Údaje o celkové úmrtnosti ze všech příčin odhalují absurditu šílenství kolem „covidu“.

Přiznám se. Stále si myslím, že má smysl upozornit na lež, která stojí za kultem „covidu“.

Mike Yeadon, bývalý viceprezident a hlavní vědecký pracovník v oblasti respiračních chorob ve společnosti Pfizer, s tím zřejmě souhlasí. Napsal článek, ve kterém žádá vědeckou komunitu, aby se k němu připojila a odhalila lest, která je jádrem narativu o covidu: žádný virus tady nebyl. Žádný virus tady nikdy nebyl. Všechno to byl podvod.

A není sám. Tom Cowan, Andy Kaufman, Amandha Vollmer a mnoho dalších lékařů, vědců a novinářů již čtyři roky jasně ukazují, že virologické „experimenty“ ospravedlňující narativ o covidu byly zcela podvodné: že žádný „virus SARS-CoV-2“ nebyl ve skutečnosti nikdy nalezen.

Narazili však na hlasitý odpor mainstreamu, který je okřikl a řekl jim, aby drželi ústa a důvěřovali vědě, a ne ji kritizovali, a narazili též na odpor velké části „kritické komunity“, která se neustále vyhýbá tomu, aby na Velkou lež za Velkým resetem poukázala, a která tvrdí, že věda je prostě příliš těžká na pochopení a že pokud o ní budou mluvit, ztratí své publikum.

A tak v těchto lžích setrváváme, aniž by se našel nějaký nabob, který by nazval císaře nahým.

Pokud se však podíváme na údaje o celkové úmrtnosti ze všech příčin, ukáže se, že tvrzení o nové smrtelné nemoci pustošící celý svět v roce 2020 je zcela absurdní.

Údaje o úmrtnosti prostě neodpovídají nákaze.

Podívejte se na tento graf níže:

Může to snad být ještě více evidentní?

Nahoře vidíme „prudký nárůst úmrtnosti“ od roku 2020 ve Spojeném království. V dolní části vidíme prudký nárůst počtu předepsaného midazolamu ve Spojeném království. Midazolam je jedním z klíčových léků vnucovaných pacientům v nemocnicích jako premedikace před připojením na umělou plicní ventilaci, což je proces, který, jak se později ukázalo, vedl k úmrtí až u 90% pacientů.

Připadá vám to jako nákaza? Nebo to snad vypadá, že všechny ty lidi zabil nemocniční systém?

Graf pochází ze Spojeného království, ale podobné grafy existují i v USA a dalších částech světa.

Níže je například prudký nárůst počtu úmrtí na „covid“, který lze vidět v údajích o úmrtnosti v USA v letech 2014 až 2020 – z mimořádné práce disidenta prof. Denise Rancourta o celkové úmrtnosti ze všech příčin. Všimněte si, že prudký nárůst úmrtí v roce 2020 přišel bezprostředně PO červené čáře označující datum, kdy byly nařízeny lockdowny a změněny nemocniční protokoly.

Přístup k údajům o předepisování midazolamu v průběhu času je v USA obtížnější, ale zde a zde jsou některé z mnoha zpráv, které se v tomto období objevily o tom, jak americké nemocnice připojovaly lidi na ventilátory v takovém množství, že byl problém s nedostatkem sedativ a dalších přípravků nutných pro umělou plicní ventilaci.

Tyto a další grafy jednoznačně ukazují, že to, co se stalo v roce 2020, vůbec neodpovídá šíření nakažlivé smrtelné nemoci.

Zde je graf ze samotného Světového ekonomického fóra, který podle mě zkopírovali z Financial Times:

Všimněte si následujícího nesporného faktu: celou zimu a začátkem jara byla úmrtnost na celém světě zcela normální a poté prudce vzrostla. A ve všech lokalitách, kde k tomu došlo, úmrtnost náhle vzrostla bezprostředně po zavedení lockdownů a s tím spojených změn nemocničních protokolů, které nařídila Světová zdravotnická organizace a další zdravotnické instituce.

Nebyla zde žádná postupně stoupající křivka, která by naznačovala šíření nové nakažlivé nemoci.

Úmrtnost na různých místech prostě najednou prudce vzrostla, jako kdyby si „virus SARS-CoV-2“ v utajení razil cestu mezi národy světa, pak se schovával v podzemí jako nějaký člen teroristické sítě a čekal, až se všechny jeho malé virové hlídky shodnou na tom, že je čas zaútočit. Představa, že bychom celou zimu na celém světě pozorovali normální úmrtnost a pak došlo k náhlému a masivnímu koordinovanému nárůstu úmrtnosti v důsledku šíření nakažlivé nemoci, je absurdní. Odpovídalo by to např. obrovskému nárůstu toxického znečištění ovzduší náhle vpuštěného do atmosféry, jadernému výbuchu, mimozemské invazi a/nebo organizovanému vraždění, ale neodpovídá to působení nakažlivého patogenu. Jak to, že tento patogen mohl tak šikovně přeskakoval z člověka na člověka, aniž by někoho zabil, až se dostal do celého světa, a pak najednou všechny ty lidi zabil ve stejnou dobu? Jak se mu podařilo se zkoordinovat se svými dalšími virovými bratranci v jiných zemích, aby nikomu až do dohodnutého data neublížil?

Pokud by se od konce roku 2019 z Číny vzduchem skutečně šířilo nakažlivé respirační onemocnění, zaznamenali bychom přinejmenším trvalý nárůst počtu úmrtí lidí, ale nic takového jsme neviděli. Pokud jde o celosvětové údaje o úmrtnosti, rok 2020 byl ve skutečnosti mírným obdobím z hlediska celkové úmrtnosti ze všech příčin, a to až do dne, kdy Světová zdravotnická organizace „vyhlásila pandemii“ a nemocnice změnily své protokoly, načež lidé začali ve velkém umírat.

Potom… úmrtnost náhle prudce klesla, opět po celém světě, a po necelých dvou měsících se vrátila k normální míře úmrtnosti – přestože nebyl nalezen žádný „lék“. Kdyby se světem šířila nakažlivá nemoc, která by zabíjela lidi nalevo i napravo, úmrtnost by stále stoupala, dokud by se nenašel lék nebo dokud by vůči ní postupně nevznikla „imunita“ – ale žádný nový lék se koncem května 2020 neobjevil ani nezačal používat po celém světě a žádný imaginární model imunity by nemohl vysvětlit, proč se úmrtnost během necelých dvou týdnů vrátila zpět k normálu, město po městě, národ po národu.

Ne, náhlý pokles počtu úmrtí během stejných dvou týdnů po celém světě neodpovídá postupnému získávání „imunity“, ale svědčí o tom, že něco toto zabíjení zastavilo. Že by to bylo tím, že nemocnice přestaly lidem doslova cpát do krku své nebezpečné protokoly? Shodou okolností se stalo právě to (viz také zde). Ale to už předbíhám.

Všimněte si, že k nárůstu počtu úmrtí došlo pouze ve velmi lokalizovaných oblastech. Výrazný nárůst počtu úmrtí jsme zaznamenali ve Francii, ale ne v Německu, dále v Nizozemsku, ale ne v Norsku. V Evropě, ale ne v Africe. Jak je možné, že se nakažlivá nemoc nešíří na podobných, a dokonce sousedících místech?

Proč došlo k drastickému nárůstu počtu úmrtí v New Yorku, ale jen k nepatrnému nárůstu v San Francisku? Proč v Miláně, ale ne v Římě? Proč v Paříži, ale ne v Lucembursku? Takovéto lokalizované zvýšení úmrtnosti neodpovídá tomu, že by se světovou populací šířila nakažlivá nemoc. Podstata nakažlivé nemoci spočívá v tom, že se šíří z člověka na člověka. Vrcholem absurdity je, že se nemoc rozšířila po Evropě, ale vynechala celá města, celé národy, a dokonce i velké části národů. Vysvětlení pomocí „letadel“ (které navrhl Robert F. Kennedy ml. v rozhovoru s Denisem Rancourtem) není odpovědí – za prvé, velká část dopravy mezi evropskými státy probíhá po železnici a prostřednictvím autobusů a automobilů, ale hlavně, lety byly stejně časté mezi Londýnem (vysoký počet úmrtí) a oblíbenou destinací pro dovolenou Lisabonem (nízký počet úmrtí), jako mezi Londýnem (vysoký počet úmrtí) a Milánem (vysoký počet úmrtí) nebo stejně časté jako mezi Paříží (vysoký počet úmrtí) a Berlínem (nízký počet úmrtí). Kdo by tvrdil, že cestování mezi Milánem (vysoký počet úmrtí) a Římem (nízký počet úmrtí) bylo méně časté než cestování mezi Milánem a jinými místy? To by musel být opravdu vybíravý virus! Možná, že se raději množí v tělech lidí, kteří jedí studené masové pomazánky, než v tělech lidí na místech, kde se jí více omáček? Ne, Francie měla vysoký počet úmrtí. Možná, že slunečná místa na tom byla lépe než místa chladnější? Ne, Španělsko daleko předstihlo v úmrtnosti Německo. Hmmm. Možná je to nesmyslná úvaha?

Podle (dnes všeobecně uznávaného jako zcela neplatného) „testování“, které proběhlo, vykazovaly všechny tyto národy podobný počet „nakažených“ lidí. Dalo by se tedy předpokládat, že superzákeřný virus se šířil určitými zeměmi, ale jejich obyvatelé vůči němu byli „imunní“, a přesto ho přenášeli dál (což je další várka absurdit). Takže například Francouzi vůči němu imunní nebyli, ale Němci ano. Ale proč by tomu tak mělo být? Proč by byli imunní Portugalci, ale ne Španělé? Norové, ale ne Nizozemci? Dánové, ale ne Švédové? Dosáhli jsme už vrcholu absurdity?

Ve většině států USA nebyl zaznamenán vůbec žádný nárůst počtu úmrtí – přestože se v nich „testoval“ výskyt viru ve stejné míře jako v místech, kde mnoho lidí zemřelo. Například Kalifornie nezaznamenala žádný velký nárůst celkové úmrtnosti ze všech příčin, zatímco New York a New Jersey vedly v celé zemi. Jsou Kaliforňané vůči viru imunní, ale obyvatelé New Yorku nikoli? Každý, koho znám a kdo žije v Kalifornii, se tam přestěhoval z New Yorku.

Ale pojďme dál. Níže je graf celkové úmrtnosti ze všech příčin v každém z 50 států USA z mimořádné práce profesorky Genevieve Brandtové z (samotného srdce bestie) Univerzity Johnse Hopkinse o datech o úmrtnosti v USA, která ukazuje, že ani při zahrnutí nárůstu počtu úmrtí v dubnu 2020 nebyla v USA zaznamenána žádná statisticky významná změna úmrtnosti a že tolik zmiňované údaje o „nadměrné úmrtnosti“ byly statisticky zmanipulovány tím, že nebyly vzaty v úvahu celkové počty obyvatel.

Všimněte si, jak tyto grafy odpovídají všem ostatním grafům, které jsme viděli, a jak k nárůstu počtu úmrtí došlo na místech, kde byli lidé zavřeni ve svých domovech a izolováni jeden od druhého, ale z velké části k němu nedošlo v místech, kde se tak nedělo. Máme věřit tomu, že se nakažlivá nemoc šířila rychleji mezi izolovanými lidmi v New Jersey než v Des Moines nebo Salt Lake City, kde se lidé v běžném životě nadále stýkali? Pět států, jejichž názvy jsou uvedeny černou barvou, jsou jedinými státy, které nikdy nezavedly příkaz „zůstaňte doma“. Čeho si všimnete na jejich úmrtnosti na rozdíl od New Yorku a New Jersey, které agresivně zavíraly své občany doma?

Když se na tato jednoduchá a nesporná data podíváme jako na celek, je nemožné vysvětlit nárůst počtu úmrtí jako následek nákazy, bez toho aniž bychom své myšlení překroutili do absurdity. Tyto „viry“ by se musely prohnat celým světem, přenášet se z člověka na člověka, aniž by jim způsobily nemoc, trpělivě vyčkávat a kontrolovat miliardy a miliardy svých hodinek a pak náhle vyrazit zběsilým tempem jen do některých populací, ale přitom odmítat překročit hranice klíčových měst, a pak se náhle ve svém šíření zastavit a zůstat stát na místě, a to téměř po celém světě. „Viry“ by se musely synchronizovat tak, aby zaútočily téměř přesně na den po lockdownech a cíleně napadat lidi v místech, která lockdowny zavedla, ale už ne tolik lidi, kteří se nadále mezi sebou stýkali. Musely by tvořit tu nejchytřejší a nejproradnější submikroskopickou síť částic v celé historii fiktivních entit.

Museli byste být zcela zhypnotizováni, abyste uvěřili, že se něco takového stalo.

Samozřejmě je třeba také zdůraznit, že žádný nakažlivý virus „SARS-CoV-2“ nebyl do dnešního dne v žádné laboratoři na světě purifikován a izolován. Žádný. Nikdy. Ani jednou. To, co se prodává v laboratořích po celém světě, je laboratorně vytvořená směs soplů a mnoha dalších složek, o které se pouze tvrdí, ale ani jednou se neprokázalo, že by v sobě obsahovala „SARS-CoV-2“. I toto je absurdní. A to se ani nemusíme zmiňovat o tom, že počty „případů“ byly vytvořeny pomocí „testu“ PCR, jehož neplatnost je natolik evidentní, že většina myslících lidí si nyní skutečně uvědomuje, že šlo o podvod.

Teorie o nakažlivém viru z roku 2020 tedy nejenže vyžaduje naprosto fantastický příběh o miliardách virů, které jednají ve vzájemné shodě, aby vyvolaly smrtící (i když krátké) povstání proti náhodným národům, které se je pokusily uzavřít v lockdownech, načasované zrovna na konkrétní termíny, kdy byly změněny nemocniční protokoly, ale zastánci této teorie musí navíc přiznat, že v laboratořích nemohou najít ani jednoho z miliard důmyslných pachatelů.

Nyní však bylo ukázáno to, že existují zcela reálné důvody, proč jsme po lockdownech a změně nemocničních protokolů v březnu 2020 zaznamenali prudký nárůst úmrtnosti: a těmito důvody byly právě lockdowny a změna nemocničních protokolů v březnu 2020!

Abychom to zdůraznili, podívejme se ještě jednou na tento graf:

Všimněte si, jak jsou si hroty na grafech nápadně podobné!

Co se tedy stalo? Masivní experimentální lékařská opatření (v reakci na obávanou, ale neexistující nakažlivou nemoc) měla za následek smrt milionů lidí po celém světě. Jaké formy tato reakce měla? Pojďme se na to podívat blíže.

Hromadné experimentování začalo výzvou Světové zdravotnické organizace, aby lidé byli vystaveni známým toxickým megadávkám jinak běžně používaných antiparazitárních (insekticidních) léků, jako je hydroxychlorochin, v rámci „megatestů“ „Solidarity“ a „Recovery“ – testů, které byly nejen nejrozsáhlejší v dějinách lidstva, ale které byly na konci jara náhle odvolány kvůli tomu, co se jevilo jako jejich zjevné smrtící účinky… a jejichž data byla poté příhodně zdiskreditována a pro publikovatelný výzkum již nejsou použitelná. Tyto pokusy začaly po nařízení lockdownů a skončily asi o dva měsíce později. Jak vysvětlil dr. Claus Kohnlein v mém dokumentárním filmu The Viral Delusion („Virový blud“), ve Francii byly tyto pokusy významnou událostí, zatímco v Německu je většina nemocnic ignorovala. Ve Francii jsme zaznamenali velký nárůst úmrtí, v Německu nikoli.

Tyto pokusy samozřejmě probíhaly převážně v Evropě. V USA se hromadné experimenty na občanech prováděly prostřednictvím léku remdesivir, který je rovněž znám svou vysokou toxicitou – a podle některých odhadů zabil více než 100 000 lidí.

Tomu však pravděpodobně odpovídalo masové zabíjení Američanů a Britů, mimo jiné pomocí ventilátorů a předepisování léků používaných při umělé plicní ventilaci, jako je midazolam (jak je vidět v grafu v horní části této eseje). Midazolam má sedativní účinky a způsobuje relaxaci příčně pruhovaného svalstva a dosud se používá k popravám smrtící injekcí, avšak na jaře 2020 byl podáván pacientům s „covidem“ jako součást jejich přípravy na experiment „léčby covidu“ pomocí umělé plicní ventilace – což byl proces, u kterého se následně zjistilo, že jeho výsledkem je až 90% úmrtnost.

Setkal jsem se s argumentem, že midazolam a ventilátory byly používány u lidí, kteří by stejně zemřeli, takže výše uvedený graf je prý zavádějící… Jasně. Za prvé, četné studie ukázaly, že tomu tak NENÍ, protože rozdíl mezi ventilovanými a neventilovanými pacienty s covidem je propastný – ventilace míru úmrtí přinejmenším zdvojnásobila. Za druhé, je dobře známo, že ventilace NEBYLA DĚLÁNA VE PROSPĚCH PACIENTŮ, ale ze strachu, že pokud by pacientům bylo umožněno normálně dýchat, nakazili by nemocniční personál. Tvrdit, že by zemřeli tak jako tak, je prostě vymýšlení hypotetických scénářů. A za třetí, pokud by tito pacienti zemřeli tak jako tak, pak nebyl důvod, aby se počet úmrtí snížil, když nemocnice přestaly lidi připojovat na ventilátory a podávat jim sedativa s „paralytickým“ účinkem. Pozorovali bychom NÁRŮST počtu úmrtí. Podle testů PCR (které jsou samozřejmě naprosto neplatné, ale přesto se na ně spoléhalo) „případů“ v létě 2020 stále přibývalo, nikoli ubývalo. Nezaznamenali jsme však nárůst úmrtí, když „případů“ přibývalo a ventilátory byly odpojovány. Když se ventilátory a další podobné postupy proti „covidu“ na začátku léta přestaly používat, počty úmrtí klesaly.

Samozřejmě, že ne všechna úmrtí byla tak rychlá, aby je způsobil ventilátor. Hromadné předepisování léků pro paliativní péči podávaných starším lidem „na konci života“, u nichž byl diagnostikován „covid“, po lockdownech výrazně vzrostlo. Smutné a šokující je, že vedlejším účinkem těchto léků bylo výrazné zvýšení pravděpodobnosti, že ten, kdo je dostane, zemře na zápal plic.

Ne všechna úmrtí byla způsobena přímo zdravotnickým systémem, mnohá byla způsobena zdravotnickým systémem nepřímo. Zdá se, že v alarmující míře docházelo k tomu, že pracovníci nemocnic a domovů důchodců odmítali léčit pacienty s běžnými nemocemi pomocí ověřených, účinných postupů. Přesně v tomto období, od dubna do května 2020, jsme totiž byli svědky náhlého nárůstu úmrtí na cukrovku, infarkty a Alzheimerovu chorobu – ke všemu tomu došlo přesně ve stejnou dobu, kdy se na celém světě v místech, která zavedla lockdowny, zvýšila celková úmrtnost. Viděli jsme dokonce úmrtí starších pacientů, kteří zemřeli zamčení ve svém pokoji, nemocní, osamělí a zoufale se dožadující pomoci.

To vše lze docela dobře vystihnout srovnáním toho, co se stalo v Portugalsku a Španělsku. Španělsko, přestože je mnohem bohatší zemí s mnohem „vyspělejším“ systémem zdravotní péče, zaznamenalo prudký nárůst úmrtnosti, zatímco Portugalsko žádný. Ve skutečnosti zemřelo ve Španělsku 30krát více lidí na obyvatele než v Portugalsku. V čem byl rozdíl?

„Deník El País upozornil na to, že [v Portugalsku] byl postup nemocnic odlišný: od potvrzení prvních případů se vytvořila síť zařízení primární péče, která pacientům nabízela domácí péči. To znamenalo, že v nemocnicích skončily jen ty nejzávažnější případy. Podle španělských novin 20 Minutos se 82% pacientů s koronavirem v Portugalsku uzdravilo doma, takže zdravotnický systém nikdy nedospěl do fáze, kdy by byl zaplněn.“ V Portugalsku, které zavedlo lockdown PO Španělsku, tedy pacienti zůstávali doma a lékaři je navštěvovali doma, takže s sebou nemohli přinést a používat ventilátory. Zato ve Španělsku byli pacienti narychlo odváženi do nemocnic a výsledkem byla 30krát vyšší úmrtnost.

Žádná nová nemoc se neobjevila. Nebyl tady žádný nakažlivý virus. To, co se stalo v roce 2020, bylo masové zabíjení zdravotnickým systémem. Jsem si jistý, že většina z toho byla provedena s dobrými úmysly. To je ale vedlejší.

Musíme už přestat ignorovat slona v místnosti. Už žádné obviňování luskounů, netopýrů, úniků z laboratoře nebo divokých psů. Musíme přestat věřit na pohádky, protože televizní zprávy vyvolávaly paranoiu a ukazovaly obrázky lidí umírajících v místních nemocnicích. Ano, v místních nemocnicích umírali lidé. Ano, panoval pocit bezmoci, šílenství, neuvěřitelného nebezpečí a strachu. Ale žádný virus tady nebyl.

Byla tu však televize. Začalo to senzačními zprávami o novém viru. Pak se objevily davy lidí, kteří ze strachu skončili v nemocnicích. Pak byli zabiti. Pak přišla další hysterie. Cokoli a všechno bylo považováno za novou nemoc. Strach byl všude.

Byl to strach, který hnal lidi do nemocnic. Byl to strach, který přiměl lékaře a sestry, aby na pacientech prováděli experimenty. Byl to strach, který vedl pečovatele k tomu, aby se vyhýbali nemocným a starým lidem, mentálně postiženým a obézním, kteří potřebovali naléhavou péči. Strach byl příčinou úmrtí. Byl to strach, který hnal lidi do izolace, do utrpení a k zabíjení.

Je to tak. Je to opravdu tak jednoduché.

Byly tu i jiné faktory? Jistě, právě v místech, kde byla úmrtnost mimořádně vysoká, jako například v Miláně a Wu-chanu, se obyvatelstvo ROVNĚŽ stalo terčem útoku zdravotnického systému v podobě masivní vládní kampaně za zvýšení očkování proti chřipce v roce 2019, přičemž se současně potýkalo s jedním z nejhorších znečištění ovzduší na svých kontinentech, a vlastně i na světě. Je snad překvapením, že se v nemocnicích lidé objevili ve větším počtu? Je snad překvapením, že vzhledem k řadě útoků ze strany zdravotnického systému, kterým byli lidé po příchodu do nemocnice vystaveni, ve vyšších počtech umírali?

Tvrdit, že je zabil smrtící, nakažlivý virus nebo že se nějaký takový nakažlivý virus rozšířil v roce 2020, znamená předložit teorii, která je v přímém rozporu s nezpochybnitelnými a snadno dostupnými údaji a která se místo toho opírá o divoké překrucování logiky, samotné mediální šílenství a chybné lékařské diagnózy, které způsobily úmrtí a legitimizovaly lockdowny.

Přesto to mnozí stále odmítají říci nahlas. Říkají, že to není politicky korektní. Ale my skutečně potřebujeme rozsáhlou politickou změnu.

A dokud to nevyslovíme, neuvízneme snad navždy v iluzi, že Velká lež fašistické propagandy za našich životů byla skutečná? Je to tak těžké pochopit?

Je morálně odpovědné to ignorovat? Záleží na realitě?

---

Michael Wallach je režisérem a koproducentem sedmidílného dokumentárního cyklu The Viral Delusion, který najdete na www.theviraldelusion.com.