„Opičí neštovice“ – kdo by to byl čekal? No, organizace založená Tedem Turnerem v roce 2001 s názvem „Iniciativa proti jaderné hrozbě“ (NTI) to evidentně čekala, když v listopadu 2021 zveřejnila zprávu nazvanou „Posilování globálních systémů pro prevenci a reakci na biologické hrozby se závažnými následky“. Zpráva uvádí, že v březnu 2021 se spojili s Mnichovskou bezpečnostní konferencí, aby spustili scénář cvičení zahrnující „smrtelnou celosvětovou pandemii zahrnující neobvyklý kmen viru opičích neštovic, který se objevil ve fiktivním národě Brinia a rozšířil se po celém světě během 18 měsíců… fiktivní pandemie měla za následek více než tři miliardy případů a 270 milionů úmrtí po celém světě.“

Je překvapivé, že podle tohoto scénáře se pandemie opičích neštovic objevila v důsledku bioterorismu v květnu 2022, tedy přesně tam, kde se nyní nacházíme. V několika dalších videích jsme se zabývali nesmyslem okolo zisku funkce („gain of function“) zahrnujícím neexistující viry a mezitím tyto bludy rozebral také dr. Stefan Lanka. Bez ohledu na to zpráva Iniciativy proti jaderné hrozbě doporučuje, aby při vymyšlené pandemii byla vyžadována „agresivní opatření ke zpomalení přenosu viru zakázáním hromadných shromáždění, zavedením opatření pro sociální distancování a pro povinné nošení obličejových masek“. Vítězné země v halucinacích Iniciativy proti jaderné hrozbě zavedly „rozsáhlé testování a trasování kontaktů a rozšířily své systémy zdravotní péče“.

Jejich grafy, které se zdají být vytvořeny kalkulačkou Neila Fergusona, ukazují, že země, které nedodržují jejich omezení a lékařské intervence, na tom budou mnohem hůře. Zpráva dále uvádí: „Scénář cvičení i reakce na COVID-19 ukazují, že včasná opatření národních vlád mají významné pozitivní dopady na zvládnutí následků nemoci.“ Když říkají „pozitivní dopady“, tak není zcela jasné, kdo je jejich příjemcem, i když poznamenávají, že „trh s vakcínami proti COVID v roce 2021 překročí 150 miliard amerických dolarů.“ Celkově vzato, zpráva Iniciativy proti jaderné hrozbě velmi připomíná „Event 201“. (Event 201 bylo cvičení, které se konalo 18. října 2019 a zahrnovalo „pandemii koronaviru“ jen několik měsíců před vyhlášením „pandemie“ COVID-19.)

Stejně jako v případě COVID-19 se zdá, že i další strany netrpělivě čekají na trh, který by taková „pandemie“ mohla přinést. Stejně tak i tito věštci připravovali vakcíny, aby se dostaly tam, kde se žádná vakcína předtím nedostala. V tomto případě biotechnologická společnost Bavarian Nordic získala v roce 2019 souhlas od Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) k uvedení na trh vakcíny JYNNEOS proti pravým neštovicím a opičím neštovicím. Ostatní zdravotnické úřady byly také připraveny reagovat na dříve vzácné onemocnění, které pro jejich národy nebylo žádnou hrozbou… zjevně až doteď. Například 20. května 2022 zveřejnila britská Agentura pro zdravotní bezpečnost dokument s názvem „Doporučení pro použití očkování před a po expozici během incidentu s opičími neštovicemi“. Stejně jako v případě COVID-19 se začíná zdát, jako by všechny cesty opět vedly k vakcínám…

Takže nyní, když je scéna připravena, se můžeme pustit do „vědy“ o opičích neštovicích, počínaje oficiálním popisem údajného virového onemocnění. Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) uvádí, že: „Opičí neštovice byly poprvé objeveny v roce 1958, kdy se v koloniích opic chovaných pro výzkum objevila dvě ohniska onemocnění podobného neštovicím, odtud název ‚opičí neštovice‘. První případ opičích neštovic u člověka byl zaznamenán v roce 1970 v Demokratické republice Kongo.“ Dále uvádí, že „u lidí jsou příznaky opičích neštovic podobné, ale mírnější než příznaky pravých neštovic.“ Onemocnění je prý podobné chřipce, navíc se zduřením lymfatických uzlin a poté rozvojem vyrážky a poté lézí, které se vyvíjejí od makul přes vezikuly až po strupy.

Pokud jde o letalitu opičích neštovic, tak CDC uvádí, že „v Africe se ukázalo, že opičí neštovice způsobují smrt až u 1 z 10 osob, které se touto nemocí nakazí.“ Tato 10% úmrtnost již vyvolala strach a byla také použita jako míra smrtnosti ve fantaziích Iniciativy proti jaderné hrozbě o opičích neštovicích. Je třeba poznamenat, že historicky byly opičí neštovice v zemích prvního světa prakticky neznámé a vzácné případy se obvykle vyskytly u lidí, kteří nedávno přicestovali z Afriky.

Jedno z mála zaznamenaných „ohnisek“ opičích neštovic v zemích prvního světa bylo skutečně ve Spojených státech v dubnu 2003. Případy byly hlášeny v 6 státech a údajně byly způsobeny hlodavci, kteří byli do Texasu dovezeni z Ghany. Bylo to poprvé, kdy byly opičí neštovice hlášeny mimo Afriku a CDC v roce 2006 zveřejnilo článek analyzující tento incident. Článek uvádí: „předpokládá se, že k šíření viru z člověka na člověka dochází především prostřednictvím infekčních orofaryngeálních exsudátů,“ přestože je jasné, že to nebylo nikdy vědecky prokázáno. Dále uvádí, že „se předpokládá, že virus byl přenesen z afrických zvířat“ – jinými slovy, je to další pohádka o patogenu, který přeskakuje mezi druhy.

Uvedli, že „jedinci, u kterých se onemocnění objevilo do 21 dnů po expozici viru opičích neštovic, kteří měli horečku (definovanou jako tělesná teplota vyšší než 37,4°C) a vezikulární pustulární vyrážku nebo vyrážku (potenciálně necharakterizovanou) plus protilátky IgM proti orthopoxvirům, byli klasifikováni jako pravděpodobné případy infekce.“ 37,4°C podle nás není horečka, je to normální tělesná teplota a my bychom navrhovali, aby za horečku bylo považováno 37,6°C a více. Všimli jsme si, že v jejich tabulce použili klasifikaci ≥ 39,4°C, ale zdá se, že jde o chybu, protože v jiném dokumentu, ke kterému se brzy dostaneme, to bylo opět 37,4°C. Druhý dokument dokonce uvedl, že „horečka“ může být subjektivní, takže se zdá, že používají takto volná kritéria a patologizují normální stav. Navíc týdenní zpráva CDC z 11. července 2003 uvedla, že z celkového počtu 71 případů pouze „dva pacienti, obě děti, měli vážné klinické onemocnění; oba tito pacienti se uzdravili.“ Zbytek měl různé respirační a gastrointestinální symptomy.

Případy CDC byly potvrzeny na základě vzorků, které vykázaly „izolaci viru opičích neštovic, detekci charakteristických nukleových kyselin specifických pro opičí neštovice, pozitivní nálezy elektronové mikroskopie nebo pozitivní imunohistochemické nálezy“. Podívali jsme se na elektronové mikrofotografie prezentované CDC, včetně níže uvedeného snímku vzorku kůže jednoho z pacientů. Popisek nás informuje o tom, že kulaté částice vpravo jsou nezralé viriony opičích neštovic, zatímco oválné částice vlevo jsou zralé viry. Mají však pouze statický snímek mrtvé tkáně a o biologické roli zobrazených částic nelze vyvozovat žádné závěry. U žádného z nich nebylo prokázáno, že jde o intracelulární parazity schopné replikace způsobující onemocnění, a proto by neměly být nazývány „viry“.

Když se znovu podíváme na týdenní zprávu CDC z roku 2003, zdá se, že všech 35 „laboratorně potvrzených případů“ zahrnovalo „testy“ PCR, takže jsme prozkoumali vědecké důkazy podporující toto tvrzení. Jednou z citací pro vývoj testu PCR na opičí neštovice je práce z roku 2004 nazvaná „Systém RT-PCR pro detekci orthopoxvirů a simultánní identifikaci viru pravých neštovic“. Protokol PCR vyžaduje znalost genetické sekvence údajného viru opičích neštovic, což nás přivádí k práci z roku 2001 s názvem „Viry lidských opičích neštovic a pravých neštovic: srovnání genomů“. Autoři práce tvrdili, že „izolovali“ virus opičích neštovic v buněčné kultuře ledvin opice rhesus ze strupu pacienta s opičími neštovicemi. Virologové zde znovu předvádějí své staré triky, když tvrdí, že: (a) strup pacienta obsahuje virus opičích neštovic a (b) nyní se nachází v jejich kultivační směsi. Tvrdili, že sekvenovali „virový genom“ odkazem na proces popsaný pro sekvenování údajného viru pravých neštovic v roce 1993.

Když se však podíváme na tuto práci, ani v ní není prokázán žádný virus, je zde uvedeno pouze tvrzení, že byl „izolován“ z „materiálu od pacienta z Indie“ v roce 1967. Autoři dále tvrdí, že „viriony byly purifikovány diferenciální centrifugací a byla izolována virová DNA“ – není však prokázáno, co purifikovali nebo jak zjistili, že se jedná o viriony. V žádném z těchto experimentů neprovedli žádnou kontrolu tím, že by ověřili, jaké sekvence lze detekovat ze strupů dalších lidí nebo podobných vzorků od nemocných jedinců. Zde musíme virologům připomenout, co má být virus – tedy intracelulární parazit schopný replikace, který infikuje hostitele a způsobuje onemocnění. Neznamená to detekci genetických sekvencí obsažených ve strupech a tvrzení, že patří viru.

Takže když se vrátíme ke zprávě CDC popisující „ohnisko“ z roku 2003, není jasné, jak zjistili, že mohou kohokoli s opičími neštovicemi diagnostikovat pomocí PCR. Jejich PCR mohla být kalibrována pouze na sekvence neprokázaného původu. Navíc nezáleží na tom, jakou analytickou specificitu jejich protokol PCR měl, nebyla stanovena žádná diagnostická specificita – jinými slovy to nebyl klinicky ověřený test, což je problém, který jde nad rámec toho, zda „virus“ existuje, nebo ne. (Pokyny MIQE uvádí: Analytická specificita znamená, že test qPCR detekuje příslušnou cílovou sekvenci, a ne jiné, nespecifické cíle, které jsou ve vzorku také přítomny. Diagnostická specificita je procento jedinců bez daného onemocnění, které test identifikuje jako negativní na toto onemocnění.)

Všech 47 případů v USA, které nakonec autoři popsali, bylo v nějakém kontaktu s importovanými africkými psouny a zpráva CDC došla k závěru, že „jednotlivci byli infikováni virem opičích neštovic od infikovaných psounů; nebyl zdokumentován žádný přenos z člověka na člověka, ale existovalo mnoho různých potenciálních scénářů infekce zahrnujících respirační a/nebo muko-kutánní expozici, perkutánní a/nebo inokulační expozici.“ S návrhem studie byly určité problémy, ke kterým se autoři přiznali, včetně toho, že „analýzy byly omezeny neúplným hlášením nebo vybavováním si informací ze strany pacientů. A kvůli retrospektivní povaze studie jsme nebyli schopni získat velmi podrobná data.“

I když jim zde ponecháváme určitý manévrovací prostor, nesrovnalostí je zde víc. Za prvé, nikdo v tomto případě v USA na nemoc, která má v Africe údajně 10% úmrtnost, nezemřel. Není pochyb o tom, že nekonzistentní míra úmrtnosti bude připisována různým „variantám“, ale nemohou existovat varianty něčeho, co neexistuje.

K dispozici bylo několik snímků kožních lézí, které byly hlášeny při incidentu v roce 2003. Níže jsou uvedeny snímky dvou případů z USA a pro srovnání jeden snímek případu opičích neštovic v Africe. Čtenář si může udělat názor sám, ale tyto kožní reakce nám nepřipadnou srovnatelné ani zdaleka.

Dále CDC tvrdí, že „přirozený rezervoár opičích neštovic zůstává neznámý. Nicméně afričtí hlodavci a subhumánní primáti (jako opice) mohou být nositeli viru a infikovat lidi“ – jinými slovy, vše je to poněkud vágní a zůstává to jen nepotvrzenou hypotézou. Někteří lidé v roce 2003 v USA zjevně onemocněli, ale podle teorie virů máme věřit tomu, že virus přeskočil z některých psounů na některé lidi a ti se údajným virem nakazili… žádný člověk však žádného dalšího člověka dál nenakazil. Tato teorie padá – virus se musí šířit, pokud se nemůže šířit, je mrtvý, a proto to není virus. A historické vzorce údajného výskytu viru opičích neštovic nedávají smysl – proč se na tyto lidi přenesl tak snadno, a přesto může mezi údajnými „epidemiemi“ uplynout desetiletí?

Případ z roku 2003 byl bohužel vyšetřován, jako by teorie virové nákazy již byla prokázaná a další vysvětlení byla ignorována. Pokud lidé údajně onemocněli kvůli těmto africkým hlodavcům, nebylo by dobré tato zvířata zkontrolovat na jiné toxické látky, zejména v jejich trusu, a také na klíšťata nebo parazity? V jiném odkazu jsme si všimli tvrzení, že pokud jde o případy v USA, „mnoho lidí mělo počáteční a satelitní léze na dlaních, chodidlech a končetinách.“ Podle CDC však opičí neštovice obvykle začínají na obličeji, takže klinický obraz u případů v USA neodpovídal případům, které jsou typicky popisovány v Africe.

V každém případě přezkum vědeckých důkazů ukázal, že pokud jde o opičí neštovice: (a) neexistuje žádný důkaz o fyzické částici, která by splňovala definici viru, (b) neexistuje žádný důkaz o tom, že by se mezi lidmi něco přenášelo a (c) neexistuje způsob, jak potvrdit diagnózu opičích neštovic, pokud nevěříte klinicky nevalidovaným testům, jako jsou soupravy PCR, které byly vyrobeny. Jinými slovy, pokud se objeví „pandemie“ opičích neštovic, která bude použita jako záminka k rozšíření globalistického terorismu, bude to na bázi další pandemie testů PCR, nikoli pandemie přírodního původu.

Pro ty z vás, kteří chtějí prozkoumat další problémy s různými tvrzeními o opičích neštovicích, napsal Mike Stone z ViroLIEgy několik zajímavých komentářů. První článek „Byly pravé neštovice skutečně vymýceny?“ se mimo jiné zabývá příhodným objevením se opičích neštovic, zatímco pravé neštovice byly údajně vymýceny. Druhý článek „Rozlišil William Heberden v roce 1767 plané neštovice od pravých neštovic?“ nastiňuje skutečnost, že neštovice nelze od sebe tak snadno odlišit, jak se uvádí v učebnicích, a zdá se, že souvisí spíše se závažností podobného průběhu onemocnění. Můžete se také podívat na naše video „Párty s planými neštovicemi a virus varicella zoster?“ kde se dozvíte, proč ani u tohoto souvisejícího onemocnění neexistuje žádný důkaz virů.

Z pohledu teorie terénu je zásadní chybou připisovat nemoc člověka domnělému viru, protože následná „léčba“ neřeší základní problém. Pokud je někdo nemocný, pak má obvykle nedostatek živin a potřebuje obnovit rovnováhu, nebo byl vystaven toxinům z prostředí a potřebuje pomoci tělu s detoxikací. Boj proti údajným patogenům, při kterém se se všemi lidmi zachází stejným způsobem, omezují se občanská práva a aplikují vakcíny, rozhodně není o zdraví. Je dobře, že se kvůli podvodu s COVID-19 probouzí stále více lidí, takže existuje naděje, že případný pokus o podvod s opičími neštovicemi vnese do situace ještě více světla. Jako vždy je vaše zdraví ve vašich vlastních rukou, nikoli v rukou globalistické sekty a jejích kumpánů.

Pokud jste péči o své zdraví přenechali jiným lidem, právě teď je nejlepší čas na to se osvobodit od strachu z virů, a místo toho začít projevovat svůj plný potenciál.