Jaké důkazy pro hypotézu HIV/AIDS má Akademie věd ČR?

Eva Mertlíková

24. 6. 2023

Překlad

Zdroj

Žádost o poskytnutí informací na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím

Na webových stránkách Akademie věd České republiky je uvedena řada dokumentů zabývajících se tématikou HIV/AIDS. Jedním z nich je např. dokument s názvem „Viry a boj s nimi“, který připravila Akademie věd České republiky jako „AVex: expertní stanovisko AV ČR | SPECIÁL 2020“.

V tomto dokumentu se uvádí:

„AVex je nezávislé a nestranné expertní stanovisko, které Akademie věd České republiky připravuje pro legislativní potřeby zákonodárců Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky. Připravila Akademie věd ČR, odborným garantem je Ústav organické chemie a biochemie AV ČR.“

V tomto dokumentu se také uvádí:

„Virus lidské imunitní nedostatečnosti (HIV-1) způsobil jednu z největších pandemií v novodobých dějinách s více než 32 miliony mrtvých od prvního popsání AIDS, syndromu získaného selhání imunity, v osmdesátých letech minulého století.“

Uveďte, prosím, vědecké důkazy, ze kterých Akademie věd České republiky při přípravě expertních stanovisek a dalších dokumentů týkajících se oblasti HIV/AIDS vychází. Uveďte pouze primární informační prameny, tedy původní vědecké studie. Sekundární ani terciální informační prameny neuvádějte.

Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala existenci viru HIV.
Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala, že virus HIV způsobuje onemocnění AIDS.

Pozn.: Příklad třídění informačních zdrojů (pramenů):

Třídění pramenů

Rozlišujeme různé druhy informačních pramenů, které jsou tříděny podle různých hledisek. Nejzákladnější je dělení pramenů podle míry původnosti jejich obsahu. Dělíme je na primární, sekundární a terciální prameny.

Primární informační prameny – přináší původní, nové informace. Jsou to původní tvůrčí díla, umělecká nebo literární; původní zprávy o nějaké události nebo časovém období, které vznikly během události nebo v určitém časovém období. Obsahují fakta, nikoli různé interpretace. Primárními prameny jsou knihy, časopisy, noviny, písně, obrazy, sochy, publikované výsledky vědeckých studií, sborníky z konferencí…
Sekundární informační prameny – jsou to prameny, které informují o existenci primárních pramenů a odkazují na ně. Většinou mají formu seznamů utříděných podle určitých aspektů. Jsou nezbytné pro vyhledávání potřebných dokumentů a pro odbornou práci s informacemi. Mezi tento druh pramenů patří bibliografie, obsahová periodika, rejstříky, indexy a knihovní katalogy. Sekundárními prameny jsou i dokumenty, které vycházejí z primárních pramenů a které analyzují a interpretují původní informace. Mohou to být přehledové biografie, slovníky, encyklopedie, biografie, historiografie, recenze a literární kritiky, analýzy klinických studií nebo recenze shrnující výsledky studií a experimentů.
Terciální informační prameny – jsou nejméně běžné a obsahují informace o sekundárních pramenech. Příkladem jsou bibliografie bibliografií obsahující záznamy publikovaných bibliografií či databáze databází, které obsahují záznamy o existujících databázích.

Předem děkuji

MVDr. Eva Mertlíková

zadost-o-poskytnuti-informaci-av-cr-hiv-web.pdf (resetheus.org)

Vyrozumění o poskytnutí informací

Akademie věd České republiky se sídlem Národní 1009/3, 110 00 Praha 1, IČO 60165171 (dále jen „Akademie věd ČR“ nebo „povinný subjekt“) obdržela dne 23.1.2023 datovou schránkou žádost žadatelky, kterou žadatelka MVDr. Eva Mertlíková (dále jen „žadatelka“), požádala povinný subjekt o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“).

Konkrétně žadatelka v reakci na dokument s názvem AVex — viry a boj s nimi, expertní stanovisko AV ČR, speciál 2020, zveřejněný na webových stránkách povinného subjektu požádala o poskytnutí následujících informací:

Uveďte, prosím, vědecké důkazy, ze kterých Akademie věd České republiky při přípravě expertních stanovisek a dalších dokumentů týkajících se oblasti HlV/AlDS vychází. Uveďte pouze primární informační prameny, tedy původní vědecké studie. Sekundární ani terciální informační prameny neuvádějte.

Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala existenci viru HIV.
Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala, že virus HIV způsobuje onemocnění AIDS.

Povinný subjekt posoudil výše uvedenou žádost a v zákonné lhůtě dle zákona č. 106/1999 Sb., rozhodl takto:

Požadované informace p o s k y t u j e.

Informace jsou obsaženy v písemné zprávě, která je přílohou tohoto vyrozumění.

Odůvodnění:

Podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. neshledal povinný subjekt důvody k odepření žádosti a žadatele vyrozuměl, jak je uvedeno výše.

1) Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala existenci viru HIV.

Existence HIV byla prokázána v celé řadě studií. Vybírám tu první provedenou týmem Luca Montagniera z roku 1983 uveřejněnou v časopise Science.¹ Jedná se o první uveřejněnou izolaci HIV (v té době ještě uváděný jako nový lidský T-lymfotropní retrovirus). Virus byl izolován z buněk lymfatické uzliny pacienta trpící lymfadenopatií (viz text na straně 868)¹

Bylo ukázáno, že virem lze znovu infikovat normální lymfocyty, ať už od dospělých dárců či lymfocyty z pupečníkové šňůry (viz text na straně 869)¹

Důkazem, že se jedná o retrovirus je obr. 1 ukazující reverzní transkriptázovou aktivitu v peletě viru v supernatantu infikované kultury po ultracentrifugaci přes cukerný gradient a morfologie viru je patrná z elektronové mikroskopie na obr. 2, ukazující virové částice pučící z povrchu buněk (viz obr. 1 a 2)¹.

V roce 1985 byla určena celá genetická informace HIV (v té době ještě uváděný jako nový lidský Tlymfotropní retrovirus, HTLV-III). Důkazem je celá nukleotidová sekvence publikovaná v článku v časopise Nature².

2) Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala, že virus HIV způsobuje onemocnění AIDS.

V současné době je takových studií na tisíce a dohromady podávají ucelený důkaz, že HIV je etiologické agens AIDS. Vyberu jen první dvě.

V práci Gallo et al. uveřejněné v časopisu Science v roce 1984³ bylo ukázáno, že virus HIV (v té době označen jako HTLV-III) byl izolován ze 48 pacientů s AIDS nebo v ohrožení AIDS ze 119 lidí celkem, ale žádný HIV nebyl izolován ze 115 klinicky normálních lidí. Přehledně o tom vypovídá tabulka 1 v tomto článku na straně 502, kde je popsán metodický postup³.

Virus byl opět detekován také transmisní elektronovou mikroskopií, jak je zobrazeno na obr. 2 (viz strana 501)³.

Podobně byla ukázána izolace HIV (v té době ještě uváděný jako nový lidský T-lymfotropní retrovirus, HTLV-III) u pěti pacientů s AIDS a pre-AIDS se současně prokázanou reverzní transkriptázovou aktivitou, prokázanými virus-pozitivní buňkami pomocí imunofluorescence a elektronovým mikroskopem, kde byla prokázána přítomnost viru (viz tabulka 2 na straně 499 a obrázek 1b na straně 498)⁴.

Toto jsou jen nejdůležitější výňatky z těchto prací, pro úplnost je nutné přečíst celé citované články, které jsou dostupné skrze Národní technickou knihovnu.

Barré-Sinoussi, F. et al. Isolation of a T-Lymphotropic Retroviruses from a Patient at Risk for Acquired Immune Deficiency Syndrome (AIDS). Science 220, 868-871 (1983).
Ratner, L. et al. Complete nucleotide sequence of the AIDS virus, HTLV-III. Nature 313, 277- 284 (1985).
Gallo, R. C. et al. Frequent Detection and Isolation of Cytopathic Retroviruses (HTLV-III) from Patients with AIDS and at Risk for AIDS. Science 224, 500-502 (1984).
Popovic, M., Sarngadharan, M. G., Read, E. & Gallo, R. C. Detection, Isolation, and Continous Production of Cytophatic Retroviruses (HTLV-III) from Patients with AIDS and Pre-AIDS. Science 224, 497-500 (1984).

priloha_1137906741_0_vyrozumeni-o-poskytnuti-informace-web.pdf (resetheus.org)

priloha_1137906741_1_vyrozumeni-o-poskytnuti-informace_priloha-web.pdf (resetheus.org)

Žádost o poskytnutí informací na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím

Dne 23.01.2023 (č.j.: AVCR-S 25/2023 SPO) podala MVDr. Eva Mertlíková (dále jen „žadatelka“) žádost o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Žadatelka požadovala po Akademii věd České republiky poskytnutí odpovědí na následující dotazy:

„Na webových stránkách Akademie věd České republiky je uvedena řada dokumentů zabývajících se tématikou HIV/AIDS. Jedním z nich je např. dokument s názvem „Viry a boj s nimi“, který připravila Akademie věd České republiky jako „AVex: expertní stanovisko AV ČR | SPECIÁL 2020“.

V tomto dokumentu se uvádí:

„AVex je nezávislé a nestranné expertní stanovisko, které Akademie věd České republiky připravuje pro legislativní potřeby zákonodárců Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky. Připravila Akademie věd ČR, odborným garantem je Ústav organické chemie a biochemie AV ČR.“

V tomto dokumentu se také uvádí:

„Virus lidské imunitní nedostatečnosti (HIV-1) způsobil jednu z největších pandemií v novodobých dějinách s více než 32 miliony mrtvých od prvního popsání AIDS, syndromu získaného selhání imunity, v osmdesátých letech minulého století.“

Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala existenci viru HIV.
Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala, že virus HIV způsobuje onemocnění AIDS.“

Akademie věd České republiky (dále jen „Akademie věd ČR“) v souladu se zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, požadované informace poskytla.

Bohužel ani jedna studie uvedená Akademií věd ČR požadované vědecké důkazy neobsahuje.

Na dotaz „1) Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala existenci viru HIV“ Akademie věd ČR uvedla:

„Existence HIV byla prokázána v celé řadě studií. Vybírám tu první provedenou týmem Luca Montagniera z roku 1983 uveřejněnou v časopise Science.¹ Jedná se o první uveřejněnou izolaci HIV (v té době ještě uváděný jako nový lidský T-lymfotropní retrovirus). Virus byl izolován z buněk lymfatické uzliny pacienta trpící lymfadenopatií (viz text na straně 868)¹“

Dále následuje citace z uvedené studie:

„Cells of the same biopsied lymph node were put in culture medium with phytohemagglutinin (PHA), T-cell growth factor (TCGF), and antiserum to human α interferon (12). The reason for using this antiserum was to neutralize endogenous interferon which is secreted by cells chronically infected by viruses, including retroviruses. In the mouse system, we had previously shown that antiserum to interferon could increase retrovirus production by a factor of 10 to 50 (13). After 3 days, the culture was continued in the same medium without PHA. Samples were regularly taken for assay of reverse transcriptase and for examination in the electron microscope. After 15 days of culture, a reverse transcriptase activity was detected in the culture supernatant by using the ionic conditions described for HTLV-I (14). Virus production continued for 15 days“

Ve výše uvedené citaci však není ani náznak provedené izolace HIV. Stejně tak není izolace a purifikace HIV popsána ani ve zbytku studie. Citace pouze uvádí to, že po 15 dnech kultivace byla v supernatantu kultury detekována aktivita reverzní transkriptázy. Detekce aktivity reverzní transkriptázy za prvé nemá s izolací HIV nic společného a za druhé reverzní transkriptáza není specifická pouze pro retroviry, jak bude uvedeno žadatelkou dále.

Akademie věd ČR dále uvedla:

„Bylo ukázáno, že virem lze znovu infikovat normální lymfocyty, ať už od dospělých dárců či lymfocyty z pupečníkové šňůry (viz text na straně 869)¹ “

Následuje citace:

„Virus transmission was attempted with the use of a culture of T lymphocytes established from an adult healthy donor of the Blood Transfusion Center at the Pasteur Institute. On day 3, half of the culture was cocultivated with lymphocytes from the biopsy after centrifugation of the mixed cell suspensions. Reverse transcriptase activity could be detected in the supernatant on day 15 of the coculture but was not detectable on days 5 and 10. The reverse transcriptase had the same characteristics as that released by the patient’s cells and the amount released remained stable for 15 to 20 days. Cells of the uninfected culture of the donor lymphocytes did not release reverse transcriptase activity during this period or up to 6 weeks when the culture was discontinued. The cell-free supernatant of the infected coculture was used to infect 3-day-old cultures of T lymphocytes from two umbilical cords, LC1 and LC5, in the presence of Polybrene (2 µg/ml). After a lag period of 7 days, a relatively high titer of reverse transcriptase activity was detected in both of the cord lymphocyte cultures. Identical cultures, which had not been infected, remained negative. These two successive infections clearly show that the virus could be propagated on normal lymphocytes from either newborns or adults.“

Výše uvedený text pouze popisuje, že po přidání údajně infikovaného vzorku byla u kultury T-lymfocytů zdravého dárce po 15 dnech kultivace detekována aktivita reverzní transkriptázy. Po 7 dnech kultivace byla aktivita reverzní transkriptázy detekována rovněž u kultury T-lymfocytů pupečníkové krve. U „neinfikovaných“ vzorků aktivita reverzní transkriptázy detekována nebyla.

Výše popsaný postup tvrzení Akademie věd ČR „Bylo ukázáno, že virem lze znovu infikovat normální lymfocyty,…“ neprokazuje. Detekce aktivity reverzní transkriptázy po přidání údajně infikovaného vzorku důkazem „infekce virem“ rozhodně není.

Akademie věd ČR dále uvedla:

„Důkazem, že se jedná o retrovirus je obr. 1 ukazující reverzní transkriptázovou aktivitu v peletě viru v supernatantu infikované kultury po ultracentrifugaci přes cukerný gradient a morfologie viru je patrná z elektronové mikroskopie na obr. 2, ukazující virové částice pučící z povrchu buněk (viz obr. 1 a 2)¹.“

Detekce aktivity reverzní transkriptázy ve vzorku důkazem, že se jedná o retrovirus, není. Uvedený snímek z elektronového mikroskopu důkazem HIV rovněž není, z důvodů uvedených žadatelkou dále.

Reverzní transkriptáza byla objevena v roce 1970 u částic retrovirů H. Teminem, S. Mizutanim a nezávisle na nich D. Baltimorem. Samotný H. Temin však již nedlouho poté objevil, že reverzní transkriptáza není pro retroviry specifická a aktivitu reverzní transkriptázy lze zjistit také u normálních, neinfikovaných buněk – viz např. studie:

Kang CY, Temin HM. Endogenous RNA-directed DNA polymerase activity in uninfected chicken embryos. Proc Natl Acad Sci U S A. 1972 Jun;69(6):1550-4. doi: 10.1073/pnas.69.6.1550. PMID: 4338597; PMCID: PMC426746.
Coffin JM, Temin HM. Ribonuclease-sensitive deoxyribonucleic acid polymerase activity in uninfected rat cells and rat cells infected with Rous sarcoma virus. J Virol. 1971 Nov;8(5):630-42. doi: 10.1128/JVI.8.5.630-642.1971. PMID: 4332135; PMCID: PMC376240.
Temin HM. The cellular and molecular biology of RNA tumor viruses, especially avian leukosis-sarcoma viruses, and their relatives. Adv Cancer Res. 1974;19(0):47-104. doi: 10.1016/s0065-230x(08)60052-4. PMID: 4137243.

Toho, že reverzní transkriptáza (RNA-dependentní DNA-polymeráza) není pro retroviry specifická, si byli již v roce 1972 vědomi také F. Barré-Sinoussi a J. C. Chermann, spoluautoři (spolu s L. Montagnierem) studie „Isolation of a T-Lymphotropic Retroviruses from a Patient at Risk for Acquired Immune Deficiency Syndrome (AIDS)“, kterou Akademie věd ČR uvedla jako důkaz existence HIV. F. Barré-Sinoussi a J. C. Chermann se v roce 1972 zúčastnili setkání v Pasteurově ústavu. V dokumentu z tohoto setkání se mj. uvádí:

„Since oncogenic viruses have recently been found to contain RNA dependant DNA polymerase (10), we decided to test every other fraction of the gradient for this enzyme aktivity.“

„This enzymatic activity can be explained by the presence of some virus particles in these regions [sucrose density bands other than 1.16 g/ml], and since similar polymerase activity has been found in normal cells, may be mainly ascribed to the cellular enzyme.”

Skutečnosti, že reverzní transkriptáza se vyskytuje i u normálních, neinfikovaných buněk, si v té době byl vědom i Robert Gallo, který v roce 1973 uvedl: „Many laboratories subsequently reported the detection of reverse transcriptase in extracts from normal cells.” (Sarngadharan MG, Allaudeen HS, Gallo RC. Reverse transcriptase of RNA tumor viruses and animal cells. Methods in cancer research, 1976:3-47.).

Dále např. H. Varmus, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za objev buněčného původu retrovirálních onkogenů, ve své práci v časopise Science (Varmus H. Retroviruses. Science 1988;Vol 240, Issue 4858: pp. 1427-1435. doi: 10.1126/science.3287617) uvedl: „Although reverse transcription was first encountered in the retrovirus life cycle, it is hardly unique to retroviruses (20); it is now recognized as a widespread phenomenon in eukaryotic cells and viruses (13-15).“

Luc Montagnier v rozhovoru z roku 1997 nejdříve uvedl, že aktivita reverzní transkriptázy je pro retroviry specifická: „And characterised as a retrovirus not only by its visual properties, but also biochemistry, RT [reverse transcriptase] activity which is truly specific of retroviruses.“ Později, ve stejném rozhovoru Luc Montagnier uvedl, že reverzní transkriptáza je pro retroviry pouze charakteristická, ne specifická: „At the density of 1.15, 1.16, we had a peak of RT activity, which is the enzyme characteristic of retroviruses.“

Luc Montagnier a kol. neprovedli purifikaci HIV (Luc Montagnier: „I repeat we did not purify.“), proto mu byl položen dotaz, zda bez provedení purifikace není možné, že by reverzní transkriptáza (RT) pocházela z něčeho jiného [než z HIV]? (Dotaz: „Without going through this stage of purification, isn’t there a risk of confusion over the proteins that one identifies and also over the RT which could come from something else?“). Na to Luc Montagnier odpověděl: „I repeat if we have a peak of RT at the density of 1.15, 1.16, there are 999 chances out of 1,000 that it is a retrovirus. But it could be a retrovirus of different origin. I repeat, there are some endogenous retroviruses, pseudo-particles which can be emitted by cells, but even so from the part of the genome that provides retroviruses…“

Na obr. 1 je sice znázorněna zvýšená aktivita reverzní transkriptázy v materiálu, který v hustotním gradientu sacharózy vytvářel pásmo o hustotě 1,16 g/ml („That this new isolate was a retrovirus was further indicated by its density in a sucrose gradient, which was 1.16, and by its labeling with [3H]uridine (Fig. 1).“), avšak Luc Montagnier a kol. nepublikovali žádné snímky z elektronového mikroskopu, které by prokázaly, že v tomto pásmu o hustotě 1,16 g/ml se skutečně nacházely částice s morfologií retroviru, a ne další možné zdroje zvýšené aktivity reverzní transkriptázy. Na dotaz proč byly ve studii zveřejněny elektronmikroskopické snímky údajného HIV pocházejícího z kultury, a ne z purifikovaného materiálu o hustotě 1,16 g/ml (což by měla být hustota retrovirových částic), Luc Montagnier odpověděl, že produkce viru byla tak malá, že nebylo možné zjistit, co by mohlo být v koncentrátu viru v gradientu. Nebyl k dispozici dostatek virů. Po virových částicích prý pátrali, nejdříve ve tkáních a v biopsii. Viděli sice nějaké částice, ty ale neměly morfologii typickou pro retroviry. Byly odlišné. První částice ke zhotovení snímků se jim podařilo nalézt až po obrovském úsilí trvajícím mnoho hodin. (Luc Montagnier: „There was so little production of virus it was impossible to see what might be in a concentrate of virus in the gradient. There was not enough virus to do that. Of course one looked for it, one looked for it in the tissues at the start, likewise in the biopsie… We saw some particles but they did not have the morphology typical of retroviruses. They were very different. Relatively different. So with the culture it took many hours to find the first pictures. It was a Roman effort! It’s easy to criticise after the event. What we did not have, and I have always recognised it, was that it was truly the cause of aids.“)

Charles Dauguet, odborník na elektronovou mikroskopii z Pasteurova institutu a jeden ze spoluautorů studie „Isolation of a T-Lymphotropic Retrovirus from a Patient at Risk for Acquired Immune Deficiency Syndrome (AIDS)“, uvedené Akademií věd ČR jako údajný důkaz existence HIV, v rozhovoru z roku 2005 na dotaz, jak dlouho hledal v materiálu z „purifikovaného“ gradientu, než našel první snímky viru, odpověděl, že na gradientech purifikovaného viru nejprve pracoval 15 dní. Na dotaz, zda našel virové částice, Dauguet odpověděl, že v purifikovaném viru virové částice nikdy neviděli. To, co viděli po celou dobu, byly buněčné fragmenty (debris), avšak žádné virové částice. (Dauguet: „I first worked on gradients of purified virus for 15 days.“ „We have never seen virus particles in the purified virus. What we have seen all the time was cellular debris, no virus particles.“)

Luc Montagnier i Charles Dauguet uvedli, že v materiálu z hustotního gradientu sacharózy nenašli žádné virové částice, ale pouze buněčné fragmenty. Zdrojem aktivity reverzní transkriptázy na obr. 1 tedy nemohly být částice retroviru, ale pravděpodobně buněčná reverzní transkriptáza nebo buněčná DNA polymeráza (vzhledem k tomu, že již v roce 1975 bylo známo, že reverzní transkripce může být katalyzována nejen reverzní transkriptázou, ale také buněčnými DNA polymerázami), které však s retroviry neměly nic společného.

Ani další údajný důkaz HIV, snímek z elektronového mikroskopu na obr. 2, údajně zobrazující virové částice pučící z povrchu lymfocytů, důkazem retroviru (viz tvrzení Akademie věd ČR: „Důkazem, že se jedná o retrovirus je obr. 1 ukazující reverzní transkriptázovou aktivitu v peletě viru v supernatantu infikované kultury po ultracentrifugaci přes cukerný gradient a morfologie viru je patrná z elektronové mikroskopie na obr. 2, ukazující virové částice pučící z povrchu buněk (viz obr. 1 a 2).¹ “) není, protože virové částice na snímcích z elektronového mikroskopu se na základě morfologie spolehlivě určit nedají, vzhledem k možné morfologické podobnosti s ostatními částicemi, včetně částic nevirového původu.

Této skutečnosti si byl vědom i Luc Montagnier. Např. na dotaz „How is it possible without EM pictures from the purification, to know whether or not these particles are viral and appertain to a retrovirus, moreover a specific retrovirus?“ odpověděl: „Well, there were the pictures of the budding. We published images of budding which are characteristic of retroviruses. Having said that, on the morphology alone one could not say it was truly a retrovirus. For example, a French specialist of EMs of retroviruses publicly attacked me saying: „This is not a retrovirus, it is an arenavirus“. Because there are other families of virus which bud and have spikes on the surface, etc.“

Částice podobné retrovirům se vyskytují i v kulturách, které retroviry infikovány nejsou, včetně buněčných kultur používaných pro „izolaci HIV“. Nelze proto tvrdit, že virové částice lze určit na základě jejich morfologie.

Např. ve studii (O’Hara CJ, Groopman JE, Federman M. The ultrastructural and immunohistochemical demonstration of viral particles in lymph nodes from human immunodeficiency virus-related and non-human immunodeficiency virus-related lymphadenopathy syndromes. Hum Pathol. 1988 May;19(5):545-9. doi: 10.1016/s0046-8177(88)80202-8. PMID: 3371979.), v níž bylo provedeno slepé vyšetření kontrol a testovaného materiálu, byly částice přisuzované viru HIV nalezeny u 90% (18/20) pacientů s přetrvávající generalizovanou lymfadenopatií a u 87% (13/15) pacientů s lymfadenopatiemi, které nebyly způsobeny virem HIV, což vedlo autory k závěru: „Přítomnost těchto částic sama o sobě neindikuje infekci virem HIV.“

Dále bylo zjištěno, že u mnoha živočišných buněk, které nebyly nikdy záměrně infikovány a které jsou zjevně normální, lze indukovat produkci částic, které se ve všech fyzikálních a chemických vlastnostech podobají retrovirům (Bader JP. Reproduction of RNA Tumor Viruses. In: Fraenkel-Conrat H, Wagner RR, eds. Comprehensive Virology Vol. 4. New York: Plenum Press, 1975:253-331.; případně: Wilson CA, Wong S, Muller J, Davidson CE, Rose TM, Burd P. Type C retrovirus released from porcine primary peripheral blood mononuclear cells infects human cells. J Virol. 1998 Apr;72(4):3082-7. doi: 10.1128/JVI.72.4.3082-3087.1998. PMID: 9525633; PMCID: PMC109758.).

Akademie věd ČR dále uvedla:

„V roce 1985 byla určena celá genetická informace HIV (v té době ještě uváděný jako nový lidský Tlymfotropní retrovirus, HTLV-III). Důkazem je celá nukleotidová sekvence publikovaná v článku v časopise Nature.² “

s odkazem na studii „Ratner, L. et al. Complete nucleotide sequence of the AIDS virus, HTLV-III. Nature 313, 277- 284 (1985).“

Publikovaná nukleotidová sekvence žádným důkazem viru HIV, jakožto biologického původce schopného vyvolat konkrétní onemocnění, bohužel není.

Tato studie byla publikována v roce 1985, tedy 2 roky po údajném objevu HIV. Vzhledem k tomu, že výše uvedená studie L. Montagniera a kol. z roku 1983 a o rok později publikované studie R. Galla a kol. vědecké důkazy existence HIV neobsahují a vzhledem k tomu, že žádná ze studií do dnešní doby neprovedla izolaci a purifikaci HIV, tak ani není možné spolehlivě určit genetickou sekvenci HIV.

Uvedená studie navíc neprovedla kontrolní experiment, který by zaručil, že uvedenou nukleotidovou sekvenci HIV nebylo možné sestavit i ze vzorků, které HIV prokazatelně neobsahovaly.

Metoda sekvenování genetického materiálu je navíc velmi nespolehlivá, např. z důvodu problematického sekvenování de novo, nepřesných referenčních genomů, neschopnosti replikovat výsledky, vzniku artefaktů, vysoké míry chybovosti, používání různých sekvenačních platforem vykazujících různé výsledky sekvenování atd. Navíc „Většina klinických vzorků a vzorků tkáňových kultur, používaných pro sekvenování virových genomů, je běžně kontaminována lidskými buňkami, dalšími mikroorganismy a obnaženou DNA a RNA z poškozených buněk.“ (Djikeng A, Spiro D. Advancing full length genome sequencing for human RNA viral pathogens. Future Virol. 2009 Jan;4(1):47-53. doi: 10.2217/17460794.4.1.47. PMID: 19884976; PMCID: PMC2638583.)

Na dotaz „2) Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala, že virus HIV způsobuje onemocnění AIDS.“ Akademie věd ČR uvedla:

„V současné době je takových studií na tisíce a dohromady podávají ucelený důkaz, že HIV je etiologické agens AIDS. Vyberu jen první dvě.

V práci Gallo et al. uveřejněné v časopisu Science v roce 1984³ bylo ukázáno, že virus HIV (v té době označen jako HTLV-III) byl izolován ze 48 pacientů s AIDS nebo v ohrožení AIDS ze 119 lidí celkem, ale žádný HIV nebyl izolován ze 115 klinicky normálních lidí. Přehledně o tom vypovídá tabulka 1 v tomto článku na straně 502, kde je popsán metodický postup³.“

Tabulka 1, uvedená ve studii R. Galla a kol. „Frequent Detection and Isolation of Cytopathic Retroviruses (HTLV-III) from Patients with AIDS and at Risk for AIDS.“ z roku 1984 sice navozuje dojem, že virus HIV (HTLV-III) byl „izolován“ od pacientů s AIDS a pre-AIDS, avšak o řádnou izolaci a purifikaci HIV se ani v tomto případě nejednalo. Izolace je definována jako oddělení objektu (HIV) od všeho ostatního, a ne jako detekce některých jevů, které jsou mu přisuzovány (aktivita reverzní transkriptázy, reakce antigen-protilátka) nebo které jsou mu podobné (retrovirové částice). Takové jevy lze použít pouze k detekci, nikoli k izolaci, a to pouze tehdy, pokud se nejprve prokáže, že každý z nich je pro daný virus specifický, a to za použití jediného platného zlatého standardu, samotného HIV, tedy „izolace HIV“. Také v dřívější studii Montagnierovy skupiny z roku 1983 o izolaci HIV byly uvedeny stejné experimentální postupy a zjištění jako ty, které popsali Gallo a kol. Přitom v té době již existovaly důkazy o tom, že reverzní transkriptáza, reakce antigen-protilátka a zobrazení částic elektronovým mikroskopem nejsou pro retroviry specifické.

V tabulce 1 se uvádí: „Za pozitivní byly považovány vzorky vykazující více než jednu z následujících charakteristik: opakovaná detekce aktivity reverzní transkriptázy závislé na Mg²⁺ v tekutinách supernatantu; virus pozorovaný elektronovou mikroskopií; intracelulární exprese antigenů souvisejících s virem zjištěná pomocí protilátek od séropozitivních dárců nebo pomocí králičího antiséra proti viru HTLV-III; nebo přenos částic (detekovaných pomocí testů na reverzní transktiptázu nebo elektromikroskopickým pozorováním) na lidské T-lymfocyty z pupečníkové krve, kostní dřeně nebo periferní krve.“

Ani u jednoho vzorku nebyla provedena izolace a purifikace HIV. Místo toho byla údajná pozitivita vzorků určena na základě výše uvedených nespecifických kritérií (aktivita reverzní transkriptázy, elektronová mikroskopie nebo reakce antigen-protilátka), a proto jsou takové výsledky zcela bezcenné a nedají se z nich vyvozovat žádné závěry. Kromě toho, ze 119 vzorků s AIDS nebo v ohrožení AIDS bylo pozitivních pouze 48/119 (40%) vzorků, přičemž nejnižší pozitivita vzorků byla zjištěna u kategorií zjevně nemocných pacientů: AIDS u mladistvých (37,5% pozitivita), AIDS u dospělých s Kaposiho sarkomem (30,2% pozitivita), AIDS u dospělých s oportunními infekcemi (47,6% pozitivita). Navíc z textu celé studie nikde nevyplývá, že by vyšetření vzorků bylo zaslepené.

Akademie věd ČR dále uvedla:

„Virus byl opět detekován také transmisní elektronovou mikroskopií, jak je zobrazeno na obr. 2 (viz strana 501)³.“

Na obr. 2 je elektronmikroskopický snímek lymfocytu od pacienta s pre-AIDS s údajnými částicemi HTLV-III, který však žádným důkazem HIV (HTLV-III) není, vzhledem k výše uvedeným problémům se snímky z elektronového mikroskopu v případě studie L. Montagniera a kol. Ani v tomto případě nebyly publikovány snímky izolovaných a purifikovaných částic HIV a z textu studie ani není zjevné, že by se její autoři o řádnou izolaci a purifikaci HIV pokusili.

Akademie věd ČR dále uvedla:

„Podobně byla ukázána izolace HIV (v té době ještě uváděný jako nový lidský T-lymfotropní retrovirus, HTLV-III) u pěti pacientů s AIDS a pre-AIDS se současně prokázanou reverzní transkriptázovou aktivitou, prokázanými virus-pozitivní buňkami pomocí imunofluorescence a elektronovým mikroskopem, kde byla prokázána přítomnost viru (viz tabulka 2 na straně 499 a obrázek 1b na straně 498)⁴.“

s uvedením odkazu na studii „Popovic, M., Sarngadharan, M. G., Read, E. & Gallo, R. C. Detection, Isolation, and Continous Production of Cytophatic Retroviruses (HTLV-III) from Patients with AIDS and Pre-AIDS. Science 224, 497-500 (1984).“

V textu této studie se uvádí: „HTLV-III byl izolován od čtyř pacientů metodou kokultivace a od jednoho pacienta bezbuněčnou infekcí těchto klonů T-buněk (tabulka 2). Přenos byl sledován pomocí aktivity reverzní transkriptázy, pomocí elektronové mikroskopie a exprese virového proteinu. Když byly takto infikované buňky H4 fixovány acetonem a testovány pomocí králičího antiséra proti HTLV-III a pomocí séra od pacienta E.T., procento pozitivních buněk se pohybovalo mezi 5 a 80 procenty.“

Přestože je tabulka 2 označena jako „Izolace HTLV-III od pacientů s AIDS a pre-AIDS.“, tak řádná izolace a purifikace HTLV-III nebyla ani v tomto případě provedena. Za důkazy přenosu HTLV-III byly opět považovány nespecifické metody, jako měření aktivity reverzní transkriptázy, elektronová mikroskopie a reakce antigen-protilátka.

Navíc „pozitivita“ těchto 5 vzorků nebyla vůbec průkazná. Naměřené hodnoty aktivity reverzní transkriptázy, uvedené v tabulce 2, u těchto 5 vzorků jsou: 0.25; 6.3; 0.24; 0.13 a 3.2 x10⁴ cpm. Radioaktivita pozadí, tj. radioaktivita v případě neinfikovaných vzorků, přitom může být až 0,4 x10⁴ cpm (Lee MH, Sano K, Morales FE, et al. Sensitive Reverse Transcriptase Assay to Detect and Quantitate Human Immimodeficiency Virus. J Clin Microb 1987;25:1717-1721.) Z 5 vzorků byly tedy na aktivitu reverzní transkriptázy pozitivní pouze 2 vzorky.

Podíl pozitivních buněk po reakci s králičím antisérem bylo v průměru pouhých 53%, a v případě reakce vzorků se sérem od pacienta E.T. dokonce jen 19% (přičemž z 5 vzorků byly vyšetřeny jen 3 vzorky).

Elektronová mikroskopie byla provedena jen u 3 vzorků z 5.

Ze snímku z elektronového mikroskopu na obrázku 1b je evidentní, že se nejedná o snímek izolovaných a purifikovaných částic, ale o snímek buněk s údajnými extracelulárními částicemi viru. To, že se jedná o částice viru, je pouze tvrzení autorů studie, které však nijak neprokázali.

Tvrzení R. Galla v uvedených studiích je navíc nutno brát s velkou obezřetností, vzhledem k níže uvedeným zjištěním:

Pasteurův institut v roce 1985 tvrdil, že Gallo si při vývoji krevního testu virus LAV (HIV) přisvojil. Následný konflikt, který se dostal až před americké soudy, byl nakonec urovnán dohodou, kterou v roce 1987 podepsali Gallo, Montagnier, americký prezident Reagan a francouzský premiér Chirac. Gallo a Montagnier byli podle této dohody prohlášeni za spoluobjevitele HIV. Tento konflikt nicméně přitáhl pozornost investigativního novináře Johna Crewdsona a amerického senátora Johna Dingella. V listopadu 1989 zveřejnil Crewdson v novinách Chicago Tribune obsáhlý článek „s obviněním, že Robert C. Gallo ukradl francouzským vědcům virus, o kterém zjistil, že je příčinou AIDS.“ (Culliton BJ. Gallo inquiry takes puzzling new turn. Science. 1990 Oct 12;250(4978):202-3. doi: 10.1126/science.2218520. PMID: 2218520.)

To vedlo k internímu vyšetřování obvinění ze strany Národního institutu zdraví (NIH) s tím, že na činnost interní komise dohlížela externí komise složená z odborníků, ale nezainteresovaných osob (vedená biochemikem Fredericem Richardsem z Yale University). (Culliton BJ. Inside the Gallo probe. Science. 1990 Jun 22;248(4962):1494-8. doi: 10.1126/science.2193398. PMID: 2193398.)

Po tomto šetření, které bylo zaměřené na zjišťování faktů, Richardsova komise trvala na formálním vyšetřování, a to „na základě podezřelých údajů v jedné ze čtyř zásadních studií, které Gallova laboratoř publikovala v časopise Science 4. května 1984.“ (Hamilton DP. What Next in the Gallo Case?. Science. 1991 Nov 15;Vol 254, Issue 5034. pp. 944-945. DOI: 10.1126/science.1948080) V této studii, která byla první ze série čtyř studií, jejímž hlavním autorem byl Mikuláš Popovič, „se objevily rozdíly mezi tím, co bylo ve studii popsáno, a tím, co bylo provedeno.“ Návrh zprávy o formálním vyšetřování, který sepsal Úřad pro vědeckou integritu Národního institutu zdraví (OSI), byl zveřejněn v září 1991. Návrh zprávy uváděl, že Popovič byl obviněn „z pochybení kvůli nepravdivým tvrzením a nepřesnostem“, které se ve studii objevily, a že Gallo jako vedoucí laboratoře „vytvořil a podporoval podmínky, které vedly ke vzniku zfalšovaných/vymyšlených údajů a zfalšovaných zpráv.“ Gallovo jednání však nebylo považováno za jednání „naplňující formální definici pochybení“. (Palca J. Draft of Gallo report sees the light of day. Science. 1991 Sep 20;253(5026):1347-8. doi: 10.1126/science.1896841. PMID: 1896841.)

Konečný návrh zprávy OSI, dokončený v lednu 1992, byl okamžitě kritizován Richardsovým týmem i senátorem Dingellem. To vedlo k přezkoumání zprávy OSI Úřadem pro integritu výzkumu (ORI), který shledal Galla vinným z vědeckého pochybení. Nicméně toto vědecké pochybení prý nepopírá hlavní zjištění studie v časopise Science z roku 1984. (Cohen J. HHS: Gallo guilty of misconduct. Science. 1993 Jan 8;259(5092):168-70. doi: 10.1126/science.8380653. PMID: 8380653.) Jinými slovy, navzdory výše uvedeným závěrům je v současné době stále přijímáno tvrzení, že R. Gallo a kol. prokázali, že HIV je příčinou AIDS.

Akademie věd ČR dále uvedla:

„Toto jsou jen nejdůležitější výňatky z těchto prací, pro úplnost je nutné přečíst celé citované články, které jsou dostupné skrze Národní technickou knihovnu.“

Žadatelka má výše uvedené studie velmi dobře prostudované. Bohužel ani jedna z nich vědecké důkazy existence HIV a jeho kauzality k onemocnění AIDS neobsahuje, přestože právě tyto studie by je obsahovat měly. Luc Montagnier a kol. obdrželi za údajný objev HIV v roce 2008 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství a Robert Gallo a kol. údajně prokázali, že virus HIV je příčinou AIDS.

Vědecké důkazy existence HIV a kauzality HIV k onemocnění AIDS nejsou bohužel obsaženy ani v žádné studii jiných autorů. Odborníci po celém světě poukazují na tento problém již od doby údajného objevu HIV. Např. na webových stránkách skupiny Rethinking AIDS je uveden seznam více než 1000 odborníků plus dalších téměř 2000 osob zpochybňujících hypotézu HIV/AIDS a požadujících její vědecké přezkoumání. Poslední aktualizace tohoto seznamu byla provedena v prosinci 2012. V dnešní době, po více než 10 letech, by byl tento seznam zajisté několikanásobně delší.

Skutečné příčiny onemocnění, které jsou zahrnuty pod syndrom AIDS, byly přitom známé a popsané již před údajným objevem HIV, a proto neexistoval důvod, proč by bylo k vysvětlení těchto onemocnění nutné hledat nový virus.

Žádná ze studií, uvedených Akademií věd ČR, nepostupovala podle zásad vědecké metody, a jejich výsledky jsou už jen z toho důvodu neplatné a bezcenné. Ani jedna ze studií neprovedla řádné kontrolní experimenty, které by zaručily, že příčinou jevů údajně dokazujících HIV, jako např. aktivity reverzní transkriptázy, nemohly být jiné faktory než údajný virus HIV. Ani jedna ze studií neprovedla zaslepené vyšetření kontrolních a vyšetřovaných vzorků. Počet vzorků v případě studie L. Montagniera a kol. byl naprosto minimální. R. Gallo a kol. se dopustili vědecky pochybného jednání. Přesto na základě výsledků těchto studií autoři učinili závěry, které jsou do dnešní doby naprostou většinou vědců z nepochopitelného důvodu přijímány za platné.

Všechny údajné důkazy HIV a jeho kauzality k AIDS (aktivita reverzní transkriptázy, elektronová mikroskopie a reakce antigen-protilátka) jsou zcela nespecifické a důkaz existence HIV v žádném případě nepředstavují.

Podrobné rozbory studií L. Montagniera a kol. a R. Galla a kol., obsahující argumenty jednoznačně vyvracející jejich tvrzení o HIV a AIDS, obsahují např. tyto dokumenty:

A CRITICAL ANALYSIS OF MONTAGNIER’S 1983 „SEMINAL“ PAPER

A critique of the Montagnier evidence for the HIV/AIDS hypothesis (překlad do češtiny: Kritika Montagnierových důkazů pro hypotézu HIV/AIDS)

Has Gallo proven the role of HIV in AIDS? (překlad do češtiny: Prokázal Robert Gallo roli HIV při vzniku AIDS?)

IS HIV THE CAUSE OF AIDS? (překlad do češtiny: Je virus HIV příčinou AIDS?)

Je proto pozoruhodné, že Akademie věd ČR uvádí tvrzení o HIV a jeho příčinné souvislosti k AIDS (viz např. tvrzení „Virus lidské imunitní nedostatečnosti (HIV-1) způsobil jednu z největších pandemií v novodobých dějinách s více než 32 miliony mrtvých od prvního popsání AIDS, syndromu získaného selhání imunity, v osmdesátých letech minulého století.“ z dokumentu Akademie věd ČR „Viry a boj s nimi“), jako kdyby to byl vědecky prokázaný fakt.

Akademie věd ČR zaslané dotazy bohužel řádně, vzhledem k uvedeným důvodům, nezodpověděla. Žadatelka proto znovu požaduje řádné zodpovězení těchto dotazů:

Uveďte, prosím, vědecké důkazy, ze kterých Akademie věd České republiky při přípravě expertních stanovisek a dalších dokumentů týkajících se oblasti HIV/AIDS vychází.

Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala existenci viru HIV.
Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala, že virus HIV způsobuje onemocnění AIDS.

Předem děkuji

MVDr. Eva Mertlíková

zadost-o-poskytnuti-informaci-av-cr-hiv-2-web.pdf (resetheus.org)

Rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace

Akademie věd České republiky se sídlem Národní 1009/3, 110 00 Praha 1, IČO 60165171 (dále jen „Akademie věd ČR“ nebo „povinný subjekt“) obdržela dne 7. 2. 2023 datovou schránkou žádost žadatelky, kterou žadatelka MVDr. Eva Mertlíková (dále jen „žadatelka“), požádala povinný subjekt o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“).

Povinný subjekt po posouzení výše uvedené žádosti vydává v zákonné lhůtě toto

Rozhodnutí:

Žádost o poskytnutí informace se ve smyslu ust. § 11b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím odmítá.

Odůvodnění:

Žadatelka 23. 1. 2023 v reakci na dokument s názvem AVex – viry a boj s nimi, expertní stanovisko AV ČR, speciál 2020, zveřejněný na webových stránkách povinného subjektu požádala o poskytnutí následujících informací:

Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala existenci viru HIV.
Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala, že virus HIV způsobuje onemocnění AIDS.

Požadované informace, které měl povinný subjekt k dispozici, byly žadatelce poskytnuty přípisem čj. AVCR – S 25/2023 SPO ze dne 1. 2. 2023.

Nyní povinný subjekt obdržel novou žádost žadatelky, ve které uvádí, že informace, které jí byly poskytnuty dne 1. 2. 2023, nepředstavují řádnou odpověď na jí vznesené dotazy a žádá nové zodpovězení stejných dotazů.

II.

Působnost povinného subjektu je vymezena zákonem č. 283/1992 Sb., o Akademii věd ČR a také ve stanovách povinného subjektu. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 283/1992 Sb., povinný subjekt uskutečňuje výzkum prostřednictvím pracovišť. V souladu s ust. § 12 zákona č. 283/1992 Sb., jsou pracoviště veřejnými výzkumnými institucemi podle zákona č. 341/2005 Sb. Podle čl. 3 odst. 1 Stanov AV ČR povinný subjekt uskutečňuje výzkum prostřednictvím jím zřízených pracovišť v širokém spektru přírodních, technických, sociálních a humanitních věd. Přímá realizace výzkumné činnosti nicméně do jeho působnosti nepatří.

Povinný subjekt má přesně určenou působnost a pravomoc, do které realizace výzkumné činnosti a informování o jejích výsledcích nespadá. Povinný subjekt proto nedisponuje vědeckým personálem, který by měl potřebné odborné znalosti a mohl tak dotaz žadatelky zodpovědět. Zároveň není ani povinen takovou odborností disponovat, neboť v tomto, jak bylo řešeno výše, jeho působnost nespočívá.

Samotný výzkum provádí veřejné výzkumné instituce, jichž je povinný subjekt zřizovatelem. Instituce jsou ale samostatnými subjekty, které vůči povinnému subjektu nejsou v podřízeném postavení ani s ním nejsou nijak organizačně propojeny. Detailními informacemi o výzkumu tak disponují právě pracoviště – veřejné výzkumné instituce a nikoli povinný subjekt.

III.

Vzhledem k tomu, že povinný subjekt neprovádí přímou výzkumnou činnost, neměl k dispozici ani informace požadované žadatelkou v její žádosti ze dne 23. 1. 2023. Povinný subjekt nicméně vyvinul úsilí k tomu, aby požadované informace shromáždil a žadatelce poskytl, když se obrátil na Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., jehož vědci byli autory odborného textu obsaženého ve stanovisku AVEX. Z tohoto ústavu povinný subjekt obdržel písemnou zprávu k věci, kterou následně žadatelce poskytl.

Skutečnost, že žadatelka s obsahem poskytnuté informace nesouhlasí, neznamená, že jí tyto informace nebyly poskytnuty. Smyslem žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb. není vedení odborné diskuse, ani vytváření nových informací, které povinný subjekt nemá a ani mít nemůže. Povinný subjekt ve snaze o maximální vstřícnost shromáždil a žadatelce poskytl informace vztahující se k jejímu dotazu. Splnil tak své zákonné povinnosti vyplývající jak ze zákona, tak z aktuální judikatury. Po povinném subjektu nelze spravedlivě požadovat, aby s žadatelkou vedl diskusi, na kterou nemá odbornou kapacitu. Taková činnost mu vzhledem k jeho působnosti ani nepřísluší. Pokud tedy žadatelka požaduje jiné než dříve poskytnuté informace, nezbývá než konstatovat, že takové informace povinný subjekt k dispozici nemá.

IV.

Podle ust. § 11b zákona č. 106/1999 Sb., povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona. Informace, které měl ve vztahu k žádosti povinný subjekt k dispozici, byly žadatelce poskytnuty přípisem ze dne 1. 2. 2023. Jinými než již poskytnutými údaji povinný subjekt nedisponuje.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem povinný subjekt konstatuje, že byly splněny obě podmínky předpokládané v ust. § 11b zákona č. 106/1999 Sb., když požadovanou informaci povinný subjekt nemá a zároveň mu povinnost ji mít ze zákona nevyplývá. Povinný subjekt proto žádost o poskytnutí informací v souladu s ust. § 11b zákona č. 106/1999 Sb., odmítl.

Poučení:

Proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace je podle ust. § 16 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., možné podat odvolání. Odvolání se podává písemně povinnému subjektu, a to ve lhůtě 15 dní od doručení rozhodnutí o odmítnutí žádosti žadateli. O odvolání rozhodne Úřad pro ochranu osobních údajů, jakožto nadřízený orgán povinného subjektu ve smyslu ust. § 20 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb.

priloha_1146406436_0_odmitnuti-zadosti-20.2.2023-web.pdf (resetheus.org)

Odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

Odůvodnění odvolání proti rozhodnutí Akademie věd ČR

Akademie věd ČR v odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace uvedla:

„Podle ust. § 11b zákona č. 106/1999 Sb., povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona. Informace, které měl ve vztahu k žádosti povinný subjekt k dispozici, byly žadatelce poskytnuty přípisem ze dne 1. 2. 2023. Jinými než již poskytnutými údaji povinný subjekt nedisponuje.

Pokud Akademie věd ČR odmítla žádost na základě ust. § 11b zákona č. 106/1999 Sb., bylo by vhodné, kdyby uvedla celé znění tohoto ustanovení, které zní takto:

„§ 11b

Povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.“

Akademie věd ČR zřizuje pracoviště jako veřejné výzkumné instituce. Pracoviště na základě ust. § 13 zák. č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky, vykonávají široký rozsah odborných činností:

„§ 13

Pracoviště

a) uskutečňuje vědecký výzkum,

b) přispívá ke zvýšení úrovně poznání a vzdělanosti,

c) přispívá k využití výsledků vědeckého výzkumu,

d) získává, zpracovává a rozšiřuje vědecké informace a poskytuje vědecké posudky, stanoviska a doporučení,

e) ve spolupráci s vysokými školami uskutečňuje doktorské studijní programy⁴⁾ a vychovává vědecké pracovníky,

f) rozvíjí mezinárodní spolupráci v oblasti vědecké činnosti a vývoje technologií,

g) realizuje své úkoly ve spolupráci s ostatními vědeckými a odbornými institucemi; za tím účelem může s těmito institucemi uzavírat smlouvy o sdružení,

h) zajišťuje infrastrukturu pro výzkum a vývoj^4a).“

Akademie věd ČR kromě jiného vydává expertní stanoviska, jako např. dokument s názvem „Viry a boj s nimi“ s logem Akademie věd ČR na titulní straně. Na konci tohoto dokumentu se uvádí:

Akademie věd ČR na jedné straně vydává velmi důležité dokumenty, jako např. expertní stanoviska pro legislativní potřeby zákonodárců Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, s logem Akademie věd ČR, na základě čehož mohou čtenáři těchto expertních stanovisek snadno nabýt dojmu, že, vzhledem k váženosti Akademie věd ČR v očích veřejnosti, dokumenty jí vydané obsahují prověřené a pravdivé vědecké informace.

Na druhou stranu Akademie věd ČR žadatelce uvedla:

„Povinný subjekt má přesně určenou působnost a pravomoc, do které realizace výzkumné činnosti a informování o jejích výsledcích nespadá. Povinný subjekt proto nedisponuje vědeckým personálem, který by měl potřebné odborné znalosti a mohl tak dotaz žadatelky zodpovědět. Zároveň není ani povinen takovou odborností disponovat, neboť v tomto, jak bylo řešeno výše, jeho působnost nespočívá.“

Žadatelka se přitom na výsledky výzkumné činnosti nedotazovala. Z její žádosti je evidentní, že pouze požadovala uvedení vědeckých důkazů, ze kterých Akademie věd ČR vychází, viz žádost žadatelky: „Uveďte, prosím, vědecké důkazy, ze kterých Akademie věd České republiky při přípravě expertních stanovisek a dalších dokumentů týkajících se oblasti HIV/AIDS vychází.“

Pokud Akademie věd ČR ve svých dokumentech uvádí tvrzení o viru HIV a jeho kauzalitě k AIDS jako fakt (přestože se jedná pouze o hypotézu, která nebyla dosud vědecky prokázána), pak by samozřejmě měla být schopna si publikovaná tvrzení důkazně obhájit a požadavek na uvedení důkazů by neměla popisovat jako „vyvinutí úsilí“ a „snaha o maximální vstřícnost“ při shromáždění a poskytnutí informací, zvláště když je její činnost financována ze státního rozpočtu ČR a zodpovězení dotazů, týkajících se její veřejné odborné činnosti, by neměla prezentovat jako něco nadstandardního. To, že se Akademie věd ČR obrátila na Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., jakožto na autory odborného textu obsaženého ve stanovisku AVEX, není nic neobvyklého a nemusí to být prezentováno jako „vyvinutí úsilí“. Žadatelka se s dotazy obrátila právě na Akademii věd ČR, protože z údajů v dokumentu „Viry a boj s nimi“ na několika místech vyplývá, že se jedná o dokument Akademie věd ČR. A pokud je v tomto dokumentu uvedeno také „Připravila Akademie věd ČR, odborným garantem je Ústav organické chemie a biochemie AV ČR“, tak z této informace není zřejmé, nakolik se která instituce podílela na přípravě konkrétních částí tohoto dokumentu. Otázkou také je, proč jsou autory odborného textu z oblasti virologie zrovna zaměstnanci Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i.?

Velmi znepokojivé je proto další tvrzení Akademie věd ČR:

„Vzhledem k tomu, že povinný subjekt neprovádí přímou výzkumnou činnost, neměl k dispozici ani informace požadované žadatelkou v její žádosti ze dne 23. 1. 2023. Povinný subjekt nicméně vyvinul úsilí k tomu, aby požadované informace shromáždil a žadatelce poskytl, když se obrátil na Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., jehož vědci byli autory odborného textu obsaženého ve stanovisku AVEX. Z tohoto ústavu povinný subjekt obdržel písemnou zprávu k věci, kterou následně žadatelce poskytl.“

Z toho vyplývá, že požadované informace neměla při sestavování expertního stanoviska „Viry a boj s nimi“ k dispozici ani Akademie věd ČR, ani Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i. V příloze odpovědi zaslané žadatelce sice její autor (pravděpodobně zaměstnanec Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., ale z odpovědi tato skutečnost není zřejmá) uvedl sebevědomá tvrzení, jako např.: „Existence HIV byla prokázána v celé řadě studií. Vybírám tu první provedenou týmem Luca Montagniera z roku 1983 uveřejněnou v časopise Science.¹“ a „V současné době je takových studií na tisíce a dohromady podávají ucelený důkaz, že HIV je etiologické agens AIDS. Vyberu jen první dvě.“, ale přitom tento autor nebyl schopen řádně zodpovědět ani jeden dotaz a z textu zaslaných studií muselo být autorovi zřejmé, že citované studie požadované vědecké důkazy neobsahují ani zdaleka. Výše uvedená tvrzení navozují dojem, že existují tisíce studií dokazujících, že HIV je etiologickým agens AIDS, ale Akademie věd ČR zároveň uvedla: „Informace, které měl ve vztahu k žádosti povinný subjekt k dispozici, byly žadatelce poskytnuty přípisem ze dne 1. 2. 2023. Jinými než již poskytnutými údaji povinný subjekt nedisponuje.“ Na základě jakých vědeckých důkazů tedy Akademie věd ČR a Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i. své expertní stanovisko připravily, když zároveň přiznaly, že informace ohledně HIV/AIDS mají velmi omezené a kromě důkazně bezcenných vědeckých prací, zaslaných žadatelce, dalšími informace nedisponují?

Akademii věd ČR tato skutečnost zřejmě přijde naprosto v pořádku a uvedení důkazně bezcenných informací považuje za splnění svých „zákonných povinností vyplývajících jak ze zákona, tak z aktuální judikatury.“ Akademie věd ČR přitom zcela otevřeně uvádí: „Po povinném subjektu nelze spravedlivě požadovat, aby s žadatelkou vedl diskusi, na kterou nemá odbornou kapacitu.“ V takovém případě by Akademie věd ČR měla veřejně upozornit na to, že sice nemá odbornou kapacitu, ale přesto vydává expertní stanoviska pro legislativní potřeby zákonodárců Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky a další odborné dokumenty a že v nich uvádí neověřené a potenciálně nepravdivé informace.

Akademie věd ČR dále uvedla:

„Skutečnost, že žadatelka s obsahem poskytnuté informace nesouhlasí, neznamená, že jí tyto informace nebyly poskytnuty. Smyslem žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb. není vedení odborné diskuse, ani vytváření nových informací, které povinný subjekt nemá a ani mít nemůže. Povinný subjekt ve snaze o maximální vstřícnost shromáždil a žadatelce poskytl informace vztahující se k jejímu dotazu. Splnil tak své zákonné povinnosti vyplývající jak ze zákona, tak z aktuální judikatury.“

Smyslem žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb. zajisté není ani zasílání důkazně bezcenných informací povinnými subjekty žadatelům a poté obhajování se, že povinný subjekt splnil své zákonné povinnosti. Zvláště v případě Akademie věd ČR, resp. Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., je takové zříkání se odpovědnosti a vyhýbání se uvedení vědeckých důkazů, ze kterých při přípravě svých veřejných dokumentů vycházejí, velmi závažné. To, že informace, které byly žadatelce zaslány, požadované vědecké důkazy neobsahují, na což žadatelka poukázala konkrétními argumenty a odkazy na vědecké práce, se ani nedá nazvat tak, že žadatelka s obsahem poskytnuté informace „nesouhlasí“. Pokud by povinný subjekt argumenty žadatelky přesvědčivě vyvrátil, pak by to žadatelka respektovala. Akademie věd ČR však pouze uvedla, že informace poskytla, čímž splnila své zákonné povinnosti.

Žadatelka požadovala po Akademii věd ČR uvedení vědeckých důkazů, ze kterých při přípravě expertních stanovisek a dalších dokumentů týkajících se oblasti HIV/AIDS vychází. Akademie věd ČR však neuvedla pro odmítnutí žádosti o informace žádné řádné zdůvodnění. Místo toho uvedla pouze zkrácené znění ust. § 11b, viz: „Podle ust. § 11b zákona č. 106/1999 Sb., povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona.“

Z celého znění ust. § 11b: „Povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.“ však vyplývá, že povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má. Pokud Akademie věd ČR vydává expertní stanoviska a uvádí tvrzení o viru HIV jakožto etiologickém agens AIDS, pak je evidentní, že odborné informace, na základě kterých tato expertní stanoviska sestavuje, musí mít, případně je může získat z volně přístupných vědeckých databází. V opačném případě by se Akademie věd ČR dopouštěla velmi závažného odborného pochybení.

S ohledem na výše uvedené žadatelka požaduje, aby Úřad pro ochranu osobních údajů, jakožto nadřízený orgán povinného subjektu, zrušil rozhodnutí Akademie věd ČR (Čj.: AVCR-S 56/2023 SPO) ze dne 20.02.2023, kterým se žádost o poskytnutí informace odmítá, řízení v tomto rozsahu zastavil a současně rozhodnutím přikázal povinnému subjektu požadovanou informaci žadatelce poskytnout.

Předem děkuji

MVDr. Eva Mertlíková

odvolani-av-cr-hiv-aids-web.pdf (resetheus.org)

Dotaz na stav vyřízení odvolání proti rozhodnutí Akademie věd ČR o odmítnutí žádosti podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

Dobrý den,

ráda bych se zeptala na stav vyřízení mého odvolání proti rozhodnutí Akademie věd ČR o odmítnutí žádosti podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které bylo do datové schránky Akademie věd ČR doručeno dne 21.02.2023 (čj.: AVCR-S 56/2023 SPO).

Lhůta pro vyřízení odvolání již byla překročena, a přesto jsem od Úřadu pro ochranu osobních údajů, jako nadřízeného orgánu povinného subjektu, dosud neobdržela žádnou odpověď.

Předem děkuji za odpověď

MVDr. Eva Mertlíková

https://drive.google.com/file/d/1IgePaEo–nrut9FT5ZAMKlWrmb-7B1Pw/view?usp=share_link

Věc: Sdělení ke stavu řízení

Úřadu pro ochranu osobních údajů byl dne 27. 3. 2023 doručen Váš dotaz stran stavu řízení ve věci Vašeho odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu, Akademie věd České republiky, se sídlem IČ: 601 65 171, se sídlem Národní 1009/3, 110 00 Praha 1, č.j. AVCR-S 56/2023 ze dne 20. 2. 2023.

K Vašemu dotazu uvádím, že Vaše odvolání spolu se spisovým materiálem Úřadu již povinný subjekt předložil. Úřad se nyní posouzením Vašeho odvolání a napadeného rozhodnutí zabývá a o dalším postupu Vás bude v nejbližší době informovat.

https://drive.google.com/file/d/1mDSYJSCUqqMxUsuV_3Qs2mk4cfC_6ndl/view?usp=share_link

ROZHODNUTÍ

Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) jako příslušný nadřízený orgán podle ustanovení § 20 odst. 4 a 5, § 16 odst. 3 a § 16a odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, rozhodl o odvolání žadatelky MVDr. Evy Mertlíkové (dále jen „žadatelka“), ze dne 21. 2. 2023, proti rozhodnutí povinného subjektu Akademie věd České republiky, IČO: 601 65 171, se sídlem Národní 1009/3, 110 00 Praha 1, ze dne 20. 2. 2023, č. j. AVCR-S 56/2023 SPO, o odmítnutí žádosti o informace, a o stížnosti téže žadatelky proti postupu téhož povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace ze dne 23. 1. 2023, takto:

V souladu s ustanovením § 20 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a ustanovením § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se část výroku: „Žádost o poskytnutí informace se ve smyslu ust. § 11b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím odmítá.“ mění takto: „Žádost o poskytnutí informace se ve smyslu ust. § 15 odst. 1 ve spojení s ust. § 11b a § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím odmítá.“. Ve zbytku se rozhodnutí Akademie věd České republiky ze dne 20. 2. 2023, č. j. AVCR-S 56/2023 SPO, o odmítnutí žádosti o informace, dle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, potvrzuje a žadatelčino odvolání se zamítá.
Postup Akademie věd České republiky, spočívající v poskytnutí požadovaných informací sdělením ze dne 1. 2. 2023, č. j. AVCR-S 25/2023 SPO, a následným vydáním rozhodnutí ze dne 20. 2. 2023, č. j. AVCR-S 56/2023 SPO, o odmítnutí žádosti o informace, se dle ustanovení § 16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, potvrzuje.

Odůvodnění

Vymezení věci

[1] Žadatelka dne 23. 1. 2023 požádala Akademii věd České republiky (dále též „povinný subjekt“ či „AVČR“ nebo „Akademie“) s odkazem na dokument zveřejněný na internetových stránkách povinného subjektu (dostupný pod odkazem https://www.avcr.cz/export/sites/avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/avex/files/2020-06-Viry-a-boj-snimi.pdf) o poskytnutí následujících informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“):

„Uveďte, prosím, vědecké důkazy, ze kterých Akademie věd České republiky při přípravě expertních stanovisek a dalších dokumentů týkajících se oblasti HIV/AIDS vychází. Uveďte pouze primární informační prameny, tedy původní vědecké studie. Sekundární ani terciální informační prameny neuvádějte.

1) Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala existenci viru HIV.

2) Uveďte vědeckou studii, včetně konkrétních citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala, že virus HIV způsobuje onemocnění AIDS.“

(dále jen „žádost“).

[2] Povinný subjekt žadatelce dne 2. 2. 2023 sdělením č. j. AVCR-S 25/2023 SPO ze dne 1. 2. 2023 poskytl informace k její žádosti.

[3] Žadatelka povinnému subjektu dne 6. 2. 2023 zaslala podání nazvané „Žádost o poskytnutí informací na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím“ [pozn. toto podání je svým obsahem stížností na postup povinného subjektu dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) InfZ, k tomu níže], v němž žadatelka konkrétně uvedla, že „Akademie věd České republiky (…) požadované informace poskytla. Bohužel ani jedna studie uvedená Akademií věd ČR požadované vědecké důkazy neobsahuje. (…) Je proto pozoruhodné, že Akademie věd ČR uvádí tvrzení o HIV a jeho příčinné souvislosti k AIDS (…), jako kdyby to byl vědecky prokázaný fakt. Akademie věd ČR zaslané dotazy bohužel řádně, vzhledem k uvedeným důvodům, nezodpověděla. Žadatelka proto znovu požaduje řádné zodpovězení těchto dotazů“, načež žadatelka takřka doslovně zopakovala své již položené dotazy. Lze tak shrnout, že odpověď povinného subjektu dle žadatelky neobsahovala požadované vědecké důkazy, přičemž důvody, proč jsou podle ní argumenty uvedené povinným subjektem nedostačující a nedají se považovat za řádné vědecké důkazy, žadatelka ve svém podání dopodrobna rozvedla. Žadatelka tak vzhledem k tomu, že povinný subjekt její dotazy dle jejího mínění řádně nezodpověděl, zaslala povinnému subjektu znovu žádost se stejnými dotazy.

[4] Povinný subjekt posléze rozhodnutím ze dne 20. 2. 2023, č. j. AVCR-S 56/2023 SPO, žadatelčinu žádost s odkazem na ustanovení § 11b InfZ odmítl. K tomu uvedl, že jeho působnost je vymezena zákonem č. 283/1992 Sb., o Akademii věd ČR (dále jen „ZAVČR“), a stanovami povinného subjektu (dále jen „Stanovy“). Podle ustanovení § 2 odst. 1 ZAVČR povinný subjekt uskutečňuje výzkum prostřednictvím pracovišť, přičemž v souladu s ustanovením § 12 ZAVČR jsou pracoviště veřejnými výzkumnými institucemi podle zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích (dále jen „ZVVI“). Podle čl. 3 odst. 1 Stanov povinný subjekt uskutečňuje výzkum prostřednictvím jím zřízených pracovišť v širokém spektru přírodních, technických, sociálních a humanitních věd, přímá realizace výzkumné činnosti však do jeho působnosti nepatří. Povinný subjekt tedy má přesně určenou působnost a pravomoc, do níž dle jeho tvrzení nespadá realizace výzkumné činnosti a informování o jejích výsledcích. Povinný subjekt proto nedisponuje vědeckým personálem, který by měl potřebné odborné znalosti pro zodpovězení žadatelčiných dotazů, není ani povinen takovou odborností disponovat, neboť ta nespadá do jeho působnosti. Samotný výzkum provádí veřejné výzkumné instituce, jichž je povinný subjekt zřizovatelem. Tyto instituce jsou samostatnými subjekty, které vůči povinnému subjektu nejsou v podřízeném postavení, ani s ním nejsou nijak organizačně propojeny. Detailními informacemi o výzkumu přitom disponují právě zmíněná pracoviště, nikoli povinný subjekt. Povinný subjekt dále sdělil, že vzhledem k tomu, že neprovádí přímou výzkumnou činnost, neměl k dispozici ani požadované informace, přesto vyvinul úsilí k tomu, aby požadované informace shromáždil a žadatelce poskytl, a to tak, že se obrátil na Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i. (dále jen „ÚOCHB“), jehož vědci byli autory odborného textu obsaženého ve stanovisku AVEX, na něž odkazuje žadatelka ve své žádosti. Z tohoto ústavu povinný subjekt obdržel písemnou zprávu k věci, kterou následně žadatelce poskytl. Dle povinného subjektu skutečnost, že žadatelka s obsahem poskytnuté informace nesouhlasí, neznamená, že jí tyto informace nebyly poskytnuty, přičemž smyslem žádostí dle InfZ není vedení odborné diskuse ani vytváření nových informací, které povinný subjekt nemá a ani mít nemůže. Povinný subjekt připomenul, že ve snaze o maximální vstřícnost shromáždil a žadatelce poskytl informace vztahující se k jejímu dotazu a splnil tak své zákonné povinnosti vyplývající jak ze zákona, tak z aktuální judikatury. Po povinném subjektu dle jeho mínění nelze spravedlivě požadovat, aby s žadatelkou vedl diskusi, na kterou nemá odbornou kapacitu, taková činnost mu vzhledem k jeho působnosti ani nepřísluší. Pokud tedy žadatelka požadovala jiné než dříve poskytnuté informace, povinnému subjektu nezbylo než konstatovat, že takové informace k dispozici nemá. Povinný subjekt proto s odkazem na ustanovení § 11b InfZ uzavřel, že informace, které měl ve vztahu k žádosti k dispozici, byly žadatelce poskytnuty, přičemž povinný subjekt jinými údaji nedisponuje. Dle povinného subjektu tak byly splněny obě podmínky předpokládané v ustanovení § 11b InfZ, tedy že požadovanou informaci povinný subjekt nemá a zároveň mu povinnost ji mít ze zákona nevyplývá. Povinný subjekt proto žádost v souladu se zmíněným ustanovením InfZ odmítl.

[5] Žadatelka podala proti rozhodnutí povinného subjektu dne 21. 2. 2023 odvolání. Jednotlivými žadatelčinými odvolacími námitkami relevantními pro odvolací řízení dle InfZ se Úřad bude zabývat níže. Žadatelka Úřad závěrem požádala, aby jakožto nadřízený orgán povinného subjektu zrušil jeho napadené rozhodnutí, řízení zastavil a rozhodnutím povinnému subjektu přikázal požadovanou informaci žadatelce poskytnout.

[6] Povinný subjekt neshledal důvod pro změnu svého rozhodnutí a žadatelčino odvolání spolu s její stížností, svým stanoviskem a spisovým materiálem předložil Úřadu dne 2. 3. 2023. Úřad povinný subjekt vyzval k doplnění zaslaného spisového materiálu o doklady o doručení v něm obsažených písemností, což povinný subjekt učinil.

[7] Úřadu bylo dne 27. 3. 2023 doručeno žadatelčino podání označené jako „Dotaz na stav vyřízení odvolání proti rozhodnutí Akademie věd ČR o odmítnutí žádosti podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím“, v němž se žadatelka dotazovala na stav vyřízení svého odvolání s tím, že lhůta pro jeho vyřízení již uplynula, a přesto od Úřadu dosud neobdržela žádnou odpověď.

[8] Úřad žadatelce k jejímu podání dne 28. 3. 2023 sdělil, že předmětné odvolání spolu se spisovým materiálem povinný subjekt Úřadu již předložil a Úřad se nyní posouzením předmětného odvolání a napadeného rozhodnutí zabývá, přičemž žadatelku bude o dalším postupu informovat.

II.

Procesní otázka určení nadřízeného orgánu

[9] Úřad se nejprve zabýval otázkou své příslušnosti k vedení odvolacího a stížnostního řízení v předmětné věci.

[10] Podle ustanovení § 2 odst. 1 InfZ jsou povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

[11] InfZ v ustanovení § 20 odst. 5 stanoví, že nelze-li podle ustanovení § 178 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad.

[12] AVČR je povinným subjektem dle § 2 odst. 1 InfZ, neboť byla přímo zřízena zákonem, tedy ZAVČR (srov. ustanovení § 1), je organizační složkou státu a její činnost je financována ze státního rozpočtu.

[13] Úřad dále zkoumal, zda lze určit nadřízený orgán AVČR podle ustanovení § 178 správního řádu. Judikatura Nejvyššího správního soudu již dříve vyslovila, že toto ustanovení je nezbytné interpretovat prizmatem předmětu úpravy správního řádu dle jeho úvodního ustanovení § 1 a 3, podle nichž správní řád upravuje postup správních orgánů při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy a nevztahuje se mimo jiné na právní jednání prováděná správními orgány, tedy na správu nevrchnostenskou. Pro určení nadřízeného orgánu podle ustanovení § 178 odst. 1 správního řádu je proto třeba pozitivní zákonné úpravy, kdy zákon musí určit orgán, který má být nadřízeným správním orgánem jiného správního orgánu, nebo orgán, který má rozhodovat o odvolání, popřípadě orgán, který má nad jiným správním orgánem vykonávat dozor. Tuto vlastnost nelze pouze dovozovat. Úřadu není známo, že by nějaký zákon stanovil nadřízený orgán AVČR v procesním postavení správního orgánu ani orgán, který by nad ní měl vykonávat dozor v instančním slova smyslu (dle závěrů soudní judikatury je nutno tento dozor odlišovat od dohledu zřizovatelského či odborného). Ani způsobem podle ustanovení § 178 odst. 2 správního řádu nelze nadřízený orgán AVČR určit, neboť orgán, jenž by byl příslušný rozhodovat o odvolání AVČR v procesním postavení správního orgánu ve smyslu správního řádu, žádný zákon nestanovuje.

[14] S ohledem na výše uvedené je podle ustanovení § 20 odst. 5 InfZ k vedení předmětného odvolacího a stížnostního řízení příslušný Úřad, neboť v rozsahu působnosti, do které žádost směruje, nelze podle ustanovení § 178 správního řádu nadřízený orgán AVČR určit.

III.

Věcné posouzení

[15] Úřad nejprve považuje za vhodné zdůraznit, že není v jeho pravomoci jako nadřízeného orgánu AVČR „pouze“ v režimu InfZ se zabývat tím, zda vědecké poznatky, studie či důkazy poskytnuté povinným subjektem žadatelce jsou obsahově správné. Toto není úlohou Úřadu jako nadřízeného orgánu AVČR dle InfZ. InfZ neslouží k tomu, aby povinné subjekty vedly s žadateli polemiky o vědeckých publikacích a podkladech, na nichž jsou tyto publikace založeny. Pakliže žadatelčiným cílem je smysluplně upozornit na určitou problematiku, ke které je dle jejího názoru ze strany odborné veřejnosti přistupováno nesprávně, a rozpoutat veřejnou debatu s povinnými subjekty, a to skrze žádosti dle InfZ, k nimž požaduje „přesvědčivé vyvrácení svých argumentů“, pak nelze než konstatovat, že k takovému účelu InfZ neslouží.

III. a)

Věcné posouzení odvolání

[16] Odvolání bylo podáno v odvolací lhůtě, tj. je včasné, přípustné a bylo podáno oprávněnou osobou. Obsahuje náležitosti uvedené v ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu, kdy z jeho obsahu je patrné, proti kterému rozhodnutí směřuje a čeho se žadatelka domáhá.

[1] Úřad přezkoumal podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, v rozsahu námitek (tvrzení) uvedených v odvolání.

[2] Úřad shledal, že žadatelčino odvolání není důvodné.

[3] Úvodem je třeba adresovat, že podle ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu platí, že správní orgán ve výrokové části uvede mimo jiné řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků. Za splnění této povinnosti se považuje i uvedení právních ustanovení v tzv. návětí (záhlaví) rozhodnutí, které je třeba pokládat za součást výrokové části rozhodnutí [srov. usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 14. 7. 2015, č. j. 8 As 141/2012-57]. Pokud správní orgán ve výrokové části rozhodnutí neuvede právní ustanovení, která jsou pro výrok rozhodná, je třeba posoudit závažnost takového pochybení. Nelze vyloučit ani takový postup, který neuvedení určitého ustanovení ve výrokové části kompenzuje interpretací rozhodnutí.

[4] V tomto kontextu Úřad konstatuje, že povinný subjekt ve výroku napadeného rozhodnutí neuvedl procesně právní ustanovení, o něž odmítnutí žádosti opřel, tedy ustanovení § 15 odst. 1 InfZ. Dále žádost odmítl výslovně pouze s odkazem na ustanovení § 11b InfZ, odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom jasně vypovídá též o úmyslu žádost odmítnout s odkazem na ustanovení § 2 odst. 4 InfZ jako dotaz na názor. Zmíněný úmysl lze vyvodit především z kontextu napadeného rozhodnutí, kde povinný subjekt mimo jiné uvádí, že „smyslem žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb. není vedení odborné diskuse, ani vytváření nových informací, které povinný subjekt nemá a ani mít nemůže. (…) Po povinném subjektu nelze spravedlivě požadovat, aby s žadatelkou vedl diskusi, na kterou nemá odbornou kapacitu. Taková činnost mu vzhledem k jeho působnosti ani nepřísluší“.

[5] S přihlédnutím k těmto skutečnostem proto Úřad přistoupil k formálnímu doplnění výroku napadeného rozhodnutí. Dle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu platí, že v případě, kdy odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní. Změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Úřad tak nahradil část výroku napadeného rozhodnutí svým rozhodnutím, neboť dospěl k závěru, že je třeba uvést odpovídající ustanovení, podle kterých byla žadatelčina žádost o informace odmítnuta, přičemž tato změna nemá dle názoru Úřadu právní dopad na poměry žadatelky (k tomu srov. například rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2013, č. j. 8 As 6/2013-33). Dle recentní judikatury by přitom změna rozhodnutí měla být odvolacím orgánem vždy preferována před zrušením rozhodnutí a vrácením věci k novému projednání, pokud jsou k tomu splněny zákonné předpoklady (srov. například rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34). Vzhledem k tomu, že žadatelka se proti rozhodnutí povinného subjektu řádně odvolala, nebyla tímto postupem následně zkrácena na svých právech ve smyslu výše uvedeného ustanovení. Změnou výroku tudíž nedošlo k vytvoření tzv. překvapivého rozhodnutí, které by bylo v rozporu se zásadou dvojinstančnosti správního řízení (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03).

[6] Dále je třeba adresovat, že povinný subjekt ve svém rozhodnutí velice silně tíhne k argumentaci, že se žadatelkou položené dotazy vůbec netýkají jeho působnosti. K tomu lze konstatovat, že pakliže se v žádosti položené dotazy netýkají působnosti povinného subjektu, měl povinný subjekt žádost odložit v souladu s ustanovením § 14 odst. 5 písm. c) InfZ, nikoliv jí nejprve vyhovět a následně ji rozhodnutím odmítnout. Je tedy otázkou, zda rozhodnutí povinného subjektu nebylo nezákonné z toho důvodu, že povinný subjekt neměl o žádosti rozhodnout, nýbrž ji odložit. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS č. j. 6 As 235/2018–32 ze dne 20. 2. 2019. V tomto rozsudku sice žalovaná žádost rozhodnutím odmítla proto, že se nevztahuje k její působnosti, avšak obecný závěr NSS spočívající v tom, že skutečnost, že měl povinný subjekt žádost odložit, avšak místo toho ji rozhodnutím odmítl, není důvodem pro zrušení takového rozhodnutí, lze dle Úřadu vztáhnout i na nyní projednávaný případ: „jelikož však žalovaná o žádosti věcně rozhodla namísto toho, aby ji jen odložila, nemohlo toto procesní pochybení žalované stěžovatele na jeho právech nijak zkrátit a nemohlo by jít o důvod pro zrušení jejího rozhodnutí“.

[7] Lze tedy konstatovat, že povinný subjekt postupoval v souladu se zákonem a navíc zcela v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3339/20 ze dne 29. 6. 2021, když žadatelce vyšel maximálně vstříc a požadované informace přesto, že sám nebyl povinen její dotazy zodpovědět, pro žadatelku obstaral od ÚOCHB, načež poté, co žadatelka vyjádřila svou nespokojenost s obsahem takto poskytnutých informací, žádost odmítl s tím, že dalšími informacemi objektivně nedisponuje a navíc není schopen ani povinen vést s žadatelkou v režimu InfZ vědeckou debatu.

K ustanovení § 11b InfZ:

Právní rámec

[8] Podle ustanovení § 15 odst. 1 InfZ platí, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

[9] Podle ustanovení § 11b InfZ může povinný subjekt odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.

[10] K tomu je možno podpůrně odkázat na důvodovou zprávu k novele InfZ č. 241/2022 Sb. zakotvující ustanovení § 11b, která ve vztahu k tomuto nově zakotvenému ustanovení uvádí, že „návrh výslovně zakotvuje možnost odmítnout požadovanou informaci, jestliže ji povinný subjekt nemá a nemá ani povinnost ji mít. Až dosud takové výslovné ustanovení v zákoně chybělo, judikatura nicméně dovodila, že pro neexistenci informace lze žádost odmítnout z tohoto tzv. faktického (nepsaného) důvodu. Podmínky pro odmítnutí žádosti zákon stanovuje v souladu s judikaturou, zejména v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2012, č. j. 1 As 141/2011-67. (…)“. (cit. sněmovní tisk č. 222/0, 9. volební období od 2021, www.psp.cz).

[11] Dále je možno s přihlédnutím k recentnímu nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/21 ze dne 17. 1. 2023, v němž je konstatováno „je třeba poukázat na nezastupitelnou úlohu Ministerstva vnitra jako garanta informačního zákona a jeho metodické výstupy [viz Dokumenty ODK – Ministerstvo vnitra České republiky (mvcr.cz)], které, ačkoliv jsou určeny primárně územním samosprávám, mohou velmi usnadnit činnost kteréhokoliv povinného subjektu“, podpůrně odkázat na metodiku Ministerstva vnitra „Informace ke změně zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, provedené zákonem č. 241/2022 Sb., část druhá, změny účinné od 1. 1. 2023 a 1. 1. 2024; aktualizace dne 25. 1. 2023 (změny vyznačeny červeně, týká se § 8c)“ (k nalezení na webu Ministerstva vnitra https://www.mvcr.cz/).

[12] Jak výše zmíněná důvodová zpráva, tak metodika Ministerstva vnitra přitom prakticky přebírají již judikatorně a doktrinálně zakotvené podmínky pro odmítnutí žádosti z faktického důvodu její neexistence, na nějž bylo do konce roku 2022 možno analogicky aplikovat ustanovení § 2 odst. 4 InfZ.

[13] Podmínky pro odmítnutí žádosti podle ustanovení § 11b InfZ jsou stanoveny v souladu s judikaturou, a to zejména v souladu s rozsudkem NSS ze dne 9. 2. 2012, č. j. 1 As 141/2011-67, který byl dále rozveden rozsudkem NSS ze dne 27. 8. 2013, č. j. 1 As 59/2013- 56. Předpoklady aplikace ustanovení § 11b InfZ jsou tudíž následující: požadovaná informace u povinného subjektu neexistuje (nebyla vytvořena, resp. zaznamenána ve smyslu § 3 odst. 3 InfZ, případně v době podání žádosti u povinného subjektu již „neexistuje“) a zároveň povinný subjekt nemá zákonnou povinnost předmětnými požadovanými informacemi disponovat. Tyto skutečnosti musí povinný subjekt při aplikaci ustanovení § 11b InfZ prokázat a zdůvodnit.

[14] Povinný subjekt bude zpravidla muset vyvinout určité úsilí, aby požadovanou informaci dohledal a poskytl ji žadateli, a to bez ohledu na to, jestli takovou povinnost podle právních předpisů mít má. Povinný subjekt tedy musí nejprve prověřit existenci požadované informace. Tuto aktivitu pak bude nutné adekvátně prokázat do spisu. Na druhou stranu ale pokud by povinný subjekt informace zcela zjevně nemohl mít, k žádnému vyhledávání a jeho prokazování přistupovat nemusí. Záleží tedy na konkrétních požadovaných informacích a skutkových okolnostech. Po povinném subjektu přitom nelze požadovat poskytnutí neexistujících informací, musí však být schopen zdůvodnit, jaké konkrétní skutečnosti jej vedly k závěru o tom, že požadované informace nemá. Konstatování, kterým by povinný subjekt bez bližšího zdůvodnění pouze oznámil, že požadované informace nemá, je nedostatečné. Povinný subjekt tedy musí vyvinout určitou aktivitu spočívající v zjišťování, zda požadovanou informaci opravdu nemá, tuto aktivitu doložit do spisu a popsat v odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Zároveň musí odůvodnit, že nemá zákonnou povinnost informací disponovat. Povinnost disponovat požadovanou informací přitom nemusí být dána pouze výslovným zákonným ustanovením, nýbrž může z ustanovení zákona vyplývat.

[15] Ustanovení § 11b InfZ na druhé straně nedopadá na případy, v nichž povinný subjekt informací v požadované podobě nedisponuje, avšak požadovanou informaci může získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které k dispozici má, tedy má zdrojové údaje ke zpracování požadované informace a takové zpracování má charakter mechanické aktivity, a na případy, kdy bude možné poskytnout informaci postupem podle ustanovení § 4a odst. 1 věty třetí InfZ, dle níž „pokud je požadovaná informace součástí většího celku a její vynětí by bylo pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží, poskytne povinný subjekt takový celek v souladu s tímto zákonem“.

[16] V souvislosti s aplikací ustanovení § 11b InfZ je dále třeba zmínit rozlišování neexistující informace a požadavku na vytvoření nové informace ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 InfZ, kdy určení „hranice“ mezi neexistující informací a požadavkem na vytvoření nové informace spočívá v posouzení vůle žadatele, vyjádřené v jím učiněné žádosti o poskytnutí informací. Ustanovení § 2 odst. 4 InfZ lze vztáhnout pouze na situace, kdy z obsahu žádosti žadatele vyplývá požadavek na vytvoření zcela nové informace. Pokud by ale vůle žadatele směřovala k poskytnutí informace, o které se žadatel domnívá, že existuje, pak by naopak bylo aplikovatelné ustanovení § 11b InfZ. Rozdíl ve vyřízení žádosti bude spočívat pouze v tom, že v prvním případě bude ve výroku rozhodnutí o odmítnutí poskytnutí informace odkazováno vedle ustanovení § 15 odst. 1 na ustanovení § 2 odst. 4 InfZ a ve druhém případě na ustanovení § 11b InfZ. Přitom ve všech případech, které jsou zmiňovány v ustanovení § 2 odst. 4 InfZ žadatel požaduje informaci, která se vztahuje k působnosti povinného subjektu, ale neexistuje v žadatelem poptávaném stavu, když se žadatel domáhá jejího vytvoření.

[17] Dle ustanovení § 2 odst. 1 ZAVČR Akademie uskutečňuje výzkum prostřednictvím pracovišť Akademie.

[18] Dle ustanovení § 12 ZAVČR jsou pracoviště veřejnými výzkumnými institucemi podle zvláštního právního předpisu (tedy ZVVI).

[19] Pracoviště dle ustanovení § 13 ZAVČR a) uskutečňuje vědecký výzkum; b) přispívá ke zvýšení úrovně poznání a vzdělanosti; c) přispívá k využití výsledků vědeckého výzkumu, d) získává, zpracovává a rozšiřuje vědecké informace a poskytuje vědecké posudky, stanoviska a doporučení; e) ve spolupráci s vysokými školami uskutečňuje doktorské studijní programy a vychovává vědecké pracovníky; f) rozvíjí mezinárodní spolupráci v oblasti vědecké činnosti a vývoje technologií; g) realizuje své úkoly ve spolupráci s ostatními vědeckými a odbornými institucemi; za tím účelem může s těmito institucemi uzavírat smlouvy o sdružení; h) zajišťuje infrastrukturu pro výzkum a vývoj.

[20] Dle věty první ustanovení § 2 odst. 1 ZVVI je veřejná výzkumná instituce právnickou osobou, jejímž hlavním předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu, vymezený zákonem o podpoře výzkumu, vývoje a inovací.

[21] Dle ustanovení § 2 odst. 2 ZVVI může být veřejná výzkumná instituce zřízena Českou republikou nebo územním samosprávným celkem; jménem České republiky plní funkci zřizovatele veřejné výzkumné instituce ministerstvo, jiný ústřední orgán státní správy nebo Akademie věd České republiky v postavení organizačních složek České republiky.

[22] Dle ustanovení § 15 ZVVI zřizovatel a) vydává zřizovací listinu veřejné výzkumné instituce a rozhoduje o změně zřizovací listiny, předkládá zřizovací listinu a její změny Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy; b) podává návrh na zápis veřejné výzkumné instituce do rejstříku veřejných výzkumných institucí a na její výmaz z rejstříku, navrhuje den zápisu do rejstříku veřejných výzkumných institucí; c) vkládá do veřejné výzkumné instituce zřizovací listinou nebo její změnou majetek nezbytný k zajištění účelu, pro který je veřejná výzkumná instituce zřizována; vykonává-li jménem České republiky funkci zřizovatele organizační složka státu, může být do veřejné výzkumné instituce vložen pouze takový majetek České republiky, se kterým je tato organizační složka státu příslušná hospodařit a který je nezbytný k zajištění účelu, pro který je veřejná výzkumná instituce zřizována; d) rozhoduje o zrušení veřejné výzkumné instituce za podmínek stanovených v § 10 až 12; e) v případě vzniku veřejné výzkumné instituce rozdělením rozhoduje o tom, kteří zaměstnanci přejdou do vznikající veřejné výzkumné instituce; f) v případě zrušení veřejné výzkumné instituce s likvidací podle § 12 jmenuje likvidátora a schvaluje zprávu o průběhu likvidace; g) jmenuje a odvolává osobu pověřenou řízením veřejné výzkumné instituce podle § 5 odst. 2, § 16 odst. 2, § 17 odst. 3; h) jmenuje a odvolává ředitele veřejné výzkumné instituce; i) jmenuje a odvolává členy dozorčí rady veřejné výzkumné instituce (dále jen „dozorčí rada“) ; j) schvaluje jednací řád dozorčí rady a jeho změny a zprávu o činnosti dozorčí rady; k) uděluje předchozí písemný souhlas k právním úkonům veřejné výzkumné instituce uvedeným v § 19 odst. 1 písm. b) bodech 1 až 6; l) navrhuje odvolání člena rady instituce v případě opakovaného neplnění povinností člena rady instituce.

[23] Dle § 17 odst. 1 písm. a) a b) ZVVI je ředitel statutárním orgánem veřejné výzkumné instituce a rozhoduje ve všech věcech veřejné výzkumné instituce, pokud nejsou tímto zákonem svěřeny do působnosti rady instituce, dozorčí rady nebo zřizovatele.

Aplikace na předmětný případ

[24] Povinný subjekt ve svém rozhodnutí uvádí, že přímá realizace výzkumné činnosti do jeho působnosti nepatří, kdy povinný subjekt má přesně určenou působnost a pravomoc, do níž nespadá realizace výzkumné činnosti a informování o jejích výsledcích. Povinný subjekt proto nedisponuje vědeckým personálem, který by měl potřebné odborné znalosti pro zodpovězení žadatelčiných dotazů, není ani povinen takovou odborností disponovat, jelikož samotný výzkum provádí veřejné výzkumné instituce, jichž je povinný subjekt zřizovatelem. Tyto instituce jsou samostatnými subjekty, které vůči povinnému subjektu nejsou v podřízeném postavení, ani s ním nejsou nijak organizačně propojeny. Detailními informacemi o výzkumu přitom disponují právě zmíněná pracoviště, nikoli povinný subjekt. Povinný subjekt přesto vyvinul úsilí k tomu, aby požadované informace shromáždil a žadatelce poskytl, a to tak, že se obrátil na ÚOCHB, který AVČR k její žádosti požadované informace pro žadatelku poskytl.

[25] Dle povinného subjektu dále skutečnost, že žadatelka s obsahem poskytnuté informace nesouhlasí, neznamená, že jí tyto informace nebyly poskytnuty. S tímto tvrzením se Úřad může plně ztotožnit. Pouhou žadatelčinu nespokojenost s poskytnutými informacemi, nedůvěru vůči jejich obsahu či jeho věcné správnosti totiž nelze přičítat k tíži povinného subjektu. Žadatelka přitom ve svém odvolání nijak nespecifikovala, jakým způsobem povinný subjekt při vyřizování její žádosti postupoval v rozporu se zákonem, zaměřila se pouze na presumovanou obsahovou nesprávnost poskytnutých informací a domnělé důsledky skutečnosti, že povinný subjekt požadovanými informacemi nedisponuje. Jak ovšem již Úřad vysvětlil výše, přezkum činnosti AVČR, ať už vědecké či jiné, nesouvisející s řádným plněním informační povinnosti, nemůže Úřad jako nadřízený orgán v řízení dle InfZ přezkoumávat. Žadatelkou namítané skutečnosti týkající se obsahových nedostatků poskytnuté informace, spočívajících v tom, že odlišné vědecké studie vypovídají o odlišných závěrech, proto nejsou pro odvolací řízení relevantní. Úřad může v odvolacím řízení dle InfZ přezkoumat pouze to, zda povinný subjekt při vyřizování žadatelčiny žádosti postupoval a rozhodl správně a v souladu s InfZ a správním řádem, případně jinými právními předpisy.

[26] Je přitom třeba náležitě zdůraznit, že žadatelčiny dotazy se objektivně netýkaly působnosti povinného subjektu. Totéž platí o žadatelčině obecné otázce, z jakých vědeckých důkazů povinný subjekt při přípravě expertních stanovisek a dalších dokumentů týkajících se oblasti HIV/AIDS vychází, jelikož, jak je uvedeno výše, AVČR uskutečňuje výzkum prostřednictvím svých pracovišť. Odborným garantem žadatelkou odkazovaného dokumentu „AVex – Viry a boj s nimi“ (dostupný pod odkazem https://www.avcr.cz/export/sites/avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/avex/files/2020-06-Viry-a-boj-snimi.pdf) byl ÚOCHB, který je samostatným povinným subjektem [jak vyplývá např. z internetových stránek ÚOCHB, kde je vyčleněn prostor pro žádosti dle InfZ; k nalezení pod odkazem https://www.uochb.cz/cs/povinne-zverejnovane-informace]. Tuto skutečnost lze dohledat též v předmětném dokumentu, kde je ke konci uvedeno, že tento dokument „připravila Akademie věd ČR, odborným garantem je Ústav organické chemie a biochemie AV ČR“, či že text vypracoval kolektiv autorů z ÚOCHB a Biologického centra Akademie věd České republiky, v. v. i. Povinný subjekt měl proto žádost odložit a žadatelku případně odkázat na příslušný povinný subjekt, který by jí požadované informace mohl přímo poskytnout, pakliže by o takovém povinném subjektu měl povědomí (za zmínku při této příležitosti stojí, že InfZ nezná institut postoupení žádosti).

[27] Lze tedy shrnout, že ze spisu předloženého AVČR vyplývá, že povinný subjekt požadovanými informacemi objektivně nedisponuje, ani nemá povinnost jimi disponovat, jelikož tyto se netýkají jeho působnosti, nýbrž (potenciálně) působnosti jeho jednotlivých pracovišť. Povinný subjekt totiž sám o sobě není výzkumnou institucí. Dle předkládacího stanoviska povinného subjektu byla jeho role při vydání předmětného stanoviska „AVex – viry a boj s nimi, expertní stanovisko AV ČR, speciál 2020“, pouze redakční, kdy odborným garantem co do obsahu byl ÚOCHB, jehož je povinný subjekt zřizovatelem. Povinný subjekt se i přesto obrátil dne 23. 1. 2023 právě na ÚOCHB s žádostí o poskytnutí informací k žadatelčině žádosti, na jejímž základě žadatelce požadované informace poskytl.

[28] Oproti žadatelčině mínění toto není běžné a uvedená žádost povinného subjektu vůči ÚOCHB nemá pevnou oporu v zákoně. Povinný subjekt je totiž pouze zřizovatelem jednotlivých výzkumných institucí, které vůči němu nejsou v podřízeném postavení, což vyplývá mimo jiné z ZAVČR a z ustanovení § 2 odst. 2, § 17 a § 15 ZVVI. Pakliže by AVČR požádala o vyjádření některý z útvarů v rámci své vnitřní hierarchie, bylo by dožádání vyjádření k žadatelčině žádosti zcela standardním postupem. Ovšem vzhledem k tomu, že ÚOCHB je separátním povinným subjektem, AVČR nebyla povinna od něj vyjádření požadovat a ÚOCHB nebyl povinen AVČR požadované vyjádření vydat. Nelze se tedy ztotožnit s žadatelčiným tvrzením, že se v případě vyžádání informací AVČR od zcela odlišného povinného subjektu, jedná o běžný úkaz. Jak již bylo vysvětleno výše, AVČR měla v takové situaci žádost odložit.

[29] Povinný subjekt dále ve svém předkládacím stanovisku vysvětlil, že AVČR sama o sobě není výzkumnou institucí zabývající se badatelskou činností, nýbrž je organizační složkou státu, která sice působí v oblasti vědy, ale pouze prostřednictvím svých pracovišť, jichž je zřizovatelem. Sama přímou výzkumnou činnost neprovádí a nemá proto ani zaměstnance, kteří by byli vědci, či odborníky specializovanými na různé vědecké oblasti. Její činnost je spíše správního charakteru a povahou je tedy spíše úřadem. Samotný výzkum provádí jednotlivá pracoviště, veřejné výzkumné instituce. Tyto instituce mají samostatnou právní subjektivitu a jsou samostatnými povinnými subjekty podle InfZ. V souladu se ZVVI tyto instituce informují veřejnost o výsledcích svého výzkumu, a to zejména prostřednictvím Informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, ale i dalšími kanály a případně též odpověďmi na žádosti v režimu InfZ. AVČR usiluje o popularizaci vědy a zveřejňuje proto také některé informace ze svých pracovišť. Činí tak zejména proto, že dosah její informační činnosti je mezi laickou veřejností větší než u jednotlivých pracovišť samostatně. Její role je ale v tomto směru spíše redakční a zastřešující. Vědeckými informacemi disponují vždy pouze pracoviště, které pro to také mají příslušnou personální kapacitu. AVČR coby organizační složka státu vědecké pracovníky nezaměstnává, neboť v tom její role odpovídající působnosti stanovené ZAVČR nespočívá.

[30] Výše uvedené skutečnosti vyplývají též z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Lze tedy konstatovat, že povinný subjekt dostatečně zdůvodnil, proč požadovanými informacemi nedisponuje, ani nemá povinnost s nimi disponovat, a vyvinul dostatečnou (dala by se říct, že i nadbytečnou) snahu žadatelce vyhovět a informace jí poskytnout. Povinný subjekt tedy postupoval zcela správně a v souladu s InfZ, když žadatelce odmítl sdělit požadované informace nad rámec toho, co jí již poskytl, jelikož jinými informacemi logicky vzhledem ke svému postavení a působnosti nemohl disponovat. Žadatelčino odvolání je tudíž nedůvodné.

K ustanovení § 2 odst. 4 InfZ:

Právní rámec

[31] Podle ustanovení § 2 odst. 4 InfZ platí, že povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

[32] Podle ustanovení § 3 odst. 3 InfZ se informací pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.

[33] Z hlediska hmotněprávního může být žádost odmítnuta na základě ustanovení § 2 odst. 4 InfZ, jsou-li splněny dvě podmínky: požadovaná informace u povinného subjektu neexistuje (nebyla vytvořena, resp. zaznamenána ve smyslu § 3 odst. 3, případně v době podání žádosti u povinného subjektu již „neexistuje“) a současně povinný subjekt nemá zákonnou povinnost danou informací disponovat, přičemž ta může být dána nejen výslovně, ale může též nepřímo vyplývat z jiných právních povinností.

[34] Dále je třeba vyhodnotit obsah žádosti, zda se jedná o žádost o sdělení názoru na určitou záležitost, který má povinný subjekt dle požadavku žadatele teprve zaujmout, a na straně druhé žádost o poskytnutí informace o názoru či stanovisku, které povinný subjekt jako svůj názor již zaujal, resp. tak podle tvrzení žadatele již učinil a ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zmíněného zákona zaznamenal. Pouze v prvním případě se bude jednat o situaci předvídanou § 2 odst. 4 uvedeného zákona, zatímco v případě druhém bude žádost směřovat k poskytnutí již existující informace, kterou lze poskytnout. Lze tedy shrnout, že z hlediska aplikace ustanovení § 2 odst. 4 je relevantní jen to, zda stanovisko bylo zaznamenáno jako informace. Pokud ano, nelze toto ustanovení pro odmítnutí žádosti aplikovat.

[35] V důvodové zprávě k zákonu č. 61/2006 Sb., jímž bylo v InfZ zakotveno ustanovení § 2 odst. 4, se uvádí: „povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvláště časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracovávání takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu. Pokud má být taková povinnost stanovena, musí tak učinit zvláštní zákon samostatnou úpravou (např. § 139 zákona č. 500/2004 Sb.). Naopak pokud již povinný subjekt určitý dokument vypracoval a má tedy informace k dispozici je povinen ji poskytnout. Podobně nebrání toto ustanovení vyhovět žádostem o výtahy z databází či části dokumentů.“ (cit. sněmovní tisk č. 991, 4. volební období 2002–2006, digitální repozitář, www.psp.cz).

[36] Žádosti požadující „(do)vysvětlení“ postupů či stanovisek povinných subjektů jsou často podávány jako vyjádření nespokojenosti s jinou aktivitou povinného subjektu, typicky žádost o sdělení, z jakého důvodu povinný subjekt vydal konkrétní rozhodnutí, proč se v rámci určitého materiálu nezabýval též určitým v žádosti uvedeným problémem, z jakého důvodu nebyl určitým způsobem činný apod. I v těchto případech platí, že povinný subjekt může žádost odmítnout s odkazem na ustanovení § 2 odst. 4 InfZ. Je přitom třeba zdůraznit, že žádost o informace není specifickým opravným prostředkem, jehož prostřednictvím by měl účastník řízení brojit proti rozhodnutím či postupům správních orgánů, s nimiž nesouhlasí (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 117/2014–64) [srov. FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 63, 76-78].

Aplikace na předmětný případ

[37] Povinný subjekt ve svém rozhodnutí uvedl, že smyslem žádostí dle InfZ není vedení odborné diskuse ani vytváření nových informací, které povinný subjekt nemá a ani mít nemůže. Povinný subjekt dále připomenul, že ve snaze o maximální vstřícnost shromáždil a žadatelce poskytl informace vztahující se k jejímu dotazu a splnil tak své zákonné povinnosti vyplývající jak ze zákona, tak z aktuální judikatury. Po povinném subjektu tak nelze spravedlivě požadovat, aby s žadatelkou vedl diskusi, na kterou nemá odbornou kapacitu, taková činnost mu vzhledem k jeho působnosti ani nepřísluší. Pokud tedy žadatelka požadovala jiné než dříve poskytnuté informace, povinnému subjektu nezbylo než konstatovat, že takové informace k dispozici nemá.

[38] Jak je vysvětleno výše, povinný subjekt není povinen k žádosti o informace dle InfZ „dovysvětlovat“ své postupy či stanoviska. Žadatelka požadovala sdělit, z jakých vědeckých důkazů AVČR při přípravě expertních stanovisek a dalších dokumentů týkajících se oblasti HIV/AIDS vychází, kdy konkrétně požadovala odkázat na vědeckou studii, včetně citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala existenci viru HIV, a vědeckou studii, včetně citací z ní, která pomocí vědecké metody prokázala, že virus HIV způsobuje onemocnění AIDS.

[39] Povinný subjekt žadatelce požadované informace svým sdělením ze dne 1. 2. 2023, č. j. AVCR-S 25/2023 SPO poskytl. Pakliže jakou takto poskytnuté informace dle žadatelky „důkazně bezcenné“, je takové hodnocení poskytnutých informací zcela v její gesci. To ovšem neznamená, že povinný subjekt nesplnil svou zákonnou povinnost. Povinný subjekt tudíž s ohledem na výše uvedené zcela správně uvedl, že není v režimu InfZ povinen s žadatelkou polemizovat nad poskytnutými informacemi, jejich informační hodnotou či správností, a vyvracet žadatelkou předložené argumenty či se k nim dále vyjadřovat. K takovému účelu InfZ neslouží. Žadatelčino odvolání je tudíž nedůvodné.

K jednotlivým žadatelčiným námitkám:

[40] Úřad se dále zabýval jednotlivými žadatelčinými odvolacími námitkami relevantními pro odvolací řízení dle InfZ, tedy vyjma žadatelčiných námitek týkajících se presumovaných pochybení AVČR či ÚOCHB při jejich vědecké či publikační činnosti, které s řádným plněním povinností dle InfZ nesouvisí.

[41] Povinný subjekt dle žadatelky pro odmítnutí žádosti o informace neuvedl žádné řádné zdůvodnění, uvedl pouze zkrácené znění ustanovení § 11b InfZ. Z celého znění tohoto ustanovení však dle žadatelky vyplývá, že povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které k dispozici má. K tomu Úřad uvádí, že to, že povinný subjekt citoval pouze část ustanovení § 11b InfZ, není nesprávné, ani to neodporuje zákonu. Nadto vzhledem k výše uvedenému by objektivně nebylo možno požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí InfZ, jelikož povinný subjekt podkladovými informacemi nedisponuje.

[42] Dle žadatelky, pokud AVČR vydává expertní stanoviska a uvádí tvrzení o viru HIV jakožto etiologickém agens AIDS, pak je zřejmé, že odborné informace, na jejichž základě tato expertní stanoviska AVČR sestavuje, musí tato mít k dispozici, případně je může získat z volně přístupných vědeckých databází. K tomu je možno připomenout, že AVČR jasně sdělila, že podkladovými informacemi nedisponuje, těmi disponují jednotlivé výzkumné instituce, které samy, nikoliv AVČR, provádí výzkumnou činnost. Činnost AVČR je spíše správního, redakčního a zastřešujícího charakteru a povahou je spíše úřadem. Vědeckými informacemi tedy disponují jednotlivá pracoviště, které pro to mají příslušnou personální kapacitu a které jsou samostatnými povinnými subjekty. S žadatelčiným tvrzením, že AVČR musí mít podkladové informace k dispozici, se proto nelze ztotožnit.

[43] Žadatelka dále namítá, že se na výsledky výzkumné činnosti nedotazovala, pouze požadovala uvedení vědeckých důkazů, ze kterých AVČR vychází. Tyto důkazy jí povinný subjekt k její žádosti prokazatelně poskytl. Pakliže si žadatelka představovala odlišnou odpověď, pak je třeba konstatovat, že povinné subjekty jsou při vyřizování žádostí vázány jejich obsahem. Není jejich úlohou domýšlení „skrytého“ obsahu žádostí či úmyslu žadatelů.

[44] Dle žadatelky dále v příloze odpovědi jí zaslané povinným subjektem sice autor uvedl určitá „sebevědomá tvrzení“, přitom však nebyl schopen řádně zodpovědět ani jeden dotaz a z textu zaslaných studií mu muselo být jasné, že jím citované studie požadované vědecké důkazy neobsahují. Dle žadatelky dále to, že informace, které jí byly zaslány, požadované vědecké důkazy neobsahují, se nedá nazvat nesouhlasem s obsahem poskytnuté informace, AVČR přitom žadatelčiny argumenty nijak nevyvrátila, pouze uvedla, že informace poskytla, čímž splnila své zákonné povinnosti. K tomu je třeba sdělit, že jak již bylo uvedeno výše, povinnému subjektu nepřísluší vést polemiky nad věcnou správností svých stanovisek a vědeckých publikací či nad zdroji, z nichž tyto vychází. Povinnému subjektu tedy v režimu InfZ nepřísluší vyvracet žadatelčiny argumenty, ani s ní dále polemizovat o obsahu poskytnutých informací a tématech s nimi souvisejícími. K tomu InfZ neslouží.

[45] Žadatelka dále namítala, že smyslem žádostí dle InfZ není zasílání důkazně bezcenných informací žadatelům s námitkou, že povinný subjekt své zákonné povinnosti splnil. S tímto tvrzením se nelze ztotožnit. Jak již bylo uvedeno výše, je na subjektivním zhodnocení každého žadatele, jakou informační hodnotu pro ně poskytnuté informace mají. Poskytnutá data a jejich podoba závisí na specifikaci žadatele a jím podané žádosti, jíž jsou povinné subjekty vázány. Pakliže žadatelka namítá, že poskytnutá informace je pro ni „důkazně bezcenná“, jedná se o její subjektivní názor, který však nemůže být přičítán k tíži povinnému subjektu, když tento nad rámec své informační povinnosti obstaral požadované informace, aby mohl odpovědět na žadatelčiny dotazy.

[46] Dle žadatelky dále, pokud AVČR ve svých dokumentech uvádí tvrzení o viru HIV a jeho kauzalitě k AIDS jako fakt, pak by měla být schopna svá publikovaná tvrzení důkazně obhájit a požadavek na uvedení důkazů by neměla popisovat jako „vyvinutí úsilí“ a „snahu o maximální vstřícnost“ při shromáždění a poskytnutí informací a zodpovězení dotazů týkajících se její veřejné odborné činnosti by neměla prezentovat jako něco nadstandardního. Na tom, že se AVČR obrátila na ÚOCHB jakožto autora odkazovaného odborného textu dle žadatelky není nic neobvyklého a nemusí to být prezentováno jako „vyvinutí úsilí“. K tomu je třeba mít na paměti, že se žadatelčiny dotazy objektivně netýkaly působnosti AVČR jako takové. AVČR tedy vůbec neměla povinnost obrátit se na ÚOCHB či pro žadatelku požadované informace obstarat a od odlišného povinného subjektu získané informace jí poskytnout. Lze tak objektivně konstatovat, že ze strany AVČR se skutečně jednalo o „vyvinutí úsilí“ a „snahu o maximální vstřícnost“ a nejednalo se o standardní postup očekávaný od povinných subjektů při plnění jejich informační povinnosti dle InfZ.

[47] Lze tedy konstatovat, že žadatelčiny odvolací námitky jsou nedůvodné.

III. b)

Věcné posouzení stížnosti

[48] Povinný subjekt žadatelčino podání ze dne 6. 2. 2023 vyhodnotil jako další žádost o informace navazující na žadatelčinu žádost předchozí. Ze samotného žadatelčina podání a z jejího odvolání v té části, která její podání ze dne 6. 2. 2023 zmiňuje, je však zřejmé, že žadatelka se svým podáním nesnažila podat novou žádost o informace, nýbrž vyjádřit nespokojenost s poskytnutými informacemi. S přihlédnutím k ustanovení § 37 odst. 1 správního řádu, dle nějž se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno, se tedy nejedná o navazující žádost dle InfZ, nýbrž o stížnost dle ustanovení § 16a InfZ. Úřad tudíž v rámci tohoto svého rozhodnutí rozhodl též o žadatelčině stížnosti.

[49] Tato žadatelčina stížnost byla povinným subjektem vyřízena v autoremeduře dle ustanovení § 16a odst. 5 InfZ, dle nějž „povinný subjekt předloží stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu do 7 dnů ode dne, kdy mu stížnost došla, pokud v této lhůtě stížnosti sám zcela nevyhoví tím, že poskytne požadovanou informaci nebo konečnou licenční nabídku, sníží úhradu nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti“, a to tím, že povinný subjekt vydal dne 20. 2. 2023 své rozhodnutí č. j. AVCR-S 56/2023 SPO, jímž žadatelčinu žádost v plném rozsahu odmítl. Učinil tak ovšem až po uplynutí zákonné sedmidenní lhůty. V takovém případě povinnému subjektu nezaniká povinnost stížnost předložit povinnému subjektu k posouzení. Pokud povinný subjekt žádost po podání stížnosti, avšak mimo splnění podmínek ustanovení § 16a odst. 5, vyřídí rozhodnutím o odmítnutí žádosti, nadřízený orgán z tohoto důvodu sice není zbaven povinnosti o stížnosti rozhodnout, musí však postup povinného subjektu bez dalšího potvrdit, protože tvrzená nečinnost vydáním rozhodnutí odpadla. Stížnostní přezkum se tak koncentruje pouze na zhodnocení, zda z procesního hlediska trvá nečinnost povinného subjektu. Nadřízený orgán v rámci řízení o stížnosti pochopitelně nepřezkoumává vydané rozhodnutí o odmítnutí žádosti, proti němuž musí žadatel podat samostatné odvolání (srov. FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 934–935.)

[50] Žadatelka ve své stížnosti sice výslovně neurčila, o jaký ze stížnostních důvodů ji opírá, avšak z jejího obsahu lze dovodit, že se má jednat o stížnost dle ustanovení § 16a odst. 1 písm. c) InfZ, dle nějž „stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace může podat žadatel, kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí“.

[51] Úřad na základě řádně, včas a oprávněnou osobou podané stížnosti přezkoumal postup povinného subjektu podle ustanovení § 16a odst. 6 InfZ, přičemž přezkoumal, zda povinný subjekt při vyřizování žádosti o informace postupoval v souladu s ustanoveními InfZ. Úřad se též zabýval otázkou, zda povinný subjekt zcela vyčerpal obsah žadatelčiny žádosti.

[52] Povinný subjekt totiž v reakci na žadatelčinu stížnost vydal své rozhodnutí o odmítnutí žádosti ze dne 20. 2. 2023, č. j. AVCR-S 56/2023 SPO, jímž žadatelčinu žádost v plném rozsahu odmítl. Lze tak objektivně konstatovat, že povinný subjekt plně vyčerpal obsah žadatelčiny žádosti a není tedy v uvedené věci nečinný. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a postupu povinného subjektu Úřad dospěl k závěru, že žadatelčina stížnost je nedůvodná.

IV.

Závěr

[53] Na základě všech shora uvedených úvah Úřad dospěl k závěru, že žadatelčino odvolání ani žadatelčina stížnost nejsou důvodné. Proto napadené rozhodnutí dle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a ve zbytku jej dle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil a žadatelčino odvolání zamítl. Zároveň ve výroku II. rozhodl dle ustanovení § 16a odst. 6 písm. a) InfZ tak, že postup povinného subjektu potvrdil.

[54] Z výše uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení § 20 odst. 4 InfZ ve spojení s ustanovením § 91 odst. 1 správního řádu a § 16a odst. 9 InfZ nelze odvolat.

priloha_1176824527_0_odst_avcrxem_zmeneno_potvrzeno_postup-potvrzen_01092_23-web.pdf (resetheus.org)

DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI

články

4 komentáře u „Jaké důkazy pro hypotézu HIV/AIDS má Akademie věd ČR?“

Jan Vintr

25. 6. 2023 v 01:52

Je úžasné, kolik práce si dal někdo se sesmolením toho „zdůvodnění“. A přitom by stačilo jen přiznat, že všichni ti odborníci ví ve skutečnosti houby.
Odpovědět
- Kamala Taris
  
  26. 6. 2023 v 12:19
  
  Na to ale nemají vhodný paragraf. 😁
  Odpovědět
martin

25. 6. 2023 v 19:39

Bohužel pro některé lidí za peníze není problémem sesmolit i takové zdůvodnění s pár obrázky, které stejně nic nedokazují. A širokou veřejnost jak vidno, to stejně nezajímá.

Přece si kapříci nevypustí svůj virový rybníček! Co by potom proboha dělali?
Když ty pravidelné falešné papírky jsou tak lákavé a jídlo a dovolená jsou tak drahé!

Když se jedná o spousty pěnez a moc z nevědomých lidi se stanou zákeřné svině, kteří půjdou vždy se systémem, který do nich pravidelně pumpuje peněžní dávky a nebudou brát ohled ani na skutečnost, že existují i jiné vědecké názory a celosvětově desetitísíce článků a publikací, knih od jiných odborných autorů, již s odpovědí na otázky proč jsou lidé nemocní, co jsou viry a komu slouží nástroje jako očkování a pandemie.

Nebudou brát ohled ani na to, že již v minulosti poukazovalo několik významných zahraničních vědeckých autorit, že mnoho vědeckých prací jsou naprostým podvodem. Můžeme se zatím svobodně dotazovat, argumentovat i jinými vědeckými pracemi a články, ale stejně pravděpodobně nic nezměníme, dokud bude fungovat tento finanční dravý odporný kapitalismus, lidská hamižnost a zbabělost.
Odpovědět
- Jan Vintr
  
  11. 7. 2023 v 10:14
  
  Ti lidé jsou ale asi v drtivé většině (ne li všichni) těm nesmyslům opravdu věří. Přiznat si, že je všechno jinak, by totiž znamenalo hodit za hlavu celé jejich „odborné“ vzdělání i všechny tituly, ke kterým se dohrabali. A to po lidech přece nikdo nemůže chtít. I tak inteligentní lidé jako je třeba paní Peková nebo profesor Turánek toho nejsou schopni.
  Odpovědět