S COVID-19 jsou nerozlučně spojeny výrazy „asymptomatický přenos“ a „bezpříznakový přenašeč“. Používaly se sice už i dříve u jiných onemocnění, ale nikdy ne v takové míře a s tak dalekosáhlými následky. 

Podle teorie asymptomatického přenosu mohou údajného původce onemocnění (v tomto případě virus SARS-CoV-2) ve svém těle mít a na další lidi dále přenášet i lidé klinicky zcela zdraví, bez jakýchkoli příznaků onemocnění COVID-19, tedy tzv. bezpříznakoví (neboli asymptomatičtí) přenašeči. Podle Ministerstva zdravotnictví má bezpříznakový průběh COVID-19 až 40% lidí (viz stránky „Dezinformace, lži, hoaxy a alternativní fakta o covid-19“) nebo dokonce 80% (jak Ministerstvo zdravotnictví uvádí ve svém mimořádném opatření k ochraně dýchacích cest). Jiné zdroje uvádí údaje podstatně nižší.

Jaké důkazy pro asymptomatický přenos vlastně máme? 

Skvělou práci v tomto směru odvedli autoři práce Jsou důkazy o asymptomatickém šíření COVID-19 významně zveličené?, kteří analyzovali nejčastěji citované metaanalýzy, týkající se asymptomatického přenosu COVID-19 a ve svém článku dospěli k těmto závěrům:

„Důkazy o asymptomatickém přenosu jsou založeny jen na několika málo případech, které jsou samy o sobě sporné. Existence přenosu SARS-CoV-2 od asymptomatických jedinců se stala obecně přijímanou pravdou, ale důkazy pro to, že tento fenomén není ničím jiným než chybnou interpretací falešně pozitivních výsledků testů, jsou nedostatečné. Prozkoumání podkladových údajů z nejčastěji citovaných metaanalýz odhaluje, že závěry vycházejí z překvapivě malého počtu případů (celkem šesti případů globálně) a navíc nelze vyloučit možnost, že se ve všech případech jedná o náhodné kontakty s lidmi s falešně pozitivními výsledky.“ 

„Po prozkoumání dosud nejčastěji citovaných prací v této oblasti jsme však ohromeni nedostatkem přesvědčivých důkazů čehokoli jiného, než jsou ty nejmírnější příznaky vyplývající z předpokládaného asymptomatického šíření; z nichž většina nebo všechny mohou být chybnými diagnózami a v každém případě nejsou dostatečně podložené.“ 

Autoři článku sice předpokládají a pracují s chybnou hypotézou, že v současnosti používané testy virus SARS-CoV-2 opravdu detekují, ale i tak jsou jejich závěry šokující. Pro asymptomatický přenos SARS-CoV-2 ve skutečnosti neexistují vůbec žádné důkazy (kromě zmiňovaných šesti případů na celém světě!, ale ani ty nejsou prokázané). 

K podobnému závěru ohledně neexistence důkazů dospěli i autoři příspěvku Nepravdivé tvrzení: riziko infekce od lidí bez příznaků: 

„Pro domněnku, že člověk může onemocnět COVID-19, aniž by si toho vůbec všiml a že může virus přenést stejně nepozorovaně na další lidi a bez zjevných příznaků, nejsou důkazy a je podporována jen téměř děsivě slabými studiemi.“

Mimochodem, termín „děsivě slabé studie“ je velmi výstižný a bohužel není vůbec přehnaný, jak jsme se při pročítání nespočtu studií sami přesvědčili.

Podle teorie asymptomatického přenosu je bezpříznakový přenašeč zdravý člověk bez příznaků onemocnění COVID-19, který údajně může původcem onemocnění, virem SARS-CoV-2, nakazit další lidí. V případě pre-symptomatického přenosu SARS-CoV-2 může k přenosu SARS-CoV-2 údajně dojít před nástupem klinických příznaků. 

Důkaz asymptomatického přenosu by se dal např. provést tak, že od bezpříznakového přenašeče odeberete kapénky z respiračního traktu, ve kterých virové částice SARS-CoV-2 jednoznačně prokážete (tedy řádně purifikujete a izolujete, prokážete biochemicky, mikroskopicky,…). Potom tímto vzorkem, obsahujícím SARS-CoV-2, nakazíte další lidi nebo laboratorní zvířata, u kterých to vyvolá vznik onemocnění COVID-19. Musíte mít samozřejmě i kontrolní skupinu lidí nebo laboratorních zvířat, které aplikujete obdobný vzorek, který však žádný SARS-CoV-2 neobsahuje a který po aplikaci nesmí žádné příznaky COVID-19 vyvolat. U první skupiny „nakažených“ lidí nebo zvířat musíte být schopni částice SARS-CoV-2 opět jednoznačně prokázat, na rozdíl od skupiny kontrolní. Takový pokus však nikdo nikdy neprovedl. 

Jak tedy problém s „bezpříznakovými přenašeči“ SARS-CoV-2 vznikl? 

Jednoduše, testováním zdravých lidí. Žádný test nepracuje 100% spolehlivě. Každý test vykáže určité procento falešně pozitivních a falešně negativních výsledků. Míra falešné pozitivity znamená, že u určitého procenta lidí test ukáže pozitivní výsledek, přestože tito lidé dané onemocnění nebo stav nemají. Extrémním příkladem by bylo např. provedení těhotenského testu u mužů. Pozitivní výsledek je v tomto případě nesmyslný, ale i přesto vám test bude, jen na základě jeho chybovosti, u určitého procenta testovaných mužů těhotenství vykazovat. 

V případě COVID-19 je situace ještě mnohem závažnější, protože žádný z používaných testů SARS-CoV-2 neprokazuje a jejich výsledky jsou tedy naprosto bezcenné. Údajný virus SARS-CoV-2 nebyl do dnešního dne purifikován a izolován, a proto ani nelze vytvořit žádný test k jeho detekci. Testy na COVID-19 tak mají 100% falešnou pozitivitu, tzn. že nikdo z pozitivně testovaných lidí v sobě žádný SARS-CoV-2 nemá. 

To, že lze bez problému vytvořit neexistující epidemii jen pomocí testování, potvrzuje např. případ z USA z roku 2006, popsaný v článku Víra v rychlý test vedla ke vzniku pseudoepidemie, kdy byly běžné respirační příznaky zaměněny za příznaky černého kašle, a to na základě falešně pozitivních výsledků PCR testů. 

Pro ty, co stále ještě věří na virus SARS-CoV-2, bezpříznakové přenašeče a nové onemocnění COVID-19, na chvíli přistoupíme na nepravdivou hypotézu, že v současnosti používané testy opravdu SARS-CoV-2 detekují. I v takovém případě je totiž evidentní, že se pomocí plošného testování zdravých lidí dá vytvořit jakákoli pseudoepidemie a že jsme se stali svědky a oběťmi obrovského vědeckého pochybení a podvodu. 

Jaká by potom byla falešná pozitivita těchto testů a kolik falešně pozitivních výsledků by testy vykázaly? Odpovědět na tuto otázku není vůbec lehké, protože pojem falešná pozitivita je v případě testů na COVID-19 úplné tabu, o kterém nikdo nemluví, nebo se tvrdí, že specificita PCR testů na COVID-19 je velmi vysoká, dokonce až 100%. Specificita testu (schopnost testu rozpoznat osoby bez nemoci, tedy pravděpodobnost, že test bude negativní, když osoba není nemocná) je přitom jeden ze základních údajů, který se jinak běžně uvádí a ke kterému by se mělo při vyhodnocování výsledků přihlížet.  

Představu o specificitě testů na COVID-19 si můžeme udělat např. z tiskové zprávy jednoho z českých výrobců testů, který se zúčastnil mezinárodních srovnání kvality testů: 

„Zarážející jsou ale výsledky z vyhodnocení negativních vzorků. Nezávislé testy prokázaly, že 3,1 % laboratoří určilo chybně běžně rozšířený koronavirus NL63 jako SARS-CoV-2 – tedy jako falešně pozitivní. 2,9 % laboratoří určilo chybně další běžný koronavirus OC43 (způsobující nachlazení) jako SARS-CoV-2 – tedy opět jako falešně pozitivní. A dokonce 2,7 % laboratoří určilo jako pozitivní vzorek, který žádné koronaviry neobsahoval – výsledek byl tedy falešně pozitivní zřejmě v důsledku kontaminace testu buď u výrobce nebo v laboratoři. 

S ohledem na množství testů, které bylo provedeno v uplynulých měsících na celém světě, jsou procenta nesprávně identifikovaných pacientů ohromující. Znamená to například, že oficiální statistiky COVID-19 diagnostikovaných pacientů můžou být hrubě zkresleny a nadhodnoceny. Zarážející je, jak dramatické sociálně-ekonomické a zdravotnické následky takto chybně provedená diagnostika mohla mít. V tomto ohledu vyvstávají další otázky týkající se například skutečných původců tzv. bezpříznakových infekcí, důvodů opětovně vzniklých infekcí, absence či přítomnost virových protilátek v rozporu s výsledky přímého průkazu viru pomocí PCR atd.“ 

Stejný výrobce v tiskové zprávě Falešná pozitivita je problémem testů na Covid-19 ze září 2020 uvádí: 

„V minulém týdnu bylo vyhodnoceno již druhé prestižní mezinárodní srovnání kvality testů pro detekci původce onemocnění Covid-19. Srovnání organizovala evropská instituce Quality Control for Molecular Diagnostics z Glasgow a účastnilo se jej 304 laboratoří z 36 zemí světa. Účast na srovnávání kvality je náročná, vyžaduje nejen vysokou kvalitu testů, ale také vysokou odbornou úroveň laboratoří. Proto se jej zpravidla účastní jen ty nejlepší laboratoře z vyspělého světa.“

„I druhé srovnání kvality testů na SARS-CoV-2 ale potvrdilo, že největším problémem současné diagnostiky Covid-19 je velmi vysoká míra falešně pozitivních výsledků, která dosahuje až 4.1 % ze všech provedených testů. Více než polovina renomovaných výrobců testů v tomto selhala, neboť jejich testy označily jako pozitivní i vzorky, které původce Covid-19 neobsahovaly.

Co to v praxi znamená? Například 4. září bylo v ČR reportováno rekordních 797 pozitivních pacientů při celkem 12 907 provedených testech. Při míře chybovosti, kterou ukazuje zmíněné srovnání QCMD, by jen následkem těchto chyb mohlo být mylně diagnostikováno 529 osob jako pozitivních. Se všemi důsledky, které jsou s tím spojeny. Tito lidé by byli neoprávněně posláni do karantény, byly by provedeny stovky nebo tisíce testů jejich kontaktů, byla by omezena jejich svoboda. Jestliže tato míra chybovosti je zjištěna u těch nejlepších laboratoří a výrobců, můžeme se tedy skutečně domnívat, že testování v ČR probíhá zcela bez chyb? Pokud ne, pak se takovou diagnostikou dobrovolně poškozujeme, vyvozujeme mylné epidemiologické a následně politické závěry, omezujeme se v cestování, poškozujeme ekonomiku.“

Když jsme se na míru falešné pozitivity testů dotazovali Ministerstva zdravotnictví, tak odpovídalo obvyklým stylem, že požadovanými informacemi nedisponuje, jelikož takové informace nespadají do jeho působnosti atd. a odkazovalo nás na výrobce testů (kteří však na naše dotazy vůbec nereagovali). Je třeba připomenout, že v rámci Evropské unie je zcela legální, aby si výrobci testů prováděli hodnocení funkční způsobilosti testů sami, bez ověření nezávislým kontrolním orgánem a nad používanými testy tak stát nemá téměř žádnou kontrolu (nemluvě o testech výrobců mimo EU)  – viz naše Odborné stanovisko k testování SARS-CoV-2.  

Pokud jde o kvalitu používaných testů, tak Ministerstvo zdravotnictví projevilo absolutní nezájem a zřeklo se odpovědnosti a na dotaz, zda od denních zveřejňovaných počtů nových případů na svém webu odečítá míru falešné pozitivity? odpovědělo: 

„Míru falešné pozitivity neodečítáme, metoda PCR je celosvětově považována za zlatý standard.“  

Je-li míra falešné pozitivity testů na COVID-19 až 4,1% v případě nejlepších laboratoří na světě a ještě k tomu během prestižního hodnocení kvality testů, jaká potom asi je míra falešné pozitivity u zbývajících testů, prováděných ne tak kvalitními laboratořemi a zcela jistě ne za tak ideálních podmínek? K datu 27. 6. 2021 bylo v ČR provedeno cca 8,8 milionů testů PCR. Pokud bychom počítali s 4,1% mírou falešné pozitivity (ve skutečnosti bude ale míra falešné pozitivity vyšší), potom by jen v ČR tento „zlatý standard“ k tomuto datu vyprodukoval řádově statisíce falešně pozitivních výsledků testů PCR, tzn. případů naprosto zdravých lidí, kterým vyšel test chybně pozitivně a kteří jsou označováni jako „bezpříznakoví přenašeči“. K tomu si připočítejte falešně pozitivní výsledky testů antigenních (k datu 27. 6. 2021 jich bylo provedeno více než 23,5 milionů), u kterých se uvádí dokonce ještě vyšší míra falešné pozitivity než u testů PCR).

Znovu je však potřeba připomenout, že žádný z pozitivních výsledků na COVID-19 přítomnost žádného viru SARS-CoV-2 neprokazuje.

Důkazy Ministerstva zdravotnictví a SZÚ pro asymptomatický přenos 

Ministerstvo zdravotnictví a jeho „poradci“ se na asymptomatický přenos a bezpříznakové přenašeče SARS-CoV-2 rádi odvolávají, a proto nás zajímalo, jaké důkazy pro ně vlastně mají? Proto jsme po Ministerstvu zdravotnictví v rámci zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím požadovali poskytnutí relevantní vědecké informace, která by ověřitelným způsobem dokládala, že:

„1) tzv. asymptomatické případy COVID-19 (lidé bez příznaků COVID-19, jejichž „pozitivita“ byla stanovena jen na základě pozitivního výsledku testu) mohou údajným původcem tohoto onemocnění, virem SARS-CoV-2, infikovat ostatní jedince.

 2) člověk může být virem SARS-CoV-2 infikován natolik, že je infekční pro své okolí, aniž by vykazoval jakékoli příznaky COVID-19, které virus SARS-CoV-2 údajně způsobuje.

Ministerstvo zdravotnictví na tyto dotazy odpovědělo takto: 

„Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“) žádost o informace posoudilo a obrátilo na svoje věcně příslušné útvary za účelem ověření, zda poptávané informace k dispozici má či nikoli, dospělo však k závěru, že objektivně zaznamenanou informací v podobě vědecké publikace, článku, dokumentu či jiného podkladu, který by ověřitelným způsobem dokládal, že: 1) tzv. asymptomatické případy COVID-19 (lidé bez příznaků COVID-19, jejichž „pozitivita“ byla stanovena jen na základě pozitivního výsledku testu) mohou údajným původcem tohoto onemocnění, virem SARS-CoV-2, infikovat ostatní jedince. 2) člověk může být virem SARSCoV-2 infikován natolik, že je infekční pro své okolí, aniž by vykazoval jakékoli příznaky COVID-19, které virus SARS-CoV-2 údajně způsobuje… nedisponuje.“  (zvýraznění přidáno)

Proti výše uvedenému rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví jsme podali rozklad k ministrovi zdravotnictví (v té době jím byl Petr Arenberger), který jej rozhodnutím odmítl s odůvodněním:

„Povinný subjekt je tedy oprávněn odmítnout poskytnutí informace z faktického důvodu, pokud informací nedisponuje a zároveň nemá povinnost s ní disponovat, kdy skutečnost, že informací nedisponuje, musí být přezkoumatelným způsobem doložena. Ze spisového materiálu vyplývá, že se ministerstvo obrátilo na věcně příslušné útvary s dotazem, zda informace k dispozici mají či nikoli. Tímto šetřením bylo zjištěno, že ministerstvo požadovanými informacemi nedisponuje.“

Výše uvedené dotazy jsme zaslali také na Státní zdravotní ústav (SZÚ). Na žádost o poskytnutí relevantní vědecké informace, která by ověřitelným způsobem dokládala, že: 

„tzv. asymptomatické případy COVID-19 (lidé bez příznaků COVID-19, jejichž „pozitivita“ byla stanovena jen na základě pozitivního výsledku testu) mohou údajným původcem tohoto onemocnění, virem SARS-CoV-2, infikovat ostatní jedince.“ 

SZÚ odpověděl: 

„SARS-CoV-2 je nový virus, jehož chování není zcela objasněno. Vzhledem k tomu, že u jiných virových onemocnění s velkým potenciálem šíření je možný přenos infekce 1-2 dny před vypuknutím prvních příznaků (plané neštovice), od konce inkubační doby (zarděnky), či s objevením se prvních nespecifických příznaků (spalničky, příušnice), je nutné s touto možností počítat i u nového, neznámého viru. Z tohoto důvodu je věnována možnosti přenosu nákazy osobami bez klinických příznaků onemocnění maximální pozornost, což se odráží na množství publikovaných článků s různou výpovědní hodnotou. Na zpracování informací se podílejí týmy odborníků na všech vědeckých úrovních. Česká republika je součástí Evropské unie a tedy i čeští odborníci spolupracují na vyhodnocování informací v rámci ECDC. Problematiku přenosu viru SARS-CoV-2 a aktualizaci informací lze nalézt na: https://www.ecdc.europa.eu/en/covid-19/latest-evidence/transmission, v referencích je uvedeno 99 citací. V Mimořádném opatření Ministerstva zdravotnictví ze 7. 12. 2020 je uvedeno 5 citací z mnoha, z těchto pozorování v uvedených článcích nelze jednoznačně přenos viru SARS-CoV-2 asymptomatickými osobami vyloučit, proto je z epidemiologického hlediska nezbytné s touto možností počítat.“ 

Na dotaz, zda „člověk může být virem SARS-CoV-2 infikován natolik, že je infekční pro své okolí, aniž by vykazoval jakékoli příznaky COVID-19, které virus SARS-CoV-2 údajně způsobuje.“ 

SZÚ odpověděl: 

„Jak již bylo zmíněno výše, virus SARS-CoV-2 je novým virem, o němž ještě všechno nevíme. Např. v souvislosti s předchozím dotazem nevíme: za jakých podmínek je usnadněn přenos nákazy vzduchem, jaká je velikost infekční dávky, nebo zda ovlivňuje velikost dávky a způsob přenosu nákazy tizíko a závažnost onemocnění? Přes mnoho neznámých je nutné jednat tak, aby se zabránilo šíření nákazy, která má devastující účinky na zdraví a životy obyvatel a ekonomiku jednotlivých zemí i světa jako celku. Při zavádění opatření se vychází ze znalosti a zkušeností s průběhem mnoha jiných virových infekčních onemocnění.“… …“Vzhledem k tomu, že onemocnění virem SARS-CoV-2 je prokazatelně infekčním onemocněním, je pravděpodobné, že i toto onemocnění může mít inaparentní (bezpříznakový, asymptomatický) průběh a člověk se může stát nosičem viru, i když např. krátkodobým.“… …“Při stálé nedostatečnosti informací v oblasti COVID-19 nelze z epidemiologického hlediska vyloučit přenos viru SARS-CoV-2 asymptomatickými jedinci.“ 

Z toho tedy vyplývá, že o SARS-CoV-2 toho zatím moc nevíme, asymptomatický přenos nejsme schopni doložit, ale nelze ho ani vyloučit, a proto „přes mnoho neznámých je nutné jednat tak, aby se zabránilo šíření nákazy, která má devastující účinky na zdraví a životy obyvatel a ekonomiku jednotlivých zemí i světa jako celku.“ To, že devastující účinky vznikly především následkem právě těchto „preventivních“ opatření (proti šíření nemoci, která se u většiny případů neprojevuje klinicky vůbec nijak nebo jen mírnými příznaky), je asi jen takový nutný vedlejší efekt. Člověk by čekal, že když tu máme údajně tak nebezpečné nové onemocnění, tak se budou vědci z celého světa snažit pomocí kvalitních studií a kontrolních experimentů toto nové onemocnění co nejdříve poznat a pochopit. Ale taková snaha bohužel není nikde moc vidět. Odkaz na stránky ECDC, který v odpovědi uvedl SZÚ, byl naposledy aktualizován 30. června 2020 a uvedené studie žádný asymptomatický ani pre-symptomatický přenos neprokazují, jak je doloženo v této žádosti. Ani novější studie (citované např. v článku Iniciativy Sníh) nic takového neprokazují, jak je uvedeno na konci tohoto článku.

Vzhledem k tomu, že Ministerstvo zdravotnictví se na asymptomatický přenos SARS-CoV-2 opakovaně odvolává i v mimořádných opatřeních k ochraně dýchacích cest, tak jsme zaslali na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím další žádost s dotazem:

„V odůvodnění mimořádného opatření k ochraně dýchacích cest č. j.: MZDR 15757/2020-47/MIN/KAN  ze dne 6. dubna 2021 MZ ČR uvádí 5 odkazů na studie, údajně prokazující asymptomatický a presymptomatický přenos SARS-CoV-2. Ani jedna ze studií však asymptomatický ani presymptomatický přenos SARS-CoV-2 na další osoby neprokazuje (viz odůvodnění této žádosti). MZ ČR mj. uvádí: „Na celém světě existují jasné důkazy o přenosu SARS-CoV-2 z asymptomatických nosičů.“ 

MZ ČR opakovaně uvádí jako důkaz asymptomatického a presymptomatického přenosu SARS-CoV-2 studie, které žádný takový přenos neprokazují…“

Na žádost o předložení důkazů pro svá tvrzení Ministerstvo zdravotnictví odpovědělo:

„MZ je přesvědčeno o možnosti asymptomatického a presymptomatického přenosu SARS-CoV-2….“

Na další dotaz: 

„Uveďte důkazy, které tvrzení MZ ČR ‚Na celém světě existují jasné důkazy o přenosu SARS-CoV-2 z asymptomatických nosičů.‘ jednoznačně prokazují.“ 

MZ neodpovědělo, resp. odpovědělo na jiný dotaz, který jsme nepoložili. Proto jsme zaslali stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve které jsme po Ministerstvu zdravotnictví znovu požadovali odpověď na výše uvedený dotaz.

Ministr zdravotnictví (v té době stále ještě Petr Arenberger) rozhodnutím postup Ministerstva zdravotnictví potvrdil a v odůvodnění mj. uvedl:

„Je nicméně již takřka notorietou, že asymptomatičtí nosiči viru SARS-CoV-2 v populaci existují, o čemž svědčí i permanentní větší či menší míra pozitivity PCR testů či testů antigenních u zcela bezpříznakových jedinců, stejně tak je pochopitelné, že virus přítomný na sliznicích dýchacích cest, byť nepůsobí danému jedinci konkrétní příznaky v podobě kašle, horečky apod. může být již pouhým vydechováním či řečí, tím spíše zpěvem či kýcháním šířen do prostředí a infikovat ostatní osoby.“ (zvýraznění doplněno)

A podobně je to, pokud jde o COVID-19, se vším. Když se zeptáte Ministerstva zdravotnictví, SZÚ nebo „odborníků“, kteří se k situaci tak rádi vyjadřují, zjistíte, že nedisponují důkazy pro izolaci a purifikaci SARS-CoV-2 ani důkazy, že způsobuje onemocnění COVID-19 ani pro asymptomatický, presymptomatický a jakýkoli přenos obecně, neexistují důkazy pro účinnost roušek a respirátorů atd. V nejlepším případě vás výše uvedené instituce a odborníci odkážou na studie, které však nic takového neprokazují. Když se nenecháte odbýt, tak zjistíte, že takové důkazy prostě neexistují a že všechno kolem COVID-19 je jen notorietou, kterou někdo na začátku vytvořil a která se už nesmí zpochybňovat nebo ověřovat.

Kdyby vás zajímalo, proč podobný problém není např. s bezpříznakovými přenašeči chřipky, tak je to proto, že se chřipka, na rozdíl od COVID-19, plošně netestuje, a bezpříznakoví přenašeči chřipky proto ani neexistují, jak nám potvrdilo Ministerstvo zdravotnictví. Na stránkách Dezinformace, lži, hoaxy a alternativní fakta o covid-19 Ministerstvo zdravotnictví uvádí:

„Covid-19 a chřipka mají řadu podobných příznaků: horečky, suchý kašel, bolesti svalů a kloubů. Chřipka však nemá na rozdíl od covid-19 bezpříznakový průběh. Každý člověk s chřipkou se dá v populaci snadno odhalit, tedy dá se i izolovat a tím se zabrání dalšímu šíření nemoci. U covid-19 má až 40 % lidí bezpříznakový průběh, tedy o takových lidech v populaci nevíme a neumíme zabránit dalšímu šíření viru.“

Na dotaz: 

„Žádám o doložení dat z plošného testování zdravé populace pomocí RT-PCR a antigenních testů na přítomnost tzv. asymptomatických případů chřipky.“

Ministerstvo zdravotnictví odpovědělo: 

„Jak ministerstvo zjistilo dotazem adresovaným svým v této věci příslušným útvarům, poptávanými informacemi v podobě dat z plošného testování zdravé populace pomocí RT-PCR a antigenních testů na přítomnost tzv. asymptomatických případů chřipky… nedisponuje, resp. nemá je objektivně zaznamenány a zachyceny na žádném nosiči ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. Povinností ministerstva přitom není takové informace shromažďovat, resp. z žádných právních předpisů mu taková povinnost neplyne.“

Jaké důkazy předkládají nejnovější studie?

Na stránkách Iniciativy Sníh se objevil článek „Bezpříznakový rozsévač“ nemoci covid-19: chiméra, nebo skutečnost?, který samozřejmě žádný důkaz pro asymptomatický ani pre-symptomatický přenos nepřináší, přestože se tak tváří. V odstavci s názvem „Co na přenos před/bez projevu příznaků říkají nejnovější studie?“ jsou uvedeny 4 studie z roku 2021 s tvrzeními údajně podporujícími nebezpečí  asymptomatického a pre-symptomatického přenosu: 

„Co na přenos před/bez projevu příznaků říkají nejnovější studie?

• Nature Communications, 9. března 2021: Většina případů přenosu se vyskytla během pre-symptomatické fáze (59,2 %). Infekčnost se signifikantně nelišila mezi symptomatickými a asymptomatickými jedinci, ani věkovými skupinami. Závěry studie potvrzují, že i děti mohou účinně přenášet SARS-CoV-2, a zdůrazňují roli pre-symptomatického a asymptomatického přenosu.
• Clinical Infectious Diseases, 11. března 2021: Tři případové studie přenosu od pre-symptomatických a asymptomatických jedinců v americkém zdravotnickém zařízení navzdory ochraně očí a pomocí chirurgických roušek.
• Science, 19. března 2021: „Přenos bez příznaků zásadně přispívá k neklesajícímu šíření SARS-CoV-2 a představuje značný problém v prevenci infekce.“
• Clinical Infectious Diseases, 27. března 2021: „Asymptomatický a pre-symptomatický přenos hraje důležitou roli při šíření infekce, ačkoli asymptomatické případy představují nižší riziko přenosu než symptomatické případy.“

Když si však tyto studie prostudujete, tak zjistíte, že jsou to zase jen ničím nepodložená tvrzení, která vůbec nic neprokazují:

1) Hu, S., Wang, W., Wang, Y. et al. Infectivity, susceptibility, and risk factors associated with SARS-CoV-2 transmission under intensive contact tracing in Hunan, China. Nat Commun 12, 1533 (2021). https://doi.org/10.1038/s41467-021-21710-6  

O jednu z nejnovějších studií zcela určitě nejde. Byla sice publikována 9. března 2021, jak uvádí Iniciativa Sníh, ale přímo ve studii se dozvídáme, že Nature Communications ji obdrželo již 24. září 2020 a že vychází z dat shromážděných z Číny z období od 13. ledna do 2. dubna 2020. 

Autoři studie vyhodnotili údaje od 1178 potenciálních přenašečů s pozitivním výsledkem testu PCR (1019 z nich mělo příznaky a 159 bylo bez příznaků), ke kterým pomocí trasování dohledali 15 648 kontaktů (z nichž SARS-CoV-2 pozitivních bylo jen 471 kontaktů, tedy pouhá 3%). Na základě toho odhadli klíčové parametry přenosu (výraz „odhadli“ použili sami autoři studie). 

Studie tedy žádný skutečný důkaz asymptomatického nebo pre-symptomatického přenosu SARS-CoV-2 nepřinesla. Autoři studie udělali jen to, že ke každému ze skupiny 1178 lidí s pozitivním výsledkem testu PCR (který ani není určen k diagnostice infekčních onemocnění, vůbec nic nevypovídá o přítomnosti infekce schopného viru a vykazuje významný podíl falešně pozitivních a falešně negativních výsledků) našli část blízkých kontaktů, se kterými se tito potenciální přenašeči během období 16 dnů (2 dny před a 14 dnů po nástupu příznaků nebo 2 dny před a 14 dnů po odběru vzorku na test PCR u lidí bez příznaků) setkali a pak se snažili odhadnout, kdo koho a kdy nakazil. Blízké kontakty zahrnovaly mimo jiné kontakty se členy domácnosti, s dalšími příbuznými, sociální kontakty (tj. kolegové v práci nebo spolužáci) a další blízké kontakty (tj. pečovatelé a pacienti na stejném oddělení, osoby sdílející vozidlo a osoby poskytující služby na veřejných místech, jako jsou restaurace nebo kina). Z takového množství možných kontaktů se mnoho z nich samozřejmě nepodařilo vůbec dohledat, natož přenos infekce opravdu prokázat, a proto se z této studie žádné vědecky podložené závěry vůbec nedají vyvodit.

2) M. Klompas et al., Transmission of Severe Acute Respiratory Syndrome Coronavirus 2 (SARS-CoV-2) From Asymptomatic and Presymptomatic Individuals in Healthcare Settings Despite Medical Masks and Eye Protection, Clinical Infectious Diseases, 2021;, ciab218, https://doi.org/10.1093/cid/ciab218  

Práce s názvem „Přenos SARS-CoV-2 z asymptomatických a pre-symptomatických jedinců ve zdravotnických zařízeních navzdory lékařským maskám a ochraně očí“ uvádí následující 3 případové studie: 

Případová studie č. 1 – přenos z asymptomatické pacientky bez masky na dva asistenty s maskou a obličejovým štítem: 

82-letá žena byla přijata do nemocnice s anorexií, slabostí a zadržováním moči. První test PCR (při příjmu) byl negativní, druhý (provedený 6. den, před propuštěním z nemocnice) byl SARS-CoV-2 pozitivní. Po celou dobu neměla žádné příznaky COVID-19. U dvou zdravotnických asistentů, kteří s ní byli v kontaktu před tím, než měla pozitivní výsledek PCR testu, se objevily respirační příznaky, a to 4. a 5. den po pozitivním výsledku jejího PCR testu. Jeden asistent byl s pacientkou v kontaktu 4 hodiny a druhý 8 hodin. Oba uvedli, že měli po celou dobu masku a obličejový štít. Pacientka masku po většinu času neměla. 

Případová studie č. 2 – přenos z pre-symptomatické zdravotní sestry s maskou na pacienta bez masky:

11.-13. den nemocničního pobytu pacienta po operaci jícnu k němu byla přidělena zdravotní sestra, u které se po komunitním kontaktu (13. den pobytu pacienta v nemocnici) objevily příznaky COVID-19 a její test PCR poté vyšel pozitivně. Pacientovi byl z důvodu kontaktu se zdravotní sestrou 19. den jeho pobytu v nemocnici proveden test PCR s pozitivním výsledkem. Sestra uvedla, že po celou dobu nosila masku a ochranné brýle, na rozdíl od pacienta, který byl bez masky. 

Případová studie č. 3 – přenos z pre-symptomatického pacienta s maskou na lékařku s maskou a brýlemi

Pacientka bez příznaků COVID-19 byla během ambulantní návštěvy po dobu cca 45 minut v kontaktu s lékařkou. Pacientka nebyla před touto návštěvou na SARS-CoV-2 testována. Po celou dobu návštěvy měla nasazenou chirurgickou masku, kromě krátké doby, během které jí lékařka vyšetřila oblast hltanu. Lékařka měla masku a ochranné brýle a před setkáním, během něj i po něm si myla ruce. O dva dny později se u pacientky objevily příznaky COVID-19 a měla pozitivní test na SARS-CoV-2. U lékařky se vyvinuly příznaky COVID-19 4 dny po setkání a také měla pozitivní test na SARS-CoV-2.  

Při celogenomovém sekvenování vzorků ve všech 3 výše uvedených případech nebyl mezi údajnými přenašeči SARS-CoV-2 a lidmi, na které z nich měl být SARS-CoV-2 údajně přenesen, zjištěn polymorfismus nukleotidů a na základě toho autoři studie dospěli k závěru, že tyto 3 případové studie ukazují možnost, že zdravotníci mohou přenášet a být infikováni SARS-CoV-2 navzdory použití lékařských masek a ochrany očí. 

Je evidentní, že ani v jednom případě nebyl přenos SARS-CoV-2 opravdu prokázán. To připouští i samotní autoři studie, když uvádí, že sekvenování neposkytuje důkaz přenosu a že k přenosu mohlo dojít i jiným způsobem, od jiných lidí a za jiných okolností.

3) Angela L. Rasmussen, Saskia V. Popescu, SARS-CoV-2 transmission without symptoms, Science  19 Mar 2021, Vol. 371, Issue 6535, pp. 1206-1207, DOI: 10.1126/science.abf9569

Jedná se o článek shrnující dosavadní poznatky o asymptomatickém a pre-symptomatickém přenosu. Není to tedy vědecká studie, která by uvedená tvrzení jakkoli prokazovala. Z článku je naopak zřejmé, že informace o asymptomatickém přenosu COVID-19 jsou nedostatečné a výsledky různých studií jsou velmi rozporuplné.

4) Peng Wu et al., Assessing asymptomatic, pre-symptomatic and symptomatic transmission risk of SARS-CoV-2, Clinical Infectious Diseases, 2021;, ciab271, https://doi.org/10.1093/cid/ciab271 

Ani v tomto případě se nejedná o jednu z nejnovějších studií. Studie byla sice publikována až v březnu 2021, ale vyhodnocuje data z Číny z období od 5. ledna do 7. dubna 2020. A stejně jako v případě 1. studie („Infectivity, susceptibility, and risk factors associated with SARS-CoV-2 transmission under intensive contact tracing in Hunan, China“) autoři shromáždili a zpětně vyhodnotili údaje o lidech s pozitivním výsledkem testu PCR a na základě toho odhadli parametry údajného přenosu infekce.  

Opět se jedná o bezcennou studii, ze které se nedají žádné závěry vyvodit a asymptomatický ani pre-symptomatický přenos nebyl v žádném případě prokázán.