V letech 2012 až 2016 probíhal v Německu tzv. spalničkový proces. Biolog Stefan Lanka v něm vyhrál nad Davidem Bardensem a ve hře nebylo nic menšího než spor o to, zda je možné dohledat vědecký důkaz o skutečné existenci jednoho z mediálně nejprofláknutějších virů – viru spalniček. Systémová média se snažila, jak mohla, aby se o tomto sporu dozvědělo co nejméně lidí. Pokud o něm už informovala, tak se vždy dopouštěla nejrůznějších manipulací, faulů a dehonestací vůči Stefanu Lankovi. Je tedy na místě si položit na stůl čistá fakta, aby bylo jednou provždy jasno.

HOZENÁ RUKAVICE

Na počátku všeho byla hozená rukavice Stefana Lanky, který 24. 11. 2011 na portále svého nakladatelství prezentoval výzvu: „Virus spalniček, Odměna 100 000 €! HLEDÁ SE Průměr“.¹

David Bardens

Zatímco se paní Mankertzová ani nikdo jiný z Institutu Roberta Kocha o odměnu v přepočtu dva a půl milionu korun nepřihlásil, na výzvu reagoval mladý student medicíny David Bardens, kterého údajně rozlítilo především to, že si někdo dovoluje zpochybňovat prospěšnost vakcín proti spalničkám.³ Nejprve se dotázal Stefana Lanky, zda je výzva platná. Ten jej ujistil, že ano a že důkaz existence viru spalniček musí splňovat požadavky infekčního zákona IfSG. Na to zaslal Bardens v lednu 2012 dr. Lankovi 5 studií vydaných v různých vědeckých časopisech v rozmezí let 1954–1995 a jeden článek z interního Bulletinu lékařské fakulty v Ósace z roku 2007.⁴

SOUD PRVNÍ INSTANCE: RAVENSBURG

David Bardens, vnuk poslance německého Bundestagu, se spolu s právníky rozhodl vymáhat 100 000 Eur po Stefanovi Lankovi u soudu a 10. 4. 2014 proběhlo první stání před senátem Okresního soudu v Ravensburgu, kterému předsedal soudce Matthias Schneider.

Soudní senát musel posoudit, zda

1. internetová výzva dr. Lanky splňuje podmínky závazku, který by mohl být soudně vymáhán,
2. zda David Bardens splnil zadání výzvy a má nárok na odměnu 100 000 Eur.

V bodě 1 si udělal soud jasno a potvrdil, že výzva splnila podmínky „soutěže o ceny“ a byla zveřejněna odpovídajícím způsobem, takže pokud by někdo splnil podmínky této výzvy, má nárok na slibovanou odměnu. V tomto ohledu koneckonců nepanoval mezi stranami spor ani před započetím soudního řízení.

Sporným zůstal druhý bod, tedy otázka, zda David Bardens předložením daných šesti publikací skutečně splnil zadání výzvy a zda má nárok na slíbenou odměnu.

Soud v posuzování této skutečně sporné věci, která přivedla obě strany až do soudní síně, postupoval dosti svérázně. Odbornou stránku sporu, zda některá z publikací plní zadání výzvy dr. Lanky, na výzvu soudu posuzoval znalec – Andreas Podbielski, ředitel Institutu lékařské mikrobiologie, virologie a hygieny na Rostocké univerzitě. Spolu s ním si soudní senát udělal názor na to, zda těchto šest studií plní i požadavky § 1 infekčního zákona, který nařizuje, že „nezbytná spolupráce a součinnost federálních, zemských a místních orgánů, lékařů, veterinářů, nemocnic, vědeckých institucí a dalších zúčastněných stran musí být organizována a podporována v souladu se současným stavem lékařské a epidemiologické vědy a techniky.“ S tím se v rozhodnutí nakonec vypořádal tak, že splnění této podmínky, tedy že by byly připuštěny pouze studie, které plní současné nároky na standardy vědecké práce, by bylo natolik diskriminační, že by výzvu nebylo možné splnit: „Takové omezující kritérium by od počátku omezovalo splnění kritérií pro udělení ceny do té míry, že by to z pohledu nezávislého čtenáře s odborným lékařským vzděláním jednoduše nebylo možné očekávat.“ ⁵ A dál se už tímto kritériem ani námitkami dr. Lanky nezabýval. Nesplnitelnost kritérií výzvy z důvodu neexistence publikace, která by mohla zadání soutěže splňovat, připsal za vinu vyzyvateli – dr. Lankovi, a otevřel tak dvířka nespravedlnosti.

Aby soudní znalec prof. Podbielski obhájil současnou virologickou teorii a praxi, přišel s originálním vyjádřením. Dotaz soudního senátu, zda některá ze studií předložených Davidem Bardensem plní podmínky výzvy dr. Lanky s ohledem na standardy vědecké metodologie, zodpověděl šalamounsky tak, že ani jedna z předložených studií sice zadání výzvy nesplňuje, ale kombinace těchto šesti studií požadavky výzvy už plní. Ve svém posudku ovšem nijak nespecifikoval pasáže, které by měly být těmi rozhodnými citacemi, z nichž je možné sestavit vědecky objektivní důkaz o existenci viru spalniček. Jako by řekl, že v krabici od bot je dost částic puzzle na to, abyste z toho složili Monu Lisu, ale už by neukázal, které to jsou a ani si nedal tu práci ji sestavit.

Tautologický charakter jeho znaleckého posudku lze nejlépe demonstrovat na Podbielského argumentech, jako např.: „…byly detekovatelné mikroskopické cytopatické účinky (tj. patologické změny v morfologii buněk, které jsou typicky způsobeny infekcí buněk viry)“. Přitom nejen že tyto patologické změny v morfologii buněk typickým projevem pro přítomnost patogenního agens nejsou, protože to je logický následek „virologických“ laboratorních postupů, který se dostaví bez ohledu na to, s jakým materiálem laboranti pracují. Podstatné je navíc to, že zatímco cytopatický efekt pozorují optickým mikroskopem, nejsou schopni určit jeho příčinu do doby, než jednotlivé submikroskopické částice z pozorovaného vzorku neizolují a nezjistí, která z toho obrovského množství přítomných částic tento cytopatický efekt vlastně způsobila. Tak jako do momentu izolace kofeinu z kávových zrnek na začátku 19. století nebylo možné vědecky tvrdit, co je tou povzbudivou složkou nápoje, který se z nich připravil, nemohou virologové tvrdit, že cytopatický efekt na buněčných kulturách je důkazem přítomnosti viru v těchto kulturách, dokud jej neizolují. K takovému kroku už ale virologie nepřistoupila, protože se kultivace na tkáňových kulturách ve virologii stala synonymem pro samotnou izolaci virových částic (viz RNDr. Jiřincová na str. 26). Virologové (včetně znalce Podbielskieho) se tím dopouštějí argumentačního faulu, protože vlastně říkají, že smíchání částic je totéž co oddělení částic. Pokud má být smíchání částic typickým důkazem oddělení částic, tak se honí za svým ocasem jako ohař, ale nikdy žádného smysluplného objevu nedocílí.

Soudní senát vedený Matthiasem Schneidrem se s argumentací znaleckého posudku ztotožnil, přestože na znalcův 36stránkový dokument⁶ dr. Lanka reagoval 58stránkovou reakcí.⁷ Soudní senát nepřipustil ani jednu z Lankových námitek. S celou problematikou vědeckého důkazu existence viru spalniček se v rozsudku vyrovnal tímto prohlášením:

„Výsledky výzkumu, které jsou v rozporu se širokým vědeckým konsensem, není vždy snadné publikovat. Zveřejnění nových a lepších výsledků však slibuje vysokou reputaci, zejména tváří v tvář široce přijímanému názoru; vědecky správná vyvrácení předchozích stanovisek by pak měla být rovněž publikována na vysoké úrovni. Zároveň při namátkové kontrole obrovského množství odborných článků, kterou znalec provedl, nebyl nalezen jediný článek, který by popíral existenci viru spalniček nebo jeho kauzální význam pro onemocnění spalničkami.

V tomto ohledu se senátu jeví jako významné, že ani žalovaný, který je sám držitelem doktorátu z virologie, nebyl schopen uvést jediný vědecký článek nebo renomovaného vědce, který by popíral existenci viru spalniček nebo jeho příčinný význam pro onemocnění spalničkami, kromě svých vlastních publikací. Proto ani nesporné nedostatky předložených publikací nejsou způsobilé zpochybnit jejich celkovou důkazní hodnotu.“ ⁸

Znalec zřejmě přesvědčil soudní senát argumentem v závěru svého znaleckého posudku:

„Je třeba uvést, že v letech 1948–1990 bylo publikováno 4 365 odborných článků na téma viru spalniček. Přibližně 10 % těchto článků vyšlo v ruských časopisech. (Vzhledem ke studené válce mezi USA a Sovětským svazem by pro vědce z jednoho nebo druhého tábora bylo obzvlášť uspokojivé dokázat, že se druhá strana zásadně mýlí. To se však nestalo ani za této konstelace, ani z jiné, do značné míry nezávislé strany…“ ⁹

To byla asi škoda, protože pokud by byl Stefan Lanka Rus, tak by senát možná přesvědčil!

ODVOLACÍ SOUD: STUTTGART

Zatímco Bardens se svými právníky popíjeli šampaňské a oslavovali výhru z Ravensburgu, Stefan Lanka musel vypracovat odvolání, aby obhájil pravdu a zachránil existenci svou i své rodiny. Mezitím se ze studenta Bardense stal mladý lékař, který sebevědomě nakráčel k odvolacímu soudu ve Stuttgartu pro potvrzení skandálního rozsudku z Ravensburgu.

Asi ani není možné slovy popsat, jakého překvapení se dočkal, když 16. 2. 2016 odvolací soud ve Stuttgartu vynesl rozsudek¹⁰, který nejen že nepotvrdil rozhodnutí soudu první instance, nejen že věc nevrátil k novému projednání, ale rovnou rozhodl ve prospěch dr. Lanky, jenž byl osvobozen jak od zaplacení výhry, tak od úhrady veškerých soudních poplatků, které šly dle rozsudku za Bardensem! Po čtyřech nekonečně dlouhých letech se pro Stefana Lanku dostavila alespoň minimální satisfakce v podobě uznání, že byl od počátku v právu on.

Stuttgartský soud se v maximální možné míře distancoval od posuzování vědecké stránky sporu, kterou Stefan Lanka v odvolání rozsáhle napadal.¹¹ Pro odvolací senát bylo zcela zásadní to, že ani jedna ze studií, které Bardens předložil, nebyla schopna splnit zadání Lankovy výzvy. Odvolací soud to postavil zcela jasně tak, že je nutno k posouzení věci přistupovat stejně jako např. ve Sportce, kdy je potřeba splnit podmínky toho, kdo loterii vypsal. Pokud účastníci musí donést výherní kombinaci čísel na jednom tiketu, není možné přijít s pěti tikety a tvrdit, že z nich můžete poskládat výherní kombinaci čísel, která by slibovala jackpot. Ať už Lanka stanovil podmínky své výzvy jakkoli, výhra může být vyplacena pouze tomu, kdo by jím definované podmínky splnil. David Bardens to zcela objektivně nebyl, a tím pádem nemá nárok ani na jediné euro z nabízené odměny. Šmytec.

Tento hořký pohár si Bardens a jeho právníci dopili až do dna, když rozhodnutí odvolacího soudu potvrdil i Nejvyšší soud, a tím byla celá kauza definitivně uzavřena.

NESPLNITELNÁ PODMÍNKA?

Bardens a jeho podporovatelé svou porážku interpretují tak, že Stefan Lanka vyhrál pouze díky formální kličce, kterou měla být nesplnitelná podmínka, že důkaz existence viru spalniček by měl být obsažen v jedné vědecké publikaci. Ve skutečnosti šlo Lankovi od samotného počátku, kdy výzvu uveřejnil, jedině o otevření vědecké debaty na téma existence virů, které by měly způsobovat onemocnění a jeho výzva měla jasně prokázat, že ve veřejné vědecké debatě není možné obhájit tvrzení o existenci patogenních virů. Tímto způsobem argumentoval jak před započetím soudního sporu, tak před senáty obou soudů.

Během projednávání první instance nebyla žádná vědecká diskuse soudem připuštěna a jeho argumentaci – i přes jeho odbornou erudici – soud neakceptoval. Je tedy evidentní, že poté, co soud vyřkl zcela likvidační rozhodnutí, musel i Lanka použít veškeré přípustné argumenty, které mu při odvolání mohou pomoci ke spravedlivému rozhodnutí. Je tedy skutečností, že spolu s odborným vyvrácením jednotlivých tvrzení ve znaleckém posudku i on argumentoval tím, že tvrzení soudu první instance a znalce Podbielského o tom, že konglomerát šesti publikací naplňuje podmínky jeho výzvy, je zkrátka nesmyslný, protože výzva jasně formuluje požadavek jedné publikace. Navíc to byl právě znalec, který se ve svém posudku explicitně vyjádřil tak, že žádná z publikací výzvě neobstojí. To koneckonců potvrdily i dva následné nezávislé soudy a daly v tomto Lankovi mimo jakoukoli pochybnost za pravdu.

Je až neskutečné, že soud první instance mohl myslet své rozhodnutí vážně, protože de facto tvrdil, že platí výpočet: 6 x 0 = 1. Ale čtenář už asi pochopil, že systémová logika je schopna kouzlit s čísly způsobem, na který by nestačila ani genialita Archiméda či Pythagora. Takže je někdy možné, že šest „nedůkazů“ vytvoří jeden důkaz.

Mnohem důležitější je ovšem skutečnost, kterou Bardens a jeho příznivci nechtějí uznat, že totiž tento soudní proces odkryl argumentační nedostatečnost a pseudovědeckou povahu virologie. Bardens jako ten, který zvedl Lankovu hozenou rukavici, nebyl zkrátka schopen předložit jednoznačný důkaz o existenci viru spalniček, přestože jej virologové považují za prokázaný, a přestože se celá desetiletí proti tomuto údajnému viru vyrábějí a aplikují milióny vakcín. Tvrzení, že takto (jak si to Lanka představuje) dnes věda nefunguje a že není možné takové studie najít ani o jiných patogenech, není akceptovatelné jako omluva, ale pouze to konstatuje ubohý stav vědeckých publikací obecně. Americký profesor John P. Ioannidis ve své eseji „Mýlit se je věda“ uvádí, že „u molekulárního výzkumu, v případě neexistence rozsáhlého opakování, může občas míra vyvrácení přesahovat 99 %.“¹² To absolutně znemožňuje považovat jakékoli publikované výsledky empirického výzkumu i ve vysoce impaktovaných časopisech jako a priori platné a pravdivé a všechny tyto práce musejí podléhat nejpřísnější revizi a ověření. Obzvlášť pokud byly vypracovány v době, kdy metodologické nároky jak na laboratorní postupy, tak na prezentaci jejich výsledků neodpovídaly dnešním standardům a znalostem.

Pokud je argumentace znalce Podbielského postavena na tom, že není možné očekávat, že by v jedné studii bylo možné doložit a prezentovat kompletní proces objevu nového patogenu, tak to už zcela postrádá jakoukoliv logiku. Pokud bude chemik tvrdit, že objevil nový chemický prvek, tak musí publikovat práci, ve které popíše, kde a jak tento chemický prvek získal a jaké má protonové číslo. Stejně tak u publikace o detekci nového viru musí být popsán proces jeho získání (izolace) doložený fotografií izolovaných částic z elektronového mikroskopu, která určí jeho velikost (= průměr). „Protonovým číslem nového viru“ je délka a složení jeho nukleové kyseliny, které musí odpovídat počet a složení jeho bílkovin (obdobně jako tomu je u elektronů u chemických prvků). Tento krok není možné nějakým způsobem rozdělit nebo rozfázovat, protože by publikace jakýchkoli dílčích kroků nedávala žádný smysl. Tím, že se pohybujeme na úrovni submikroskopických částic o velikosti desítek až stovek nanometrů, tak co jsme vlastně izolovali, se dozvíme teprve potom, co se částice vyfotografují elektronovým mikroskopem a až když se určí jejich biochemické složení. Do té chvíle se není možné vyslovit, zda se jedná o novou částici nebo zda je to už nějaká popsaná entita, zda je organismu vlastní nebo zda je to částice cizorodá. Až teprve následné kroky by bylo možné provádět a publikovat odděleně – dalo by se s danou částicí experimentovat, jak se množí, zda v organismu hostitele způsobuje nějaké poškození, a tak dále. Pouze pseudovědecký charakter virologie dovoloval celá desetiletí publikovat tisíce prací na téma údajných virů, aniž by tento elementární výsledek prokázání jejich existence byl publikován v jediné z nich. Což nám naprosto prokazatelně potvrdil i tento soudní proces. Pokud znalec Podbielski potvrdil, že taková studie o viru spalniček neexistuje, tak pouze potvrzuje Lankovo tvrzení, že jak virus spalniček, tak ani ostatní viry, které by způsobovaly onemocnění, neexistují. Pikantním detailem celého sporu je i skutečnost, že jednou z publikací, kterou Bardens Lankovi zaslal, je publikace Johna Franklina Enderse z roku 1954,¹³ na které stála celá virologie druhé poloviny 20. století, a i o té se vyjádřil znalec Podbielski tak, že není dostatečným důkazem o existenci viru spalniček, zařadil ji mezi ostatní studie s problematickou metodikou a vyvozuje z ní závěr, že tato studie dokládá, „že z pacientů s typickými příznaky spalniček lze izolovat přenosné agens, které vykazuje typické virové vlastnosti“, což ale „nedokazuje, že to je virus spalniček – už proto, že to ani sami autoři výslovně neuvádějí“.¹⁴

TITANIK SE ZAČÍNÁ POTÁPĚT

Jak lze tedy s odstupem vyhodnotit výsledek tohoto soudního procesu? Stefana Lanku celý spor připravil o 4 dlouhé roky smysluplné práce a drasticky zasáhl do života jeho i jeho blízkých, a přestože ve finále odešel z celého sporu jako vítěz, Systémem to zdánlivě neotřáslo. Musíme si uvědomit, že ve chvíli, kdy Titanik dostal smrtelnou ránu, cestující stále ještě tancovali a neuvědomovali si, co je za chvíli čeká. Lankovi se podařilo udělat díru do pláště Titaniku, jenom ještě nevíme, jak velkou. Všichni, kdo se seznámili s výsledkem tohoto procesu, už vědí, že virologie žádné eso v rukávu schované nemá, a to ani když jí začíná téct do podpalubí. Dodnes jediný expert z Institutu Roberta Kocha nevystrčil hlavu z ulity své laboratoře a neobhájil Bardensův nárok na odměnu. Vědecký důkaz, který by opodstatňoval existenci virologie, už zkrátka nikdy nikdo nepředloží a je tedy jasné, že se definitivně potápí.

Lejno, do kterého Bardens šlápl, pořádně rozmáznul, kudy chodil a skutečnost, že virologie „smrdí“, si zase mohlo uvědomit mnohem více lidí, než tomu bylo kdy dříve. Bylo to znát i na protestech v období korona-krize, které měly v Německu zcela jinou dynamiku a razanci, než to, co jsme zažívali my tady, za „covidovou železnou oponou“. Proto je tak důležité, aby se o tomto výsledku soudního sporu vědělo a řádně informovalo i u nás a všude ve světě, aby si lidé uvědomili, že termín virus nebo viróza z úst odborníků je pouhopouhá metafora pro informaci: „nevím, co je příčinou vašeho zdravotního stavu“.

Musíme ocenit neskutečnou energii Stefana Lanky a přínos, který jeho práce má pro potřebnou změnu Systému, pro změnu každého z nás jako jednotlivce i pro změnu celé společnosti. Plody této práce se už dostavují, a to je dobrá zpráva pro nás všechny. Tímto mu za více než 30 let jeho vytrvalého boje za pravdu z hloubi srdce děkujeme!

---

Zdroje:

1. web.archive.org: „Das Masern-Virus 100.000 € Belohnung!”, www.klein-klein-verlag.de, 24. 11. 2011,
2. gesetze-im-internet.de: „Gesetz zur Verhütung und Bekämpfung von Infektionskrankheiten beim Menschen (Infektionsschutzgesetz – IfSG)“.
3. positivists.org: „Ich bin zutiefst besorgt über das politische Klima in Deutschland“ 5. 5. 2016.
4. Enders, J. F. & Peebles, T. C.: „Propagation in Tissue Cultures of cytopathogenic agents from patients with measles.“ Proceedings of the Society for Experimental Biology and Medicine, 86 (2): 277-286, 1954.Bech, V. & Magnus, P.: „Studies on measles virus in monkey kidney tissue cultures.“ Acta Pathologica Microbiologica Scandinavica 42 (1):75-85, 1958. Nakai, M. & Imagawa, D. T.: „Electron microscopy of measles virus replication“, Journal of Virology, 3 (2): 187-197, 1969.Lund, G. A., Tyrrell, D.L.J., Bradley, R. D. & Scraba, D. G.: „The molecular length of measles virus RNA and the structural organization of measles nucleocapsid“, Journal of General Virology, 65: 1535-1542, 1984. Horikami, S.M. & Moyer, S.A.: „Structure, transcription, and replication of measles virus“, In: Meulen, V. a Billeter M.A. (Eds): „Measles Virus“, CT Microbiology, vol. 191, (pp. 35‐ 50), Springer: New York, Heidelberg, 1995.
5. Daikoku, E., Morita, C., Kohno, T. & Sano, K.: „Analysis of morphology and infectivity of measles virus particles“, Bulletin of the Osaka Medical College, 53 (2): 107-114, 2007.
6. openjur.de: „Landgericht Ravensburg, Urteil, Aktenzeichen:, 4 O 346/13“.
7. Gutachten Prof. Podbielski, Universitätsmedizin Rostock, Zivilprozess Bardens – Dr. Lanka, Gutachter: Landgericht Ravensburg, A:z.: 4 6 346/13; erstellt am 17. Nov. 2014, dostupné na www.positivists.org. Stellungnahme von Dr. Stefan Lanka zum Gutachten von Prof. Dr. Dr. Podbielski vom 17. 11. 2014 im Prozess Dr. Bardens/Dr. Lanka, Landgericht Ravensburg, Az: 4 O 346/13; erstellt am 2. 2. 2015,
8. dostupné na: wissenschafftplus.de.
9. openjur.de: „PLandgericht Ravensburg, Urteil, Aktenzeichen:, 4 O 346/13“.
10. Gutachten Prof. Podbielski, Universitätsmedizin Rostock, Zivilprozess Bardens – Dr. Lanka, Gutachter: Landgericht Ravensburg, A:z.: 4 6 346/13; erstellt am 17. Nov. 2014, dostupné na www.positivists.org.
11. OLG Stuttgart, Urteil vom 16. 02. 2016 – 12 U 63/15, dostupné na www.openjur.de.
12. wissenschafftplus.de: „Berufungsschrift im Masern-Virus-Prozess“ 6/2015.
13. Ioannidis, John P.: „Mýlit se je věda“, project‐syndica-te.org, 31. 10. 2006.
14. Enders, J. F. & Peebles, T. C.: „Propagation in Tissue Cultures of cytopathogenic agents from patients with measles“, Proceedings of the Society for Experimental Biology and Medicine, 86 (2): 277-286, 1954. Gutachten Prof. Podbielski, Universitätsmedizin Rostock, Zivilprozess Bardens – Dr. Lanka. Gutachter: Landgericht Ravensburg, A:z.: 4 6346/13; 17. 11. 2014, dostupné na www.positivists.org.

---