenty tělísek č. 2, která někdy opouštějí těla a vedou samostatný život? Tato poslední hypotéza se mi zdá nejpravděpodobnější. Ve volné formě se pohyblivé filamenty velmi podobají filáriím a někteří badatelé, mezi nimi i Hallier, se domnívají, že filárie hrají důležitou roli v patologii bahenních horeček. Malá, pohyblivá, světlá tělíska, v preparátech téměř vždy přítomná, mohou být první fází vývoje organismu. Poměrně často se jedno z těchto malých tělísek přichytí na červenou krvinku a snaží se, mohu-li to tak říci, proniknout do jejího nitra.
Důležitou roli, kterou výše popsaní parazité hrají v patogenezi bahenních horeček, lze zhodnotit následovně:1) Tito parazité se vyskytují pouze v krvi pacientů trpících malárií. Je třeba dodat, že se v ní nenacházejí vždy, ale vzhledem k tomu, že se vyšetřuje pouze jedna nebo dvě kapky krve, je zřejmé, že pokud je parazitů velmi málo, jejich přítomnost se obtížné prokazuje.
(2) Tito parazité se sice hojně vyskytují v krvi pacientů, kteří trpí horečkou již delší dobu a kteří nebyli pravidelně léčeni, ale mizí z krve těch, kteří byli dlouhodobě léčeni chinin sulfátem a které lze považovat za vyléčené. Mnozí z pacientů, které jsem vyšetřoval, dostávali chinin sulfát několik dní, a to by mohlo vysvětlovat vysoké procento negativních výsledků, které jsem získal.
(3) V krvi pacientů, kteří zemřeli na zhoubnou horečku, lze nalézt velké množství pigmentovaných tělísek, která se velmi podobají tělískům č. 3 nebo ve vzácnějších případech tělískům č. 1. Přítomnost těchto tělísek v kapilárách všech tkání a všech orgánů, zejména sleziny a jater, je charakteristická pro akutní malarickou infekci. Obr. 14 ukazuje pigmentovaná tělíska nalezená v krvi muže, který zemřel na zhoubnou horečku, a obr. 15 podobná tělíska nalezená ve tkáni sleziny v jiném případě zhoubné horečky. Podobnost těchto tělísek s tělísky, která jsem popsal jako tělíska č. 1 a č. 3 a jejichž parazitickou povahu jsem podle mého názoru prokázal, je pozoruhodná.Odkud se tato parazitická tělíska, která se nacházejí v krvi pacientů s malárií, berou? Jak se dostávají do lidského organismu? Jak způsobují intermitentní horečku a další příznaky malárie? Teprve nyní je možné si tyto důležité otázky položit.
Závěr
V krvi pacientů nemocných malárií se nacházejí parazitická tělíska. Až dosud byla tato tělíska nesprávně považována za pigmentované leukocyty. Přítomnost těchto parazitů v krvi je pravděpodobně hlavní příčinou malárie.“
Laveranovy otázky, jak se tito parazité dostávají do lidského těla, aby způsobili onemocnění, zůstávaly 17 let nezodpovězeny, dokud sir Ronald Ross, britský lékař, nenašel v žaludeční tkáni komárů něco, o čem se domníval, že by mohly být buňky obsahující podobné „parazity“:
„20. srpna 1897 učinil Ross v Secunderabadu svůj přelomový objev. Když pitval žaludeční tkáň komára rodu Anopheles, který se před čtyřmi dny živil krví pacienta trpícího malárií, nalezl parazita malárie a pokračoval v dokazování role komárů rodu Anopheles při přenosu parazitů malárie na člověka.“
Objevil však sir Ross skutečně předpokládaného parazita malárie v žaludku komárů, a dokázal tak, že se tito parazité přenášejí na člověka prostřednictvím bodnutí komárem? Ross podle svých slov uznal, že toto úsilí bylo obtížné vzhledem k tomu, že „neexistuje žádná a priori indikace toho, jak přesně bude tento parazit vypadat, ani u jakého konkrétního druhu hmyzu bude experiment úspěšný.“ Jinými slovy, Ross do toho šel s předpokladem, že může krmit komáry krví pacientů s malárií a pak v nich najít parazita, ale nevěděl, jaký ten parazit bude a zda ho komáři vůbec mohou přenášet. Ross byl při četných pokusech s různými druhy komárů při hledání předpokládaného parazita pravidelně neúspěšný. Přiznal, že se mu nepodařilo vysledovat žádného parazita při požití malarické krve komárem ani že nebyl schopen pozorovat zvláštní prvoky v produktech trávení. Tedy až do chvíle, kdy Ross objevil nový druh hnědého komára, o kterém tvrdil, že je obtížné ho získat kvůli jeho vzácnosti. V rámci tohoto druhu našel pouze 2 komáry, kteří obsahovali „pozoruhodné a podezřelé buňky obsahující pigment, který je svým vzhledem totožný s pigmentem parazita malárie“, který pak popsal v rámci zbytku studie, kterou naleznete na níže uvedeném odkazu:
O NĚKTERÝCH ZVLÁŠTNÍCH PIGMENTOVANÝCH BUŇKÁCH NALEZENÝCH U DVOU KOMÁRŮ ŽIVÍCÍCH SE MALARICKOU KRVÍ.
Chirurg-major RONALD ROSS, I.M.S. (Indian Medical Service), (s poznámkou chirurga-majora dr. SMYTHA, I.M.S.)
„Poslední dva roky se snažím kultivovat parazita malárie v komárech. Použitá metoda spočívá v krmení komárů, chovaných v lahvích z larev, krví pacientů, kteří měli v krvi tělíska ve tvaru půlměsíce, a následném zkoumání jejich tkání na přítomnost parazitů podobných hemamébám u člověka. Tato studie je obtížná, protože neexistuje žádná a priori indikace toho, jak přesně bude tento parazit vypadat, ani u jakého konkrétního druhu hmyzu bude experiment úspěšný, přičemž zkoumání vyžaduje důkladnou znalost jemné anatomie komára. Doposud byly používány převážně žíhané a šedé druhy hmyzu, ale i když se mi podařilo nalézt nejméně šest nových parazitů komára, a to hlístici, houbu, gregarinu, sarkosporidii (?), kokcidii (?) a některé spory v žaludku, kromě jedné nebo dvou pochybně parazitických forem, nepodařilo se mi zatím vysledovat žádného parazita při požití malarické krve, ani pozorovat zvláštní prvoky v produktech trávení. Když jsem však nedávno přestal zkoumat komáry žíhané a šedé a zahájil podobnou práci na novém, hnědém druhu, z něhož jsem zatím získal jen velmi málo jedinců, podařilo se mi u dvou z nich nalézt pozoruhodné a podezřelé buňky obsahující pigment, který je svým vzhledem totožný s pigmentem parazita malárie. Vzhledem k tomu, že se mi tyto buňky zdají být velmi hodné pozornosti, zatímco zvláštní druh komára se bohužel zdá být na tomto místě tak vzácný, že může trvat dlouho, než se mi podaří získat další pro další studium, myslím, že by bylo vhodné zaznamenat stručný popis jak buněk, tak komárů.“
Sir Ross poslal své poznatky do časopisu The British Medical Journal, který je následně zaslal dalším třem výzkumníkům: dr. Thinovi, panu Blandu Suttonovi a dr. Patricku Mansonovi. Manson i Sutton uvedli své názory na Rossův objev. Dr. Patrick Manson se sice domníval, že Ross skutečně objevil buňky s pigmentem nerozeznatelné od těch, které jsou charakteristické pro parazita malárie, ale uvedl, že dokud nebudou buňky obarveny a nebude pečlivěji prozkoumána jejich přesná struktura, nelze říci, zda obsahují parazity. Přestože se přikláněl k názoru, že buňky mohou obsahovat parazita malárie, dr. Manson uvedl, že je možné, že obsahují parazita, který není parazitem malárie. Naznačil také, že pigmentované buňky mohou být normální pro druh komára, se kterým Ross pracoval. Domníval se, že pigment nemusí vůbec představovat živé parazity, ale spíše pigment, který je přijímán buňkami žaludku komárů při požití malarické krve. Dr. Manson prohlásil, že než bude možné tuto záležitost vyřešit, je třeba provést další práce:
„S velkým zájmem jsem si prohlédl preparáty chirurga-majora Rosse a shledal jsem, že popis pigmentovaných buněk, na které odkazuje, je přesný. Není pochyb o tom, že tyto buňky obsahují pigment opticky nerozlišitelný od pigmentu, který je tak charakteristickým znakem parazita malárie. Buňky se zjevně nacházejí ve stěně žaludku hmyzu a svým vzhledem se zcela liší od všech ostatních struktur v preparátech. Vyznačují se pozoruhodnou odlišností, obrys buněčné stěny, pokud je, je ostře ohraničený a celá struktura připomíná epiteliální buňku napadenou kokcidií. Dokud nebudou tyto buňky obarveny a jejich přesná struktura pečlivěji prozkoumána, nelze říci, zda obsahují parazity. Vzhledem ke zvláštnímu seskupení pigmentu v mnoha případech, které silně připomíná to, co vidíme u živého parazita malárie, a vzhledem k zřetelnosti a pravidelnosti obrysů struktur se přikláním k názoru, že Ross možná objevil mimotělní fázi malárie. Je-li tomu tak, pak učinil objev prvořadého významu. Je však možné, že tyto buňky jsou něčím úplně jiným. Je možné, že pokud obsahují parazita, může se stát, že tento parazit není parazitem malárie; je možné, že tyto pigmentované buňky jsou normální pro druh komára, s nímž pracuje; je možné, že pigment, ačkoli je malarický, nepředstavuje živého parazita, neboť si lze představit, že pigment, který se uvolnil v žaludku komára krmeného malarickou krví, může být přijat buňkami v žaludku hmyzu. Než bude možné tuto otázku definitivně vyřešit, je třeba provést další práce. Možnosti Rossova objevu na mě udělaly takový dojem, že jsem nechal z jeho preparátů zhotovit přiložené kresby.“
Pan Bland Sutton sdílel mnohé z myšlenek dr. Mansona. Kladl si však otázku, proč se tento pigmentovaný vzhled vyskytuje pouze u jednoho druhu komára. V Rossových preparátech neviděl žádné stopy po parazitu malárie, i když to nemohl vyloučit, protože nebyly obarvené. Na rozdíl od dr. Mansona se pan Sutton domníval, že tyto nálezy nepředstavují parazity a že mimotělní stadium parazita malárie nebylo dosud pozorováno. Domníval se, že tyto preparáty vývoj parazita malárie v žaludku komára neprokazují:
„Co mi na této věci připadá zvláštní a vyžaduje další vysvětlení, je to, proč se tento nález vyskytuje pouze u jednoho druhu komára. V těchto preparátech nevidím žádnou stopu po parazitu malárie samotné, ale jelikož nejsou obarvené, neznamená to nutně, že tam není. Z toho, co jsem uvedl, je zřejmé, že se domnívám, že tyto projevy nepředstavují parazity a že mimotělní stadium parazita malárie, které, jak se domnívám, Koch a Pfeiffer jako první navrhli, že by se mohlo vyskytovat u komára, nebylo dosud pozorováno, neboť zatím všechny změny ve tvaru půlměsíce a ve výskytu bičíků, k nimž dochází v žaludku komára, lze vyvolat podle libosti (jak ukázal můj přítel dr. Marshall a poté ověřil dr. Manson), pouhým přidáním destilované vody. I když mě nepřesvědčilo, že by tyto preparáty prokazovaly jakýkoli vývoj parazita malárie v žaludku komára, doufám, že to nebude považováno za to, že velký význam výzkumů chirurga-majora Rosse podceňuji.“
Na základě vlastních slov sira Rosse, jakož i slov dr. Mansona a pana Suttona je docela jasné, že sir Ross v žádném případě nedokázal, že našel parazita malárie v žaludcích komárů. I kdyby tak učinil, neznamenalo by to, že by komár byl schopen přenést parazita na člověka a způsobit onemocnění. I když to není zcela nutné, můžeme na závěry sira Rosse vrhnout ještě více stínu, když se podíváme na bulletin Světové zdravotnické organizace z roku 2007, který se ohlíží za jeho prací. V něm se hned dozvídáme výmluvu, proč byl sir Ross ve svém úsilí po dva roky neúspěšný, když se snažil najít parazita malárie v komárech. Pracoval totiž s druhy komárů, o kterých dnes „víme“, že nejsou vnímavé. Když se mu nakonec podařilo nalézt „nové objekty“ v žaludcích pouze dvou hnědých komárů, Světová zdravotnická organizace přiznává, že jeho studie byla předložena a přijata do časopisu The British Medical Journal – bez příslušných kontrol, jako jsou komáři ze stejného zdroje, kteří se živili krví dobrovolníka, která neobsahovala tělíska ve tvaru půlměsíce/gametocyty, a bez replikace experimentu. V bulletinu Světové zdravotnické organizace byla dokonce položena otázka: Jakou by studie měla naději, že projde přes editora a recenzenty [dnes]? Světová zdravotnická organizace charakterizovala studii jako „stěží odpovídající konceptu kontrolované a replikované studie“. Naštěstí pro Rosse, podobně jako u dnešních časopisů, redaktorům The British Medical Journal v roce 1897 nevadilo to, že práce postrádá základní vědecké požadavky, aby mohla být publikována:
Malárie, komáři a odkaz Ronalda Rosse
„V roce 1895 se Ronald Ross nacházel v indickém Secunderabadu, kde se pustil do zkoumání, zda komáři přenášejí parazity malárie na člověka. Po dva roky byly jeho studie zahaleny pozorováním toho, o čem dnes již víme, že jsou vůči nákaze nevnímavé druhy komárů. Přesto pozoroval „bičíkovité pohyby“ Plasmodií v krvi, jíž se tento hmyz živil, jejichž skutečnou povahu odhalil McCallum v roce 1897. Rossova pozdější práce těžila také z četných pozorování hmyzu infikovaného jinými parazity (včetně helmintů, hub a gregarin), která učinil v této rané fázi svého pátrání po přenašeči malárie. Nakonec v červenci 1897 odchoval z nasbíraných larev 20 dospělých „hnědých“ komárů. Po identifikaci dobrovolníka (Husein Khan) nakaženého malarickými tělísky maligní terciány ve tvaru půlměsíce a vynaložení 8 anna (1 anna na komára krmeného krví!) se Ross pustil do čtyřdenního studia hmyzu, který se jeho krví živil. („anna“ – byla měnová jednotka dříve používaná v Britské Indii, rovnající se 1⁄16 rupie – pozn. překl.) Tato „kompaktní“ studie byla sepsána a předložena k publikaci.
Představte si, že byste dnes poslali do předního lékařského časopisu studii, v níž byste popsali pozorování nových objektů nalezených ve střevech pouhých dvou ‚hnědých‘ komárů, získaných z larev přirozeného původu, které byste předtím krmili krví přirozeně nakaženého pacienta – bez vhodných kontrol a bez replikace experimentu! Jakou by měla studie naději, že projde přes redakci a recenzenty? Studie Ronalda Rosse měla díkybohu větší štěstí: 18. prosince 1897 ji zveřejnil The British Medical Journal. Jeho závěry byly pochopitelně skromné. ‚Shrnutí: [domnělé malarické] buňky se zdají být velmi ojedinělé; byly dosud nalezeny pouze u jediného druhu komára živeného malarickou krví; zdá se, že rostou mezi čtvrtým a pátým dnem; a obsahují charakteristický pigment parazita malárie.‘ Tak začíná jeden z nejvlivnějších příběhů pro výzkum a kontrolu malárie.“
„Nebyly však provedeny žádné kontroly, jako např. komáři ze stejného zdroje, kteří by se živili krví dobrovolníka, která neobsahovala tělíska ve tvaru půlměsíce/gametocyty. V této souvislosti se Ross omlouvá a uvádí, že se mu zatím nepodařilo získat více komárů uvedených druhů, a považuje za adekvátní popsat výsledky z jiných druhů komárů (včetně rodu Aedes, o němž je nyní známo, že je vůči infekci Plasmodium falciparum odolný) živených krví různých dobrovolníků. Přestože Ross jen stěží splňoval koncept kontrolované a replikované studie, chvályhodně získal a plně informoval o jiném názoru na povahu preparátů od chirurga-majora Johna Smytha, jehož připomínky jsou velmi podrobné.“
Jak je vidět, dvě klíčové informace týkající se příčinné role Plasmodia v nespecifických příznacích nemoci označované jako malárie, tj. objevení samotného parazita Laveranem a nález parazita v komárech Rossem, jsou velmi pochybné povahy. I kdybychom připustili, že to, co bylo nalezeno Laveranem, je parazit, znamená to, že je původcem onemocnění? Abychom na tuto otázku odpověděli, obraťme se na Kochovy postuláty, nezbytné logické požadavky, které musí být splněny, abychom mohli konstatovat, že nějaký mikroorganismus může způsobit onemocnění. Podívejme se stručně na jednotlivé postuláty a zjistěme, jak parazit Plasmodium obstojí:
1. Mikroorganismus se musí vyskytovat v hojném počtu ve všech organismech trpících danou chorobou, ale neměl by se vyskytovat ve zdravých organismech.
Podle Světové zdravotnické organizace má naprostá většina osob, u nichž je diagnostikován parazit Plasmodium, jen málo příznaků, pokud vůbec nějaké:
Patogeneze malárie
„Když se podíváme na parazita uvnitř lidského hostitele, pouze malý počet těchto morfologických stadií vede ke klinickému onemocnění a u naprosté většiny všech pacientů nakažených malárií na světě vyvolává jen málo (pokud vůbec nějaké) příznaky.“ (Světová zdravotnická organizace 2015).
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5749143/#A025569C77
Asymptomatická malárie se vyskytuje běžně, přičemž jedna studie uvádí míru prevalence 55% a jiná studie uvádí 67% případů klasifikovaných jako asymptomatické. Studie z května 2020 uvádí, že většina populace v endemických oblastech malárie (> 60%) je asymptomatická (bez zjevných příznaků), a to i v oblastech s vysokým přenosem. V přehledu z roku 2013 bylo zjištěno, že sedm studií uvádí, že 73-98% infekcí vyvolaných Plasmodium falciparum je asymptomatických, zatímco pět studií týkajících se Plasmodium vivax uvádí 64-100% infekcí jako asymptomatických.
Uvádí se, že použití jednoduchého mikroskopického testu za účelem diagnostiky malárie má poměrně značnou nevýhodu. U pacientů, kteří žijí v endemických oblastech, mohou být infekce malárií asymptomatické a klinicky málo významné. Uvádí se, že zjištění přítomnosti parazitů u těchto pacientů nelze považovat za příčinu příznaků nemoci, která může mít jiné příčiny. Jinými slovy, nález parazitů u jedince neznamená, že parazit je nebo bude příčinou budoucího onemocnění. V takových případech v současné době neexistuje žádná diagnostika, která by spojovala infekci malarickým parazitem s onemocněním.
Je vidět, že většina osob, u nichž byl zjištěn parazit Plasmodium, je bez příznaků a zcela zdravá. Vrátíme-li se k Laveranovi, připomeňme, že tvrdil, že parazit se vyskytuje pouze u nemocných, což ho vedlo k přesvědčení, že je původcem malárie. To je zjevně nepravdivé. Připomeňme si také, že Laveran přiznal, že předpokládaného parazita nemohl najít ve všech případech onemocnění. Je tedy zřejmé, že Plasmodium nemůže splňovat hned první z Kochových postulátů, protože se nenachází ve všech případech onemocnění a pravidelně se vyskytuje i u lidí, kteří jsou zdraví.
2. Mikroorganismus musí být izolován z nemocného organismu a pěstován v čisté kultuře.
Tento bod je poměrně jednoduchý. V roce 1996 Fredericks a Relman shrnuli tento problém v článku v Clinical Microbiological Reviews:
„Organismy jako Plasmodium falciparum a virus herpes simplex nebo jiné viry nelze pěstovat samostatně, tj. v bezbuněčné kultuře, a tudíž nemohou splňovat Kochovy postuláty, a přesto jsou jednoznačně patogenní.“
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8665474/
I kdyby se podařilo překonat první postulát, tak jelikož parazita Plasmodium nelze pěstovat v čisté kultuře, nemůže splňovat druhý Kochův postulát.
3. Kultivovaný mikroorganismus by měl způsobit stejné onemocnění, když je aplikován do zdravého organismu.
Je zřejmé, že Laveran ani Ross úspěšně neprokázali, že by parazit Plasmodium byl schopen způsobit onemocnění, s nímž ho spojovali, protože ani jeden z výzkumníků se nepokusil o studii patogenity. A tak nám nezbývá než v následujících desetiletích zkoumat, zda tyto studie byly vůbec provedeny s cílem úspěšně vytvořit experimentální model napodobující onemocnění pozorované u lidí. Z přehledu experimentálních modelů až do roku 2011 se zdá, že se to pomocí řádných experimentů v souladu s vědeckou metodou nikdy nepodařilo. Uvádí se, že při zkoumání malárie u lidí studie ukazují souvislost, ale nemohou vyvodit kauzalitu. Jedná se o observační studie na lidech, kteří malárii „přirozeně získali“, a tyto studie jsou kritizovány jako neprůkazné. Uvádí se, že nedostatek přístupu k příslušným orgánům a vzorkům tkání a nemožnost manipulovat s „imunitní odpovědí“ při provádění mechanistických studií jsou hlavními omezeními, která brání studiu lidské malárie. K potvrzení hypotéz u tohoto lidského onemocnění je zapotřebí většího financování spolu s databázemi lidských vzorků a klinických údajů. Uvádí se, že tento nedostatečný přístup k lidským vzorkům často vylučuje možnost ověřit nálezy na stávajících zvířecích modelech, a jejich význam tak zůstává neprokázán. Aby bylo možné určit, které modely se nejlépe přibližují lidské infekci a onemocnění, bylo dohodnuto, že výzkumníci zabývající se výzkumem u lidí a u zvířat musí spolupracovat při hledání vhodného řešení:
„Ačkoli se následná diskuse zaměřila především na zvířecí modely, Nick Anstey (Menzies School of Public Health, Darwin) upozornil, že výzkumníci čelí podobným výzvám, když hledají podporu pro zkoumání malárie u lidí, což často zahrnuje studie asociace, které nemohou vyvodit kauzalitu. Z tohoto důvodu jsou někdy observační studie na lidech, kteří se malárií nakazí přirozeně, kritizovány jako neprůkazné, což má za následek, že financování a publikování v této oblasti je ztíženo. Navzdory této kritice jsou studie malárie u lidí jednoznačně žádoucí, ale mnohá omezení, jako je nedostatečný přístup k příslušným orgánům a vzorkům tkání a nemožnost manipulovat s imunitní reakcí pro mechanistické studie, vyžadují další přístupy, kdy nejvhodnější mohou být zvířecí modely. Navíc všechny smysluplné studie o malárii u lidí vyžadují náležitě zdokumentované vzorky, které pro výzkumnou komunitu po celém světě nejsou vždy snadno dostupné.“
„Účastníci se shodli na potřebě finančních prostředků na zřízení databází lidských vzorků ve spojení s pečlivě shromážděnými klinickými údaji, protože ty by nabídly neocenitelné zdroje pro potvrzení hypotéz u lidského onemocnění. Tento nedostatečný přístup k lidským vzorkům často vylučuje možnost ověřit zjištění na existujících zvířecích modelech, takže jejich význam zůstává neprokázán. Je zapotřebí užší spolupráce mezi vědci provádějícími studie na lidech a vědci provádějícími studie na zvířatech, aby bylo možné najít paralely a rozdíly mezi těmito výzkumnými přístupy a určit, které modely nejlépe přibližují lidskou infekci a onemocnění.“https://malariajournal.biomedcentral.com/articles/10.1186/1475-2875-10-23
Jiná studie uvádí, že pozorování „nakažených“ lidí nemůže odpovědět na zásadní otázky týkající se malárie. Ve skutečnosti upozornila na to, že přesné mechanismy, kterými parazité malárie způsobují závažná onemocnění, zůstávají neznámé. Autoři uvedli, že je nepravděpodobné, že by jediný model reprodukoval složitost a spektrum onemocnění pozorovaných u „infekcí“ malárií u lidí. Poznamenali také, že spektrum onemocnění u lidí je široké a díky tomu nejsme schopni plně pochopit patologické mechanismy malárie. Klíčovým doporučením bylo, že prioritou je vývoj a standardizace zvířecích modelů.
Aniž by tedy bylo možné prokázat kauzalitu pomocí pokusů na lidech nebo na zvířatech za účelem potvrzení hypotézy, že Plasmodium způsobuje příznaky onemocnění, s nimiž je spojován, je zřejmé, že Plasmodium také nesplňuje nejen třetí Kochův postulát, ale ani čtvrtý:
4. Mikroorganismus musí být znovu izolován z inokulovaného, nemocného experimentálního hostitele a identifikován jako identický s původním specifickým původcem.
Malárie je jen další označení pro stejné příznaky, které se vyskytují celoročně po celém světě. Tyto příznaky jsou nám prezentovány s různými názvy, kauzálními mikroorganismy a způsoby léčby. Diagnostická kritéria nedokážou tyto nemoci klinicky rozlišit, a proto je nutné provádět PCR a další podvodné testy, aby bylo možné je nějak pojmenovat a tuto lež udržovat. Proto byl Christopher Shingler nejprve buď pacientem s „COVID-19“, nebo pacientem, který trpěl nespecifickou „virovou infekcí“, a později se ho podařilo změnit na oběť útoku parazita přenášeného komáry. Diagnóza v případě stejných příznaků může být snadno změněna na základě nespecifických důkazů, jako je nález „parazitů“ v krvi, kteří se vyskytují i u zdravých lidí. Kolik případů „COVID-19“ nebo „virových infekcí“ by zde v USA mohlo být změněno na případy malárie, kdyby byl každý vyšetřen na přítomnost Plasmodia? Kolik asymptomatických „infekcí“ by bylo zjištěno při hromadném testování?
Kromě těchto do očí bijících problémů je při zkoumání historie malárie zřejmé, že vědecké důkazy prokazující původce neexistují. Charles Louis Alphonse Laveran nebyl schopen prokázat, že jím objevený parazit Plasmodium způsobuje příznaky nemoci známé jako malárie. Totéž se nepodařilo ani siru Ronaldu Rossovi s pigmentovanými buňkami, které objevil u komárů. Plasmodium se pravidelně vyskytuje u osob bez onemocnění, stejně jako se nevyskytuje ve všech případech osob s tímto onemocněním. Nelze jej pěstovat v čisté kultuře a důkazy o kauzalitě jsou založeny spíše na observačních studiích než na experimentálních důkazech získaných vědeckou metodou. Ani jeden z těchto vědců nesplnil Kochovy postuláty, aby dokázal, že Plasmodium je původcem onemocnění. Ani jeden z nich nepostupoval v souladu s vědeckou metodou, aby prokázal vztah příčiny a následku. Samotné základy fiktivního příběhu o tom, že komáři jsou schopni způsobit onemocnění prostřednictvím Plasmodií, stojí na velmi vratkých základech, které se pod obrovským nákladem pseudovědeckých tvrzení hroutí.
Další informace k tématu malárie se můžete dočíst v následujících článcích:
