Před pár týdny mě pozval Michael Wallach, režisér úžasného dokumentárního seriálu The Viral Delusion, abych se k němu připojil jako host v podcastu Skeptico. Byla to přinejmenším zajímavá zkušenost. Měli jsme dojem, že konverzace bude zaměřena na teorie o zisku funkce (gain of function)/úniků virů z laboratoře, stejně jako HIV, a připravili jsme se na diskuzi o těchto tématech. Konverzace však nabrala jiný směr, když se průvodce pořadem Alex Tsakiris místo toho zaměřil na vzteklinu, oblast, o které se domníval, že ji ti z nás, kteří tvrdí, že „viry“ neexistují, dostatečně nevysvětlili. Předložil nám graf ukazující statistické údaje poklesu případů vztekliny s použitím vakcín. Bohužel v době rozhovoru nám Alex nebyl schopen poskytnout zdroj těchto informací. Ani Michael, ani já jsme tento graf nikdy předtím neviděli, ale ve skutečnosti to není podstatné, protože statistiky očkování „virovou“ příčinu neprokazují.

Tento graf bohužel zabral podstatnou část našeho rozhovoru. Michael Wallach odvedl skvělou práci, když vysvětlil problémy s nedostatkem důkazů pro „virus“ vztekliny a také podvody Louise Pasteura. Chtěl jsem se do konverzace víc zapojit a pomoct (ne, že by mě Michael potřeboval), ale Alexe bohužel ani nezajímalo, co jsem chtěl k tématu sdělit. Náš rozhovor s Alexem můžete shlédnout na podcastu Skeptico zde:

Michael Wallach, Rabies, Damn Rabies |561| – Skeptiko – Science at the Tipping Point

Jelikož jsem se k tomuto tématu nemohl moc vyjádřit, chci zde předložit nějaké informace, které by mohly pomoci odpovědět na Alexovy otázky, proč se zdálo, že počty případů vztekliny po zavedení vakcíny klesaly. Než se však budeme věnovat grafu, je především potřeba pochopit, že „virus“ vztekliny nikdy nebyl řádně purifikován a izolován přímo z tekutin zvířete ani člověka a poté nikdy nebyla pomocí vědecké metody prokázána jeho patogenita. Louis Pasteur během svých experimentů v 70. a 80. letech 19. století ve skutečnosti neposkytl žádný teoretický základ pro očkování proti vzteklině, protože přiznal, že se mu nepodařilo izolovat mikroorganismus, který byl považován za původce onemocnění. Se svými údaji také manipuloval, aby svá tvrzení o úspěšnosti očkování proti vzteklině ospravedlnil. Pasteur byl podvodník, kterého více zajímala sláva a prestiž než provádění platného vědeckého výzkumu. O jeho neetických praktikách spojených s raným výzkumem vztekliny a také o tom, jak vakcíny proti vzteklině ve skutečnosti vyvolávaly závažné neurologické příznaky často spojené s touto nemocí, jsem psal zde.

Pozdější pokusy o kultivaci „viru“ v 50. letech 20. století, o kterých se tvrdilo, že byly úspěšné, byly provedeny v mozku a kulturách ledvin křečků. Zajímavá je poznámka, že nevznikly žádné cytopatické změny, tedy kritéria používaná virology k tvrzení, že „viry“ jsou v těchto kulturách přítomny.

https://sci-hub.se/10.3181/00379727-98-23997

Dokonce i podle standardů cytopatického efektu, který virologové používají jako důkaz úspěšné izolace „viru“, se jim ve vzorcích na kultuře „virus“ vztekliny „izolovat“ nepodařilo. Nikdy nebylo vědecky prokázáno, že by „virus“ vztekliny tuto chorobu způsoboval, a proto ani nelze tvrdit, že příznaky spojené se vzteklinou jsou způsobeny „virem“. Navzdory této informaci se Alex i nadále soustředil na svůj graf, jako kdyby účinek připisovaný vakcíně byl nějakým důkazem „virové“ příčiny. Následek však nedokazuje příčinu. Jedná se o logický omyl, který se často popisuje takto:

Jinými slovy, pokud je vzteklina způsobena „virem“, vakcína sníží počet případů. Po použití vakcíny se počty případů snížily, proto je vzteklina způsobena „virem“. Je evidentní, že to není logické tvrzení, protože existuje mnoho neobjasněných proměnných a faktorů, které by mohly navodit dojem, že vakcína má na počty případů vztekliny pozitivní efekt. Je také zřejmé, že jen proto, že vakcína zdánlivě funguje, neznamená to, že příčinou vztekliny je „virus“. Existence „viru“ vztekliny musí být nejprve vědecky prokázána, aby mohl být testován jako příčina příznaků onemocnění s ním spojených. To se nikdy nestalo.

Musíme si proto položit velmi důležitou otázku:

• Byl pokles případů vztekliny skutečně způsoben očkováním proti vzteklině, nebo existují pro zjevný pokles jiné potenciální důvody?

Zkusme na to odpovědět tím, že se podíváme na graf, který Alex poskytl ve vysílání. Naštěstí se mi podařilo najít jeho zdroj. Pochází z údajů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) z týdenní zprávy o nemocnosti a úmrtnosti (Morbidity and Mortality Weekly Report) z července 2019. Studie nesla název Vital Signs: Trends in Human Rabies Deaths and Exposures – United States, 1938 – 2018.

Je vidět, že případy vztekliny byly za celé období zachycené na grafu mimořádně vzácné, přičemž v letech 1938 až 2018 bylo ve Spojených státech hlášeno pouze 588 případů vztekliny u lidí. Ve skutečnosti došlo k prudkému poklesu případů vztekliny několik let před zavedením masového očkování psů v roce 1947, což je častý případ i u jiných onemocnění, kdy počty případů klesaly již před zavedením očkování. Samozřejmě, že zásluhy jsou připisovány vakcíně, přestože počty případů značně klesaly již předtím.

Co tedy mohlo tento prudký pokles před a po zavedení vakcíny způsobit? Pokud se podíváte na pokles případů nemocí údajně způsobených jinými „viry“, snadno zaznamenáte určitý trend. Často se stává, že příznaky onemocnění, o nichž se tvrdí, že ustupují v důsledku očkování, jsou reklasifikovány buď na nové nebo příbuzné onemocnění způsobené novým nebo příbuzným „virem“. Pravé neštovice byly přejmenovány na plané a/nebo opičí neštovice, z dětské obrny se stala akutní chabá myelitida, syfilis se proměnil v AIDS, chřipka se přeměnila na „Covid“ atd. Tento trend přejmenování a přeznačení těch samých příznaků nemoci jako nové nemoci nebo nemoci podobné lze snadno pozorovat i u vztekliny a „lyssavirů“ příbuzných viru vztekliny. Zatímco „virus“ vztekliny je považován za „lyssavirus“, existuje mnoho dalších „virů“ ze stejné skupiny, které jsou považovány za „viry podobné vzteklině“, které nezpůsobují vzteklinu jako takovou, ale místo toho „vzteklině podobné“ nemoci:

Vzteklina a vzteklině příbuzné lyssaviry

„Blízce příbuzné lyssaviry kolují mezi netopýry na východní polokouli a mohou způsobit onemocnění identické se vzteklinou. Vakcíny proti vzteklině a postexpoziční profylaxe mohou poskytnout určitou ochranu proti některým z těchto virů, ale ne proti všem. Vzteklině příbuzné lyssaviry lze nalézt i v zemích klasifikovaných jako země vztekliny prosté.“

„Informace o vzteklině příbuzných lyssavirech jsou v současnosti omezeny na malý počet kazuistik a několik zpráv o experimentální inokulaci; nemoc se však zdá být k nerozeznání od vztekliny. Netopýři mohou mít buď mírné nebo žádné klinické příznaky a infekci přežít, nebo se u nich rozvinou závažné neurologické příznaky a uhynou.“

https://www.cfsph.iastate.edu/Factsheets/pdfs/rabies.pdf

Podle CDC mezi tyto vzteklině příbuzné „viry“ patří:

1. lagoský netopýří „virus“
2. „virus“ Mokola
3. „virus“ Duvenhage
4. evropský netopýří „virus“ 1 a 2
5. australský netopýří „virus“

Je to velmi příhodný obětní beránek, který umožňuje prohlásit zemi za prostou vztekliny, přestože stejné příznaky nemoci stále přetrvávají. Například v Austrálii to vyřešili takto:

Austrálie je podle nich bez vztekliny, přestože v zemi přetrvávají stejné příznaky onemocnění. Z těchto případů je obviňován australský netopýří „virus“, který údajně způsobuje onemocnění „podobné vzteklině“. To se docela hodí, ne? Ale co kdyby se systém klasifikace těchto „lyssavirů“ změnil? Ztratila by země, která je považována za zemi vztekliny prostou, svůj význačný status?

Lyssaviry a vzteklina: současné problémy, obavy, rozpory a kontroverze

„S pokračující debatou Mezinárodního výboru pro taxonomii virů (ICTV) směrem ke sjednocení taxonomie virů na základě genetické vzdálenosti může v blízké budoucnosti dojít k pokusu o reklasifikaci, při které budou všechny viry fyloskupiny I odděleny do jednoho druhu (například lyssavirus vztekliny?) a všechny viry fyloskupiny II do jiného. Taková změna klasifikace by samozřejmě postrádala důležité charakteristiky používané v současnosti pro vymezení druhů a mohla by mít potenciální socioekonomické nebo biopolitické důsledky pro určité oblasti. Například některá místa, kde se cirkulace viru vztekliny nepředpokládá, jako je Austrálie nebo západní Evropa (kde se ale vyskytují jiné lyssaviry mezi netopýry), by mohla na základě reorganizace taxonomie virů ztratit svůj vlastní status zemí „vztekliny prostých“ a pokud by náhle získala stejný status onemocnění jako má Afrika, Asie a Nový svět, způsobilo by to větší zmatek s potenciálními dopady na veřejné zdraví a mělo by to i důsledky veterinární nebo ekonomické. Zdá se, že termín „vzteklina“ má pravděpodobně větší váhu a závažnost než méně známé označení „netopýří lyssavirus“.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5325067/

Takto volné definice umožňují zemím, jako je Austrálie, si nárokovat status země prosté vztekliny, přestože tam nemoc stále přetrvává. Pokud se změní definice a/nebo klasifikace, změní se i jejich status. Je to podobné jako např. v Americe, která může tvrdit, že je od roku 1979 bez dětské obrny, přestože každý rok se objevují případy akutní chabé myelitidy a dalších onemocnění podobných dětské obrně, které se projevují stejnými příznaky. Tyto nemoci podobné dětské obrně bychom klidně mohli přejmenovat na dětskou obrnu a ztratit tak označení země dětské obrny prosté.

Ze stejných souborů příznaků vztekliny lze vinit blízce příbuzné „lyssaviry“, ale i „viry“, které příbuzné nejsou, a dále stavy, které jsou údajně způsobeny různými „viry“, bakteriemi, genetickými abnormalitami, a dokonce jedy. U zvířat lze například místo vztekliny diagnostikovat psinku. Tyto dvě nemoci byly často zaměňovány jedna za druhou, protože jejich příznaky jsou nerozlišitelné:

Mývalové – psinka a vzteklina

„Psinka u mývalů začíná pomalu, s respiračními infekcemi se pak rozvine zápal plic. V konečné fázi onemocnění může mýval v důsledku poškození mozku začít bezcílně bloudit v kruhu s bizarním chováním. Mnohé z těchto příznaků jsou podobné vzteklině – lze je odlišit pouze laboratorními testy.“

https://www.delta-optimist.com/archive/blog-raccoons-distemper-and-rabies-3068619

Co je virus psinky?

„Virus psinky je vysoce nakažlivý paramyxovirus, který postihuje psy a divoká zvířata včetně mývalů, skunků, šedých lišek a fretek. Tento virus je blízce příbuzný viru spalniček u lidí a může vést k respiračním a gastrointestinálním problémům a problémům centrálního nervového systému. Psinka je často zaměňována s jinými infekčními chorobami, včetně vztekliny, protože postižené orgánové systémy a klinické příznaky jsou podobné.“

Canine Distemper: Ensure Your Dog is Protected – Animal Emergency Care

Existuje mnoho dalších onemocnění, jako je encefalitida a různé neurologické poruchy, o kterých se také říká, že napodobují vzteklinu u zvířat. Uvádí se, že těžká stádia nemoci napodobuje také otrava:

Nemoci, které mohou vypadat jako vzteklina

„Jedním ze stavů, které mohou vypadat trochu jako počáteční stádia vztekliny, je encefalitida. Při tomto stavu, který má u většiny psích plemen imunitní povahu, začne vlastní imunitní systém psa napadat mozek. Výsledkem je pes, který může být zmatený, potácí se a naráží do věcí, nebo dokonce pes, který se zdá být velmi dezorientovaný a ztracený i ve známém prostředí. Pes může mít také změny temperamentu a může po majiteli chňapat nebo být velmi rozrušený, i když byl dříve klidný a přátelský.“

„Psinka je další onemocnění, které může být zaměněno za vzteklinu, protože příznaky jsou téměř stejné. Dokonce i divoká zvířata, jako jsou mývalové, lišky a kojoti, mohou mít psinku, která může tento problém ještě více zkomplikovat. Vzhledem k tomu, že se stále jedná o vysoce nakažlivé onemocnění, je nezbytné dostat svého psa k veterináři, pokud měl jakýkoli kontakt s divokými zvířaty nebo jinými psy, kteří se zdají být dezorientovaní, mají výtok z očí nebo nosu, paralýzu a klopýtají. Typicky se divoké zvíře nebude člověka bát, což samo o sobě je známkou abnormálního chování. Je důležité si uvědomit, že psinka se na rozdíl od vztekliny nepřenáší ze zvířete na člověka. Je však důležité držet se dál od jakéhokoli zvířete, které má příznaky podobné vzteklině nebo psince.“

„Počáteční příznaky vztekliny mohou napodobovat jiné neurologické stavy, z nichž některé jsou smrtelné a nakažlivé a některé, které jsou výhradně následkem genetického nebo zděděného onemocnění. Ve vzácných případech mohou otrávená zvířata a zvířata s neurologickým onemocněním vykazovat stejné příznaky jako pokročilá stádia vztekliny včetně paralýzy, slinění, citlivosti na světlo a zvuk, dramatických změn v chování, a dokonce odmítají přijímat potravu a pít.“

https://terrificpets.com/articles/102287565.asp

Jak je vidět z výše uvedených tří zdrojů, psinka a další nemoci, jako je encefalitida, mohou být kvůli identické povaze příznaků zaměněny se vzteklinou. Tyto nemoci u psů a jiných zvířat stále přetrvávají, zatímco vzteklina, nebo alespoň „vzteklina psů“, byla údajně z USA a dalších zemí eliminována. Jinými slovy, označení vzteklina se již při diagnóze nepoužívá, přestože se u zvířat v těchto zemích ty samé příznaky onemocnění stále vyskytují.

Tento kolotoč mezi stejnými příznaky nemoci se však nevyskytuje jen u zvířat. Mnoho nemocí, které napodobují vzteklinu, existuje i u lidí a jsou popsány v tomto posledním zdroji:

Pozor: existují další nemoci, které mohou napodobovat vzteklinu:

• Nemoci, které mohou napodobovat encefalitickou formu vztekliny:

1. virová encefalitida (tj. japonská encefalitida, encefalitida koní východního typu, virus západonilské horečky)
2. delirium tremens
3. akutní intoxikace návykovými látkami (kokainem, amfetaminy)
4. akutní psychózy
5. bakteriální meningitida
6. cerebrální malárie
7. encefalopatie po očkování proti vzteklině
8. uštknutí hadem z čeledi korálovcovití (např. kobrou)
9. tetanus

• Nemoci, které mohou napodobovat paralytickou formu vztekliny:

1. dětská obrna
2. Guillainův-Barrého syndrom
3. botulismus
4. záškrt
5. uštknutí hadem z čeledi korálovcovití (např. kobrou)

Rabies – Infectious Disease Advisor

---

Pozn. překl.: Česká republika je od roku 2004 oficiálně považována za zemi vztekliny prostou, údajně díky povinné vakcinaci psů a orální vakcinaci lišek. Vzteklina se nadále vyskytuje u netopýrů, např. v roce 2005 byla diagnostikována u netopýra v okrese Vyškov a v roce 2015 u netopýra v pražských Riegrových sadech.

V České republice byl po deseti letech potvrzen výskyt vztekliny u netopýra – Státní veterinární správa (svscr.cz)

Nervové příznaky charakteristické pro vzteklinu se u lišek vyskytují i nadále. Jednou z nemocí, která má podobné příznaky jako vzteklina, je psinka. Laboratorní diagnostika psinky se, podobně jako u vztekliny, provádí pomocí klinických příznaků, histologického vyšetření, stanovením protilátek, stanovením antigenu metodami imunohistochemie a fluorescence (při obou metodách se antigen stanovuje pomocí protilátek), „izolací viru“ a metodou PCR. Všechny tyto metody jsou nespecifické a nespolehlivé, jak již bylo uvedeno v článku Vzteklina: „virus“ strachu.

Např. v roce 2018 byla psinka zjištěna nejméně u 5 uhynulých lišek nalezených v lesích v okolí Jihlavy. Psinka se u lišek vyskytla také na Plzeňsku. Článek z roku 2016 uvádí:

Kraj zasáhla vlna psinky. Nemoc měly skoro všechny vyšetřené lišky

„Nákaza psinkou byla letos potvrzena již u několika desítek odchycených nebo nalezených uhynulých lišek a kun v regionu. Výjimkou dnes přitom není liška odchycená v městské zástavbě. ‚Nákaza nám byla potvrzena téměř u všech lišek, které jsme na vyšetření poslali. Šlo především o mláďata,‘ uvedl Karel Makoň z plzeňské Záchranné stanice živočichů, která jako jediná instituce v kraji tento jev sleduje od roku 2012.“

„Nákaza postihuje celý kraj a evidují ji například i v Chráněné krajinné oblasti Brdy. ‚V dubnu zde byly nalezeny dvě uhynulé dospělé lišky. Ve stejném měsíci byla ulovena dospělá liška s nervovými příznaky (zvíře např. mlátí hlavou o zem, je dezorientované, potácí se, padá), u níž vyšetření též potvrdilo psinku. Zvířata od sebe byla vzdálena vzdušnou čarou cirka deset kilometrů,‘ uvedla veterinářka Iva Křížková z Vojenského veterinárního ústavu.“
„Očkování je dnes totiž povinné jen proti vzteklině, která ale byla na našem území prakticky vymýcena. ‚Co se týče vztekliny, tak u lišek ji psinka v podstatě nahradila. Lišky na tuto chorobu dnes hynou běžně,‘ uvedl ředitel krajské veterinární správy Václav Poláček.

I když veterinární správa o výskytu psinky ví, nijak ji neeviduje. ‚Pro tohle není stanovena metodika kontroly zdraví zvířat a vakcinace, kterou každý rok vytváří ministerstvo zemědělství. Podle této metodiky sledujeme vzteklinu, trichinelózu a alveokokózu. Psinka na tento seznam zařazena není,‘ uvedl Poláček.“
https://plzensky.denik.cz/zpravy_region/kraj-zasahla-vlna-psinky-nemoc-mely-skoro-vsechny-vysetrene-lisky-20160616.html

Vzhledem k tomu, že i psinka je považována za „virové“ onemocnění, jsou s ní spojeny stejné problémy jako se vzteklinou, tedy chybějící purifikovaný a izolovaný virus psinky, neprokázaná kauzalita onemocnění a nespolehlivá diagnostika. Příčinu neurologických příznaků u lišek a ostatních zvířat tedy musíme hledat jinde a jako obvykle je nejpravděpodobnější příčinou, podobně jako u jiných onemocnění, intoxikace. U diferenciální diagnostiky vztekliny se mj. uvádí otrava strychninem a olovem.

Strychnin byl v minulosti (a možná dosud?) velmi oblíbeným jedem k trávení lišek. K intoxikaci lišek docházelo buď přímo, anebo po požití otrávených hlodavců, protože strychnin byl i oblíbeným rodenticidem. V některých zemích, kde se vzteklina oficiálně dosud vyskytuje, se strychnin používá např. k hromadné likvidaci pouličních psů, údajně jako opatření k eliminaci vztekliny. K eliminaci vztekliny se tedy běžně používá jed, který vyvolává příznaky od vztekliny neodlišitelné.

Klinické příznaky identické s příznaky vztekliny vyvolává také otrava olovem. Ta je v současnosti velkým problémem zejména pro volně žijící ptactvo a zvěř kvůli používání olověného střeliva. Ročně se v rámci Evropské unie při lovu zvěře do prostředí údajně dostává okolo 20 000 tun olova. Olovo se do prostředí dostává i z mnoha jiných zdrojů, zejména z průmyslové výroby. Např. v roce 2019 měla expozice olovu na svědomí údajně 900 000 úmrtí lidí.

Strychnin a olovo jsou jen 2 příklady intoxikace, které by mohly být za příznaky vztekliny odpovědné. Příčin však může být víc, jak již bylo uvedeno výše. Místo jednoduchých vysvětlení však máme zažito za vším hledat „viry“ nebo bakterie. Stačí vymyslet nový „virus“, vytvořit naprosto nespolehlivé testy a teorie nového infekčního onemocnění je na světě. A k tomu samozřejmě očkování, protože farmalobby a celý ten podvodný systém přece musí z něčeho žít.

Pro vysvětlení hromadných onemocnění a úmrtí lidí a zvířat nejsou žádné teoretické „virové“ částice vůbec zapotřebí, zvlášť pokud je dosud nikdo nebyl schopen prokázat. Příčinou je téměř vždy nějaká forma intoxikace. Jedním z typických případů údajně „virové“ nemoci, která však byla způsobena intoxikací, je např. dětská obrna.

---

SHRNUTÍ:

• Louis Pasteur přiznal, že údajného původce vztekliny neizoloval
• V padesátých letech minulého století byly pokusy o izolaci „viru“ na tkáňových kulturách ledvin křečků považovány za úspěšné, přestože nebyl pozorován žádný cytopatický efekt (CPE)
• Mnohé „viry“, které byly údajně eliminovány nebo kontrolovány prostřednictvím očkování, byly přejmenovány a přeznačeny buď jako podobné nemoci způsobené příbuznými „viry“, nebo nové nemoci způsobené novými „viry“
• Pokud jde o vzteklinu, blízce příbuzné „lyssaviry“ cirkulují mezi netopýry na východní polokouli a mohou způsobit onemocnění totožné se vzteklinou
• Vzteklině příbuzné „lyssaviry“ lze nalézt i v zemích klasifikovaných jako země prosté vztekliny
• Onemocnění spojená s těmito „lyssaviry“ příbuznými vzteklině se zdají být nerozeznatelná od vztekliny
• Některá místa, kde se předpokládá, že se vzteklina nevyskytuje, jako například Austrálie nebo západní Evropa (kde jsou však mezi netopýry přítomny jiné „lyssaviry“), by mohla ztratit svůj status zemí „vztekliny prostých“ na základě reorganizace taxonomie „virů“
• Pokud by tyto země náhle získaly stejný status onemocnění jako má Afrika, Asie a Nový svět, způsobilo by to větší zmatek s potenciálními dopady na veřejné zdraví a mělo by to i důsledky veterinární nebo ekonomické
• Zdá se, že termín „vzteklina“ má větší váhu a závažnost než méně známé označení „netopýří lyssavirus“
• Psinka je onemocnění podobné vzteklině u zvířat
• U mývalů začíná pomalu, s respiračními infekcemi se pak rozvine zápal plic
• V konečné fázi onemocnění může mýval v důsledku poškození mozku začít bezcílně bloudit v kruhu s bizarním chováním
• Mnohé z těchto příznaků jsou podobné vzteklině – lze je odlišit pouze laboratorními testy
• Psinka je často zaměňována s jinými infekčními chorobami, včetně vztekliny, protože postižené orgánové systémy a klinické příznaky jsou podobné
• Psinka může být zaměněna za vzteklinu, protože příznaky jsou téměř stejné
• Dokonce i divoká zvířata, jako jsou mývalové, lišky a kojoti, mohou mít psinku, což může tento problém ještě více zkomplikovat
• Dalším stavem, který může vypadat trochu jako počáteční stádia vztekliny, je encefalitida
• Výsledkem otoku mozku je pes, který může být zmatený, potácí se a naráží do věcí, nebo dokonce pes, který se zdá být velmi dezorientovaný a ztracený i ve známém prostředí
• Počáteční příznaky vztekliny mohou napodobovat jiné neurologické stavy, z nichž některé jsou smrtelné a některé, které jsou výhradně následkem genetického nebo zděděného onemocnění
• Ve vzácných případech mohou otrávená zvířata a zvířata s neurologickým onemocněním vykazovat stejné příznaky jako u pokročilých stádií vztekliny včetně paralýzy, slinění, citlivosti na světlo a zvuk, dramatických změn v chování, a dokonce i odmítání přijímání potravy a pití.

• U lidí existuje mnoho nemocí, které se podobají vzteklině:

• Nemoci, které mohou napodobovat encefalitickou formu vztekliny:

1. virová encefalitida (tj. japonská encefalitida, encefalitida koní východního typu, virus západonilské horečky)
2. delirium tremens
3. akutní intoxikace návykovými látkami (kokainem, amfetaminy)
4. akutní psychózy
5. bakteriální meningitida
6. cerebrální malárie
7. encefalopatie po očkování proti vzteklině
8. uštknutí hadem z čeledi korálovcovití (např. kobrou)
9. tetanus

• Nemoci, které mohou napodobovat paralytickou formu vztekliny:

1. dětská obrna
2. Guillainův-Barrého syndrom
3. botulismus
4. záškrt
5. uštknutí hadem z čeledi korálovcovití (např. kobrou)

Z nějakého důvodu se zdá, že si lidé myslí, že nás, kteří tvrdíme, že „viry“ neexistují, na tématu vztekliny nachytají. Tuto nemoc používají jako důkaz účinnosti vakcín, a tím pádem i existence „viru“. Pro každého, kdo prosazuje vzteklinu jako důkaz existence „virů“, však nadále velkým problémem zůstává to, že z tekutin hostitele se vzteklinou nebyly nikdy přímo získány purifikované a izolované „virové“ částice. Louis Pasteur otevřeně přiznal, že toto důkazní břemeno nesplnil, i když podrobil zvířata a lidi experimentálním injekcím. Pokusy vědců v 50. letech 20. století kultivovat „virus“ na tkáňových a buněčných kulturách nevyvolaly charakteristický cytopatický efekt, který byl údajně nezbytný k určení, zda je „virus“ v kultuře přítomen. Pro existenci „viru vztekliny“ tedy neexistuje žádný vědecký důkaz, a to ani podle vlastních standardů virologie.

Vzhledem k tomu, že existenci „viru“ vztekliny nelze prokázat, jsou jakékoli údaje týkající se poklesu případů v důsledku očkování, které jsou následně použity jako důkaz existence „viru“ vztekliny, zcela irelevantní. Pro pochybnosti o statistikách případů existuje mnoho důvodů, protože s nimi lze snadno manipulovat a měnit je za účelem vytvoření jakéhokoli příběhu, který si přejete. Je vidět, že stejné příznaky spojené se vzteklinou existují i dnes, protože ty samé příznaky vykazuje mnoho dalších nemocí, které jsou buď údajně způsobeny „viry“ příbuznými se vzteklinou, nebo „viry“, které s ní vůbec nesouvisí. Tato onemocnění jsou častěji diagnostikována v oblastech, kde se vzteklina údajně nevyskytuje. Je evidentní, že virologie ráda přejmenovává stejné příznaky nemoci na mnoho „nových a odlišných“ nemocí, aby vytvořila dojem, že léčba funguje. To je důvod, proč místa jako Austrálie mohou tvrdit, že jsou „vztekliny prostá“, přestože nemoci podobné vzteklině údajně způsobené „virem“ podobným vzteklině tam stále existují. To snižuje počty případů, protože starší nemoci jsou údajně buď vymýceny a/nebo pod kontrolou díky „úspěšným“ očkovacím kampaním, a proto se na ně diagnostika nezaměřuje. Těmto statistikám se v žádném případě nedá věřit, pokud se definice a označení toho, co je nebo není vzteklina, dá měnit podle libosti.

Statistiky vztekliny jsou v každém případě diskutabilní. Dokud někdo neposkytne důkaz o purifikaci a izolaci částic považovaných za původce vztekliny přímo z tekutin hostitele se vzteklinou, u nichž bylo přirozenou cestou prokázáno, že jsou patogenní, jsou tyto počty případů naprosto bezcenné. Jelikož Alex během rozhovoru na podcastu Skeptico neposkytl žádný dokument prokazující existenci „viru“ vztekliny, rozhovor ke statistikám o očkování neměl nikdy ani dospět. I když Michael odvedl při obraně naší pozice obdivuhodnou práci, na graf jsme bohužel nebyli připraveni a nedostali jsme příležitost si údaje prohlédnout a předložit svoje protiargumenty. Doufejme, že budeme mít v budoucnu příležitost se k tomuto problému vrátit a prodiskutovat ho podrobněji. Pokud ne, tato odpověď bude muset stačit.