„Je snazší na tygrovi jezdit, než z něho slézt.“

Toto ruské přísloví, které se objevuje na začátku poslední knihy dr. Harolda Hillmana, shrnuje současný stav naší vědy. Ať už jde o medicínu, fyziku nebo archeologii, všechny aspekty vědeckého výzkumu se opírají o určitá dogmata.

Toto přísloví v podstatě říká, že je snazší pokračovat v udržování nepravd, než přiznat, že jste se mýlili, všeho nechat a začít znovu od nuly.

To je přesně to, co se stalo se současnou medicínou. Její představitelé nemohou slézt z tygra, protože je v sázce příliš mnoho. Příliš mnoho peněz a příliš mnoho renomé.

Miliardy dolarů, miliony pracovních míst a stovky tisíc hodin výzkumu spočívají na mylných teoriích, jako je ta, že „mikrobi způsobují nemoci“.

Představte si, že bychom museli připustit, že stovky let výzkumu a nespočet akademických kariér byly promarněny následováním myšlenek, které nemají oporu v realitě.

Zkorumpovaný stav medicíny nebyl nikdy tak zjevný jako během debaklu COVID-19. Zrovna nedávno vyšel v JAMA (Journal of the American Medical Association) článek, který označil každého, kdo zpochybňuje obličejové masky a lockdowny, za „popírače vědy“ a dělal narážky na to, že všichni „zastánci konspiračních teorií“ o COVID-19 trpí neurologickou poruchou.¹

Dr. Denis Rancourt o článku řekl: „Toto je nejneetičtější publikace, jakou jsem ve vědeckém časopise za svůj život viděl.“ Popsal to jako „psychóza použitá k ‚objasnění‘ skeptiků masek a COVID-19.“ ²

Ale věřit, že medicína je postavena na základech z písku, může být pro někoho problém. Abychom skeptiky přesvědčili, můžeme se podívat na práci stanfordského vědce Johna P. A. Ioannidise, který v roce 2005 publikoval studii dokazující, že většina publikovaných výzkumných zjištění je nepravdivá.³

Můžeme se také podívat na práci Marcie Angellové, první ženy, která kdy pracovala jako šéfredaktorka časopisu New England Journal of Medicine. Její práce vyšetřuje korupci současné medicíny, které se dopouštějí farmaceutické společnosti.⁴

Dále můžeme uvést skutečnost, že 128 000 Američanů zemře každý rok na řádně předepsané léky, což činí léky na předpis čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí.⁵

A nakonec můžeme zvážit následující citaci od Richarda Hortona, redaktora The Lancet, který napsal:

„Argumenty hovořící proti vědě jsou jasné: velká část vědecké literatury, možná polovina, může být jednoduše nepravdivá. Věda, sužovaná studiemi s malou velikostí vzorků, nepatrnými výsledky, neplatnými exploračními analýzami a do očí bijícími střety zájmů, spolu s posedlostí sledovat módní trendy pochybné důležitosti, se obrátila směrem k temnotě.“ ⁶

Začaly se už tvořit trhliny? Zhroutí se nakonec celá ta šaráda medicíny „založené na důkazech“?

HAROLD HILLMAN – KACÍŘ, NEBO GÉNIUS?

Dr. Hillman se více než 50 let věnoval oblasti cytologie, neurobiologie a resuscitace. Na Londýnské univerzitě získal tituly z medicíny a fyziologie a také doktorát z biochemie.

V 70. letech začal zpochybňovat mainstreamovou buněčnou biologii a poskytl důkazy, že náš model buňky je zcela chybný. Hillman tvrdil, že špatná kvalita buněčné biologie ve 20. a 21. století byla důvodem, proč lékařský výzkum nedokázal objasnit příčinu a vyléčit většinu nemocí.

Harold Hillman může být jedním z nejodvážnějších a nejinteligentnějších mozků, které kdy přemýšlely o základních principech biologie. Byl to odpadlík, který stavěl hledání pravdy nade vše.

Jak už to ale ve vědě často bývá, jeho nepopulární názory se podepsaly na jeho kariéře a pověsti. Hillman uvedl, že od 70. let 20. století měl potíže s publikováním své práce. Hlavní vědecké časopisy nepřijímaly jeho práce bez udání důvodu a odmítaly recenzovat jeho knihy.

Hillmanovi odpůrci uvedli, že pouze „vyhledává kontroverzi“. Ať je toto tvrzení pravdivé, nebo není, nemá vliv na platnost jeho vědeckých poznatků. Ve skutečnosti jeho práce nebyla nikdy důležitější.

Během rozhovoru v podcastu The Infectious Myth byl Hillman dotázán, proč je tak odhodlaný zveřejnit svou práci? Jeho odpověď je poměrně zásadní: „Důvod, proč jsem tak odhodlaný, je ten, že se tím [mainstream] nechce zabývat. A pokud se tím nechce zabývat, pak to podle mého názoru dokazuje, že mám nejspíš pravdu.“ ⁷

(pozn. red.: rozhovor s Haroldem Hillmanem pro podcast The Infectious Myth je zde)

Během svých profesních let měl Hillman více než 250 přednášek po celém světě, na kterých vysvětlil své poznatky kolegům vědcům. Uvedl, že mnoho lidí za ním poté přišlo a vyjádřilo svůj souhlas s jeho myšlenkami. Když však byli dotázáni, zda by byli ochotni veřejně podpořit jeho práci, tak odmítli v obavě, že přijdou o financování nebo si zničí pověst.

Hillman popsal, kolik předních biologů se s ním odmítlo setkat, aby o jeho výzkumu diskutovali. Hillmanovým cílem po celou dobu bylo zahájit diskusi a podpořit produktivní debatu s cílem prohloubit a zlepšit naše vědecké poznatky. Místo toho, aby dostal platformu pro sdílení své práce, tak byl potlačován a zesměšňován.

Vědci, kteří bezostyšně ignorují nepopulární názory nebo odmítají debatovat, nejsou opravdovými vědci. Skuteční vědci dávají přednost pravdě před pověstí a finančním ziskem. Skuteční vědci jsou ochotni riskovat vše, aby odhalili nepravdy a chybné teorie.

Harold Hillman byl skutečný vědec.

HILLMANOVO DÍLO OTŘÁSÁ ZÁKLADY MODERNÍ BUNĚČNÉ BIOLOGIE

Práce Harolda Hillmana má hluboké důsledky pro moderní laboratorní postupy používané ke studiu vlastností a chemie buněk, jako je subcelulární frakcionace a histochemie. Hillman ve skutečnosti prohlásil, že tyto rutinní postupy jsou pro takový účel zcela nevhodné.

Hillman byl skálopevně přesvědčen, že takové postupy, které vyžadují velké množství vstupní energie, změní vlastnosti buněk více než jakékoli zkoumané rozdíly. A tudíž jakékoli závěry učiněné po takových postupech jsou neplatné.

Hillman také silně kritizoval elektronovou mikroskopii, kterou popsal jako „ztrátu času a peněz“. To jde proti naprosté většině biologů, kteří považují vynález elektronového mikroskopu za stěžejní bod biologického/lékařského výzkumu.

Hillmanova práce zahrnuje přesvědčivé důkazy, které naznačují, že mnohé ze subcelulárních organel, jejichž studiu někteří vědci zasvětili svůj život, jsou pouhými artefakty přípravy vzorků pro histologii a elektronovou mikroskopii. To zahrnuje jak Golgiho aparát, tak endoplazmatické retikulum (ER).

Pozn.: Hillmanova práce je shrnuta v jeho poslední knize s názvem „Evidence-based Cell Biology, with Some Implications for Clinical Research“, která je nyní k dispozici pouze ve formátu PDF ke stažení z webových stránek malého nizozemského vydavatele. Všem, kdo mají vědecké vzdělání, tuto knihu vřele doporučuji. Ve skutečnosti by to měla být povinná četba.

Jeho práce také tvrdí, že buněčné receptory a transmembránové proteinové kanály neexistují. Jedním z důvodů je, že anatomické buněčné receptory nelze vidět pod elektronovým mikroskopem, přestože jejich velikost je v rozsahu viditelnosti.

Hillman píše:

„Jakoukoli reakci probíhající v neporušených buňkách u zdravých zvířat lze nazvat receptorem. Nemusí to být struktura na buněčné membráně nebo v jádře.“

Harold Hillman vždy stál za tím, co považoval za pravdu. Přestože jeho kariéra a pověst dostaly obrovskou ránu, pokračoval ve zveřejňování svých názorů až do své smrti.

Ve své nejnovější knize Hillman píše:

„Pokud se mýlím, byla poškozena pouze moje pověst. Pokud mám pravdu, ukázalo se, že tito kolegové se mýlili, možná plýtvali časem a kariérou a naivně využívali veřejné nebo charitativní zdroje. Svůj čas a zdroje mohli použít k provedení produktivnějšího výzkumu.“

Když se podívám na současný stav medicíny, nemohu se ubránit dojmu, že „produktivnější výzkum“ je přesně to, co potřebujeme – výzkum, který se neřídí dogmatem a není financován právě tím farmaceutickým zločinným spolkem, který má vlastní zájem na udržování mylných myšlenek, jako je blud „jeden choroboplodný zárodek, jedna nemoc“.

Pokud jde o lékařský výzkum geneze (příčiny) nemoci, Hillman píše:

„Je naprosto pozoruhodné, jak neúspěšný tento druh výzkumu je. Kdybychom znali základní mechanismy, jejichž narušení vyvolalo onemocnění, mohli bychom pak navrhnout logické intervence, aby se jejich rozvoji zabránilo.“

Má samozřejmě pravdu. Přesvědčují nás, že moderní medicína je dar od Boha, ale příčina většiny nemocí zůstává „neznámá“. Lékaři se často domnívají, že nemoc vzniká kvůli „genetice“ nebo že tělo, na které se učili pohlížet jako na stroj, je prostě náchylné k chybám.

Koncept autoimunity – myšlenka, že tělo napadá samo sebe – je dobrým příkladem myšlenky zrozené z tohoto mechanistického, redukcionistického způsobu nahlížení na nemoc.

Hillman však píše, že jde o „nepravděpodobný koncept“ a že imunitní reakci ve skutečnosti nelze odlišit od zánětu.

Hillman také kritizoval nedostatek řádných kontrolních experimentů prováděných v biologickém výzkumu. Kontrolní experimenty tvoří základ dobré vědy. Řádná kontrola zajišťuje, že jiné než testované proměnné nemohou ovlivnit výsledky vašeho experimentu.

Hillman píše:

„Před tím, než je přijata platnost a interpretace experimentů, všechny biologické postupy, zejména ty rušivé, musí být doprovázeny paralelními přesnými a dostatečnými kontrolními pozorováními.“

a dále, že:

„Kontrolní experimenty týkající se účinků činidel a postupů použitých na výsledky experimentů jsou velmi nedostatečné.“

Nedostatek řádných kontrolních experimentů je přesně důvodem, proč vědci jako Stefan Lanka odmítají uznat virologii jako skutečnou vědu.⁸

Hillman také zpochybnil použití tkáňových kultur pro histologickou analýzu a jeho logika se dá těžko zpochybnit.

„Tkáňové kultury jsou v některých ohledech podobné tkáni, ze které pocházejí, a v jiných se velmi liší. Je zřejmé, že i když existuje několik společných vlastností, tak existují i podstatné rozdíly. To je jedna z nejdůležitějších otázek, pokud jde o užitečnost tkáňových kultur jako zdrojů informací o buňkách u intaktních zvířat.“

Hillman vysvětluje, že buňky v kultuře mají výrazně odlišnou morfologii, biochemii a prostředí než buňky, ze kterých pocházejí.

A CO VIRY?

Hillmanova práce zpochybňuje virologii stejně jako buněčnou biologii. Zde jsou některé z nejdůležitějších otázek týkajících se fenoménu „viru“, na které zoufale potřebujeme odpovědi:

1. Viry je možné vidět pouze pod elektronovým mikroskopem. Postupy elektronové mikroskopie zahrnují pokovování vzorků těžkými kovy, dehydrataci, nízký tlak, ostřelování elektrony a ozařování rentgenovými paprsky. Co to však znamená, pokud jde o morfologii nebo dokonce existenci virů v reálném životě?
2. Účinky virů jsou studovány na buněčných kulturách a většina buněčných kultur pochází z embryonální tkáně, rakovinné tkáně, kmenových buněk nebo opičích buněk, jejichž vlastnosti jsou zcela odlišné od vlastností dospělé lidské tkáně. Co to znamená pro naše chápání infekčnosti virů u lidí?
3. Předpokládejme, že Hillman má pravdu v tom, že endoplazmatické retikulum a Golgiho aparát jsou artefakty přípravy vzorků pro histologii a elektronovou mikroskopii (neexistující u živých organismů). O koronavirech se tvrdí, že se sestavují na rozhraní endoplazmatického retikula a Golgiho aparátu.⁹ Co to znamená pro naše chápání sestavování virů?
4. Různé buněčné kultury se připravují různými postupy v různých chemických prostředích. Mohlo by to vysvětlit, proč se množení „virů“ dá pozorovat pouze na některých buňkách, a u jiných nikoli?
5. Předpokládejme, že Hillman má pravdu a makromolekulární buněčné receptory neexistují. O virech se tvrdí, že se před průnikem do buňky nejprve vážou na receptory hostitelské buňky.¹⁰ Co to znamená, pokud jde o naše chápání toho, jak viry pronikají do buněk, pokud vůbec pronikají?
6. Vzhledem k extrémní důležitosti kontrolních experimentů a skutečnosti, že nebyly provedeny adekvátní kontroly k testování účinků laboratorních podmínek, tělesných tekutin, antibiotik a dalších chemikálií na buněčné kultury, jak si můžeme být potom jisti, že jakýkoli pozorovaný cytopatický efekt způsobuje takzvaný virus, a ne chemické látky samotné?
7. Vzhledem k tomu, že pod elektronovým mikroskopem můžeme zkoumat pouze mrtvou tkáň, a nikoli živé buňky, jak lze poznatky založené na elektronové mikroskopii extrapolovat na živé systémy?

Každý rozumný člověk by si myslel, že před vyvozováním závěrů o virech a virových onemocněních je důležité si na tyto otázky odpovědět – ale lékařské instituce se rozhodly je ignorovat.

Pokud by Hillmanova úroveň kritického myšlení a radikálního dotazování byla aplikována na objev koronavirů nebo virů obecně, vypadal by dnes stav lékařské vědy zcela jinak.

OBJEV KORONAVIRŮ

Podívejme se na některé rané studie, ve kterých byly objeveny a popsány koronaviry, z pohledu práce Harolda Hillmana. Vybízím každého, aby si udělal vlastní výzkum a došel k vlastním závěrům.

Tyrrell DA, Bynoe ML. Cultivation of viruses from a high proportion of patients with colds. Lancet. 1966;1:76–77

Historie koronavirů údajně začíná v roce 1965 touto studií Tyrella a Bynoeho. Prý našli nové infekční agens, získané z dýchacích cest dospělých lidí s nachlazením. „Infekční agens“ mělo údajně připomínat dříve popsaný „virus“ nazvaný „B814“.

Nejprve bych rád citoval úvod, protože si myslím, že uvádí něco velmi důležitého:

„Současnými metodami pěstování tkáňových kultur a testování je obvykle možné kultivovat virus asi u čtvrtiny až třetiny dospělých pacientů s běžným nachlazením.“

Autoři tedy uvádějí, že v té době mohl být virus „vykultivován“ jen asi u 25 % lidí s nachlazením. Je třeba poznamenat, že „kultivace“ znamená pozorování cytopatického efektu na buněčných kulturách umístěných v roztoku plném toxinů a zbaveném živin. Nicméně toto zjištění nejspíš mělo přimět vědce k pochybnostem, zda byly viry skutečně příčinou nachlazení?

To se však nestalo.

Místo toho vyměnili buněčnou kulturu za jinou buněčnou kulturu, dokud nebyl jejich nenasytný hlad po mikrobech uspokojen a oni konečně našli to, co celou dobu hledali.

Nebo ne?

V této studii vědci odebrali vzorky od pacientů s nachlazením, které pak aplikovali na buněčné kultury a ty zkoumali. U 6 z těchto vzorků nebyly žádné známky viru. Těchto 6 vzorků poté aplikovali dobrovolníkům. Tři dobrovolníci dostali rýmu. Vědci pak dospěli k závěru, že virus musí být přítomen.

Zvažte, co to znamená. Výzkum nenašel ŽÁDNÝ důkaz viru, a přesto PŘEDPOKLÁDALI, že tam virus byl, protože tři ze šesti testovaných subjektů měly rýmu. Vědci opět nevzali v úvahu to, že nemoc u dobrovolníků způsobila toxická směs z buněčné kultury.

Tato studie má několik dalších do očí bijících problémů:

• Ke kultivaci „virů“ byly použity orgánové kultury průdušnice embrya. Vlastnosti těchto buněk jsou zcela odlišné od normální dospělé tkáně.
• Řádné kontrolní experimenty nebyly provedeny.
• Dobrovolníkům nebyl aplikován purifikovaný virus.
• Kultivační tekutina byla aplikována pouze 6 dobrovolníkům a pouze 3 z nich dostali rýmu. Taková velikost vzorku je příliš malá na to, aby byla statisticky významná.
• Žádné viry nebyly purifikovány ani charakterizovány.

Jediná věc, kterou tato studie prokázala, je, že aplikace směsi plicní tekutiny od nemocných lidí, embryonálních buněk a dalších chemikálií může způsobit, že se někteří lidé budou cítit trochu pod psa. To se dalo čekat.

Hamre D, Procknow JJ. A new virus isolated from the human respiratory tract. Proc Soc Exp Biol Med. 1966;121:190–193.

Přibližně ve stejnou dobu Hamre a Procknow tvrdili, že izolovali nový virus ze vzorků získaných od dospělých s nachlazením. Tento nový virus byl pojmenován „229-E“. Žádný virus však nebyl ve skutečnosti purifikován ani charakterizován.

Tentokrát však po aplikaci na buněčné kultury pozorovali cytopatický efekt. Zajímavé je, že vědci použili buněčné kultury lidských ledvin, tedy stejné buněčné kultury, jaké použili Tyrell a Bynoe, když nezaznamenali žádný cytopatický efekt.

McIntosh K, Dees JH, Becker WB, Kapikian AZ, Chanock RM. Recovery in tracheal organ cultures of novel viruses from patients with respiratory disease. Proc Natl Acad Sci USA. 1967;57:933–940.

Macintosh a kol. oznámili v roce 1967 získání různých „virů“ pomocí podobné metody jako Tyrell a Bynoe. Tyto částice byly poté zobrazeny pod elektronovým mikroskopem.

Problémy této studie:

• Ke kultivaci virů byly použity orgánové kultury průdušnice embrya. Vlastnosti těchto buněk jsou zcela odlišné od normální dospělé tkáně.
• Žádné viry nebyly purifikovány ani charakterizovány.
• Řádné kontrolní experimenty nebyly provedeny.
• Elektronové mikrofotografie zobrazují „virové částice“ s obrovskými rozdíly ve tvaru a velikosti (obrázek níže).

Almeida JD, Tyrrell DA. The morphology of three previously uncharacterized human respiratory viruses that grow in organ culture. J Gen Virol. 1967;1:175–178.

Almeida a Tyrell poté použili elektronovou mikroskopii k analýze tekutiny z orgánových kultur, o kterých tvrdili, že byly infikovány kmenem viru B814 nalezeným Tyrellem. Ale:

• Viry byly získány od 4 jedinců s nachlazením, ale kupodivu také od jednoho zdravého jedince, který neměl respirační příznaky.
• Snímky „virových“ částic z elektronového mikroskopu opět ukazují částice značně odlišných tvarů a velikostí.
• Žádné viry nebyly purifikovány ani charakterizovány.

Bradburne AF, Bynoe ML, Tyrrell DA. Effects of a “new” human respiratory virus in volunteers. Br Med J. 1967;3:767–769.

Bradburne, Bynoe a Tyrell v této práci aplikovali dobrovolníkům kmen viru 229-E.

• „Viry“ byly pasážovány na buňkách ledvin lidského embrya, lidských fibroblastech, fibroblastech lidských plic a orgánových kulturách průdušnice lidského embrya. Vlastnosti těchto buněk jsou zcela odlišné od normální dospělé tkáně.
• Řádné kontrolní experimenty nebyly provedeny.
• Velikosti vzorků byly příliš malé na to, aby bylo možné vyvodit nějaké smysluplné závěry.
• Po aplikaci „viru“ dostala rýmu pouze polovina dobrovolníků.
• Dobrovolníkům nebyl aplikován purifikovaný virus.
• Mezi skupinou dobrovolníků, kterým byl aplikován „virus“ a skupinou, které nebyl aplikován, nebyl v počtu nachlazení žádný statistický rozdíl.

CO TYTO STUDIE DOKAZUJÍ?

Samozřejmě existuje mnoho dalších studií, které byly u takzvaných koronavirů provedeny, ale těchto 5 představuje některé z prvních základních prací v této záležitosti.

Žádná z těchto studií neposkytuje důkaz pro objev nového infekčního agens. Ani jedna z nich neprovedla dostatečné kontrolní experimenty a v žádné studii nebyl virus purifikován a plně charakterizován. Navíc ani jedna studie nesplnila Kochovy postuláty. (tzn. logické kroky, které by prokázaly kauzalitu virus-onemocnění, nehledě na to, jestli je nazveme Kochovými postuláty, nebo jiným názvem – pozn. red.)

Ve studiích, kde byl virus aplikován dobrovolníkům, nebyly použity purifikované viry, velikosti vzorků byly beznadějně malé a vědci připustili, že nemohli virus detekovat, pokud nepoužili specifické buněčné kultury.

Když vezmeme v úvahu problémy vznesené Hillmanem ohledně elektronové mikroskopie, objeví se další problémy. Konkrétně to, že postupy elektronové mikroskopie zahrnují pokovování vzorků těžkými kovy, dehydrataci, nízký tlak, ostřelování elektrony a ozařování rentgenovými paprsky, přičemž se předpokládá, že nic z toho neovlivní výsledky analýzy.

ZOUFALÁ SITUACE

Když Hillman v roce 2011 řekl, že „buněčná biologie je v současné době v zoufalé situaci“, měl pravdu. A o 10 let později se nic nezměnilo.

Bystrý intelekt a bezkonkurenční schopnost kritického myšlení Harolda Hillmana byly pro vědecký systém hrozbou. Bylo mu zakázáno přednášet, jeho práce byly bezdůvodně odmítnuty a jeho knihy nebyly recenzovány.

Hillmanova tvrdohlavost prosazovat pravdu a zpochybňovat dogma zničila jeho kariéru a jeho šance na vědecký triumf.

Ale co když měl pravdu?

Co když je současná biologie skutečně postavena na základech z písku?

Vědci se raději věnují trendy oblastem výzkumu ve prospěch získávání ocenění a zajišťování peněz z grantů, než aby nemilosrdně zpochybňovali dlouhodobě zažitá přesvědčení a dogmata.

Pokud něco nesmíte zpochybňovat, pak to není žádná věda.

Richard Horton, šéfredaktor The Lancet, také řekl:

„Dobrou zprávou je, že věda začíná brát některé ze svých nejhorších selhání velmi vážně. Špatnou zprávou je, že nikdo není připraven udělat první krok k nápravě systému.“ ⁶

Harold Hillman udělal první krok. Riskoval svou kariéru a pověst, aby odhalil slabiny a nepravdy zavedených znalostí. Otázkou je, zda bude jeho práce zapomenuta, nebo budou ostatní natolik odvážní, aby navázali tam, kde on skončil?

---

Odkazy:

1. https://jamanetwork.com/journals/jama/fullarticle/2772693
2. https://twitter.com/denisrancourt/status/1324774529877581824
3. https://journals.plos.org/plosmedicine/article?id=10.1371/journal.pmed.0020124
4. https://www.nybooks.com/articles/2009/01/15/drug-companies-doctorsa-story-of-corruption/
5. https://ethics.harvard.edu/blog/new-prescription-drugs-major-health-risk-few-offsetting-advantages
6. https://www.thelancet.com/pdfs/journals/lancet/PIIS0140-6736%2815%2960696-1.pdf
7. Infectious Myth Podcast. Episode 14 (Harold Hillman). 2014.
8. Infectious Myth Podcast. Episode 97 (Stefan Lanka). 2016.
9. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1563832/
10. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29924965/

Zdroje:

• Hillman, H. Evidence-Based Cell Biology, with Some Implication for Clinical Research. Shaker Publishing BV. Printed in the Netherlands. 2008.
• Hillman, H. Cell Biology is Currently in Dire Straights. 2011.
• Infectious Myth Podcast. Episode 14 (Harold Hillman). 2014.
• History and Recent Advances in Coronavirus Discovery. https://journals.lww.com/pidj/fulltext/2005/11001/history_and_recent_advances_in_coronavirus.12.aspx
• Tyrrell DA, Bynoe ML. Cultivation of viruses from a high proportion of patients with colds. Lancet. 1966;1:76–77.
• Hamre D, Procknow JJ. A new virus isolated from the human respiratory tract. Proc Soc Exp Biol Med. 1966;121:190–193.
• McIntosh K, Dees JH, Becker WB, Kapikian AZ, Chanock RM. Recovery in tracheal organ cultures of novel viruses from patients with respiratory disease. Proc Natl Acad Sci USA. 1967;57:933–940.
• Almeida JD, Tyrrell DA. The morphology of three previously uncharacterized human respiratory viruses that grow in organ culture. J Gen Virol. 1967;1:175–178.
• Bradburne AF, Bynoe ML, Tyrrell DA. Effects of a “new” human respiratory virus in volunteers. Br Med J. 1967;3:767–769.